Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)

Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)

 
V polovině šedesátých let vyjela na německé koleje lokomotiva řady 103 a po dalších třicet let byla vlajkovou lodí DB. Zásadním způsobem se podílela na rozvoji dálkové osobní dopravy, umožnila vznik vlaků InterRegio a InterCity ve Spolkové republice Německo. Od začátku devadesátých let jsem pořídil přes tisíc snímků těchto skvělých lokomotiv a k prohlídce ukázky mých fotografií doplněných základními údaji a informacemi si vás nyní dovoluji pozvat.

 










Je konec června 1965. V Mnichově byl zahájen Mezinárodní dopravní veletrh IVA ´65 a největší pozornost příchozích z řad odborníků i laické veřejnosti je zaměřena na mohutnou elektrickou lokomotivu s řadovým označením E 03. Za jízdné 4,- DM se mohou návštěvníci zúčastnit předváděcí jízdy ve vlaku taženém touto lokomotivou v trase München - Augsburg a zpět a zařadit se tak mezi první cestující, kteří jeli rychlostí 200 kilometrů za hodinu.

Vraťme se ale o několik let nazpět. Po válce byla německá dopravní infrastruktura včetně železniční sítě těžce poničená. Roku 1949 vznikla z americké, britské a francouzské okupační zóny Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland, neoficiálně Západní Německo). Jednou z priorit spolkové vlády bylo obnovení železniční dopravy. Tratě byly opravovány a zároveň modernizovány a probíhala rozsáhlá elektrizace. První dálkové domácí i mezistátní spoje byly vedeny motorovými jednotkami, elektrický provoz byl zajišťován předválečnými lokomotivami či stroji z válečného období řady E 16, E 17, E 18 a E 19. Zároveň ale německé lokomotivky pracovaly na vývoji nových elektrických lokomotiv pro rychlost 160 km/h. V letech 1952 a 1953 obdržely DB do zkušebního provozu 5 strojů řady E10.0, které se staly základem pro lokomotivy řady E 10.1 (po přeznačení řada 110), E 10.12 (BR 112, 113), E 40 (BR 140, 139), E 41 (BR 141) a E 50 (BR 150).

Výrazný nárůst spojů a cestujících na leteckých vnitrostátních linkách donutil začátkem šedesátých let vedení Německých spolkových drah Deutsche Bundesbahn řešit konkurenceschopnost železnice v boji o cestující. Byla vypracována nová koncepce dálkové rychlíkové dopravy. Ta mimo jiné počítala i se zvýšením rychlosti na 200 km/h. První fází "Schnellverkehr" bylo zrychlení významných spojů ("Rheingold", "Rheinpfeil") na 160 km/h. nasazením lokomotiv řady E 10.1. V březnu 1963 pak DB vyhlásily technické parametry pro vývoj nové elektrické lokomotivy. Nový stroj měl mít výkon alespoň 5000 kW a rychlost 200 km/h při šesti hnacích nápravách.

Vozba vlaků rychlostí přes 160 km/h byla ověřována od roku 1962 na lokomotivách řady E10.1 a E 10.12, především pak na strojích E 10.299 a E 10.300. Na nich byly testovány prvky použité později při vývoji a výrobě nového stroje. V rámci těchto zkoušek jel dne 28.10.1963 vlak vedený strojem E 10.299 na trati Forchheim - Bamberg poprvé rychlostí 200 km/h a E 10.299 se tak stala první německou elektrickou lokomotivou, která této rychlosti dosáhla.

V srpnu 1963 získala firma Henschel-Werke zakázku na výrobu čtyř prototypů lokomotivy označené řadou E 03. Dodávku elektrické části zajišťovala společnost Siemens-Schuckertwerke (SSW). K vývoji a výrobě se přistupovalo s příslovečnou německou důkladností: výsledný tvar čela a celkový konečný design stroje byl realizován na základě zkoušek v aerodynamickém tunelu na Technické univerzitě v Hannoveru (Gottfried Wilhelm Leibniz Universität Hannover). Nový stroj byl poprvé předveden v Kasselu 11.2.1965. Krátce nato byly lokomotivy předány do zkušebního provozu v depu München Hbf.


E 03 byly elektrické šestinápravové lokomotivy pro napájecí systém 15 kV 16 2/3 Hz s uspořádáním pojezdu Co’Co’, o hmotnosti 112 t a s délkou přes nárazníky 19500 mm. 6 trakčních motorů WB 368/17 dávalo celkový trvalý výkon 5940 kW při rychlosti 200 km/h, hodinový výkon byl 6360 kW při 198 km/h a maximální rozjezdový výkon (10 minut) 9050 kW. Převodový poměr 1:1,738.

