Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Moje toulky časem: Po dráze Tauernbahn přes Alpy (1. část)

Moje toulky časem: Po dráze Tauernbahn přes Alpy (1. část)

 
Tauernbahn je nejdůležitější částí hlavní severojižní magistrály spojující Německo s oblastí u Jadranu a s Balkánem, překonávající hlavní alpský hřeben přes masiv Hohe Tauern. Nedávno byla dokončena velkorysá a náročná rekonstrukce této tratě patřící k nejzajímavějším a nejkrásnějším v Rakousku. Dnes je dvojkolejná a místy je vedena novými tunely, které ji odvedly z jednokolejných náspů a kamenných či ocelových mostů. Měl jsem to štěstí jezdit na Tauernbahn fotografovat zdejší romantiku jednokolejné horské dráhy před ukončením rekonstrukce a pohled na ni vám nyní nabízím.

 

















Jménem "Tauernbahn" je nazýván traťový úsek mezi stanicí Schwarzach-Sankt Veit na sever od alpského hřebene ve spolkové zemi Salcbursko a městem Spittal an der Drau v jihorakouských Korutanech. Normálněrozchodná dráha dlouhá 80 kilometrů překonává Vysoké Taury (Hohe Tauern) při maximálním sklonu 25 ‰ vrcholovým tunelem dlouhým 8371 metrů proraženým ve výšce 1200 metrů nad mořem.

Vraťme se ale o jeden a půl století zpátky. Dne 17.11.1869 byl zprovozněn Suezský průplav a v této souvislosti modernizovalo Rakousko-Uhersko svůj hlavní přístav v Terstu. Vídeňská vláda pak přišla s myšlenkou železničního propojení Terstu s českými uhelnými pánvemi a s hutěmi na severu monarchie. V té době již existovalo spojení z Vídně na jih, a sice tratí přes Semmering. Ta byla provozována soukromou společností Österreichische Südbahn a nová trať jako alternativa k Semmeringbahn měla jít mimo Vídeň a být ve správě c. k. státních drah.

Roku 1875 byl zahájen provoz na trati Giselabahn (Salzburg - Bischofshofen - Schwarzach-St. Veit - Zell am See - Wörgl) včetně odbočky Bischofshofen - Selzthal. V roce 1881 byla otevřena trať z Lince do Selzthalu. Vznikl tak železniční tah z Čech přes Linec až k podhůří hřebene Hohe Tauern. Po dlouhých diskuzích bylo nakonec rozhodnuto vybudovat novou severojižní dráhu právě přes Hohe Tauern napojením na stávající tratě ve stanici Schwarzach-Sankt Veit. Svou váhu měl i fakt, že kromě tranzitní dopravy by měla velký význam i pro zdejší region, neboť by zajistila dopravu četných návštěvníků až do lázní a letovisek v údolí Gasteinertal a odpadla by tak nutnost jejich převozu kočáry od 20 km vzdálené stanice Lend Gastein (dnes Lend) na trati Giselabahn.

Záměr byl realizován jako součást velkého investičního celku nazvaného Neue Alpenbahnen, společně s tratí Villach - Jesenice a Jesenice - Terst přes Julské Alpy v Bohinji v dnešním Slovinsku. Stavba Tauernbahn byla zahájena 24.6.1901 přípravnými pracemi pro ražbu vrcholového Tauerntunnelu, práce na severní rampě začaly 14.12.1902. Celá trať byla budována jako jednokolejná s výjimkou Tauerntunnelu, který byl ražen jako dvojkolejný. O významu stavby, na které pracovalo přes 4000 dělníků, svědčí i skutečnost, že první dokončený úsek Schwarzach-St.Veit - Badgastein slavnostně otevřel 20.9.1905 osobně císař František Josef I za přítomnosti předsedy vládyPaula Gautsche von Frankenthurna a arcibiskupa kardinála Johanesse Katschthalera.




