Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Na voľné chvíle ... > Jarní procházka přes Pitín

Jarní procházka přes Pitín

 
Některé výpravy podél stříbrných rovnoběžek zapadnou v upomnění a stěží je připomene dochovaná fotografie, jiné se hluboce zaryjí do paměti. Zvláště pak, když jsou spojeny s příjemnými okamžiky. Mezi takové patří i dvacet let stará, nijak významná, také nikterak dlouhá cesta k nejvyšším bodům tzv. Vlárské dráhy.

 








Psalo se jaro roku 1998 a příroda se pomalu probouzela do zelených barev, jež neklamně prozrazovaly návrat životodárné mízy po dlouhé zimě. Prsty svrběly od sezónně utlumené činnosti a políčka barevných kinofilmů se tehdy jen pomalu exponovala. Na esovitě vedenou vlárskou trať v okolí malebných obcí Pitín a Hostětín jsem měl políčeno už delší čas. Předchozí výpravy byly úspěšné jen částečně. A tak byla třeba nápravy. No a kdy jindy, než v teplejším počasí, s čerstvými barvami jarní zeleni a ještě bez zbytečného porostu.
Bylo to úterý po velikonočním pondělku, kdy jsem naklusal na své tehdejší pracoviště, abych zjistil, že denní směnu mám v neustále přepisovaném směnáři až o den později. Po krátké zastávce u svého závodního i obvodního lékaře současně následoval návrat domů a "řešení" otázky, co s nenadále získaným volným (pracovním) dnem. Volba byla jasná. Nový stativ bylo zapotřebí odzkoušet hezky v terénu. A tak začala rychlá cesta bicyklem na nejbližší nádraží, lokálkou k rychlíku a tehdy ještě mezistátním rychlíkem č. 921 "Javorina" do Bojkovic, už tehdy důležité přestupní stanice, kde se lomí frekvenčně silný úsek a začíná méně frekventovaný, zato moc hezky tvarovaný. Po výstupu z rychlíku, který jsem kvůli otočenému slunci už nechal jen tak bez fotografie odjet proti bělokarpatským kopcům, byl kontaktován přítel na telefonu. Měl jsem štěstí - kolega Stanislav měl nejenže volno, ale neměl ani žádný neodkladný program. A do Pitína že dojede dalším vlakem za dvě hodiny.




Od Pitína k Bojkovicím, vlastně už u jejich prvních domů, svižně projíždí "kvatro" 842.035 jako MOs 14176 Vlárský průsmyk - Bojkovice. Je to přípoj k dopolednímu spěšnému vlaku č. 1924 do Brna





Prakticky na otočku se tentýž vůz, který ještě o rok dříve sloužil v depu Česká Lípa, vrací přes kopce zpět, do malého uzlu jménem Bylnice coby MOs 14175. V pozadí se vyjímá římskokatolický kostel Sv. Vavřince






Vydal jsem se tedy městečkem na jeho okraj, kde byla první zastávka na osobní vlak z Vlárského průsmyku, který se po chvíli vracel zpět. Sólo "kvatro" se zase tak často nevidí. Další kroky vedly přes Pitín ke kostelu a kolem hřbitova k trati, která se tam vine ve stoupání přes 20 promile. A pak podél kolejí až k vjezdovému návěstidlu. Těleso kusé koleje, která si držela svoji niveletu, zatímco traťová kolej příkře spadala do pitínského údolí, bylo nad jiné dobrou fotografickou pozicí. Z vlaku to vypadalo hezky, ale když jsem dva roky předtím spatřil kamarádův otištěný snímek odtud, tak to vypadalo ještě lépe. Tomu místu byl určen snímek motorového spěšného vlaku, na jehož čelo už sice vyloženě nesvítilo podle ortodoxních kritérií některých fotografů či webů, ale kulatý čenich s pozitivním sklonem leccos napravil. Spěšný vlak se zvonivým zvukem heršpického "krokodýla" potěšil a po chvíli se vyloupl pan kolega. Ve dvou se to táhne lépe. Ještě nevynechat protijedoucí osobní vlak z Bylnice a malý návrat zpět. Nad předvěst, kde začíná druhý vratný oblouk.




