Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Psal se pátek, 22. května 1998

Psal se pátek, 22. května 1998

 
K dnes již pomalu zaniklé a z části dokonce zrušené a snesené lokálce Čejč - Ždánice se čas od času rádi vracíme. Určitě je vždy k čemu, aniž bychom se moc opakovali. Trať za skoro 100 let pravidelného provozu toho po sobě hodně zanechala, i když opakovaně sváděla boj o další existenci, ostatně ani její zrod nebyl snadný. Zavzpomínejme na události před rovnými 20 lety, kdy zmizela z jízdních řádů, určeným široké veřejnosti.

 






Úplně řečeno, posledními dni osobní dopravy na ždánické trati jsme se věnovali už před 5 lety, když uplynulo půlkulaté jubileum, stejně jako období krátce před tím. Ale protože přibyly další skeny, jiné se provedly na dokonalejším zařízení a šlo opravdu o významnou událost, podáváme tento den formou reportáže znovu a trochu jinak. Velmi stručně řečeno - lokálka Čejč - Ždánice byla dlouhá 25 km, vycházela ze stanice Čejč v polovině délky Místní dráhy Zaječí - Čejč - Hodonín, kteréžto společnosti také patřila. Začala se stavět roku 1906, dokončena byla v létě 1908 a již 15. září toho roku tam začala sezonní přeprava cukrové řepy pro ždánický cukrovar. Teprve 6. února 1909 začala i osobní doprava a trať se stala veřejnou. V letech 1936 - 1939 byla zastavena osobní doprava na úseku Klobouky - Ždánice a po poškození zadního úseku velkou vodou v červnu 1970 se zvažovalo její zrušení. V plném rozsahu provozu vydržela do poloviny 90. let, kdy se s ohledem na pokračující pokles poptávky osobní přepravy její rozsah razantně zmenšil na pouhé dva páry do Ždánic plus další dva a půl páru do Klobouk a to jen v pracovní dny. S podzimní změnou GVD 1997/1998 se tyto kloboucké obraty zrušily a jak se dalo předpokládat, s koncem platnosti tohoto grafikonu měla skončit i zbylá osobní doprava.


Významný den konce osobní dopravy připadl už na pátek 22. května 1998, tedy poslední pracovní den starého GVD 1997/1998 - to se ještě provádělo na přelomu května a června, vůbec naposledy pak v červnu 2001. Jaro roku 1998 bylo vůbec náročnější na oběhnutí závěrečných štací, neboť ke 30. dubnu skončila závodní doprava v LETu Kunovice, zajišťovaná už tehdy vzácnými motorovými vozy řady 820. Ke konci toho GVD končila i osobní doprava z Aše do Hranic v Čechách, nedaleko mezi Sokolovem a Chomutovem končil provoz "sergejů", v řadě lokalit jezdily zajímavé náhrady za hromadně odstavené nové vozy řad 843, 043 a 943. Ale přímo v tomto regionu se radikálně změnila i skladba jízdního řádu na přilehlé trati Kyjov - Mutěnice - Hodonín, která byla rovněž v září 1997 tvrdě zasažena tzv. úspornými opatřeními. V pracovní dny tam ještě byla slušná nabídka osobní dopravy s přímými vlaky do okresního Hodonína, ať již úvratí přes Mutěnice, nebo přímo po Mutěnické spojce. Postaraly se o to dva motoráky řady 810, které se dokonce několikrát za den křižovaly v Dubňanech. Na nový GVD 1998/1999 už byla v jízdních řádech ČD (tak jako dříve obvyklá) zkrácená trať Kyjov - Mutěnice s taktově sestavenými sedmi páry osobních vlaků, vedenými jen v pracovní dny. Takže i tam se v pátek 22. května odbyla derniéra.



Časné ráno, pátek 22. května 1998. V dopravně, či chcete-li koncové stanici Ždánice se chystá k odjezdu osobní vlak MOs 14401 v podobě motoráčku 810.153 do Čejče