25.6.1965 otevřel spolkový prezident pan Heinrich Lübke v Mnichově veletrh IVA ´65 a stroje E 03 jezdily v rámci prezentačních jízd poprvé v čele vlaků s cestujícími a hned rychlostí 200 km/h. Za dobu trvání výstavy se uskutečnilo 347 takovýchto jízd. Do pravidelného provozu byly poprvé nasazeny v zimním GVD 1965/1966. E 03.001, E 03.002 a E 03.004 vozily v třídenním oběhu dálkové vlaky TEE (Trans-Europ-Express) a rychlíky mezi Mnichovem a Hamburkem, v trase Mnichov - Stuttgart a na trati Mnichov - Norimberk. V úseku Hamburg-Altona - Basel SBB byly nasazovány do čela expresu "Helvetia". Traťová rychlost těchto spojů byla ale "jen" 160 km/h, neboť zabezpečovací zařízení v té době vyšší rychlost ještě neumožňovalo. V zimním GVD 1966/1967 byly lokomotivy nasazeny ve čtyřdenním oběhu s průměrným denním během 1191 kilometrů. K 1.1.1968 byly stroje E 03 přeznačeny na 103.001-2 až 103.004-8. Od zimního GVD 1974 byly převedeny do depa Hamburg-Eidelstedt a nasazovány na vozbu spěšných vlaků v severním Německu a na rychlíky D 299 a D 582 (Hamburk - Mnichov - Hamburk).
Od zimního GVD 1979/1980 byly lokomotivy E 03/103.0 převedeny do Mindenu a Mnichova jako zkušební a experimentální stroje a k 28.4.1989 přeznačeny na řadu 750. Podílely se na vývoji a zkouškách liniového zabezpečovače, měření trolejového vedení a na kontrolních a měřících jízdách při testování nových vozidel, včetně vlaků ICE 1. Tato činnost byla ukončena v roce 1997.

103.003-0 se stala 14.6.1985 nejrychlejší německou lokomotivou, když dosáhla rychlosti 283 km/h.



Lokomotivy E 03/103.0 jezdily s nátěrem skříně béžovou barvou (odstín RAL 1001 Beige), s pruhem nad rámem v barvě purpurové (RAL 3004 Purpurrot) a se stříbrnou obvodovou lištou mezi nimi. Střecha byla v barvě bílého hliníku (RAL 9006 Weißaluminium), rám s nárazníky byl černošedý (RAL 7021 Schwarzgrau), podvozky černé (RAL 9005 Tiefschwarz) a sběrače červené v odstínu RAL 3000 Feuerrot. Na snímku ze 14.5.1995 je zachycen stroj 750.001-0 (ex E 03.001/103.001-4) u stanice Wunstorf nedaleko Hannoveru v severním Německu.




Sériové stroje označené řada 103.1, jejichž výroba v počtu 145 kusů probíhala v letech 1970-1974 u firem Henschel-Werke, Krauss-Maffei a Lokomotiv- und Waggonbaufabrik Krupp (elektrická část AEG, BBC (Brown, Boveri & Cie.) a Siemens), se od prototypových E 03/103.0 odlišovaly především jiným tvarem a uspořádáním větracích mřížek na bocích skříně. Délka přes nárazníky platí pro lokomotivy od inventárního čísla 216 a pro 103.173-1, u ostatních byla stejná jako u 103.0. Původní klasické sběrače byly postupně měněny za polopantografy.




"Das Flaggschiff der DB", lokomotiva BR 103, na břehu Rýna. Po dobu pětadvaceti let každodenní obrázek, ale pro milovníky železnice a fotografy vždy velký zážitek. Jako 21.7.1995, kdy jela v čele vlaku IC 526 "Gorch Fock" (Nürnberg Hbf. - Kiel Hbf.), pojmenovaného podle cvičné trojstěžňové plachetnice německého námořnictva, pod skalami za stanicí Oberwesel.




Lokomotiva 103.101-2, první vyrobený sériový stroj, který opustil výrobní halu továrny Krauss-Maffei GmbH v Mnichově koncem roku 1970, vjíždí 10.5.1997 s vlakem EuroCity EC 19 "Andreas Hofer" (Dortmund Hbf. - Innsbruck Hbf.) do Bacharachu, krásného městečka na levém břehu Rýna zapsaného v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Mašina je v barevném provedení zaváděném u DB od června 1987, a sice skříň i rám s nárazníky v orientální červené (odstín RAL 3031 Orientrot) se světlým polem na obou čelech v barvě velmi světle šedé (RAL 7035 Lichtgrau), spodek byl šedohnědý (RAL 8019 Graubraun). 103.101-2 je nyní exponátem železničního muzea v Darmstadtu-Kranichsteinu. Vlak EC 19 byl pojmenován podle rakouského národního hrdiny, bojovníka proti bavorské nadvládě počátkem devatenáctého století.




Vlak EC 56 "Heinrich Heine" (Praha-Holešovice - Paris Est) vedený strojem 103.101-2 před stanicí Neudietendorf, železničním uzlem v Durynsku 19.6.1996. Tento vlak začal jezdit v GVD 1995/1996 v trase Praha-Holešovice - Děčín hl. n. - Dresden Hbf. - Leipzig Hbf. - Frankfurt(Main) Hbf. - Darmstadt Hbf. - Mannheim Hbf. - Kaiserslautern Hbf. - Saarbrücken Hbf. - Metz - Paris Est. V GVD 1997/1998 byl přejmenován na "Goethe" a s koncem GVD 1999/2000 byl zrušen. Souprava byla sestavena z vozů DB v řazení Apmz + Avmz + ARmh(WRmz) + 2x Bvmz + 5x Bpmz.




