Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Zo zahraničných tratí > Moje toulky časem: Přes Lötschberg (1. část)

Moje toulky časem: Přes Lötschberg (1. část)

 
Švýcarská Lötschbergská dráha spojuje Bern na severu s Brigem na jihu země a Alpy překonává přes horský masiv Lötschberg. Jedná se po Gotthardské dráze o druhý hlavní železniční severo-jižní tah zajišťující spojení západního Německa, severní Francie a Beneluxu s Itálií. V rámci velkého programu Alp Transit (po staru NEAT, Neue Eisenbahn-Alpentransversale) byl vybudován a v červnu 2007 otevřen 35 kilometrů dlouhý úpatní tunel (Lötschberg-Basistunnel), který odvedl dálkovou dopravu z velice atraktivní původní horské dráhy Lötschberg-Bergstrecke.

 













Ta dnes slouží regionální a částečně také nákladní dopravě. Na výběru snímků si dovolím nabídnout pohled na tuto nádhernou a zajímavou trať v době plného provozu.Kolem roku 1890 oznámil kanton Bern záměr vybudovat železniční spojení s projektovaným Simplonským tunelem na hranicích mezi Švýcarskem a Itálií. Záměr byl nejprve realizován postupně. Na dráhu Schweizerische Centralbahn vedoucí z Bernu do Thunu a zprovozněnou již roku 1859 navázala roku 1893 trať Thunerseebahn vedoucí po břehu jezera Thunersee a spojující města Thun a Spiez. Roku 1901 byla zprovozněna pod názvem Spiez-Frutigen-Bahn (SFB) trať Spiez - Frutigen jako první fáze nové "horské" tratě přes Lötschberg. Po zajištění potřebných finančních prostředků byla roku 1906 založena společnost Berner Alpenbahngesellschaft Bern-Lötschberg-Simplon (BLS) za účelem výstavby a provozování nové dráhy. Realizace projektu byla zadána francouzskému konsorciu Entreprise du Lötschberg a byla zahájena 15.10.1906 odstraňováním kamenné suti z míst budoucího portálu vrcholového tunelu.
Nová dráha spojující hlavní město Švýcarska Bern ve stejnojmenném kantonu s Brigem v kantonu Wallis/Valais měla délku 114,5 kilometru. Na severu je vedena údolím Kandertal, na jihu se stáčí k východu a klesá šikmo strmým skalnatým úbočím Rhônského údolí. Projekt počítal s proražením patnáctikilometrového tunelu ve výšce 1200 m n. m. mezi Kanderstegem na severu a Goppensteinem na jižní straně masivu Lötschberg v Bernských Alpách. Aby byl na severní straně dodržen maximální sklon 27 ‰, muselo být prudké převýšení v horní části údolí překonáno pomocí dvojité smyčky se spirálovým tunelem.


Budování samotného 14612 metrů dlouhého Lötschbergtunnelu proběhlo v letech 1906-1913. Na trati bylo proraženo kromě vrcholového Lötschbergtunnelu dalších 34 tunelů o celkové délce 13994 metrů, z toho 1 spirálový. Bylo postaveno 22 mostů a vybudováno 14 stanic. Dráha překonává na severní straně převýšení 698 metrů, na jihu pak 562 metrů. Provoz na celé trati byl zahájen 15.7.1913. Na rozdíl od Gotthardské dráhy, která byla roku 1909 zestátněna, zůstala Lötschberská dráha stále v soukromém vlastnictví.Trať byla stavěna jako jednokolejná s výjimkou Lötschbergtunnelu, který byl budován a dokončen jako dvoukolejný. Zároveň probíhala elektrizace systémem 15 kV 16 2/3 Hz, která byla v úseku Spiez - Brig dokončena k zahájení provozu 15.7.1913. Na řadě míst tratě byla prováděna příprava pro budoucí zdvoukolejňování. K tomu ale došlo až postupně v letech 1976-1992 a dnes je trať v celé délce dvoukolejná.
Severní portál Lötschbergtunnelu je za stanicí Kandersteg v km 33,60 (staničení od Spiezu) ve výšce 1197 m n. m., jižní u stanice Goppenstein (km 48,22) je ve výšce 1216 m n. m. Nejvyšší bod tratě je v tunelu v km 39,77 ve výšce 1240 m n. m., tedy v hloubce 1450 metrů pod průsmykem Lötschberg Pass (Lötschenpass, 2690 m n. m.). Tunel byl proražen po pěti letech práce 31.3.1911 a zprovozněn jako celá trať 15.7.1913.V tomto článku se budeme zabývat třemi částmi tratě, a sice údolním úsekem Thun - Spiez - Frutigen, severní rampou Frutigen - Kandersteg a jižní rampou Goppenstein - Brig.