Už za mírného úsvitu probíhá křižování vlaků MOs 14401 a Mn 84860 v dopravně Klobouky u Brna.
"Malý čmelák" 742.085 je ještě v postavení, jak dorazil od Hodonína a Čejče
Po předešlých dnech, kdy převládalo slunečné počasí, bylo v onen pátek pořádně temné ráno. Olověné mraky visely nízko nad obdělávanou jihomoravskou krajinou a den se jen velmi pomalu a neochotně probouzel, snad jako by se mu ani nechtělo, s vědomím toho, co všechno má přijít - anebo skončit. V naší střediskové obci, zastrčené kdesi blízko křížení "Ferdinandky" a "dolní Vláry", sedám na první ranní autobus linky ČSAD 750810 a ve 4:35 vyrážím do Kyjova, kam přijíždíme úderem páté hodiny. Deset minut na to už dalším dělnickým autobusem ždánické linky 750840 zdoláváme houpačky v úbočí Babího lomu, čili Strážovického kopce. Trasa vede přes zastrčené obce Sobůlky a Věteřov, kdy ta druhá dala na čtvrtstoletí své jméno zastávce na ždánické trati. U tohoto místa se klasická hranatá Karosa zatřese na přejezdu s výstražníky typu VÚD. Zdejší přejezdové zabezpečovací zařízení není vypnuto, ale pro malý počet vlaků není zaručena správná činnost a tak zde vlaky jezdí, jako by nefungovalo. Strojvedoucí vytrubují, brzdí a najíždějí předpisovou desítkou. Na přilehlé odbočce se dáváme vpravo a sledujeme závěrečný úsek ždánické lokálky. Z šera vystupuje výpravní budova, pod příkrovem stromoví je patrné i depo. Jedeme včas a tak v 5:28 vystupuji na zastávce Ždánice, rozcestí a po žulovými kostkami vysázené cestě vyšlapuji k blízkému nádraží, kde právě zastavuje první ranní vlak. Je to MOs 14400 z Čejče (odj. 4:37) s pravidelným příjezdem v 5:28. Vede jej motorový vůz 810.153 s turnusovým strojvedoucím panem Miroslavem Mrázem. Po chvíli se objevuje pokladní paní Ludmila Šurýnová, která dojíždí z nedalekých Násedlovic. Rozbaluji stativ, zrcadlovku usazuji na výkyvnou hlavu, šroubuji koncovku drátěné spoušti a pokouším se o záběr v neurčitém čase mezi nocí a dnem. Přijíždí sem také fotograf Josef Špejtek ze Sokolnic, jemuž vychází odpolední směna a na vlastní rozlučkový vlak se již nedostane. Na Josefa však už můžeme jen vzpomínat, odešel do říše hezkých vzpomínek, jako tato dráha. Nastává čas odjezdu - je přesně 6:00 a zpáteční MOs 14401 se vydává na cestu do Čejče s plánovaným příjezdem v 6:43. To je s ohledem na převažující traťovou rychlost 45 km/h, jedno křižování a manipulaci v úvrati, včetně dvou ohlašovacích povinností podle předpisu D 3, velmi solidní míra. Ve vlaku jede zatím ještě obvyklá hrstka cestujících, převážně do Hodonína. Svůj účel tento obrat naplnil návozem zaměstnanců ždánické Šroubárny na ranní směnu. Po odbavení v Uhřicích přijíždíme do Klobouk, kde nás vítá četa ranního manipulačního vlaku Mn 84860 z Čejče do Ždánic. Vede jej rovněž turnusový stroj 742.085, který po příjezdu z Čejče ještě nestihl přejet na opačný konec vlaku. Páni strojvedoucí - to byla tehdy ještě novinka - vyřídí s dirigujícím dispečerem svolení k další jízdě a motorák, od Klobouk opět stále více a více zaplněn pravidelnou klientelou, míří do Čejče. V Terezíně přistupuje mj. starší pán a prosí, zda by si mohl udělat obrázek ze stanoviště - na jeho domovskou obec. Snad denně tudy jezdil od roku 1961. Samozřejmě je mu vyhověno. V odbočné stanici Čejč náš motorák vyčká příjezdu vlaku MOs 4405 ze Zaječí, který vzápětí opatrně vjíždí na obsazenou kolej, tam se spojí a společně jedou do Hodonína.




Na fasádě stanice Dubňany je dodnes patrná přemalovaná pěticípá hvězda. Ale postupně odsud zmizela dopravní služba, vedlejší koleje, pak doprava a nakonec i zbytek kolejiště. Proti sobě stanuly motorové vozy 810.640 a 810.663