Je půl hodiny po poledni a ticho mezi kopci rozráží pořádně rozkurážený motor "krokodýla" 850.049 z depa Brno-Herní Heršpice. Jede v čele spěšného vlaku č. 1921 Brno - Vlárský průsmyk. Dvojice přípojných vozů řady 053/Bnp patří k tomu nejlepšímu svého druhu v Brně. Těsně před motorákem je betonový sokl, památka na zdejší návěstní mechaniku, nahrazenou klasickou reléovkou





Předchozí snímek vznikl v těle východoněmecké Praktiky a skrze "dlouhé sklo" Granit ruské výroby. Oplývalo transfokátorem v rozsahu 75 - 200 mm. Tento obrázek byl pořízen západoněmeckým Soligorem s pevným objektivem ohniskové vzdálenosti 50 mm. Kreslil nádherně, byl ostrý jako břitva - jen nesměl projít mrazem, to mu nekontrolovaně tuhly lamely clonítka...





Na tomto snímku je už potřetí zobrazen motorový vůz 842.035, nyní již s přípojným vozem řady 020/Bix. Osobní vlak č. 14178 z Bylnice jel přes Bojkovice, kde se připojovala další část, do Uherského Hradiště a odtud úvratí do Veselí nad Moravou. Dole vlevo, hluboko v údolí, se zeleně leskne hladina nádrže Kolelač, řečeného též Bojkovická přehrada






Po dojezdu vlaku do Bojkovic se na kopec začal drápat manipulační nákladní vlak. Doprava se po obvyklém dopoledním útlumu trochu rozpohybovala. A zatímco "manipulák" prováděl svoji práci v nám ještě dalekém Slavičíně, jel odtud zpáteční rychlík č. 920 "Javorina" z Trenčianske Teplé do Brna. Jeho mašinu 754.008 jsme si fotograficky položili tak nějak na pomyslné střeše pitínského kopce. A opět po jeho elegantní sjezdu po spádu do Bojkovic se proti kopcům vydal odpolední "dělnický" osobní vlak, který docela potěšil zařazenou náhradní lokomotivou řady 742.




Velmi obtížným úsekem od pitínské zastávky k nádraží se poměrně hravě hýbe lokomotiva 742.346 s manipulačním nákladním vlakem Mn 84211. Za "malým čmelákem" je patrná světelná předvěst sovětského typu a věž místního kostela Sv. Stanislava. Je krátce po třinácté hodině odpolední a náklad má jen chvíli na to, aby zavčasu dorazil do Slavičína a neopozdil protijedoucí rychlík





Rychlík na střeše - tak vypadá odpolední mezistátní R 920 "Javorina" s pravidelným příjezdem do Bojkovic ve 13:53. V čele "čtyřka" 754.008, řízená panem Vlastimilem Zbořilem. Tento strojvedoucí se pár let před důchodem napsal z posunovacích turnusů do rychlíkového, kde pak krátce sloužil před odchodem do výslužby. A bohužel velmi krátce po té i odešel na věčnost. Na drobnou postavu s batohem na zádech, plnou svačiny, nelze zapomenout...





Ve 14:06 byl stanoven odjezd osobního vlaku č. 14177 z Pitína zastávky a na cestu do Pitína (nádraží) měl 5 minut. Lokomotiva 742.031 tam byla zařazena mimořádně a to hned dvakrát - šlo o turnusový výkon řady 842, kde byla malá provozní záloha a pak sama bývala turnusově vedena v Hodoníně. Mezi ostatními a početnými, v depu jich tehdy bylo celkem 20 (!), se jako zástupce I. série vyjímala hladkými boky a střechami kabin




Nastal čas přesunu, teď již v mírném spádu do sedla trati u Hostětína. Nedaleko nadjezdu státní silnice jsme si počíhali na soupravu od spěšného vlaku, která měla vložen obrat z Vlárského průsmyku do Bojkovic a zpět do Bylnice. Po chvíli mile překvapila strojní jízda lokomotivy 754.061 ve směru k tehdy domovskému veselskému depu. Prošli jsme zastávkou, obrazně se zhoupli na nejnižším bodu houpačky a sledovali pozvolné stoupání ke Kolelači a Hrádku. U dalšího nadjezdu slavičínské silnice byl věnováno zastavení "krokodýlovi" na cestě z Bojkovic do Bylnice. A pak už svižně dál, na kraj lesa, mimo stíny stromů, které si ještě o listí mohly jen zdát, na otevřené místo a tam počkat na odpolední rychlík "Vlára" do Trenčína. Ten, co na nejhezčích místech jednokolejné "horní Vláry" jezdí se sluncem v zádech - vyjma vratných oblouků u Pitína.