Údolní úsek (Thun - Spiez - Frutigen)



Traťový úsek Thun - Spiez - Frutigen je dlouhý 23,32 kilometru a překonává celkové převýšení 219 metrů při maximálním sklonu 15 ‰. Zprovozněn byl k 1.6.1893 (Thun - Spiez) a 25.7.1901 (Spiez - Frutigen), elektrizace zde byla kompletně dokončena 2.12.1918 "zadrátováním" úseku Thun - Spiez.





Město Thun se 45 tisíci obyvatel (celá aglomerace 90 tisíc lidí) leží při severozápadním cípu jezera Thunersee na řece Aare, která zde z jezera vytéká. Kromě dráhy Lötchbergbahn a Basel - Bern - Interlaken odjíždějí ze zdejší stanice vlaky na tři regionální tratě. Ve vztahu k Lötschberské dráze je významnější třináctitisícový Spiez na jižním břehu Thunersee. Zdejší stanice je důležitým uzlem, když se zde Lötschbergbahn odděluje od trati Basel - Bern - Interlaken. Vychází odtud rovněž trať Spiez-Erlenbach-Zweisimmen. Společnost BLS zde má depo a velké dílny pro opravy kolejových vozidel, které tady jsou významným zaměstnavatelem. Naši cestu po Lötschberské dráze začneme na jižním břehu jezera Thunersee a využijeme ji i k seznámení se zdejšími vozidly.




Nad modrou hladinou jezera Thunersee u stanice Einigen jedou 30.9.2009 lokomotivy Re 485.007-9 a Re 485.017-8 s nákladním vlakem. Thunersee je dlouhé 17,5 kilometru, hluboké až 217 metrů a má plochu 47,7 km2. Vzadu za jezerem je město Thun. V roce 2002-2004 zakoupily BLS Cargo AG od Bombardier Transportation GmbH celkem 20 strojů TRAXX F140 AC1 určených pro těžkou nákladní dopravu a označených řada Re 485. Jsou využívány v přeshraniční dopravě mezi Švýcarskem a Německem a v alpském tranzitu. Mašiny jsou určeny pro napájecí systém 15 kV 16,7 Hz a mají pojezd Bo'Bo', délku 18900 mm, hmotnost 84 tun, výkon 5600 kW a nejvyšší rychlost 140 km/h.





Lokomotivy 185.586-4 a 185.590-7 společnosti Crossrail AG na čele nákladního vlaku projíždějí zastávku Kumm a míří ke stanici Einigen. Jedná se o stroje TRAXX F140 AC2 a Crossrail AG se zabývá tranzitní nákladní dopravou přes Švýcarsko mezi Itálií a Německem, Belgií a Nizozemskem.





Vlak D 1720 (Zürich HB - Interlaken Ost) vedený strojem SBB Re 4/4 11330 při cestě po břehu jezera Thunersee u Einigenu 26.10.1995. V soupravě vidíme vozy BLS typu EW I řady B 20-33, AB 20-34, A 18-33 a se střešní nástavbou je 1. třída salon A 89-33. Lokomotivy SBB Re 4/4 II (nově Re 420) jsou s 276 dodanými kusy nejpočetnější řadou u SBB. Jedná se o univerzální čtyřnápravové stroje vyráběné v letech 1964-1985 firmou SLM Winterthur (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik) při použití elektrické části od dodavatelů BBC Baden (Brown, Boveri & Cie.), MFO Zürich (Maschinenfabrik Oerlikon) a SAAS (Société Anonyme des Ateliers de Sécheron, Genève). Mají pojezd Bo'Bo', výkon 4700 kW, tažnou sílu 255 kN, rychlost 140 km/h, délku 15410 mm a váhu 80 t.





Stroj BLS Re 4/4 171 "Därligen" se s vlakem D 1726 (Zürich HB - Interlaken Ost) blíží po břehu jezera Thunersee k zastávce Kumm. Souprava je SBB, vidíme vozy EW I řady B 20-33. Lokomotivy BLS řady Re 4/4 (nově Re 425) byly vyrobeny firmou SLM Winterthur (elektrická část BBC Baden) v letech 1964-1983 v počtu 35 kusů (série s čísly 166-176 v letech 1970-1972). Mají pojezd Bo´Bo´, délku 15470 mm, hmotnost 80 t, výkon 4980 kW a rychlost 140 km/h. Mašiny nesou názvy švýcarských měst a obcí v síti BLS AG.