Lokomotiva 103.102-0 se na čele rakouské třináctivozové soupravy vlaku EC 64 "Mozart" (Wien Westbf. - Paris Est) blíží 15.5.1995 dvousetkilometrovou rychlostí ke stanicí Haspelmoor v Bavorsku na trati München - Augsburg. Právě po této trati jezdily v létě 1965 v rámci výstavy IVA ´65 rychlíky D 10/11 a D 12/13 vedené prototypovými stroji E 03 poprvé s cestujícími rychlostí 200 km/h. Dnes je zde povolena nejvyšší rychlost 230 km/h. Červený nátěr stroje 103.102-0 časem trošku vybledl a zmatněl a tímto procesem získal místy lehce nafialovělý nádech.




Stroj 103.102-0 vede 23.3.1994 vlak IR 2197 (Karlsruhe Hbf. - Salzburg Hbf.) u Lonsee, pětitisícového města v Bádensku-Württembersku na trati Ulm - Stuttgart nazývané Filstalbahn. Vlaky InterRegio jezdily v Německu v letech 1988 až 2006, a to ve dvouhodinovém taktu jako náhrada klasických rychlíků. Soupravy vozů Aim/Aimz či ABimz a Bim/Bimz, vždy v kombinaci prostorových a oddílových provedení, doplněné bufetovým ARkimbz a Bimd/Bimdz s "bicyklovým" oddílem, měly charakteristický bílo-modrý nátěr s modrým pruhem přes okna a světlejším pod nimi (odstíny RAL 5023 Fernblau a RAL 5024 Pastellblau).




Vlak IC 507 "Stolzenfels" (Berlin ZOO - Karlsruhe Hbf.) s lokomotivou 103.103-8 uhání 20.9.1996 na přímém traťovém úseku u stanice Marienborn v Sasku-Anhaltsku na bývalé státní hranici mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. 103.103-8 byla jednou ze "stotrojek", které neměly kryty na náraznících. Spoje InterCity byly v SRN zavedeny v roce 1971 a nahradily dosavadní kategorii F, tedy Fernschnellzug. Vlak IC 507 nese jméno neogotického zámku u Rýna, který vznikl přestavbou středověkého hradu z 12. století a patřil pruské královské rodině.




103.103-8 jede 16.4.1999 v čele vlaku IC 655 "Johann Sebastian Bach" (Frankfurt(M) - Dresden Hbf.) u stanice Wirtheim na trati Frankfurt(M) - Fulda v Hesensku. Souprava je ve standardním zbarvení, které dostaly vlaky IC v roce 1980. Tvoří ho nátěr šedobílou barvou s pruhem přes okna v orientální červené a s růžovofialovým pruhem pod ním (odstíny RAL 7035 Lichtgrau , RAL 3031 Orientrot a RAL 4009 Pastellviolett). Když DB přijaly v polovině roku 1990 odstín dopravní červená (RAL 3020 Verkehrsrot) jako svoji firemní barvu, nahrazovaly jím na vozech orientální červenou a růžovofialový pruh již nebyl aplikován, což je patrné na třetím voze (Bpm) v soupravě. Toto IC-schéma pak bylo změněno až roku 2000.




Poblíž stanice Ingelheim na západě Německa ve spolkové zemi Porýní-Falc jsem 2.7.1994 zachytil lokomotivu 103.104-6 s vlakem IC 822 "Nordfriesland" (Regensburg Hbf. - Westerland). Sériové stroje BR 103.1 přicházely k DB ve stejném zbarvení jako E 03/103.0, jen střecha byla béžová a chyběla stříbrná obvodová lišta, navíc byl na čelech nad purpurovým širokým pruhem ještě úzký proužek stejné barvy. 103.104-6 jezdila v tomto barevném schématu po celou dobu svojí existence. Cílovou stanicí IC 822 je nejsevernější německé město ležící na ostrově Sylt v Severním moři. Ostrov je s pevninou propojen 11 km dlouhou hrází "Hindenburgdamm", po které vede pouze dvojkolejná železniční trať.




EuroCity EC 115 "Blauer Enzian" (Dortmund Hbf. - Klagenfurt Hbf.) vedený strojem 103.104-6 projíždí 17.7.1998 oblouky na trati vedoucí kolem vinic na levém břehu Rýna směrem k městečku Oberwesel.
Spoj s názvem "Blauer Enzian" byl jedním z nejvýznamnějších německých vlaků. Poprvé vyjel již na podzim 1951 jako Fernschnellzug FT 55/56 v trase Hamburg-Altona - München Hbf. a až do poloviny šedesátých let jezdil v čele s parními lokomotivami BR 01 a diesely V 200. Po elektrizaci uzlu Hamburg přešel roku 1965 do kategorie Trans-Europ-Express a byl veden stroji E 03/103.0 jako první německý vlak s plánovanou rychlostí 200 km/h. Od roku 1969 zajížděl až do rakouských měst Zell am See a Klagenfurt. Od GVD 1987/1988 jezdil jako EuroCity EC 20/21 a pak 114/115 v trase Dortmund - Klagenfurt, vždy na čele s BR 103. Po nahrazení vlaky ICE byl k 14.12.2002 zrušen.




