Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Albertovi na poslední cestu

Albertovi na poslední cestu

 
Prvního březnového dne se nejen mezi lidem železničářským začala bleskově šířit nedobrá zpráva, že jeho řady opustil velmi známý strojvedoucí Albert Andrešič z Kyjova. Počáteční neověřené zprávy se bohužel záhy potvrdily. Ve úterý 6. 3. 2018 jsme se s Albertem naposled rozloučili.

 









Osobnost, jakou byl Albert Andrešič, si zaslouží pozornost i po jeho předčasném odchodu z tohoto světa a necelých deseti letech po ukončení aktivní služby strojvedoucího Českých drah. Albert se narodil 3. listopadu 1950 a vyrůstal ve Vracově. Rozlehlá slovácká obec dala světu o 16 let dříve také známého herce Josefa Somra, mimochodem představitele výpravčího Hubičky v Oscarem oceněném filmu Ostře sledované vlaky. Ale zpět k Albertovi - jeho jistě neobvyklé jméno má kořeny v Chorvatsku, odkud pocházel jeho otec a nositel téhož jména. Albert absolvoval dopravní průmyslovku v Břeclavi a pak nastoupil do depa Veselí nad Moravou, kde se po prvotní praxi pomocníka strojvedoucího stal strojvedoucím. Stihl ještě závěr parní trakce a službu na dožívajících strojích řad 475.1 a 556.0. Jeho generace však už ale patřila k motorovým lokomotivám. Po odježdění prvních let na výkonech všeho druhu zapadl do turnusu v osobní dopravě, jmenovitě do 1. turnusové skupiny T 01 na "ceculách" tehdejší řady T 478.1. Jeho novou svěřenkyní byla lokomotiva T 478.1214, známá pečlivým zevnějškem, vysokou spolehlivostí a dobrým výkonem, neboť měla motor, jako zvon - jak se říkalo. Tehdy na ní sloužili ještě pánové M. Bimek, Vl. Ševeček, P. Souček a J. Dluhoš a sestava se čas od času obměnila - to jak někteří přecházeli do jiných skupin, nebo do penze. Na "dvanáct-čtrnátce" Albert jezdil až do konce roku 1993, kdy proběhla velká rošáda v obsazení motorových lokomotiv v osobní dopravě na tzv. Vlárské dráze.



První známou vizitkou Alberta Andrešiče byla "cecula" T 478.1214. Tu vidíme v září 1984, nasazenou do čela odpoledního rychlíku R 725 Brno - Trenčianska Teplá v jeho výchozí stanici. Foto Palo






Vnější nátěr "dvanáct-čtvrnáctky" se léty měnil, ale její vzorná údržba nikoliv. Odpoledne 18. 2. 1993 postávala na mírném sněhovém poprašku během cesty do Bojkovic. Foto Lajos





V samotném závěru roku 1993 byla veselskými strojvůdci adaptována brněnská lokomotiva 750.022 - byla stále ve stavu LD Brno, ale sloužila na úkor veselské řady 751. Odpoledne 22. 9. 1994 projížděla zářezem nad Vlkošem s osobním vlakem do Brna, čítajícím svých běžných sedm vozů. Foto Lajos



Zařazením skupinky brněnských lokomotiv řady 750 do vozby R, Sp a Os vlaků na "Vláře" se pozměnila tvář zdejší dálkové osobní dopravy. Albert se dostal k jádru čety, pocházející z "ceculy" T 478.1224, která sama nahradila zrušenou T 478.1225, zdemolovanou při těžké nehodě v Hradčovicích v říjnu 1988. Na přelomu let 1993 a 1994 se tito chlapi sešli na palubě nejstarší brněnské "nulky" 750.022, která tehdy začala jezdit v třídenním oběhu z Brna do Trenčianske Teplé a Luhačovic, tehdy spolu se 750.098 a 750.400. Zmíněný stroj byl péčí turnusové čety velmi brzy uveden do patřičného stavu. Nejprve proběhla základní očista a pak se matný lak začal povážlivě lesknout - od spodku nádrže po výfuky. V roce 1994 nenašla moc srovnatelných mašin. Ale všeho do času - v prosinci toho roku se z třebovských dílen vrátila opravená "nulka" 750.213 a domovské LD Brno ji pro maximální náběh kilometrů v záruce nasadilo do turnusu a to právě za 750.022, která se obratem proměnila v matnou šmudlu. Zato "dvěstětřináctka" se do dáli leskla nejen kvalitním PUR nátěrem, ale dokonalou péčí svých strojvůdců. Na konci jara 1995 však tato éra "nulek" skončila ve prospěch "čtyřek".