Dvoudílná elektrická jednotka ABDe 4/8 752 jede 5.7.1996 jako spoj R 3764 (Spiez - Thun) u zastávky Kumm. Tyto jednotky s čísly 751 až 755 vyrobila roku 1964 firma SIG (Schweizerische Industrie-Gesellschaft, Neuhausen) s elektrickými částmi od BBC a SAAS. Mají výkon 1180 kW, rychlost 125 km/h, hmotnost 102 tun a délku 47800 mm. Jednotka č. 752 byla modernizována roku 1977 a patřila dnes již bývalé společnosti Spiez-Erlenbach-Zweisimmen-Bahn (SEZ), známé pod označením "Simmentalbahn". Provoz SEZ zajišťovala BLS.





Jednotka ETR 470.005 společnosti Cisalpino AG, která jede jako spoj CIS 57 (Basel SBB - Milano Centrale), se naklápí při průjezdu obloukem na břehu jezera Thunersee u stanice Einigen. ETR 470 je jednotka třídy Pendolino vyráběná společností FIAT Ferroviaria (dnes Alstom) v italském Saviglianu v letech 1994-1997 speciálně pro společnost Cisalpino AG. Firma byla společným podnikem SBB a Trenitalia a zajišťovala v letech 1993-2009 dopravu mezi velkými městy ve Švýcarsku a v severní Itálii, do roku 2006 jezdila i do Stuttgartu. ETR 470 má výkon 6000 kW, rychlost 200 km/h, prázdná váží 470 t, její délka je 236600 mm a má konfiguraci náprav (1A)'(A1)' + (1A)'(A1)' + 2'2' + 2'2' + (1A)'(A1)' + (1A)'(A1)' + 2'2' + (1A)'(A1)' + (1A)'(A1)'. Kapacita je 151 sedadel v 1. třídě a 322 ve 2. vozové třídě.





Osobní vlak R 3764 (Spiez - Thun) tvořený elektrickým motorovým vozem Be 4/4 762 společnosti Bern-Neuenburg-Bahn (BN) patřící do BLS Group jede před kulisou masivu Jungfrau u zastávky Kumm. V letech 1953-1956 vyrobily SIG a SAAS tři vozy této řady (původně označené Ce 4/4) s čísly 761-763. Měly výkon 1470 kW, rychlost 120 km/h, hmotnost 68 t a délku 23700 mm. Bílé vrcholky vzadu jsou Eiger (3970 m n. m.), Mönch (4107 m n. m.) a Jungfrau (4158 m n. m.).





Lokomotiva Re 4/4 182 "Kandergrund" vede 5.7.1996 nákladní vlak u zastávky Kumm na břehu jezera Thunersee. Mašina je z devítikusové výrobní série z roku 1974. Hnědá barva trakčních vozidel byla u BLS standardem od roku 1920.





Elektrická jednotka ABDe 4/8 748 s řídícím vozem Bt 953, která jede 26.10.1995 jako osobní vlak R 4227 (Thun - Reichenbach im Kandertal), odjíždí ze zastávky Kumm na dohled od Spiezu. Jde o jednu z 5 souprav s čísly 746 až 750 vyrobených v letech 1954-1964, když díly mechanické části dodala firma SIG, elektrické součásti SAAS a BBC a montáž byla provedena v dílnách BLS ve Spiezu. Měly výkon 882 kW, rychlost 110 km/h, hmotnost 82 tun a délku 47800 mm.





Společnost BLS provozuje 18 strojů "Lok 2000" označených řada Re 465. Byly vyrobeny v letech 1994-1995 a 1996-1997 ve dvou výrobních sériích a první lokomotiva byla dodána v listopadu 1994. Rozměry a napájecím systémem jsou shodné s Re 460 SBB, dosahují však vyššího trakčního výkonu a tažné síly. Mají pojezd Bo´Bo´, výkon 7000 kW, tažnou sílu 300 kN, hmotnost 84 t, délku 18500 mm a dosahují rychlosti až 230 km/h. Lokomotiva Re 465.005-7 "Niesen" jede v čele vlaku IC 865 (Basel SBB - Interlaken Ost) u zastávky Kumm.





Lokomotivy BLS Re 4/4 172 "Eggerberg" a Re 4/4 170 "Brig-Glis" vedou 12.5.2004 u Kummu nákladní vlak směrem ke stanici Spiez.