Mezi Hostětínem a Pitínem se rozvážně pohybuje "krokodýl" 850.049 v čele MOs 14180 Vlárský průsmyk - Bojkovice. Byl to doplňující výkon těchto impozantních vozidel během obratu mezi spěšnými vlaky. Odjezd z Pitína měl stanoven ve 14:39





Nečekaná přihrávka - z ničeho nic se kousek od nadjezdu silnice III/495 objevila sólo "čtyřka" 754.061, kterou řídil usměvavý Rosťa "Bob" Bobčík. Setkání jakž takž vyšlo na slušné místo





V dalším místě, kde okresní silnice u samoty Kolelač strmě nadjíždí vlárské koleje, vidíme znovu "krokodýla" 850.049, kterak se vrací jako MOs 14179 do Bylnice a vlní se protisměrnými oblouky. Tam se kousek za Hostětínem zase lomí niveleta trati a ta pak nepřetržitě stoupá až nad Slavičín





Okolo prohučela "čtyřka" s bondovským číslem 007, překonala nejvyšší bod tzv. Vlárské dráhy na 142. stavebním kilometru od Brna a skoulela se k blízké stanici Slavičín. Toto malé jihovalašské město je až opodál, přiléhá k němu místní část Hrádek a ještě v té době byl na tabulích u začátku obce opravdu krásný nápis HRÁDEK NA VLÁRSKÉ DRÁZE. A byli jsme právě v zářezu u nejvyššího bodu, když se ozval dusivý zvuk motoru lokomotivy řady 742 - to se odpolední "manipulák" vracel z Vlárského průsmyku nazpět. Nezbývalo, než se bleskově vydrápat na kraj zářezu, zatajit dech, přitisknout fotoaparát k čelu, aby jej během rozechvělé ruce nerozklepaly a na první i poslední dobrou to zmáčknout.




Mezistátní rychlík R 923 "Vlára" Brno hl. n. - Trenčín měl v GVD 1997/1998 stanoven odjezd z Bojkovic v 15:34 a do 15 km vzdáleného Slavičína dorazil v 15:51. Tedy žádná závratná rychlost, ale s ohledem na traťové poměry solidní výsledek. Ale 3 hodiny a 12 minut cestovní doby z Brna do Trenčína už byl slušný výkon, který by i dnes šel stěží překonat. Vzhledově ještě trochu ucházející "bondovka" 754.007 napíná síly a trochu našponované šveholení jejího dvanáctiválce během minutky sjede na volnoběh a ona pak setrvačností do Slavičína





Fotoaparáty už odpočívaly v brašně, když se ozval zvuk dobře naloženého "manipuláku". Zastihl nás na příhodném místě. Vlak Mn 84210 s lokomotivou 742.346 se právě ocitl na 142. kilometru vlárské železnice, na jejím vrcholu. Opodál u stromů vlevo jsou ve stráni mohutné balvany a na jednom z nich se po dvacet let, do pádu totalitního režimu, pravidelně obnovovala lilie, symbol tehdy zakázaného skautského hnutí






Na slavičínském nádraží proběhlo krátké a příjemné setkání s kontrolorem dopravy panem Gottfriedem, který mi byl při závěrečných výpracovských zkouškách přísedícím ve zkušební komisi a s tatínkem mého vzácného přítele Stanislava kdysi chodívali v Bojkovicích na fotbal. Ještě zbývalo vhodit minci do "kalíškomatu" a už se ze stoupání od Divnice ozýval "fajrontový" spěšný vlak na Brno. Mírně znavení po necelých dvaceti kilometrech procházky, ale spokojení. Dostatečně probrána politická situace ve státě, ostatně tehdy jsme prožívali jaro i ve společenském smyslu, vždyť v pozdním podzimu padla neoblíbená vláda, spojená s černým financováním největší vládní partaje a také s neuváženými škrty ve veřejném sektoru, železniční dopravu nevyjímaje.




Výprava je u konce. Obloha teprve navečer pořádně zmodrala a mrakový filtr se konečně rozpustil. Spěšný vlak MSp 1926 do Brna zastavil v odbočné stanici Bzenec, před nímž si motorový vůz 850.049 hravě odzkoušel traťovou rychlost 100 km/h