Jak prozrazuje popiska na pohlednici, snímek je ze stavby mostu Angerschlucht-Brücke na severní rampě dráhy. Snímek: sbírka autora





Budování kamenného Steinbach-Viaduktu poblíž stanice Bad Hofgasten, dalšího z mostů na severní rampě. Snímek: sbírka autora





Na snímku z otevření severní rampy Tauernbahn v Badgasteinu 20.9.1905 pronáší starosta Badgasteinu pan Straubinger svůj projev k Jeho Veličenstvu císaři Františku Josefu I a čestným hostům. Snímek: sbírka autora

Nejnáročnější stavbou celé dráhy bylo podtunelování 2832 metrů vysoké Gamskarlspitze v masivu Radhausbergmassiv. Stavba tunelu začala roku 1901 a byla ukončena v noci 21.7.1907, kdy byl 8551 metrů dlouhý dvojkolejný Tauerntunnel proražen. Dnes je o 180 metrů kratší, neboť při komplexní rekonstrukci stanice Böckstein, u jejíhož jižního zhlaví se portál nachází, byl v roce 2004 zkrácen na 8371 metrů. Původní severní portál byl zachován jako samostatně stojící památník železničního inženýrství.

Při stavbě 80 kilometrů dlouhé trati bylo proraženo kromě vrcholového Tauerntunnelu dalších 17 tunelů o celkové délce 6408 metrů. Bylo postaveno 46 mostů a vybudováno 14 stanic a 5 zastávek. Dráha překonává na severní straně převýšení 636 metrů, na jihu pak 682 metrů. Nejvyšší bod tratě je v Tauerntunnelu ve výšce 1226 m n. m., tedy v hloubce 1606 metrů pod vrcholky horského masivu. Celá dráha byla dokončena v roce 1909 a její uvedení do provozu proběhlo 5.7. toho roku opět za přítomnosti císaře.

Elektrizace Tauernbahn se uskutečnila v letech 1933 až 1935 a parní trakci tak nahradily elektrické lokomotivy. Od 1.12.1933 se jezdilo elektricky mezi Schwarzachem-St. Veit a Böcksteinem, tedy na severní rampě, od 15.5.1935 po celé Tauernbahn. Poslední zásahy do původní tratě probíhaly od sedmdesátých let minulého století, kdy byla zahájena celková rekonstrukce. Jejím cílem bylo zdvojkolejnění a zrychlení na 130 km/h. To si vyžádalo rozsáhlé terénní úpravy, v některých místech stavbu zcela nových traťových úseků s novými viadukty a tunely, vše za plného provozu, což bylo technicky i časově náročné. Dnes je na trati vedle Tauerntunnelu dalších 12 tunelů o celkové délce 9972 metrů, přičemž nejdelší z nových tunelů je Kaponig-Tunnel na jižní rampě dlouhý 5096 metrů. Řada kamenných a ocelových mostů byla nahrazena velkými betonovými viadukty, ve dvou případech dlouhými 377 a 396 metrů.


Po rozpadu Rakousko-Uherska zanikl důvod, pro který byla dráha stavěna, totiž přímé spojení průmyslového severu monarchie s přístavem v Terstu. Dálkový provoz před 2. světovou válkou byl poměrně slabý a hlavní význam byl v osobní dopravě do středisek v oblasti Gasteinertal. Krátce po válce ale podíl dálkové osobní i nákladní dopravy rychle narůstal. Trať začala nabývat na významu pro tranzitní dopravu mezi Německem a východní Itálií. A tento nárůst vedl až k nutnosti zmíněné rekonstrukce. Další významné zvýšení dopravy nastalo od začátku devadesátých let po rozpadu sovětského bloku. Tehdy byly zavedeny vlaky RoLa v relaci České Budějovice resp. Nemanice - Villach (1 pár denně, vlaky Tec 42030/42031), Wels - Villach (2 páry denně), Salzburg - Terst (3 páry denně) a München - Ljubljana (1 pár denně). Z vlaků osobní přepravy zde kromě vnitrostátních projížděly spoje z Německa, Slovinska a Chorvatska (připomeňme si známý EC 10/11 "Mimara" v relaci Berlin/Leipzig - Zagreb). Sezónně k nim přibývaly spoje z Holandska a Belgie. V létě jezdil 3x týdně rychlík R 1275 (Praha - Linz - Salzburg - Villach - Venezia - Rimini, mimo hlavní sezónu 1x týdně jako R 1175). Dnes slouží Tauernbahn především nákladní dálkové dopravě (za zmínku stojí třeba vlak CargoServ z Lince do Tarvisia a kontejnerový vlak společnosti Lokomotion v trase Mnichov - Salzburg - Tarvisio - Terst). Dále je tu mimo jiné denně k vidění 16 párů pravidelných dálkových vlaků IC, EC a EN (např. EN 237 Wien - Venezia, EN 499 Salzburg - Zagreb, EN 415 Zürich - Beograd, EC 113 Frankfurt(M) - Klagenfurt, atd.).

