Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Brennerbahn, 1.díl: Z Innsbrucku do Brennerského průsmyku

Brennerbahn, 1.díl: Z Innsbrucku do Brennerského průsmyku

 
Brennerská železnice je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). Také Brennerbahn brzy potká veliká změna, neboť na rok 2026 je plánováno dokončení 64 kilometrů dlouhého úpatního tunelu, který odtud odvede veškerou dálkovou dopravu. Na fotografiích pořízených v posledních pětadvaceti letech se pojďme na rakouskou Brennerbahn podívat.

 



Jak už je naším zvykem, dovolíme si na úvod velmi stručně zmínit několik základních informací o Brennerské dráze. Tímto názvem je označována trať Innsbruck - Brennero/Brenner - Bolzano (- Verona). V našem článku se budeme věnovat úseku Innsbruck - Brennero/Brenner, tedy severní rampě této dráhy, to znamená té její části, která vede na území Rakouska.

Brennerbahn byla v polovině 19. století Rakousko-Uherskem navržena proto, aby zajistila rychlou a bezpečnou přepravu mezi Tyrolskem a rakouským územím v dnešní severní Itálii, zejména oblastí Lombardie-Benátsko. Vybudování dráhy bylo strategicky důležité nejen z hospodářských, ale i z vojenských důvodů, protože Mocnářství bylo pevně odhodláno udržet své hranice jižně od Alp. Proto byl vypracován návrh tratě Innsbruck - Verona. Záměr byl realizován na etapy. 24.11.1858 byla otevřena dráha Unterinntalbahn z Kufsteinu na bavorské hranici údolím řeky Inn do Innsbrucku. 23.3.1859 byla zprovozněna trať Verona - Trento a 16.5.1859 následovalo zahájení provozu v úseku Trento - Bolzano. K propojení těchto tratí tedy chyběl úsek Innsbruck - Bolzano překonávající Brennerský průsmyk. Roku 1860 byla císařským dekretem pověřena stavbou dráhy společnost k.k. privilegierte Süd¬bahn¬ge¬sell¬schaft. V květnu 1861 začaly přípravné práce, v průběhu roku 1863 byl projekt dráhy schválen Ministerstvem obchodu a dokončeny podrobné projekty a průzkum a 23.2.1864 byla stavba tratě zahájena. A 8.5.1867 vyjela první lokomotiva na trať z Innsbrucku do stanice Brenner a celou trasu až do Verony pak projel vlak poprvé 25.7. toho roku. Pro nákladní dopravu byla dráha otevřena 17.8.1867 a 24.8. i pro dopravu osobní.

Důsledkem 1. světové války bylo rozdělení historického Tyrolska. Podle Saint-Germainské smlouvy podepsané 10.9.1919 mezi vítěznými státy Dohody a Německem a Rakouskem bylo dnešní Trentino a Jižní Tyrolsko připojeno k Itálii a nová rakousko-italská státní hranice se posunula na sever do Brennerského průsmyku. Tím se stanice Brennero/Brenner stala novou pohraniční přechodovou stanicí. V roce 1923 převzaly severní rampu Brennerbahn Rakouské spolkové dráhy.

Trať Innsbruck - Brennero/Brenner dlouhá 37 kilometrů je vybudována údolím Wipptal podle řeky Sill, většinou v jeho východním úbočí. Největší sklon je 25 ‰, minimální poloměr oblouků je 264 metrů. Vrchol dráhy leží právě ve stanici Brennero/Brenner ve výšce 1371 metrů nad mořem, což je nejvyšší bod v normálněrozchodné síti ÖBB. Na trati je 14 menších tunelů o celkové délce 3550 metrů. Trať byla od počátku stavěna jako dvojkolejná, ale z finančních důvodů byla nejprve položena jen jedna traťová kolej a po obou kolejích se zde jezdí od roku 1908. V roce 1928 byla dokončena elektrizace soustavou 15 kV 16,7 Hz. Styk rakouské trakční soustavy s italskou 3 kV DC je uprostřed stanice Brennero/Brenner. Provoz bez přepřahání byl poprvé uskutečněn roku 1993 při nasazení dvousystémových lokomotiv ÖBB řady 1822 (viz náš zde publikovaný článek Moje toulky časem: Lokomotivy ÖBB řady 1822 a 1012).


29.5.1994 byl zprovozněn 15,4 kilometru dlouhý jižní obchvat Innsbrucku (Umfahrung Innsbruck, Bypass Innsbruck), kterým je vedena doprava z trati podél řeky Inn v údolí Inntal mimo Innsbruck do údolí Wipptal na Brennerskou dráhu. Prochází 12,696 kilometru dlouhým Inntaltunnelem, slouží téměř výhradně nákladní dopravě a bude jednou ze dvou severních přístupových cest k Brennerskému úpatnímu tunelu (Brennerbasistunnel, BBT). Ten je budován od roku 2007 (na rakouské straně od 19. 3. 2015), bude dlouhý 64 kilometrů a svede dálkovou dopravu od Innsbrucku až do italské Fortezzy. Jeho zprovoznění je plánováno na rok 2026.