Jednotka RBDe 4/4 729 společnosti SEZ ze skupiny BLS Group jede u zastávky Kumm jako osobní vlak R 4210 z Reichenbachu im Kandertal do Thunu. Jednotky byly vyráběny v letech 1981-1992 a bylo dodáno 22 souprav. Jsou řazeny z motorového vozu RBDe 4/4 (nově RBDe 565), vloženého B 50 63 20-33 a řídícího vozu ABt 50 63 39-33. Motorové vozy mají výkon 1650 kW, hmotnost 69 t, délku 25000 mm, uspořádání náprav Bo´Bo´a rychlost 125 km/h. Na snímku je motorový vůz jako zadní čelo.





V čele s řídícím vozem Bt 50 63 20-33 953-0 jede 22.9.1995 jednotka ABDe 4/8 jako osobní vlak R 4229 (Thun - Reichenbach im Kandertal) na zastávce Kumm.





Stroj Ae 610.496-2 "Stadt Wil" (ex Ae 6/6 11496) v barvách SBB Cargo veze soupravu nákladního vlaku u jezera Thunersee u zastávky Kumm. Šestinápravové univerzální lokomotivy Ae 6/6 vyrobila pro SBB v letech 1952 a 1955-1966 v počtu 120 kusů lokomotivka SLM Winterthur spolu s BBC Baden a MFO Zürich (Maschinenfabrik Oerlikon). Mají výkon 4300 kW, rychlost 125 km/h, délku 18400 mm, hmotnost 120 t a uspořádání náprav Co'Co'. Ae 610 je nové značení a vyřazovány byly postupně v letech 2002-2013.





Vlak RegioExpress RE 3159 (Bern - Brig) v podobě jednotky RABe 535.110-1 v plné jízdě 30.9.2009 u zastávky Kumm. Tyto nízkopodlažní jednotky pojmenované "Lötschberger" byly vyvinuty pro vlaky kategorie RegioExpress v relaci Bern - Brig přes Lötschberg. Výrobce Bombardier Transportation dodal v letech 2008-2012 celkem 25 čtyřvozových jednotek s uspořádáním náprav Bo'2'2'2'Bo', dlouhých 62710 mm, o hmotnosti 135 tun, o výkonu 1000 kW a s rychlostí až 160 km/h. Kapacita je 28 míst v první a 143 ve druhé vozové třídě.





Elektrická jednotka ABDe 4/8 754 společnosti Bern-Neuenburg-Bahn (BN) vede 5.7.1996 osobní vlak R 4214 (Reichenbach im Kandertal - Thun) poblíž zastávky Kumm. Vzadu je za řídícím Bt ještě "pošťák" Z 00-30.





Lokomotiva Re 460.014-4 na čele vlaku IC 982 (Interlaken Ost - Basel SBB) projíždí obloukem u zastávky Kumm. V rámci programu SBB "Dráha 2000" zabývajícím se mimo jiné zvýšením přepravní kapacity zahájila v roce 1997 firma Schindler Waggon dodávky patrových vozů pro vlaky InterCity. Soupravy řazené z těchto vozů řady A 16-94, B 26-94, AD 86-94 a BR 66-94 nebo WRB 88-94 doplněné řídícím vozem Bt 26-94 a vedené lokomotivou řady Re 460 byly nazvány IC2000 a nasazeny na hlavní vnitrostátní spoje této kategorie. Vozy SBB IC2000 se od jiných "pater" liší mimo jiné přechody v horním podlaží.





Jednotka RBDe 565.742-4 (ex RBDe 4/4 742) společnosti BLS Lötschbergbahn jede 18.9.2003 jako soupravový vlak z Thunu do Spiezu a projíždí po břehu Thunersee u zastávky Kumm. Elektrický motorový vůz s číslem 742 je posledním kusem této řady dodaným roku 1992 pro BLS Group.





Vlak D 1812 (Zürich HB - Brig), jeden z klasických denních rychlíků jezdících po Lötschberské dráze, vedený lokomotivou Re 465.007-3 "Schilthorn" u zastávky Kumm 5.7.1996.





Na trati mezi Thunem a Spiezem jezdily pravidelně i spoje představované německými jednotkami ICE řady 401. Jednotka 401.574-9 jako vlak ICE 73 "Thunersee" (Berlin ZOO - Interlaken Ost) jede na břehu jezera, jehož jméno nese, u zastávky Kumm. Vlaky ICE projížděly přes Spiez dál do Interlakenu, na trať přes Lötschberg nemohly.