Dalším strojem, o který se Albert Andrešič se svými kolegy staral, byl "nulkový brejlovec" 750.213, jehož zabíhali po dílenské opravě od konce roku 1994. V ponurý pátek 20. 1. 1995 vezl osobní vlak 4112 do Brna strojvedoucí Pavel Matúšů z Uherského Ostrohu, jak napovídá silueta s typickou brigadýrkou. Ani on si důchodu příliš neužil a naposledy jsme se s ním rozloučili v listopadu 2009. Snímek vznikl u křížení tratí Brno - Trenčianska Teplá a Břeclav - Přerov poblíž Bzence-kolonie. Foto Lajos





Stroj 750.213 v neobvyklém postavení - 10. 1. 1995 na něm vypovědělo elektrické topení a tak se v závěsu Os 4110 vezl do domovského Brna.
Albert právě pomáhá rychlejšímu rozjezdu ze zastávky a tehdy ještě hradla a závorářského stanoviště Křenovice dolní nádraží. Foto Lajos





V potmavlé zimní odpoledne 10. ledna 1995 odvezl Albert pár dělnických vlaků z Brna do Bučovic a zpět. Na tento výkon dostal letmo vedenou "ceculu" 751.022, mající sice lehce oloupaný kabátek, ale dobře nastavený výkon a samozřejmě zvuk. Než se ve Slavkově rozjel, rychle stačil povyprávět o problémech s topením na svojí tehdejší "nulce" 750.213. Foto Lajos





Ještě jedna vzpomínka na Alberta a jeho službu na "ceculách". Na jaro 1996 se denně vozíval odpolední R 923 "Vlára" z Brna do Trenčína s řadou 749, ale obsazovali to chlapi ze "čtyřkového" turnusu. A Berta Andrešič právě objíždí soupravu pod nezaměnitelnou siluetou Trenčianského hradu, aby po chvíli odjel se soupravovým vlakem do Tr. Teplé a odsud s nedělně posíleným rychlíkem zpět do Brna. Foto Lajos




Se zahájením platnosti nového GVD 1995/1996 na sklonku května 1995 zmizely staré oběhy pro 3 + 1 lokomotivu řady 750 na tzv. Vláře a namísto nich platil čtyřdenní oběh TS 705 DKV Brno, kam byly zařazeny 754.012, 025, 063 a 075. Parta z lokomotiv 750.022 a následně 750.213 zakotvila na barevně shodné 754.012, na níž ŽOS Česká Třebová v březnu 1995 dokončily hlavní opravu a krátce sloužila letmo. Kolektiv pánů J. Juráně, P. Matúšů a A. Andrešiče si ji velmi rychle adaptoval. Po nečekaném rozhodnutí, že řada 749 ve Veselí nad Moravou skončí a bude nahrazena právě řadou 754, se stroje 754.012, 063 a 075 k 1. 2. 1996 předaly do stavu tehdejšího DKV Veselí nad Moravou a od 2. 6. 1996 se vytvořila jedna velká jedenáctičlenné turnusová skupina pro tyto stroje. Někdy v té době do depa zavítali technici ze smíchovské Škodovky, kde se vyráběly i opravovaly motory typu K 12 V 230 DR. A protože při předchozí opravě "dvanáctka" obdržela nejen novou zesílenou horní skříň motoru, ale hlavně opravenou klikovou hřídel, bylo třeba její stav po nějakém čase zkontrolovat. Kolektiv opatrovatelů však neměl o rozsahu předchozí opravy ani potuchy a když trochu citlivější Albert uslyšel něco o původně prasklé klikovce, která se navařovala a nitridovala a znovu usadila do hlavního uložení, už s rovnými zámky vík hlavních ložisek, šel málem do mdlob. Od té doby mašinu považovali za časovanou bombu a už tak mírně přehnaná péče byla ještě o poznání důkladnější. Dodejme, že to bylo zbytečné, oprava byla zdařilá, a dlouhodobě dobrý tlak oleje vypovídal, že vše je v pořádku. Po dalších třech letech byla "dvanáctka" plánovaně odstavena na původně zamýšlenou opravu pojezdu, spojenou s rekonstrukcí na pryžokovové sloupky a velkou periodickou prohlídku. Tedy bez demontáže hlavního uložení. Oprava se nakonec předefinovala na vyvazovací a skončila v září 1999. Po výkonu nové TBZ, kvůli provedené rekonstrukci pojezdu, se ještě opravil vnější nátěr - červeně se přelakoval hlavní rám a na Albertův popud i laminátové střechy kabin. I kvalitní PUR nátěr na laminátovém podkladu rychle stárnul a v případě stroje 754.012 se dalo bez nadsázky říci, že jej chlapi vydřeli.