Absence silničního spojení mezi městy Böckstein na severu a Mallnitz na jihu hřebene Hohe Tauern si vyžádala zavedení speciálních vlaků pro přepravu aut Tauerntunnelem. Tato služba existuje již od roku 1920. Z Böcksteinu vyjíždějí autovlaky denně od 6.20 do 23.20 hod. v hodinových intervalech, obráceně ve stejných intervalech od 5.50 hod.




Lokomotiva 1044.202-8 pomáhá vlakové 1042.626-0 v čele soupravy nákladního vlaku překonat stoupání vysoko v úbočí údolí Gasteinertal před stanicí Angertal na severní rampě Tauernbahn 19.2.1994.





Před rekonstrukcí tratě byly pro jižní rampu charakteristické četné tunely a kamenné mosty, pomocí kterých byla vedena úbočím údolí Mölltal. Na snímku z 30.7.1994 najíždí vlak R 4909 (Schwarzach-Sankt Veit - Villach Hbf.) s lokomotivou 1043.008-0 na Waldmanngraben-Viadukt, jeden z mnoha kamenných mostů na původní jednokolejné trati mezi stanicemi Mallnitz-Obervellach a Kaponig.





Nejvýraznějším prvkem rekonstruované jižní rampy Tauernbahn jsou velké betonové mosty. Přes 396 metrů dlouhý dvojkolejný Falkenstein-Brücke přejíždí 18.8.2009 lokomotiva 1044.055-0 s vlakem OEC 592, který jede v trase Salzburg Hbf. - Klagenfurt Hbf.


Severní rampa (Schwarzach-St. Veit - Böckstein)

Traťový úsek Schwarzach-St. Veit - Böckstein je dlouhý 34,18 kilometru a překonává celkové převýšení 583 metry. Zprovozněn byl 20.9.1905 a elektrizace byla dokončena 1.12.1933. Ze stanice Schwarzach-St. Veit dráha prudce stoupá svahem nad řekou Salzach. Za tunely za stanicí Loifarn se stáčí na jih do údolí Gasteinertal. Postupně úbočím vystoupá až do výšky 1173 m n. m. před severním portálem Tauerntunnelu.



Schwarzach-St. Veit je stanice společná pro městečka Schwarzach im Pongau a Sankt Veit im Pongau v údolí řeky Salzach, každé o třech a půl tisíci obyvatel. Jedná se o důležitý železniční uzel, ve kterém se rozdělují tratě Giselabahn (Salzburg - Schwarzach-St. Veit - Zell am See - Wörgl (- Innsbruck)) a Tauernbahn. Leží tedy na hlavních tranzitních trasách.

Gasteinertal je 40 kilometrů dlouhé údolí řeky Gasteiner Ache pramenící z ledovce Schlapperebenkees na svazích Weinflaschenkogel (3008 m n. m.). Jde o proslulý rekreační, lázeňský a sportovní region celoročně navštěvovaný klientelou z celé Evropy.




Na snímku pořízeném v podvečer 19.2.1994 ve stanici Schwarzach-Sankt Veit jsou dvě charakteristická vozidla té doby : lokomotiva 1044.106-1 v původním barevném provedení na postrku vlaku IC 595 "Ingeborg Bachmann" (Wien Südbf. - Salzburg Hbf.) krátce po jeho příjezdu po Tauernbahn a vlevo vidíme zadní čelo jednotky 4010.014-1, která jede jako spoj IC 611 "Bergisel" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) po Giselabahn. Také "Transalpin" je v původním modro-slonovinovém zbarvení.