Lokomotivy Ae 4/4 mají vztah k naší železnici, neboť byly podle nich s licenčním využitím některých jejich konstrukčních celků vyráběny ve škodovce "bobiny" E499.0. Ae 4/4 257 s dalším strojem této řady jsem zachytil 26.10.1995 v čele vlaku u zastávky Kumm. Dva prototypy postavila v letech 1944-1945 lokomotivka SLM Winterthur, která roku 1955 dodala ještě 6 strojů. Měly pojezd Bo´Bo´, výkon 2940 kW, tažnou sílu 216 kN, rychlost 125 km/h, hmotnost 80 t a délku 15600 mm. V polovině šedesátých let byly některé Ae 4/4 přestavovány do dvojitých Ae 8/8.





InterCity IC 967 (Basel SBB - Interlaken Ost) s lokomotivou Re 460.044-1 projíždí 30.9.2009 kolem kotviště poblíž stanice Einigen. Za mašinou jsou vozy SBB řady B 20-73. Výrobcem Re 460 označovaných marketingově "Lok 2000" je SLM Winterthur, elektrická část je od ABB Ltd. (Asea Brown Boveri). Dodávka 119 strojů pro SBB proběhla v letech 1992-1996. Jsou to univerzální čtyřnápravové lokomotivy s pojezdem Bo'Bo', délkou 18500 mm, váhou 84 t, s výkonem 6100 kW a maximální rychlostí 200 km/h. Podrobněji viz články "Lokomotivy Lok 2000" (>>odkaz (http)<<).





Stroj Re 465.014-9 "Spalenberg" vede 12.5.2004 vlak RoLa IM 43626 (Novara - Freiburg im Breisgau) u zastávky Kumm. Vůz pro posádky kamionů je společnosti HUPAC řady Db 05-10. Při nákupu Re 465 došlo k zajímavému způsobu financování. Z finančních důvodů druhou sérii 10 strojů s čísly 009 až 018 zakoupily státní dráhy SBB a společnosti BLS je dlouhodobě pronajaly. Lokomotivy ale již z výroby odcházely v barvách BLS a po splacení smluvené částky přešly plně do jejího vlastnictví.





Osobní vlak R 4671 (Thun - Spiez) vedený jednotkou ABDe 535.753-6 (po staru ABDe 4/8 753) jede 28.1.1998 poblíž zastávky Kumm na břehu jezera Thunersee.





Na čele soupravy osobního vlaku jede u zastávky Kumm řídící vůz Bt 50 85 80-35 950-5 typu EW I. Má délku 24200 mm, hmotnost 29 t, rychlost 140 km/h a 79 sedadel ve 2. vozové třídě.





Lokomotiva Re 4/4 182 "Kandergrund" se 25.9.1995 ve stanici Spiez připravuje k odjezdu s osobním vlakem R 3528 po dráze SEZ Simmentalbahn (Spiez-Erlenbach-Zweisimmen) do 35 kilometrů vzdáleného Zweisimmenu. Ve stanici Spiez tehdy probíhala rozsáhlá rekonstrukce.





Stroje Ae 6/8 206 a Ae 6/8 208 odstavené v depu BLS ve Spiezu. V letech 1926-1931 a 1939-1943 vyrobila firma Breda celkem osm mašin této řady. Byly určeny pro těžkou službu na trati přes Lötschberg a byly rušeny až v polovině osmdesátých let. Měly uspořádání náprav (1´Co)(Co´1), délku 20260 mm, hmotnost 140 t a rychlost 140 km/h. Dvanáct trakčních motorů dávalo výkon 4410 kW a byly ve své době nejsilnějšími lokomotivami na světě. Stroje na snímku patří spolku Classic Rail a Ae 6/8 208 je dnes stále provozní, stejně jako Ae 6/8 205 ze stavu depa Spiez. Slouží k vozbě nostalgických vlaků Swiss Classic Trains především na Lötschberské dráze.





Nákladní vlak vedený dvojicí Re 465.009-9 "Napf"a Re 465.015-6 "Vue-des-Alpes" a s dalším strojem téže řady na postrku stoupá 28.1.1998 po Lötschberské dráze širokým otevřeným údolím u stanice Reichenbach im Kandertal.





Poslední 2 stroje Lok 2000 z první série pro BLS z let 1994-1995, tedy lokomotivy Re 465.008-1 "Niederhorn" a Re 465.007-3 "Schilthorn", s vlakem RoLa IM 43601, který jede z německého Freiburgu im Breisgau do italské Novary, přijíždějí 20.6.2006 ke stanici Frutigen, k výchozímu bodu severní rampy dráhy Lötschbergbahn.





Lokomotiva BLS Re 420.510-0 se soupravou osobního vlaku R 5714 do Spiezu se chystá k odjezdu ve stanici Reichenbach im Kandertal. V letech 2004 a 2005 zakoupily BLS od SBB celkem 12 mašin řady Re 4/4 II (nově Re 420) a přidělily jim inventární čísla 501 až 512. Stroj Re 420.510-0 ještě v červeném nátěru SBB je bývalý Re 4/4 11104 a u BLS sloužil do února 2010.