I tento záběr dnes vypadá jako z říše snů - setkání tří pravidelných vlaků v Dubňanech, které jinak byly na dopravní cvrkot zvyklé a po stránce reléového zabezpečovacího zařízení i přizpůsobené. Zcela vlevo lokomotiva 742.345 s nákladním vlakem do Hodonína, uprostřed červeno-žlutý motorák 810.663, mířící tamtéž a vpravo motorák 810.640 na cestě do Kyjova
Moje cesta tímto vlakem však vede jen do sousedních Mutěnic. To už se sluníčko statečně prodíralo skrze rozedrané mraky a dovolilo vytvořit trochu lepší záběry. Na osobním vlaku MOs 24304 s odjezdem v 7:10 byl toho dne vystaven turnusový motorový vůz 810.640, který byl v letech 1984 až 1999 úzce spojen s kyjovskou strojovou stanicí a touto lokálkou. Citlivou rukou jej vedl pan František Konečný, nesoucí v depu skrze shodu jmen ještě číslo 3. Příjemná chvíle s ním netrvala dlouho, protože stanice Dubňany je pouze 4 km vzdálena a v tu chvíli tam už čekal nejen protijedoucí osobní MOs 24323 Kyjov - Hodonín, vedený motoráčkem 810.663, ale i ranní nákladní vlak v témže směru. A i ten vedl obvyklý stroj, takto 742.345. V jednu chvíli byla dubňanská stanice obsazena a připomenula si ještě nedávné časy, kdy se zde potkávaly uhelné vlaky, jejichž prázdné soupravy se zde rozpojovaly a po návratu z vleček zase ložené spojovaly, vedle toho prováděla četné práce lokomotiva od manipulačních vlaků a ještě se do toho vlamovaly pendlující motoráky. Krátká chvíle na pořízení památečního obrázku a v 7:19 vyjíždíme zpět okolo mohutného Jarohněvického rybníku do lesa a pak po Mutěnické spojce, tedy mimo samotnou stanici Mutěnice, do Hodonína, kde zastavujeme na místním nádraží v 7:36.

Další cesta vede autobusem zpět do naší vesničky, kde dobírám ještě menší proviant a dopoledne se vracím zpět do okresního města, do depa. Tam jsem zastupujícím strojmistrem Pavlem Kmětíkem vyrozuměn, že do Ždánic dnes kvůli očekávané zvýšené frekvenci pojede zesílená souprava. Zažádal o to čejčský přednosta pan Chramosta. Sestava byla taková - jako první byl zařazen motorový vůz 810.271, který jinak běžně sloužil v Otrokovicích a byl vybaven označovači odbavovacího systému SAVS pro tamní integrovaný systém. Z ním byl přípojný vůz BDaafx 012.259 a nakonec druhý motorák 810.223. Ten vystřídal turnusový 810.153, kterému připadl i odpolední oběh - ale byl to záměr. Několik dnů před tím jsem strojmistra poprosil, zda by to mohl vůz 810.223 odvézt - vždyť jde o původní ždánické vozidlo, sloužící tam přímo přes 15 let, už od Vánoc 1977. Nebyl v tom problém, ba naopak. Ještě v kolejišti strojové stanice jsem se strojvedoucím Emilem Urbánkem navěsil kartonové tabule s nápisem "Poslední vlak v režii Českých drah na trati Čejč - Ždánice, 22. květen 1998". Zručný modelář Emil s tím měl zkušenosti, o čtyři roky dříve zhotovil na kusu světlého linolea podobný nápis pro poslední uhelný vlak z Dubňan do Hodonína, který mu tehdy připadl. Po chvíli dorazili páni strojvůdci - Miloslav Kamenský jako turnusový na dosud postrkový vůz 810.223 a "leťák" Josef Ševčík na 810.271. Na 102. koleji místního nádraží se soupravy pospojovaly do jednoho "ropovodu", protože se náležitosti na odpolední Ždánice vyvážely v závěsu MOs 4408 v odjezdem v 11:23 z Hodonína. Ale protože byl pátek a jel i posilový MOs 4431, pozůstatek někdejšího "Dukátu" Brno - Zaječí - Hodonín, tak v čele stanul vůz 810.290, za ním trojice "bafíků" řady 010, postrk 810.384 a další tři "kurzovní" vozy do Ždánic.