Lokomotiva 103.105-3 na čele vlaku IC 715 "Allgäu" (Dortmund Hbf. - Oberstdorf) projela 26.5.1999 kousek za stanicí Sankt Goar 367 metrů dlouhým Bank-Tunnelem, jedním ze tří tunelů na břehu Rýna na "Linke Rheinstrecke" v úseku Köln - Mainz. Také "jedna - nula - pětka" nosila po celou dobu původní červeno-béžové barevné schéma. Vlak je pojmenován podle kraje na hranici jižního Bavorska a Badenska-Württemberska a u hranic s Rakouskem, kolem středisek Oberstdorf a Kempten.




Rychlík D 1602 (Frankfurt (M) Hbf. - Magdeburg Hbf.) se strojem 103.105-3 u stanice Wirtheim 16.4.1999. Lokomotivy 103.1 se "uvnitř" lišily od E03/103.0 instalací trakčních motorů WBb 368/16f, které dávaly celkový trvalý výkon 7440 kW při 191 km/h, maximální rozjezdový výkon (10 minut/152 km/h) byl úctyhodných 10400 kW. Maximální rychlost a převodový poměr byly stejné jako u E 03/103.0, tedy 200 km/h a 1:1,738.




103.107-9 vede 10.5.1994 vlak IC 554 "Thomaner" (Leipzig Hbf. - Frankfurt(M) Hbf.) ke stanici Wirtheim. Vlak dostal jméno podle světoznámého chlapeckého spěveckého sboru z Lipska.




Přímo proti objektivu mi vyjela lokomotiva 103.107-9 z oblouku tratě před stanicí Oberwesel na levém břehu Rýna, když tudy 9.5.1997 vezla vlak IC 617 "Ludwig Uhland" na jeho cestě z Dortmundu do Mnichova. V té době již byla opatřena nátěrem orientální červenou se šedobílými "bryndáčky" na čelech. Spoj nesl jméno Johanna Ludwiga "Louise" Uhlanda, německého básníka a především významného a velice populárního a uznávaného politika z konce 18. a první poloviny 19. století.




Kolem města Oberwesel na břehu Rýna projíždí 7.4.2000 vlak IR 2212 (Karlsruhe Hbf. - Emden) na šele se "stotrojkou" 103.107-9. Nedlouho nato, 3.8.2000, byla tahle mašina odstavena a 15.10. téhož roku zrušena. Vozy vlaků InterRegio, v tomto případě v řazení Aim - ARkimbz - Aim - Bim - Bim- Bim - Bim - Bimd - ABm, nebyly kromě jídelních klimatizované, což se časem ukázalo jako velká nevýhoda, neboť v Německu byla po roce 2000 klimatizace i v regionální dopravě běžně požadovaným standardem.




Lokomotiva 103.108-7 s vlakem EuroCity EC 15 "Patscherkofel" (Saarbrücken Hbf. - Innsbruck Hbf.) v plné jízdě v rovině u stanice Nannhofen na trati München - Augsburg 24.3.1994. V soupravě jsou za "jednotkou" Apm řazeny vozy Avm a ARmz ve starším barevném schématu vlaků TEE, tedy béžové s purpurovým pruhem nad rámem stejně jako lokomotiva. Předposlední v soupravě je ABvmz v barvách modré a slonové kosti (RAL 5020 Ozeanblau a RAL 1014 Elfenbein) aplikovaných v letech 1974-1987. Stanici Nannhofen dnes už v jízdním řádu DB nenajdete, neboť jak jsem se dočetl v Süddeutsche Zeitung z 10.5.2010 byla přejmenována na Mammendorf. Vlak se jmenuje podle hory s lyžařským areálem u rakouského Innsbrucku.




Pod vinicemi jen pár stovek metrů za stanicí Oberwesel projíždí 9.5.1997 červeno-béžová 103.108-7 na čele vlaku IC 618 "Oskar Schlemmer" (Stuttgart Hbf. - Münster(West) Hbf.). Cestu z hlavního města Bádenska-Württemberska do centra Severního Porýní-Vestfálska dlouhou 530 kilometrů ujede spoj průměrnou rychlostí 106 km/h za 5 hodin a 3 minuty. Oskar Schlemmer byl německý malíř, sochař a designér.




Stroj 103.109-5 vede 10.5.1994 vlak IC 552 "Pfälzer Wald" (Erfurt Hbf. - Saarbrücken Hbf.) na trati u stanice Wirtheim. Mašina nemá rám černošedý, ale natřený stejnou purpurovou jako pruh nad ním. Díky vozům Apm, Avm a ARmz, které jsou v barvách Trans-Europ-Express, si můžeme udělat představu, jak vlaky TEE vypadaly. Toto barevné schéma bylo u vozů používáno v letech 1957-1987. A odkud pochází jméno vlaku? Vrchovina Pfälzer Wald, čili Falcký les, je pozoruhodným přírodním parkem. Je také největším souvisle zalesněným územím v Německu a jedním z největších v Evropě.