Od konce května 1995 sedlal Albert a jeho parta stroj 754.012. Ten vidíme 19. května 1996 mezi Véskami a Popovicemi s dopoledním rychlíkem R 921 "Javorina" Brno - Trenčianska Teplá. Za pákovými kontroléry seděl další Kyjovan, pan Jaroslav Juráň, neformální vůdce kolektivu tohoto stroje. Foto Lajos





V podzimní den 19. 10. 1998, kdy slunce svítilo a chvíli se zase schovávalo, vedla 754.012 svůj turnusový manipulační vlak z Velké nad Veličkou do Veselí nad Moravou. A řídil jej právě Albert Andrešič. Foto Lajos





Někdy v té době se zrodila její přezdívka "Albertinka", podle nejvýraznějšího strojvedoucího z party. No, zrodila - vymyslel ji v rozmaru trochu obávaný, ale respektovaný strojmistr St. Dufek, sám pro jeho mluvu a snahu některé věci zdrobněle přejmenovat řečený "Depenko". Do telefonu se obvykle hlásil "depenko Veselí" a kolegové jej pak parodovali "Tady depenko Veselíčko, Staníček Dufeček, mašinečka do Bzenečka" - to když operativně zajišťoval zavedení lokomotivního vlaku coby zkušební jízdy po opravě do Bzence. Sám však patřil k těm, kdo bedlivě hleděli na vystavením turnusových mašin na předepsané výkony, obsazených přidělenými strojvůdci. "Dvanáctce" se tím vtiskl jedinečný ráz, který si držela do roku 2003. Tehdy měla zase delší odstavení, menší opravy skříně a pojezdu a přelakovala se navíc střecha strojovny. Tím dostala další specifický a časově dobře zařaditelný nátěr.




Lokomotiva 754.012 prodělala jasnou vizuální proměnu - zmizely závěsky, nahrazené sloupky. Pojezd je na přání zákazníka nalakován olivově šedou a střechy kabin červeně. Chvíli před polednem 27. 2. 2000 došlo k setkání lokomotiv 750.143 - ta vedla nedělně sestavený Sp 1921 do Vlárského průsmyku a 754.012, která předtápěla rychlík Veselí nad Moravou - Jeseník. Veselské "čtyřky" jej vedly samozřejmě jen po nejbližší stanici s trolejí a tou je už přes třicet let Staré Město u Uherského Hradiště. Foto Lajos





Tento snímek setkání kdysi bratislavských "čtyřek" čísel 12 a 13 vznikl neplánovaně 6. listopadu 2000. Tři dny předtím Albert oslavil své padesátiny. Když jsme s modrou 754.013 dorazili z první zkušební jízdy po opravě, zastavili jsme v úrovni nárazník na nárazník, seskákali dolů a oslavence trochu nečekaně zaskočili gratulací přímo v kolejišti. Nebyli jsme sami, o pár dnů dříve Albert dovezl končící vlak do Kyjova, na peronu stál houf jeho přátel, skleničky se leskly, po zastavení byl doslova vytažen z mašiny, vystřídán kolegou Juráněm, který ji předpisově odstavil a překvapený Albert mohl zapíjet na svoje zdraví. Foto Lajos





Dopolední idyla v poklidném lázeňském městě Luhačovice dne 16. 2. 2002. Ta bledě modrá Škodovka 105/120/130 byla vyrobena po roce 1984, ale dnes už bychom ji sotva hledali. Zato stroj 754.012 se pořád těší bezvadné kondici. Foto Lajos






Chvíli před západem slunce, navečer 12. května 2002, vezla 754.012 nedělní posilový spěšný vlak do Brna. Kousek za Veselím, kterému ještě dominoval vysoký komín železáren. Foto Lajos