Chvilka u patřičně označeného motoráčku 810.271 na kolejích skromného hodonínského depa




Řazení neobvykle velké soupravy vlaku MOs 4408 v Hodoníně na místním nádraží. Vlevo s kladívkem přihlíží vozmistr Rudolf Grée. Toto malé nádražíčko, památka na oddělené časy "Ferdinandky" a čejčské lokálky, bude sloužit už jen do března 1999 a v rámci koridorové přestavby zmizí, vlaky budou jezdit do hlavního kolejiště
Všechno šlo jako na drátku a čtyři motoráčky se hezky sladěně domluvily a společně za půl hodiny dorazily na Čejč, kde se zadní část oddělila. Sotva zkrácený vlak č. 4408 uvolnil už tehdy dálkově řízenou bývalou odbočku u Čejče, mohl výpravčí stavět odjezd pro poslední osobní vlak MOs 14402 do Ždánic, se stanoveným odjezdem v 11:55. Ten se snad i dodržel, navzdory většímu návalu cestujících, kteří se svojí lokálkou došli rozloučit. A taky navzdory polednímu času a pracovnímu dni. Cesta probíhala vlastně jako jindy, jen těch lidí okolo trati a na nádražích bylo znatelně víc. V Kloboukách se "vedoucí" strojvedoucí ohlásil a díky dvě motorákům nemusel nikdo přecházet. Ještě na společném zhlaví, kde se dělí cesty do Čejče a Ždánic, provedl vlakvedoucí pan Václav Slanec obvyklý rituál v podobě přestavení výměny, kterou celá souprava projela, načež ji přestavil zpět do základní polohy k Čejči, uzamkl, nastoupil a dal souhlas k odjezdu. Po odbavení na zastávce Dambořice následovaly Uhřice u Kyjova a tam plánovaný pobyt 12:25 do 13:23. Zatímco jsem prodával pohlednice, abych stržil alespoň pár korun do spolkové poklady (nějaký znatelný příjem i byl za Pamětní listy, které jsme na barevné kladívkové čtvrtce prodávali ve ždánické pokladně), valná část cestujících opustila soupravu a blízká Hospoda u Napoleona patrně zapsala rekord v návštěvnosti. Dodnes sice existuje, ale dobře už 15 let není v provozu. Pak následovala čtvrthodinka cesty koncovým úsekem do Ždánic, tedy místy, kde je dnes na tělese zrušené a snesené dráhy zřízena cyklostezka Ždánicko.




Na cestě vlaku MOs 14402 budeme víc sledovat motorový vůz 810.223, který nyní postává na zastávce a nákladišti Krumvíř




Mění se směr jízdy a tedy pořadí vozidel, stejně jako barvy návěstních světel a taky smuteční věnec - jsme připraveni k odjezdu z Klobouk do Ždánic
Ve Ždánicích byl téměř hodinový pobyt, během kterého se na poslední osobní vlak přišli podívat mnozí místní obyvatelé, ale také bývalí zaměstnanci státních drah i novináři. Přišel i pan Jan Hradil s chotí, takto poslední vedoucí Strojové stanice Ždánice, jejíž činnost byla ukončena přesně na den, o pět let dříve - 22. 5. 1993. Pan Hradil už tehdy nebyl kvůli zdravotním obtížím v činné službě, ale tento okamžik si nenechal ujít. Nakonec, nějaký čas bydleli ve služebním bytě přímo v budově zdejšího nádraží. Obdařil mne několika staršími předpisy a příručkami a společně jsme si zavzpomínali na minulé časy. Jak jinak taky. Hodinka na ždánickém nádraží utekla velmi rychle, jako četné mraky nad námi a najednou bylo půl třetí odpoledne. Nastal okamžik s velkým "O". Všichni, kdo chtěli nastoupit, už byli uvnitř. Ve 14:30 vydán poslední souhlas k odjezdu, centrální uzavření dveří, jemné trhnutí a jedeme pryč. Pomalu, jako by se nechtělo. Po celou dobu, než vlak přejel zhlaví, s daleko slyšitelným houkáním, až bylo úzko tam dole v hrdle. Pokladní paní Šurýnová, která ráno přišla v civilním obleku, stojí ve smutečních černých šatech, na poslední vlak mává, ale pro slzy dojetí nevidí.




"Fotomrak" umožnil pořízení snímku krátce po příjezdu vlaku MOs 14402 do Ždánic, koncová světla jsou již přepnuta.
Vlevo od vozu stojí vlakvedoucí pan Václav Slanec z DSVČ Čejč