Je ráno 25.4.1993, noční rychlík D 491 "Hans Albers" (Hamburg-Altona - Wien Westbf.) v čele s lokomotivou 103.109-5 projíždí stanicí Böheimkirchen jen kousek za St. Pöltenem ve směru do Vídně a předjíždí osobní vlak 2009 (St. Pölten - Wien Westbf.) vedený elektrickou jednotkou 4030.221. Vozová souprava, ze které vidíme vagón Dms905 a dva Bm235 byla v barvách modré a slonové kosti (RAL 5020 Ozeanblau a RAL 1014 Elfenbein). Spoj je pojmenován po nejpopulárnějším německém herci 20. století o a od GVD 1993/1994 byl převeden do kategorie EuroNight.




Lokomotiva 103.110-3 přiváží 4.4.1993 vlak EC 23 "Johann Strauss" (Köln Hbf. - Wien Westbf.) po deseti hodinách jízdy do rakouské metropole a právě projíždí nádraží Wien-Penzing. Spoj jezdil od GVD 1987/1988 do 13.12.2003 a byl v režii ÖBB, jak dokazuje souprava v řazení 2x Amz + WRmz + BDmpsz + Bpmz + 3x Bmz. Za povšimnutí stojí původní logo DB na čele lokomotivy.




Stroj 103.110-3 na čele vlaku IC 512 "Diplomat" (Stuttgart Hbf. - Dortmund Hbf.) přijíždí 9.5.1997 ke stanici Spay. V době pořízení snímku už mašina neměla kryty nárazníků. Vinařské městečko Spay leží v prudkém ohybu Rýna zvaném Bopparder Hamm, na jeho levém břehu. Má dlouhou a bohatou historii - původně keltská osada se později stala důležitým bodem na římské cestě mezi táborem Bodobrica (Boppard) a městem Confluentes (Koblenz). V městečku je zachována řada budov ze 16. a 17. století a patří k místům s největším počtem hrázděných domů. Spolu s dalšími zdejšími obcemi je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.




Vlak IC 513 "Annette Kolb" (Dortmund Hbf. - München Hbf.) vedený lokomotivou 103.111-1 před stanicí Lonsee v Bádensku-Württembersku . Také "stojedenáctka" si poměrně dlouho zachovala staré logo DB. Vlak nese jméno německé spisovatelky, nositelky řady cen za literaturu.




Lokomotiva 103.111-1 v čele modro-bílé soupravy vlaku InterRegio IR 367, který jede ze severoněmeckého Trieru do západorakouského Bregenzu, přijíždí 23.3.1994 ke stanici Lonsee.




Pod skalami v rýnském údolí se ke stanici Oberwesel blíží 10.5.1997 spoj EC 51 "Karlštejn" (Dortmund Hbf. - Praha hl. n.) s lokomotivou 103.111-1. "Karlštejn" začal jezdit od GVD 1993/1994 jako IC 50/51, když byl jedním z nástupců "komunistického" Západního expresu 250/251. Do kategorie EuroCity byl převeden od GVD 1994/1995 a v nezměněné podobě jezdil dalších 8 let. Z Prahy odjížděl po poledni a do Dortmundu přijížděl po 11 hodinách jízdy až po půlnoci, zpátky vyjížděl ráno před šestou a v Praze byl v 16.46. V roce 2001 byl zkrácen do Norimberka, od prosince 2002 jezdil opět jako InterCity a s koncem GVD 2003/2004 byl zrušen.




103.112-9 vede 19.9.1996 po trojkolejném traťovém úseku u durynského Neudietendorfu vlak EC 57 "Heinrich Heine" (Paris Est - Praha hl. n.). Mašinu "zdobí" promáčkliny nad čelními skly.




Vlak IC 111 "Hugo von Hofmannsthal" , který jede ze Stuttgartu do Klagenfurtu na jihu rakouských Korutan, se blíží 24.3.1994 na čele s lokomotivou 103.113-7 ke stanici Nannhofen (Mammendorf). Stroj 103.113-7 nebyl po vyřazení od DB zrušen a dnes je ve sbírkách muzea DB v Koblenzi. Také on má rám natřený purpurovou barvou. Hugo Laurenz August Hofmann Edler von Hofmannsthal byl rakouský romanopisec, libretista, básník a dramatik.




Lokomotiva 103.113-7, zde již bez krytů nárazníků, se soupravou zvláštního vlaku ve stanici Wustermark západně od Berlína 13.7.2002.




InterCity IC 715 "Allgäu" (Dortmund Hbf. - Oberstdorf) projíždí 25.5.1999 kolem městečka Oberwesel v údolí Rýna. Trať je v těchto místech vybudována mezi říční navigací a středověkými městskými hradbami, ze kterých byl snímek pořízen. Ten den jela na čele IC 715 lokomotiva 103.113-7.