Po drastickém umytí skříně se důstojný vzhled 754.012 udržoval už jen velmi těžko. Ve slunnou sobotu 14. 10. 2006 byla mimořádně nasazena na vozbu pravidelných osobních vlaků z Hodonína do Zaječí, ovšem vedených v zesílené sestavě. Vedle v Čejči tiše pobrumlával "pielstick" T 466.0007, který toho dne odvezl zcela poslední vlaky do Ždánic a zpět. Foto Lajos





O rok později, přesně k 13. 6. 2004, se celá flotila veselských "čtyřek" odstěhovala do Brna-Maloměřic a k 1. 7. 2004 pod DKV Brno spadal i veselský jízdní a strojní personál. Pro 754.012 a její četu se zase tak moc nezměnilo, protože sloužila na východ do moravské metropole a v Maloměřicích se jí věnovali někdejší správci ze zrušeného depa na dolním nádraží, zejména technik pan V. Cupák. A 754.012 tak navenek beze změn sloužila dál, jen od GVD 2005/2006 zapadla do samostatného oběhu osobních vlaků z Kyjova do Brna, Veselí a zase Kyjova. Na jaro 2006 byl "dvanáctce" při neodborném čištění poškozen vnější nátěr, kdy došlo ke ztrátě lesku a jen těžko byl uměle udržován. Tento stav naštěstí netrval dlouho a lokomotiva strávila přelom let 2006/2007 na hlavní opravě v dnešním CZ LOKO Česká Třebová, kde prodělala hlavní opravu. Tehdy obdržela atraktivní nátěr skříně, jaký v letech 1993 - 1997 nosila sesterská 750.275. A dostala i novou klikovku. Vrátila se na ni původní četa, tehdy vedená v PP Kyjov a patřil k ní stále i Albert Andrešič, ač už tehdy jeden ze služebně nejstarších strojvedoucích veselského depa. Vynovenou "dvanáctku" si však ještě náležitě užíval, než v roce 2010 odešel do výslužby. Ale i po té býval častým hostem v maličkém kyjovském depu, kde se brigádnicky podílel na zušlechťování "jeho" lokomotivy 754.012 - a tak tomu bylo až do prosince 2013, kdy její zdejší služba skončila.




Na jaro 2007 si parta ze 754.012 osvojovala čerstvě opravený stroj. V pátek 7. 4. byl nasazen na první výkony na "Vláře", v neděli 9. 4. pak vezl studentíky naplněný spěšný vlak do Brna. Toho dne jej řídil Milan Luža, na kterého po jeho dobrovolném odchodu z toho světa už taky jen vzpomínáme. Foto Lajos





V neděli 19. 8. 2007 si nedělní posilu do Brna odvezl sám Albert Andrešič, který se - jako obvykle - trochu schovával při výjezdu ze stanice Újezdec u Luhačovic. Foto Lajos