Naopak u dosud postrkového vozu 810.271 přišlo sluníčko vhod. Ponechaná červená koncová světla nevadí, naopak - vyjadřují jakousi konečnost těchto chvil
Kousek před první zastávkou v Dražůvkách proběhne mimořádné zastavení u zdejšího hřbitova, jak to vyprosili přítomní fotografové. Nápis nad hřbitovní bránou "Světlo věčné, ať jim svítí" se výstižně hodil i pro poslední vlak. Pak už šlo všechno podle jízdního řádu. U vjezdového lichoběžníku do Uhřic nás s praporkem vítá vedoucí obsluhy vlaku Mn 84862 (dobový, příšerný, ale předpisový název funkce - za čas se pojem "vlakvedoucí" opět vrátil). Vjíždíme na vedlejší kolej, na "rovné" stojí protijedoucí manipulační vlak, opět s lokomotivou 742.085, která zde prováděla i ranní obsluhu. Nacvičené pohyby, předepsané znění dorozumění s dirigujícím dispečerem, zápis do zápisníku, aktivace blízkého přejezdu a odjezd. Po chvíli jízdy pustou krajinou, lemovanou terasami, které se většinou ani nepodařilo osadit žádnými plodinami, se přehoupneme přes kopec nad úhlednou obcí, předpisovou "desítkou" mineme přejezd na staré brněnské silnici a zastavujeme před krajní výměnou úvraťové dopravny Klobouky u Brna, kterou je třeba přestavit, popojet, přestavit zpět a pokračovat k nástupištím této udržované staničky. Po kratičkém pobytu, dostačujícím akorát na památeční snímek z břehu nad kolejištěm, už zbývají poslední dvě zastavení a devět kilometrů cesty. Asi v 15:15 přejíždíme výměnu odbočky před Čejčí a většině z nás ještě stále nedochází význam toho okamžiku. V cílové Čejči se loučíme, vlakvedoucí ze zdejšího Střediska vlakových čet se nechávají fotografovat u čela vlaku se smutečním věncem, na který se složili. Odstraňuji tabule s nápisem posledního vlaku a čekáme půl hodiny na příjezd vlaku MOs 4415 ze Zaječí, s jehož soupravou se spojujeme a v 16:21 dosahujeme cílového Hodonína.




Celkový pohled na barevně nesourodou soupravu, která po poledni 22. 5. 1998 brázdila trochu zastrčenou lokálkou na jižní Moravě. Stavby v pozadí jsou bývalý Žandovského mlýn, náležící k blízkému Archlebovu




Zastavení na přání a vzácný snímek na památku - u hřbitova v Dražůvkách




Lokálková pohodová idyla na zastávce Dražůvky. Ostatně tu si právě tam můžeme trochu navodit i dnes, ale nepředbíhejme...




Poslední křižování nákladního a osobního vlaku v dopravně Uhřice u Kyjova. Zcela vlevo jsou kotlové vozy, přistavené k nakládce surové ropy, která této trati výrazně prodloužila život. Uprostřed je lokomotiva 742.085 v čele odlehčeného Mn 84862 do Ždánic, kam se už toho moc nevozilo - ale jezdilo se doposud 2 x denně. V popředí postává kolega Jarda Valeš, který se také dojel s lokálkou rozloučit




Souprava vlaku MOs 14403 přijíždí do Klobouk u Brna a je třeba přestavit výměnu do správné polohy - podle směru závaží a bílé barvy v dolní části už tomu tak je a vlak opatrně vjíždí do úvraťové dopravny




Ještě jeden celkový pohled na soupravu posledního osobního vlaku ze Ždánic, pořízený ze svahu nad kolejištěm klobouckého nádražíčka




Foto čejčských vlakvedoucích osobních vlaků na rozloučenou
Moje páteční cesty ještě nekončí. Jedu do Veselí vrátit neprodané zboží a obratem, ale přes Bzenec se vracím zpět. Znaven, trochu utrmácen tím spíše slimáčím tempem lokálkových vlaků. A pln dojmů a vzpomínek, které mají někdy v budoucnu podpořit zápisky a fotografie. Tak se na ně dostalo právě dnes, 20 let po té.




Pustnoucí kolejiště ždánického nádraží v dubnu 2006. Toho roku sem zavítají ještě čtyři vyhlídkové vlaky, než bude trať v úseku Uhřice u Kyjova - Ždánice ke dni 3. 11. 2006 zrušena




Pohled na rozoranou plochu teď již bývalého ždánického nádraží v lednu 2011, záhy po snesení svršku.
Borovice v popředí zůstala jako dobrý orientační bod...