Mnohé plánované akce nám nevyšly tak, jako tato, nečekaně svolaná. Rád vzpomínám na ten klid u kolejí, pohodu bez neustálého přesouvání autem a poměrně slušný provoz. A neubráním se srovnání, protože to nejde. Po dvaceti letech už vrcholovou stanici na Pitíně nenajdeme, kolejiště bylo neuváženě zlikvidováno a slouží alespoň jako automatické hradlo. Nádraží samotné pak zmizelo z jízdních řádů. Naopak v Bojkovicích v den konce služby pitínských výpravčích otevřeli novou městskou zastávku - to se stalo v prosinci 2002. Zmizela řada obsazených pokladen. Zmizely pojmy jako rychlík a k tomu ještě na Slovensko, do Trenčianske Teplé anebo Trenčína. Zdecimované spojení přes hranice je ostuda. A těch pár motorových expresů od Arrivy to nevytrhne, nakolik je to velmi zajímavý nápad a jak záhy vyšlo najevo, hojně využívaný. Místní nákladní doprava zde ještě tak nějak díky nakládce dřeva funguje a třikrát týdně tudy jede "manipulák". Výpravčí a vlastně všechen dopravní personál odsud zmizeli a nahradila je moderní technika s dálkovým řízením z CDP Přerov, což je ve vztahu k řízení dopravy a personální potřeby věc záslužná - až na ta opuštěná nádraží. No srovnání bychom našli určitě více, s výsledky kladnými i zápornými.



Text a foto: Lajos

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
Bertovec
Zaslaný: 19.04.2018 8:31  
Založený: 05.08.2009
Miesto: Přerov
Príspevkov: 1030
 Re: Jarní procházka přes Pitín
Krásné fotovyprávění z jarní "střechy" před dvaceti jary. Oceňuji jak stroje tak i vzpomínku na lidské osudy s tratí i železnými ohři spojené... Díky! :papa:
lajos
Zaslaný: 19.04.2018 16:04  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 11174
 Re: Jarní procházka přes Pitín
Honzo, díky :papa:
Po těch dvaceti jarech jsou z obou "čtyřek" na rychlících jedny z nejmodernějších svojí řady ve Vršovicích. Tak nějak ty osudy od dodání z fabriky do depa kousek za Prazdojem sdílejí stále spolu :emo03:
No a ta sólo 754.061 zase kdysi slezla hrobařovi z lopaty a pak byla zase rychlíkovou stálicí v Podkrkonoší :emo03:
Nikis182
Zaslaný: 19.04.2018 20:58  
Založený: 03.11.2011
Miesto: Holíč
Príspevkov: 4008
 Re: Jarní procházka přes Pitín
Paráda, škoda, že tam už "brejle" ani 850tky nejazdia, to by stálo za tie fotky. Aj keď ani medzi Brnom a Uherským Hradišťom toho moc v klasike nezostalo, ostávajú už iba tie Luhačovické Rx. Super priblíženie doby.
Trakia
Zaslaný: 20.04.2018 22:29  
Založený: 24.11.2015
Miesto:
Príspevkov: 55
 Re: Jarní procházka přes Pitín
Na trati přes Pitín jsem sice nikdy nefotil,ale touto tratí jsem párkrát jel.Myslím,že jde o trať v naší síti docela originálně vedenou.Tu stanici Pitín si ještě matně vybavuji.Je to škoda,že ji zrušili a že v tomto koutě moravsko-slovenského pomezí doprava tak zkomírá.
Každopádně díky za pěknou reportáž. :super2:
lajos
Zaslaný: 21.04.2018 12:23  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 11174
 Re: Jarní procházka přes Pitín
Děkuji ! :papa:
Trasování přes Pitín je klasickou ukázkou rozvinuté trasy, kterou se mírní stoupání a takto se pozvolna překonává hřeben Bílých Karpat.
V době rušení dopravní služby na Pitíně zde bylo malé využití, takže ten krok byl pochopitelný. Ale rozdíl vypnout zab. zař., zamknout a nebo natvrdo vypnout a škubat. Dnes taková dálkově řízená výhybna citelně schází případnému rozvoji zdejší dopravy. Bez personální náročnosti.
Ostatně, podívejme se, jak bude za několik měsíců naloženo s dopravnou Lipov, takto zatím ještě stanicí s trvalou výlukou dopravní služby. Vize automatického hradla je zajímavá, ale při dlouhodobé konstrukci zdejšího GVD tudy nelze v odpoledních hodinách (v "kladiva") procpat žádný další vlak.
Jenže ve vizi projektantů SŽDC zjevně chybějí možnosti dalšího rozvoje dopravy. Zářnou, leč temnou ukázkou, je dispoziční řešení kolejiště a nástupišť v Uherském Brodě. Už to je dnes málo.
cermip
Zaslaný: 28.04.2018 20:57  
Založený: 14.12.2011
Miesto:
Príspevkov: 54
 Re: Jarní procházka přes Pitín
Chvalim foto a diky za cely clanok!!! :super1:
cas


Zina
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 29 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 7

Registrovaných: 0
Anonymných: 29

Viac ...