InterCity IC 879 (Basel SBB - Brig) s lokomotivou Re 465.016-4 "Centovalli" ve Frutigenu 25.11.1999.





U zastávky Wengi mezi stanicemi Frutigen a Reichenbach im Kandertal jede 22.7.1997 stroj Re 4/4 163 "Grenchen" v čele vlaku IC 864 (Brig - Basel SBB). Žlutý vagón v soupravě SBB je jídelní WR 88-33. Prvních 5 mašin této řady vzniklo v letech 1968-1969 přestavbou strojů Ae 4/4 II 261 až 265 z let 1964-1967. Po přestavbě byla mimo jiné zvýšena rychlost ze 125 km/h na 140 km/h a stroje označeny Re 4/4 161 až 165.





Ucelená souprava nákladního vlaku DG 47617 vedená dvojicí Re 465.018-0 "Brienzer Rothorn" a Re 465.011-5 "Wisenberg" přijíždí 15.3.2006 do Frutigenu.





Lokomotiva SBB Re 4/4 11189 s belgickou soupravou vlaku EC 91 "Vauban" (Bruxelles Midi - Milano Centrale) projíždí 29.1.1998 zasněženým údolím u stanice Reichenbach im Kandertal. Vlak jezdil v trase Bruxelles - Luxembourg - Metz - Basel - Bern - Brig - Domodossola - Milano. Poprvé vyjel 29.5.1988 se zavedením vlaků EuroCity a Alpy překonával po Gotthardské dráze. Po trase přes Lötschberg jezdil od GVD 1992/1993 do června 2007. Spoj nese jméno francouzského maršála Sébastiena Le Prestre Marquise de Vauban.





Vlak InterRegio IR 3360 (Frutigen - Bern) na čele s řídícím vozem Bt 50 85 82-33 953-9 po odjezdu z Frutigenu 20.6.2006.





Májové slunko už dole v údolí probudilo přírodu ze zimního spánku, ale vršky kopců v jeho okolí se stále ukrývají pod sněhovou pokrývkou. Stroj SBB Re 460.038-3 jako reklama na hru Stratego! jede 12.5.2004 s vlakem IC 806 (Romanshorn - Brig) na trati v údolí Kandertal u Frutigenu.





Spoj IC 856 (Brig - Basel SBB) vedený řídící vozem Bt 50 85 28-94 966-2 po odjezdu ze stanice Frutigen. Design řídících vozů řady Bt 28-94 je stejně jako lokomotiv Re 460 a Re 465 dílem studia Pininfarina a tvoří tak s "Lok 2000" jednu návrhovou linii. Tyto vozy označované jako "Typ IC" byly pro SBB vyrobeny v letech 1996-2004 v počtu 90 kusů.





Z Frutigenu odjíždí vlak RoLa IM 43610 (Novara - Freiburg im Breisgau) s dvojicí lokomotiv Re 465.012-3 "Eurotunnel" a Re 465.006-5 "Lauchernalp".





Stroj BLS Re 4/4 172 "Eggerberg" v čele soupravy SBB vlaku IC 864 (Brig - Basel SBB) projíždí 3.6.2000 zastávku Wengi. V soupravě jsou vozy D 92-33, A 10-75 a B 21-75.





Přes stanici Mülenen projíždí 19.6.2006 lokomotiva SBB Re 4/4 11126 s vlakem EC 90 "Vauban" (Brig - Bruxelles Midi). Belgickou vozovou soupravu nahradila souprava švýcarská a trasa byla zkrácena z Brigu, od června 2007 pak z Interlakenu a tím přestal tento spoj jezdit po Lötschberské dráze.





Nákladní vlak vedený lokomotivami Re 465.017-2 "Schrattenflue" a Re 465.004-2 "Trubschachen" přijíždí 25.11.1999 do Frutigenu.





Lokomotiva Re 4/4 193 "Steg" společnosti BLS Lötschbergbahn stoupá 29.1.1998 s vlakem IC 879 (Basel SBB - Brig) kolem nástupiště zastávky Wengi.