Už poněkud zkultivovaná plocha po ždánickém nádraží, zbytek chodníku - a v úrovni někdejší budovy začíná cyklostezka




Dobudovaná cyklostezka v místě někdejší zastávky Dražůvky v červnu 2017 a na jejím místě roste nový dřevěný přístřešek




Trocha nostalgie - 28. září 2017 se slavnostně otevřela "nová" zastávka Dražůvky, pojatá jako odpočívadlo pro návštěvníky. Je ozdobena tabulemi s mapami, nákresy a fotografiemi na téma zdejší lokálky
P.S. V úterý 26. května jsem se vydal do Ždánic znovu - s manipulačním vlakem po Uhřice a dál autobusem. Odstrojit nástěnku na koncovém nádraží, kterou jsme provozními záběry ozdobili na poslední týdny zdejší veřejné dopravy. Všechno tu vypadalo normálně, vždyť do času pravidelného odpoledního osobního vlaku zbývalo ještě dost času. Jenže ten už nedojel. Nádraží začalo pomalu pustnout a chátrat. Ještě do podzimu 1999 zde byla pokladní pro potřeby nákladní přepravy, pak už jen squatteři nahoře v patře. Další vývoj je znám - na podzim 2006 odsud odjel poslední vyhlídkový vlak, a téměř současně byl koncový úsek zrušen. V lednu 2007 zmizelo zdevastované depo, koncem dubna 2010 staniční budova. V lednu až únoru 2011 byl snesen svršek a teprve po několika letech se na tělese již bývalé dráhy ucelila cyklostezka.


Text a foto: Lajos
Snímky byly pořízeny na vysoce citlivý negativní film Kodak Gold ISO 400

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
valach
Zaslaný: 21.05.2018 13:47  
Založený: 09.05.2012
Miesto: Hulín
Príspevkov: 314
 Re: Psal se pátek, 22. května 1998
Krásné čtení. Osobní dopravu jsem tam bohužel už nezažil, ale měl jsem tu čest se svézt na Mn vlaku do Uhřic a to na lokomotivě 742.248-8. Strojvedoucí byl taky pan Ševčík ( jak bylo zmíněno v článku ), ovšem tuším se jmenoval jinak ( Milan? ). Po této jízdě jsem si od něho koupil fotoaparát Zenit, který mě sloužil několik let. To jen taková malá vzpomínka na tuto pěknou štreku.
Každopádně jak jsem psal na začátku - opravdu povedený článek :number one:
lajos
Zaslaný: 21.05.2018 18:21  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 11643
 Re: Psal se pátek, 22. května 1998
Děkuji pane :papa: Ten druhý strojvedoucí na "fajrontovém" byl opravdu Josef (blonďák), tehdy jezdící letmo. Druhý pan Ševčík z hodoňského depenka byl Milan (černovlasý) a ten byl dlouho turnusákem v manipulákovém turnusu :emo03: dnes již na důchodku
Trakia
Zaslaný: 22.05.2018 22:39  
Založený: 24.11.2015
Miesto:
Príspevkov: 59
 Re: Psal se pátek, 22. května 1998
Po této lokálce jsem měl to štěstí jet. Poprvé to bylo v říjnu nebo listopadu 1996 a tu hodinku v Uhřicích jsem využil v oné hospodě a dal si tam smažený sýr.Tehdy jsem ještě bohužel nefotil,jen jsem byl projížděčem tratí.
Ještě jsem jel po ní na jaře 2004 a to byla akce 820-kou v rámci jízdy po jihomoravských lokálkách se zastavenou osobní dopravou.
Srdce železničního fandy říká,že její škoda,ale je pravda,že z hlediska obecenstva moc vytížená nebyla.
:čo už:
lajos
Zaslaný: 23.05.2018 20:16  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 11643
 Re: Psal se pátek, 22. května 1998
Nic není tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. V 90. letech Ždánka vozila mnohem méně lidí. Některé vlaky a vybrané úseky byly slušně vytížené. Ranní návoz do Šroubárny a fajrontový bývaly plné tak, že někdy i na stojáka ! Samozřejmě, jen po Želetice či Uhřice. Pak zas poloprázdný a obratový vlak mohl jet ještě méně obsazený. Oběhové důvody. K obsazení vlaků hodně přispívaly "tangenciálně" návazné autobusy. Zastávky byly u ždánického nádraží, v Želeticích - směry Nenkovice, Stavěšice, Strážovice, v Uhřicích-Janově dvoře pro směr Násedlovice, v Kloboukách resp. Kašnici pro blízké obce. Doslovná integrace, dávno před tím, než se IDS začala budovat. Rozvoj hromadné a individuální silniční dopravy však tento letitý systém zákonitě položil.
Na tu regionální síť by se nemělo zapomenout !
cas


Hedviga
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 59 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 3

Registrovaných: 3
Anonymných: 56

kvixo, Robo, Kubo57, Viac ...