Ve stanici Schwarzach-St. Veit čeká 18.12.1999 na odjezd na dráhu Tauernbahn lokomotiva 1044.079-0 v čele jednoho z vlaků RoLa. Univerzální elektrické lokomotivy řady 1044 byly vyrobeny v počtu 217 kusů v letech 1976-1995. Mají pojezd Bo´Bo´, hmotnost 84 tun, délku 16100 mm, rychlost 160 km/h a v době svého vzniku byly s výkonem 5280 kW nejsilnějšími čtyřnápravovými elektrickými lokomotivami na světě. Vpravo na snímku je stroj 1042.612-9.





Jsou 4 hodiny po půlnoci 8.1.1994 a ve stanici Schwarzach-St. Veit se připravuje k odjezdu rychlík D 1275 z Prahy do Benátek (Venezia Santa Lucia) vedený lokomotivou 1044.015-4. Vlak odjížděl z Prahy ve 20.16, ve Schwarzachu-St. Veit byl ve 3.49 a v jihorakouském Spittalu-Millstättersee v 5.06 hod. Po Tauernbahn tedy projížděl ještě za tmy.





Sněhové pluhy a frézy jsou nepostradatelnými pomocníky při zimní údržbě Tauernbahn. Na snímku z 20.1.2006 je "Schneeräumer" 9760.325-5 s lokomotivou 1042.013-1 ve stanici Schwarzach-Sankt Veit.





Všudypřítomné "Taurusy" jsou nyní běžně k vidění i ve stanici Schwarzach-St. Veit. Vedle "fotbalové" lokomotivy 1216.004 odstavené u 1. nástupiště na soupravě lyžařského rychlíku zastavil 31.1.2009 další reklamní stroj 1116.246-8 v čele vlaku OIC 542 "Skicircus Saalbach-Hinterglemm-Leogang", který jel z Vídně do Innsbrucku.





EuroCity EC 11 "Mimara" (Leipzig Hbf. - Zagreb Gl. kol.) s lokomotivou 1044.068-3 vyjíždí 16.3.1996 z tunelu Kennlach na tehdy ještě jednokolejném úseku Tauernbahn před stanicí Loifarn nahoře nad údolím řeky Salzach. Za mašinou je vůz Postmr, který jezdil v relaci München Hbf. - Ljubljana, následují 2 rakouské Bvm jedoucí do Villachu a z tunelu vykukuje slovinský Bpm.





Lokomotiva 1042.620-3 stoupá 16.3.1996 s osobním vlakem R 4917 (Schwarzach-St. Veit - Villach Hbf.) od Schwarzachu-St. Veit ke stanici Loifarn.





Ke stanici Loifarn se 16.3.1996 blíží rychlík D 13381 (Hamburg-Altona - Villach Hbf) vedený německým strojem 110.489-2. Pro tyto sezónní spoje (po Tauernbahn také v relaci Düsseldorf Hbf. - Villach Hbf. a Köln-Deutz - Villach Hbf.) bylo typické jejich vedení lokomotivou DB v celé trase a zařazení vozů DDm pro přepravu aut do soupravy.





Přes kamenný Tomasbach-Viadukt mezi stanicemi Schwarzach-St. Veit a Loifarn přejíždí 16.3.1996 lokomotiva 1043.007-2 na čele osobního vlaku R 4908 (Villach Hbf. - Schwarzach-St. Veit). Tento 95 metrů dlouhý most zanikl při rekonstrukci tratě v roce 2002.





Vlak RoLa 42030, který jede v relaci Villach Gvbf Süd - Nemanice II a po Tauernbahn je vedený dvojicí lokomotiv 1044.205-1 + 1044.009-7, projel stanicí Loifarn a po přejetí Tomasbach-Viaduktu sjíždí do údolí řeky Salzach ke stanici Schwarzach-Sankt Veit.





Dvojice lokomotiv 1042.641-9 a 1044.083-2 vede 16.3.1996 nákladní vlak Bag 53525 na začátku Tauernbahn za stanicí Schwarzach-Sankt Veit. Vlak vyjíždí z nového 270 metrů dlouhého dvojkolejného tunelu Untersberg, u jehož portálu byl přechod na původní jednokolejku. Nad mašinami je vidět kamenný portál starého a již opuštěného jednokolejného tunelu z roku 1905. Plný dvojkolejný provoz je na zdejším úseku od roku 2005.