Na okraji Oberweselu uhání 25.5.1999 lokomotiva 103.113-7 na čele vlaku IC 512 "Diplomat", který na své cestě ze Stuttgartu, metropole spolkové země Bádensko-Württembersko, jede podle toku Rýna až do Dortmundu v Severním Porýní - Vestfálsku. Kdysi se na Rýnu za průjezd vybíralo mýto a clo a k tomu sloužily i takovéto věže, které jsou zde dodnes k vidění.




Lokomotiva 103.113-7 vede 2.7.1994 k Ingelheimu vlak IC 725 "Berchtesgadener Land", který jede ze stanice Hamburg-Altona na severu Německa do Berchtesgadenu na samém jihu poblíž hranic s Rakouskem. Trasa vlaku je dlouhá 1300 kilometrů a jízdní doba 13 hodin a 44 minut. Souprava sestavená z vagónů ve starším modro-slonovinovém zbarvení i v novém nátěru vozů InterCity je řazena 2x Bm + Bvm+ 3x Bpm + Bpmb + Bvm + WRkmz + Avm + Apm + 2x Avm.




Vlak IC 503 "Mark Brandenburg" (Berlin ZOO - Basel SBB) vedený strojem 103.114-5 v plné jízdě u stanice Marienborn na pomezí spolkových zemí Sasko-Anhaltsko a Dolní Sasko. Také poněkud otlučená 103.114-5 zůstala po celou dobu svojí kariéry v červeno-béžovém zbarvení. Vlak dostal jméno podle markrabství ve Svaté říši římské, které hrálo klíčovou roli v dějinách Německa.




V zátočině Rýna u obce Hirzenach, které vévodí farní kostel sv. Bartoloměje z 12 století, projíždí 10.5.1997 lokomotiva 103.114-5 na čele vlaku IC 522 "Westfälischer Friede" (Passau Hbf. - Hamburg-Altona). Vlak má jméno podle dvou smluv uzavřených 24.10.1648 a ukončujících třicetiletou válku, známých u nás jako Vestfálský mír. Podpis smluv byl jedním z nejvýznamnějších činů v evropských dějinách.




Ve stanici Köln Hauptbahnhof jsem 13.5.1995 fotografoval červený stroj 103.115-2 s vlakem EC 47 nesoucím jméno jednoho z největších přírodovědců celosvětového významu Alexandera von Humbolta a který jel v trase Bruxelles Midi - Berlin Zoologischer Garten. Jízdní doba mezi oběma metropolemi včetně zastavení v 15 mezilehlých stanicích byla 8 hodin a 51 minut.




Vlak IC 603 "Rheinland" (Köln Hbf. - Basel SBB) vedený 10.5.1997 lokomotivou 103.115-2 u stanice Bingen Hbf. V Bingenu Rýn vtéká do 65 kilometrů dlouhého údolí, které má místy charakter soutěsky obklopené skalami až 200 m vysokými a které bylo zapsáno do seznamu UNESCO pro svoji unikátní kombinaci historických, kulturních, geologických a průmyslových památek a pozoruhodností. Takhle jsem si vždycky představoval to pravé staré Německo.




Lokomotiva 103.116-0 vjela 19.4.1998 na čele vlaku IC 727 "Loreley" (Hamburg-Altona - Nürnberg Hbf.) do městečka Oberwesel. Jak dostal vlak svoje poetické jméno? Nedaleko odtud před Sankt Goar vtéká Rýn do svého nejužšího místa mezi skalami. Na 132 m vysoké skále tady sedává krásná víla Loreley, která svým hlasem omámí loďaře a ti pak končí ve vlnách Rýna. Okouzlila i věhlasného básníka Heinricha Heineho a jeho báseň Loreley se stala světoznámou. Pověst má ale docela reálný základ, protože řeka je zde široká jen 90 m, je tady silný proud, místo je v zátočině a skaliska jsou i pod hladinou, takže zde docházelo k častým neštěstím a i moderní plavidla musí proplouvat velmi opatrně. Dokazuje to i ztroskotání tankeru Waldhof převážejícího H2SO4, ke kterému zde došlo 13.1.2011.




Vlak IR 2215 (Emden - Karlsruhe Hbf.) se se strojem 103.116-0 blíží 17.7.1998 k městečku Oberwesel. Vpravo na protějším břehu je vidět nákladní vlak jedoucí po pravobřežní trati spojující Wiesbaden a Köln. Tato trať slouží především dálkové nákladní dopravě a vyznačuje se extrémně hustým provozem. Vzhledem k topografii údolí horního Rýna bylo nutno provést řadu ochranných opatření před hrozbou padajícího kamení a sesuvu skal na trať i souběžnou silnici. Ochranné zdi nebo sítě jsou zde na mnoha místech.




Další "stotrojkou", která dojezdila v červeno-béžovém barevném provedení, byla lokomotiva 103.117-8. Na snímku z 23.3.1994 jede v čele vlaku EC 112 "Wörthersee" (Klagenfurt Hbf. - Dortmund Hbf.) u stanice Lonsee. Pro úplnost, Wörthersee je jezero u rakouského Klagenfurtu a s rozlohou téměř 20 km2 patří k největším v Rakousku.