Na Alberta mám hodně vzpomínek a všechny hezké. Patřil k těm, kteří živě komunikovali nejen se strojmistry, ale i s dílnou. A řešil s ní nejrůznější potíže, které občas jemu svěřené mašiny provázely. A díky takové dobré vazbě byla 754.012 v roce 2000 vybrána ke zkušební zástavbě nové automatické regulace rychlosti z produkce MSV elektronika. S radostí jsme turnusákům v létě 1999 vyšli vstříc, když došli s nápadem červeně nalakovat střechy kabin. Tak jako T 478.4075 v půlce 80. let, Alberte ? Ano ! Byl moc rád, když jsme našli společnou řeč. Vzpomínám taky na Albertovo rozčarování, když se podařilo obstarat novou plastovou nádrž na pitnou vodu, kterou se nahradila stará kovová, z níž se uvolňovaly šupinky a ty zanášel odtok a ventil. Počáteční nadšení bylo brzy vystřídáno zklamáním, když nějaký nepovolaná osoba do ní napustila upravenou vodu pro chladicí okruh a velmi dlouho se pak nádržka čistila. Zájem o udržení mašiny ve svém oběhu měl Albert mimořádný. Nezřídka došel pozdravit chlapy na dílně a zkontroloval si údržbu a taky poděkoval za vynaloženou péči. Když vyjížděl na výkon z depa, chodil i několik hodin před předepsaným nástupem a stroj si chystal. Jednou, bylo to v létě roku 2000, mne zavolal vedoucí oprav, že na mne čekají chlapi ze 754.012. S vážnými výrazy mi řekli, že dnes mašina dělá jeden obrat, po němž se vrací do depa, ale už tam musí zůstat - nevyšly by kilometry do dalšího provozního ošetření podle udržovacího předpisu. A večer, v době návratu, už na dílně nikdo nebyl. Věděl jsem o tom, protože o dva týdny dřív takto na pár dnů z oběhu vypadla jiná turnusová krasavice, 754.037. A razítko do knihy oprav jsme jen tak nechtěli dát. Navrhl jsem tedy, ať se mašina po dojezdu co nejdříve odstaví na prohlídkový kanál, bez zbytečného doplňování nafty (bylo léto), vytírání střechy a bouchání kladivem po hlavách šroubů tlapových ložisek - a hlavně, bez víceprací, které mohou počkat. Chlapi na dílně byli vyrozuměni, připraveni. Chvíli před "fajrontem" naleštěná "dvanáctka" najela z točny do rotundy, kde ji obklíčilo asi osm mechaniků a elektrikářů. Albert byl tou přesilou chvíli mírně zděšen, ale to už kluci kontrolovali olejové náplně, doplňovali hladiny, šponovali klínové řemeny, doplnili destilku do akumulátorů, prohlédli vše potřebné. Za malou chvíli bylo hotovo. Všichni jsme byli spokojení. Průšvih byl až druhého dne ráno. Nedlouho předtím odmítnutý kolega jel s protivlakem a čekal, jakou letmo mašinu přidělili strojmistři namísto "dvanáctky". Jenže - ta jela ! Dlouho jsme mu nemohli vysvětlit, že si to "konkurence" zavčasu dohodla a počítalo se s tím. Naštěstí se krátce po té oběh pozměnil a plánovaný výpadek v něm zmizel.




Detaily na bočnici lokomotivy 754.012 v květnu 2011. Foto Jiří Růčka ml.





Albert s kolektivem kyjovských strojvedoucích při jedné z posledních brigád na 754.012, na podzim 2013. Foto Martin Bartoš





Početná skupina strojvedoucích, aktivních, minulých i teprve budoucích a taky dalších přátel se nechala 23. 11. 2013 zvěčnit u vymazlené lokomotivy 754.012. Foto Milan Řihánek





Albert Andrešič - zcela vlevo - seděl ve školní místnosti depa při jednom ze setkání emeritních strojvůdců. Psalo se 18. října 2016. Foto Lajos




Albert byl příslušníkem jedné silné a vlastně i poslední generace, která většinu svojí služby strávila na "vysokých kolech", tedy na motorových lokomotivách v osobní dopravě. S odchodem těchto strojvůdců stále klesala turnusová potřeba, až se služba na těchto vozidlech stala spíše okrajovou záležitostí. Tehdy ještě fungovalo sepětí muž a stroj a za přidělenými lokomotivami byly i tváře jejich posádek. Dnes už věc téměř nevídaná.




Albert Andrešič nečekaně a náhle z tohoto světa odešel v noci z 28. února na 1. března 2018. Naposledy jsme se ním rozloučili ve smuteční síni města Kyjova 6. března 2018. Přes všechno smutné na něj budeme vzpomínat jako na usměvavého a dobrosrdečného chlapa mohutné postavy a prořídlé blonďaté kštice s pucvolí v ruce a vždy perfektně zaopatřenou lokomotivou za ním, ať už měla jakékoliv číslo.





Text Lajos, foto Palo, Martin Bartoš, Milan Řihánek a Lajos

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
kaoz
Zaslaný: 11.03.2018 13:41  
Založený: 12.10.2010
Miesto: ned'aleko štreky
Príspevkov: 13193
 Re: Albertovi na poslední cestu
Leo,opäť veľmi pôsobivo napísaný článok, doplnený pestrými fotografiami, len škoda, že sa k nám dostal za smutných okolností.

Rodine Alberta Andrešiče vyjadrujem úprimnú sústrasť
kvixo
Zaslaný: 17.03.2018 21:18  
Založený: 01.04.2014
Miesto: Leopoldov
Príspevkov: 7101
 Re: Albertovi na poslední cestu
Krásny a dojímavý článok, 754 012 je jedna z najkrajších štvoriek. Celkom smutná náhoda je, že jeho posledný deň na tomto svete bol mojím posledným dňom na železnici...
cas


Júlia Juliana
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 9 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 3

Registrovaných: 0
Anonymných: 9

Viac ...