Osobní vlak R 4918 z Villachu do Schwarzachu-St. Veit se strojem 1043.008-0 zachycený ve stanici Loifarn. Rakouská řada 1043 jsou švédské stroje ASEA řady Rc2 z let 1969 - 1975, kdy jich bylo vyrobeno 100 kusů. Mají výkon 3600 kW, hmotnost 78,6 t a rychlost 135 km/h. 10 lokomotiv Rc zakoupily v r. 1971-1974 rakouské ÖBB. První 3 byly zcela shodné s Rc2, další měly zvýšený výkon na 4000 kW. V roce 2001 bylo 9 strojů (1 byl vyřazen po nehodě) prodáno švédské společnosti Tågåkeriet i Bergslagen AB (TÅGAB) a dnes slouží "doma" ve Švédsku u firem Trafikaktiebolaget Grängesberg–Oxelösunds järnvägar (TGOJ) a (TÅGAB).





Lokomotivy 1042.625-2 a 1042.642-7 se 16.3.1996 vracejí od postrků dolů do Schwarzachu-Sankt Veit a před chviličkou projely stanicí Loifarn. Řada 1042 byla vyrobena v letech 1963-1977 v počtu 257 strojů. Mají pojezd Bo’Bo’, délku 16220 mm, hmotnost 83,9 t, výkon 3480 kW (hodinový 3600 kW) a nejvyšší rychlost 130 km/h (u strojů 1042.5 zvýšena na 150 km/h). U ÖBB byly postupně nahrazovány "Taurusy" řad 1016/1116 a vyřazovány.





Nákladní vlak Tef 43915 se v čele se strojem 1044.255-6 blíží ke stanici Loifarn. Vzadu je vidět lokomotiva 1042.626-0 na postrku.





Během rekonstrukce dráhy byly postupně otevírány zdvojkolejněné úseky a vznikaly tak přechody mezi jednokolejkou a dvojkolejnou tratí. Na jednom takovém místě před stanicí Dorfgastein jsem 29.12.1992 zachytil jednotku 4030.307-5 jedoucí jako vlak R 4914 (Mallnitz-Obervellach - Schwarzach-St. Veit), která čekala na průjezd vlaku R 4272 (Schwarzach-St. Veit - Friesach) vedeného lokomotivou 1042.693-0. Friesach je v jižním Rakousku na trati Villach - Klagenfurt - Zeltweg.





Lokomotiva 1044.063-4 uhání 6.8.1996 s vlakem EC 115 "Blauer Enzian" (Dortmund Hbf. - Klagenfurt Hbf.) pod zeleným úbočím údolí Gasteinertal po přímém úseku za stanicí Dorfgastein. Souprava jela v řazení 3x Bvm + 3x Bpm + Bpmb + Bpmd + Bvm + WRmz + Avm + Apm.
"Blauer Enzian" byl jedním z nejvýznamnějších německých vlaků. Poprvé vyjel již na podzim 1951 jako Fernschnellzug FT 55/56 v trase Hamburg-Altona - München Hbf. a až do poloviny šedesátých let jezdil v čele s parními lokomotivami BR 01 a diesely V 200. Po elektrizaci uzlu Hamburg přešel roku 1965 do kategorie Trans-Europ-Express a byl veden stroji E 03/103.0 jako první německý vlak s plánovanou rychlostí 200 km/h. Od roku 1969 zajížděl do rakouských měst Zell am See a Klagenfurt. Od GVD 1987/1988 jezdil jako EuroCity EC 20/21 a pak 114/115 v trase Dortmund - Klagenfurt po Tauernbahn. Po nahrazení vlaky ICE byl po 51 letech k 14.12.2002 zrušen.





Dvojice 1044.016-2 + 1116.029-8 a další 1044 jako vložená lokomotiva vezou 20.1.2006 nákladní vlak 45809 zimním údolím Gasteinertal u stanice Dorfgastein. O velikosti údolí si lze udělat dobrou představu podle domů v protějším svahu nad lokomotivami.