Spoj R 4810 jedoucí z Frutigenu do Spiezu a vedený jednotkou RABe 525.012-1 odjel 12.5.2004 ze stanice Frutigen. RABe 525 nazývané NINA jsou nízkopodlažní jednotky s naklápěním skříně pro regionální dopravu (Niederflur-Nahverkehrszug, odtud NINA) vyrobené v letech 1998-2005 v počtu 40 souprav firmou Bombardier Transportation. BLS zakoupila 37 jednotek, 3 získala společnost RegionAlps. Mají výkon 1000 kW, rychlost 140 km/h, délku 47740 mm, hmotnost 78 t a uspořádání náprav Bo'2'2'Bo'. Při řazení ABt + B + Bt mají kapacitu 16 míst v 1. vozové třídě a 134 míst v 2. třídě.





Dvojice Re 465.009-9 "Napf" a Re 465.013-1 "Stockhorn" se v čele poloviny vlaku GG 48611 (Limburg - Dinazzano) blíží od Spiezu k Frutigenu. Soupravy těchto těžkých vlaků s nákladem oxidu hlinitého (3050 tun, 136 náprav, 458 m délka) byly v Thunu rozděleny a do stanice Kandersteg před vrcholovým tunelem dráhy přes Lötschberg vyjížděly jako dva vlaky.





Lokomotiva Re 4/4 185 "Lalden" přijíždí na postrku druhé části nákladního vlaku GG 48601 (Limburg - Dinazzano) do Frutigenu.




Severní rampa (Frutigen - Kandersteg)


Traťový úsek Frutigen - Kandersteg je při vzdušné vzdálenosti obou stanic 10 kilometrů dlouhý 18,03 kilometru a překonává celkové převýšení 397 metrů při maximálním sklonu 27 ‰. Je na něm proraženo 14 tunelů (z toho 1 spirálový) o celkové délce 5050 m a vybudováno 11 větších mostů s celkovou délkou 1061 m. Se stavbou tratě byla současně prováděna elektrizace a provoz zde byl zahájen 15.7.1913.




Frutigen se 6000 obyvateli leží v místě, kde se setkávají údolí Kandertal a Engstligental. Dnes je u zdejší stanice severní portál 34,6 kilometru dlouhého úpatního tunelu Lötschberg-Basistunnel. Jen kousek za stanicí je největší mostní stavba na severní rampě Lötschberg-Bergstrecke. Jsou to 2 jednokolejné mosty pojmenované Kanderviadukt I a II. Starší kamenný vysoký 28 metrů a dlouhý 265 metrů s deseti klenutými oblouky o rozpětí 20 metrů a jedním s rozpětím 25 metrů byl postaven při stavbě dráhy. Nový betonový o délce 285 metrů souběžný se starým viaduktem byl vybudován při zdvoukolejnění tratě v roce 1981.




V čele s řídícím vozem Bt 28-94 přejíždí vlak IC 880 jedoucí z Brigu do Basileje kamenný obloukový Kanderviadukt a jen pár stovek metrů mu zbývá do stanice Frutigen. Na konci soupravy je stroj řady Re 460.





Lokomotiva BLS Re 4/4 176 "Hohtenn" s pracovním vlakem na Kanderviaduktu 22.9.1995. Pod mostem protéká řeka Kander, která pramení ve výšce 2200 metrů z ledovce Kanderfirn ležícího v masivu Blüemlisalp (3661 m n. m.).





Vlak IC 811 (Basel SBB - Brig) vedený strojem BLS Ae 8/8 272 na betonovém Kanderviaduktu. Nad mašinou je hrad Tellenburg vystavěný ve 12. století na návrší nad Frutigenem. Ae 8/8 jsou těžké dvoudílné lokomotivy určené pro nákladní tranzit pře Lötschberg. Pět mašin přišlo k BLS v letech 1959-1966, přičemž 3 vznikly přestavbou ze strojů Ae 4/4 a 2 včetně č. 272 novovýrobou u firmy SLM Winterthur (1962). Mají výkon 6475 kW, délku 30230 mm, hmotnost 160 t, rychlost 125 km/h a uspořádání náprav Bo’Bo’+Bo’Bo’.





Od mostu Kanderviadukt u Frutigenu na severní rampě Lötschberské dráhy stoupá dál do údolí Kandertal lokomotiva SBB Re 4/4 11122 s vlakem IC 873 (Basel SBB - Brig). Dva vozy za mašinou jsou Apm 10-90 společnosti Cisalpino AG.





Vlak IC 1080 na čele s řídícím vozem Bt 28-94 přejíždí kamenný Kanderviadukt. Snímky Kanderviaduktu z nadhledu jsem pořizoval z hradu Tellenburg.





Po novém betonovém Kanderviaduktu jede 15.6.2006 vlak IC 826 (Romanshorn - Brig) vedený lokomotivou Re 460.038-3 a s řídícím vozem Bt 28-94 na konci soupravy. Vzdálenost mezi oběma mostními tělesy je 15 metrů.