103.117-8, která se rovněž 23.3.1994 vrací s vlakem IR 2199 (Karlsruhe Hbf. - Salzburg Hbf.), se u Lonsee právě míjí s jednotkou 401.512-9 jedoucí jako spoj ICE 792 "Hohenstaufen" (München Hbf. - Hamburg-Altona). Hohenstaufen čili Štaufové byla dynastie německých panovníků ve vrcholném středověku.




Ke stanici Boppard se 10.5.1997 blíží lokomotiva 103.118-6 s vlakem EC 115 "Blauer Enzian" (Dortmund Hbf. - Klagenfurt Hbf.). Souprava právě projíždí pod vinicemi nad zátočinou Bopparder Hamm, největší smyčkou kterou Rýn vytváří. Vinice jsou volně přístupné a perfektně udržované vodorovné cesty slouží také jako vyhlídkové a naučné stezky. Na jednotných vkusných tabulkách si u každé vinice přečtete údaje o majiteli, historii vinice, pěstované odrůdě a další informace kde lze víno zakoupit. Je odtud krásný výhled na Rýn se spoustou lodí i na tratě na obou březích.




Vlak EC 118 "Karwendel" (Innsbruck Hbf. - Dortmund Hbf.) vedený lokomotivou 103.118-6 na výjezdu ze stanice Bingen(Rhein) Hbf. 10.5.1997. "Stoosmnáctka" byla jedním z mnoha strojů řady 103, které skončily na šrotišti firmy Bender v Opladenu u Leverkusenu. Její čas se naplnil na jaře 1998. Karwendel je vápencový masiv v rakouském Tyrolsku na hranicích s Bavorskem. Jeho vrcholy se zdvihají i nad Innsbruckem. Je to největší přírodní park v Rakousku.




Lokomotiva 103.119-4 na čele soupravy SBB vlaku EC 2 "Rembrandt", který jede z Churu, hlavního města švýcarského kantonu Graubünden, do nizozemského dopravního terminálu Schiphol u Amsterdamu se 9.5.1994 vzdaluje od stanice Bingen(Rhein) Hbf. Spoj "Rembrandt" byl zaveden jako TEE 10/11 od 28.5.1967 v trase Mnichov - Amsterdam. Od GVD 1987/1988 byl převeden do kategorie EuroCity jako EC 2/3, prodloužen do švýcarského Churu a přes Německo jezdil v trase Freiburg(Brsg)Hbf. - Baden-Baden - Karlsruhe Hbf. - Mannheim Hbf. - Mainz Hbf. - Bonn Hbf.- Köln Hbf. - Düseldorf Hf. - Emmerich. Naposledy vyjel 14.12.2002, po této jízdě byl zrušen. Souprava byla zajímavá řazením vozů "Panoramawagen" řady Apm19 patřících SBB.




Stroj 103.120-2 s vlakem EC 24 "Franz Liszt" (Budapest Keleti pu. - Dortmund Hbf.) odjel 4.10.1993 ze stanice Neumarkt-Kallham na dvojkolejné trati, která odbočila ve stanici Wells od hlavní rakouské dráhy Westbahn (Wien - Salzburg) a míří do Německa směr Passau a dál na Nürnberg. Neelektrifikovaná jednokolejka vede na Simbach(Inn). Jízdní doba vlaku s 25 zastávkami v mezilehlých stanicích byla 14 hodin a 55 minut.




Dalším z dálkových spojů EuroCity, který byl na německých tratích veden lokomotivami řady 103, byl EC 12 "Leonardo da Vinci" ( Milano Centrale - Dortmund Hbf.). Na snímku pořízeném 14.9.1997 je zachycen při průjezdu jedním z dlouhých přímých úseků u stanice Haspelmoor na čele s lokomotivou 103.120-2. Dvanáctivozová souprava DB je řazena 7x Bpmz293 + Bvmz + WRmz137 + Avmz107 + Apmz117 + Avmz107.




Je večer 14.5.1994 a ve stanici St. Pölten Hbf. se rozjíždí EuroNight EN 490 "Hans Albers" (Wien Westbf. - Hamburg-Altona) na čele s lokomotivou 103.121-0. Vlaky EuroNight byly zavedeny v roce 1993 jako nástupci nočních spojů EuroCity a InterCity. Souprava je sestavena z lůžkových a lehátkových vozů a z oddílových vagónů 2. třídy, někdy doplněná o vůz 1. třídy, jídelní či zavazadlový nebo na přepravu aut. Jídlo a pití je vždy ve spacích vozech k dispozici a snídaně je zahrnuta v ceně jízdenky. Do této kategorie patří například také EN 444/445 "Slovakia" (Praha - Košice) či EN 476/477 "Metropol" (Berlin - Praha - Bratislava - Budapest).