Ke stanici Dorfgastein se blíží vlak InterCity IC 599 "Kurstadt Baden", který je vedený strojem 1044.062-6 a jede z Wien Südbf. do Salzburgu Hbf. jižní trasou po Tauernbahn.





Lokomotiva 1042.640-1 jede 19.2.1994 na postrku nákladního vlaku do Schwarzachu-St. Veit mezi stanicemi Bad Hofgastein a Angertal. Trať je v těchto místech vedena ve svahu vysoko nad dnem údolí Gasteinertal.





Vlak IC 596 "Carinthia" (Salzburg Hbf. - Wien Südbf.) na čele se strojem 1044.046-9 projíždí 20.6.1993 kolem typických domů po tehdy již dvojkolejném úseku tratě za stanicí Bad Hofgastein.





Před bílými vrcholky Hohe Tauern zdvihajícími se nad údolím Gasteinertal vede 19.2.2000 za stanicí Angertal lokomotiva 1044.125-1 vlak EC 10 "Mimara" (Zagreb Glavni kolodvor - Berlin Ostbahnhof). V tomto GVD byly do soupravy místo vozů HŽ řazeny "jednotky" Apm a Avm patřící DB. V následujícím GVD, tedy 2000/2001, byl spoj přetrasován a jezdil mezi Klagenfurtem a Mnichovem, ale stále po Tauernbahn. Vozil 3 chorvatské vozy Bpm ze Záhřebu, které byly přibírány ve stanici Villach Hbf.





Stroj 1042.621-1 na čele osobního vlaku R 4270, který jede ze Schwarzachu-Sankt Veit do Friesachu v jižním Rakousku, stoupá 19.2.1994 údolím Gasteinertal ke stanici Angertal. Po Tauernbahn tehdy jezdilo denně 12 párů osobních zastávkových vlaků. Po rekonstrukci tratě byla přeprava osobními vlaky značně zredukována a dnes jezdí po Tauernbahn pouze tři páry denně. Rychlíky, které na severní rampě zastavují kromě Böcksteinu ve všech stanicích, jezdí ve dvouhodinovém taktu.





Lokomotiva 1042.550-2 spolu s další mašinou řady 1044 vedou 19.2.2000 nákladní vlak jedoucí dolů po severní rampě Tauernbahn přes 85 metrů dlouhý kamenný Pyrker-Viadukt, jeden z původních mostů postavených v roce 1905 mezi Bad Hofgastein zastávka a stanicí Agertal.





Tichou zimní nádherou v údolí Gasteinertal projíždí německá 110.415-7 s pátečním sezónním rychlíkem D 1129 na své 14 a půl hodiny trvající cestě z Dortmundu do Klagenfurtu a blíží se ke stanici Angertal.





Jednotky řady 4010 nazývané "Transalpin" nebyly na Tauernbahn častými hosty. Vozily zde pouze nepárový IC 590 "Paracelsus" (Salzburg Hbf. - Wien Südbf.), který je zachycen na snímku z 6.8.1996 před stanicí Angertal, když ho vezla souprava 4010.018-2. Jednotka je krátce po modernizaci, při které dostala místo původního modro-slonovinového zbarvení nátěr skříně červenou barvou se šedým pruhem přes okna a obvodovým pruhem v barvě šedobílé, s bílým značením a logem ÖBB. Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, byl alchymista, astrolog a především významný středověký lékař.





EuroCity EC 85 "Michelangelo" (München Hbf. - Roma Termini) v čele se strojem 1044.020-4 projíždí 19.2.1994 stanicí Angertal. Tento vzácný host na zdejší trati jel odklonem po Tauernbahn v důsledku uzavření dráhy přes Brennerský průsmyk. Dvanáctivozová italská souprava byla řazena Bpmb + 7x Bvm + WRmz + 3x Avm.





Stroj 1216.019 vede vlak RoLa 43253, který jede v trase Salzburg - Trieste, v krásném dni vrcholícího léta 16.8.2009 ke stanici Angertal. Za "Taurusem" je vůz Bcmz 59-80 patřící ÖBB.