Kontejnerový vlak GK 41603 (Neuss Güterbahnhof - Gallarate) s dvojicí strojů BLS Re 4/4 178 "Schwarzenburg" a Re 4/4 175 "Gampel" sjíždí 20.6.2006 kolem věže hradu Tellenburg s Kanderviaduktu a míří vstříc převýšení 461 metrů k vrcholovému Lötschbergtunnelu.





Souprava SBB vlaku IC 835 (Brig - Romanshorn) s řídícím vozem řady Bt 28-94 a sunutá strojem Re 460.073-0 najíždí při své cestě s Lötschbergu na kamenný Kanderviadukt před stanicí Frutigen. Mašina je v pestrém reklamním nátěru propagujícím švýcarské Radio DRS 1.





I na Lötschberské dráze se setkáváme se stroji používanými při údržbě tratě. Lokomotiva Tm 235.092-4 se čtyřmi vozy Fcs při výlukových pracích na trati u Frutigenu 15.3.2006. Stroj patří BLS Netz AG (správce infrastruktury, podobně jako u nás SŽDC) a 4 kusy vyrobila v letech 1980-1981 firma Stadler AG. Mají výkon 2x 350 kW, nejvyšší rychlost 80 km/h, délku 10300 mm a hmotnost 40 t.





Zatímco na horách lemujících údolí Kandertal stále panuje sníh a mráz, tady dole vládne jaro plnou svou silou. Jednotka ETR 470.001-9 společnosti Cisalpino AG jedoucí jako spoj CIS 45 (Basel SBB - Milano Centrale) přejíždí 12.5.2004 pod hradem Tellenburg za stanicí Frutigen betonový Kanderviadukt.





Lokomotiva SBB Re 460.112-6 s vlakem IC 820 (Romanshorn - Brig) stoupá 19.6.2006 po překonání Kanderviaduktu od stanice Frutigen ke stanici Kandergrund a dál k Lötschberskému průsmyku. Z Frutigenu do stanice Kandersteg před portálem vrcholového tunelu dojede na stoupání 27 ‰ s desetivozovou soupravou za 16 minut. Za vlakem je vidět dole v údolí ležící Frutigen, hory nad ním dosahují výšky kolem 2400 m (Drunengalm 2408 m n. m., Fromberghorn 2394 m n. m.). Vlevo je věž hradu Tellenburg.





Vlak EC 132 Cisalpino "Borromeo" (Milano Centrale - Basel SBB) vedený strojem E484.015-3 SR se na cestě s Lötschbergu blíží ke stanici Frutigen. 5 čtyřsystémových strojů TRAXX F140 MS2 zakoupených roku 2005 společností Cisalpino AG je registrováno s italským označením E484 (stejných 21 strojů SBB je označených Re 484). Jsou určeny pro napájecí systémy 15 kV 16,7 Hz, 25 kV 50 Hz, 1,5 kV= a 3 kV=, mají výkon 5600 kW, rychlost 140 km/h, hmotnost 85,4 t, délku 18900 mm a pojezd Bo'Bo'.





Dvojice Re 465.018-0 "Brienz Rothorn Bahn" a Re 465.005-7 "Niesen" sjíždí 20.6.2006 v čele vlaku RoLa IM 43612 (Novara - Freiburg im Breisgau) ke stanici Frutigen. Vůz pro posádky kamionů je Db 05-10 společnosti HUPAC AG.





Dieselhydraulická lokomotiva Am 843.501-8 u Frutigenu. 4 stroje typu G 1700-2 BB ve Švýcarsku označené řadou Am 843.5 vyrobila pro BLS AG v roce 2006 německá firma Maschinenbau Kiel (MAK, dnes Vossloh AG). Jsou používány při přepravě vlaků určených pro údržbu soukromých železničních tratí. Mají výkon 1500 kW, tažnou sílu 249 kN, rychlost až 100 km/h, hmotnost 80 tun a délku 15200 mm.





Vlak EC 90 "Vauban" (Brig - Bruxelles Midi) sjíždí 20.6.2006 od zasněženého Lötschbergu po severní rampě Lötschberské dráhy k Frutigenu. V čele vozové soupravy SBB jede lokomotiva SBB Re 4/4 11130. Trať je vedena při východním úbočí údolí Kandertal.



22.2.2016
Konec 1. části


Autor textu a foto: Denda60 a Mik-trainfoto

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
cas


Uršuľa
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
sledovacka-hkv.webnode.sk

KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 24 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 1

Registrovaných: 0
Anonymných: 24

Viac ...