Lokomotiva 103.121-0 vede 4.10.1993 rychlík D 263 "Orient-Express" (Paris Est - Budapest Keleti pu.) na trati u hornorakouského Leondingu jihozápadně od Lince. D 263 byl jedním z "potomků" slavného "Orient-Expressu" spojujícího na přelomu 19. a 20. století Paříž s Istanbulem. Po 2. světové válce jezdil jako rychlík mezi Paříží, Mnichovem, Vídní a Budapeští, koncem šedesátých let zajížděl až do Bukurešti. V polovině 80. let se z "Orient-Expressu" stal obyčejný noční vlak mezi Budapeští a Paříží. Do 90. let vozil i kurzovní vůz do Bukurešti a jídelní vůz mezi Salzburgem a Vídní. Na konci 90. let byl zkrácen o úsek Vídeň – Budapešť. Od letní změny GVD 2002 jezdil 5 let jako EuroNight EN 262/263 mezi Vídní a Paříží. Od prosince 2003 byl jediným přímým nočním spojem mezi oběma městy. K 13.12.2009 byl vlak zrušen.




Stroj 103.121-0 již v červeném nátěru odstínem Orientrot a bez krytů nárazníků jede 26.6.1997 na čele spoje IC 524 "Hanseat" (München Hbf. - Kiel Hbf.) u stanice
Neustadt an der Aisch severozápadně od Norimberka v traťovém úseku Nürnberg - Würzburg v Bavorsku. Hanseat bylo označení člena horní třídy hansovního trojspolku Hamburg - Bremen - Lübeck.




Údolím řeky Kinzig u stanice Haitz-Höchst východně od Frankfurtu am Main projíždí 16.4.1999 vlak EC 56 "Göthe" (Praha hl. n. - Paris Est) vedený lokomotivou 103.121-0. Vlak EC 56/57 změnil od GVD 1997/1998 jméno z původního "Heinrich Heine" na "Göthe".







Statistika BR 103




Po břehu Rýna podél hradeb městečka Oberwesel jede 19.4.1998 lokomotiva 103.122-8 s odpoledním vlakem IC 615 "Drachenfels" (Dortmund Hbf. - München Hbf.). Spoj je pojmenován podle hory a hradu u Rýna v pohoří Siebengebirge, jen kousek proti proudu řeky na jih od Bonnu.




Lokomotiva 103.122-8 projíždí 8.6.2001 mezi lesy poblíž stanice Suderburg severovýchodně od Hannoveru. Veze vlak InterRegio IR 2083 "Nordfriesland" spojující devadesátitisícový přístav Flensburg v Šlesvicku-Holštýnsku poblíž hranic s Dánskem s průmyslovým a obchodním centrem Hannoverem, hlavním městem spolkové země Dolní Sasko. Tato lokomotiva jako jediná "stotrojka" v červeném nátěru nosila na jednom čele původní logo Deutsche Bundesbahn.


A tímto snímkem pro dnešek skončíme. V úvodní části mého článku o německých lokomotivách BR 103 jsme si prohlédli 49 fotografií, na kterých jsme se seznámili se strojem 103.0 a prvními dvaadvaceti sériovými lokomotivami. Příště budeme pokračovat prohlídkou dalších snímků těchto zajímavých a významných strojů. Děkuji vám za pozornost a těším se na nové setkání.


Příště: Lokomotivy BR 103 (2. část)

autor: Mik trainfoto a Denda60

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
tiger
Zaslaný: 22.06.2015 13:09  
Založený: 29.09.2009
Miesto:
Príspevkov: 370
 Re: Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)
:super1: :number one: :super2:
mrkvakj
Zaslaný: 22.06.2015 13:34  
Založený: 09.06.2013
Miesto:
Príspevkov: 43
 Re: Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)
Velmi zaujimave citanie aj foto :super2: :super1: :bingo: :klanacka: :number one:
lajos
Zaslaný: 22.06.2015 16:08  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 13361
 Re: Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)
Zajímavé čtení o mašinách, o jejich vlacích, názvech a taky o barvičkách lokomotiv a vozů.
Velmi přínosné ! :klanacka:
michalBA
Zaslaný: 25.06.2015 15:00  
Založený: 29.02.2012
Miesto: Bratislava
Príspevkov: 12573
 Re: Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)
pekný článok a super fotografie :number one: :papa:

Miesta zaujímavé chcelo by to nejaký nemecký lístok a prebádať ich :angel: :papa:
MATOT
Zaslaný: 25.07.2015 11:19  
Založený: 01.07.2009
Miesto: Považská Bystrica
Príspevkov: 1072
 Re: Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)
Moje Foto 103 220 TouristikZug v Múzeu Neustadt 6.6.2009.

>>odkaz (http)<<
denda60
Zaslaný: 26.07.2015 9:29  
Založený: 27.01.2013
Miesto:
Príspevkov: 296
 Re: Moje toulky časem : Lokomotivy BR 103 (1. část)
Skvělé :super2:

Fotografie 103.220 z pravidelného provozu v tomto zbarvení je ve 4. části článku o BR103 :papa:
cas


Karolína
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 21 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 2

Registrovaných: 0
Anonymných: 21

Viac ...