Lokomotiva 1142.585-7 sune 11.1.2003 soupravu osobního vlaku R 4914 (Böckstein - Salzburg Hbf.), která jede na čele s řídícím vozem, od stanice Angertal dolů po severní rampě Tauernbahn. Řada 1142 vznikla v letech 1995 a 1996 přestavbou strojů 1042 pro vozbu push-pull. Měly hmotnost 82,5 t, délku 16220 mm stejně řada 1042, výkon 4000 kW a rychlost 150 km/h. Vyřazovány byly od roku 2010.





Vysoko nad dnem údolí Gasteinertal za stanicí Angertal projíždí 19.2.1994 EuroCity EC 10 "Mimara" (Zagreb Glavni kolodvor - Leipzig Hbf.) s lokomotivou 1044.206-9.





Osobní vlak R 4904 z Villachu do Schwarzachu-St. Veit jsem zachytil 6.8.1996 poblíž stanice Angertal. Ten den ho vezla lokomotiva 1042.623-7.





Dvojice 1042.040-4 + 1044.048-5 překonává 29.2.1994 při stoupání po Tauernbahn na čele soupravy nákladního vlaku Schlossbach-Viadukt, pátý v řadě kamenných mostů mezi zastávkou Bad Hofgastein a stanicí Angertal.





Lokomotiva DB 110.280-5 se s rekreačním vlakem UEx 41325 vypraveným z Dortmundu do jihorakouského Villachu blíží 11.1.2003 ke stanici Angertal na severní rampě Tauernbahn. Na konci soupravy je vůz DDm pro přepravu aut. Vlaky kategorie UEx (UEx = UrlaubsExpress) jezdily v režii DB AutoZug GmbH od roku 1998 do konce GVD 2006/2007.





Hustým sněžením se 19.2.2000 prodírá ke stanici Angertal německá historická lokomotiva E 10.121 na čele vlaku D 115 (Dortmund Hbf. - Klagenfurt Hbf.). Mašina je z roku 1957 a patří muzeu DB v Koblenci (od roku 2010 je neprovozní).





Spoj EC 198 "Robert Stolz" (Klagenfurt Hbf. - Schwarzach-St. Veit) vedený strojem 1042.634-4 se 19.2.1994 vzdaluje od stanice Angertal. Vozy budou ve stanici Schwarzach-St. Veit přidány k soupravě EC 168 z Grazu, která pokračuje po Giselabahn do Wörglu a dál přes Innsbruck a Arlbergbahn do švýcarského Curychu. Vzadu jsou vidět vrcholy Hüttenkogel (2231 m n. m.), Graukogel (2492 m n. m.) a Ankogel (3426 m n. m.).





Lokomotiva 1042.640-1 přejíždí 20.6.1993 v čele osobního vlaku R 4270 (Schwarzach-Sankt Veit - Friesach) ve výšce 83 metrů na hladinou potoku Angerbach ocelový most Angerschluchtbrücke dlouhý 110 metrů. Snímek z jeho stavby jsme viděli na pohlednici na začátku článku.





Stanicí Angertal projíždí 19.2.1994 vlak RoLa 42030 (Villach Gvbf Süd - Nemanice II) se strojem 1042.636-9 na přípřeži vlakové 1044. Seřaďovací nádraží Villach Gvbf Süd je významné tím, že zde vzniká, resp. končí většina nákladních vlaků pro oblast Německa a západního Rakouska.





Nákladní vlak Dg 65535 vedený lokomotivou 1044.028-7 stoupá 6.8.1996 po severní rampě Tauernbahn a právě projíždí stanicí Angertal.





Zimní nálada u Angertalu s lokomotivou 1044.009-7 jedoucí jako Lv dolů do Schwarzachu-Sankt Veit 28.2.2004.


24.8.2016
Příště: Po dráze Tauernbahn přes Alpy - 2. část.

Autor: Mik trainfoto a Denda60

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
lajos
Zaslaný: 26.08.2017 17:05  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 10217
 Re: Moje toulky časem: Po dráze Tauernbahn přes Alpy (1....
Fantastische ! :klanacka:
cas


Cecília
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
sledovacka-hkv.webnode.sk

KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 10 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 1

Registrovaných: 0
Anonymných: 10

Viac ...