Brennerbahn je dnes hlavní železniční spojnicí Rakouska a Itálie. Je součástí osy Berlín - Palermo jako trasy v evropské tranzitní síti Trans-European Networks. V době svého vzniku byla po Semmeringbann druhou horskou dráhou v Rakousko-Uhersku a první tratí překonávající alpský hřeben. Nyní je ale její kapacita vzhledem k velikému objemu nákladní přepravy vedené přes Brennerský průsmyk, když je tudy přepravováno 40% všeho zboží dopravovaného přes Alpy, nedostatečná. V roce 2010 zde denně projíždělo průměrně 242 vlaků osobní i nákladní dopravy, což je dnes kapacitní limit. Místo nákladné, náročné a ve výsledku moc neřešící modernizace byla zvolena varianta úpatního tunelu. Jeho zprovoznění ale změní tuto dráhu, podobně jako je tomu u proslulé švýcarské Gotthardbahn, v trať lokálního významu.
Tak to byl krátký úvod a nyní se na trať Innsbruck - Brennero/Brenner podívejme na vybraných fotografiích.



Je 6.10.1993, nad Innsbruckem se právě přehnala bouřka a slunko na dešťových kapkách vytvořilo duhu nad zdejším lokomotivním depem, které vystavuje vozidla na spoje na Brennerskou dráhu. Na své nasazení čeká lokomotiva 1044.122-8 se strojem řady 1110, vzadu vidíme lokomotivy řady 1044 a 1110.5





Dvojice lokomotiv 1044.240-8 a 1044.219-2 odjela 26.4.1997 s pětivozovou italskou soupravou rychlíku D 285 (München Hbf. - Bolzano/Bozen), jednoho z mnoha dálkových spojů vedených po Brennerské dráze, ze stanice Matrei a údolím Wipptal stoupá proti proudu řeky Sill dál k Brennerskému průsmyku





K typickým výkonům depa Innsbruck patří vozba vlaků RoLa, se kterými jezdí do terminálu Brennersee v Brennerském průsmyku. Lokomotiva 1044.120-2 sjíždí 22.4.1997 na postrku soupravy RoLa (Brennersee - Manching) od stanice Matrei dolů k Innsbrucku. Hora s bílou čepičkou je známý Patscherkofel, vysoký 2246 metrů





Začátkem tohoto století objednaly ÖBB u společnosti Bombardier 140 elektrických jednotek typu Talent jako svou řadu 4024. Nahradily jimi starší jednotky řady 4030 a 4020 a nasadily je i na Brennerské dráze na linky S3 a S4 "Wipptal-S-Bahn" (Innsbruck Hbf. - Steinach in Tirol a Innsbruck Hbf. - Brennero/Brenner). Jednotka 4024.075-6 jede 14.8.2009 jako osobní vlak R 5269 linky S3 (Innsbruck Hbf. - Steinach in Tirol) a blíží se ke stanici Matrei.





V čele vlaků RoLa jezdily běžně i lokomotivy německých DB. Stroj DB 140.767-5 jede 18.6.1993 s jedním z těchto vlaků mezi stanicemi Patsch a Matrei





Kolem farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Matrei am Brenner projíždí 6.10.1993 lokomotiva 1044.093-1 na čele osobního vlaku Innsbruck Hbf. - Brennero/Brenner. V letech 1976-1995 obdržely ÖBB celkem 217 univerzálních lokomotiv řady 1044. Ty byly v době uvedení do provozu s výkonem 5280 kW nejsilnějšími čtyřnápravovými lokomotivami na světě. Mašina na snímku je v původním zbarvení z osmdesátých let





Až do začátku devadesátých let byly na vlaky RoLa, ale podle potřeby i do čela nákladních a osobních vlaků na Brennerské dráze nasazovány "krokodýly" řady 1020. Těchto veteránů německého původu (AEG a Krauss-Maffei) z let 1940-1944, u DR známých jako řada E94, mělo innsbrucké depo ještě v roce 1992 ve stavu 11 (1020 s čísly 001, 003 až 009, 027, 032 a 042), ale k 1.6.1994 již pouze stroj 1020.027-7. "Krokodýly" tak zmizely z Brennerbahn, když jejich výkony převzaly stroje novějších řad. Na snímku z 6.10.1993 jede lokomotiva 1020.006-1 spolu se strojem DB řady 140 s vlakem RoLa mezi stanicemi Steinach in Tirol a Matrei. O řadě 1020 jsme zde přinesli samostatný článek Mik-trainfoto uvádí: "Jak se krotí foti krokodýli"





Lokomotiva 1110.008-8 projíždí 18.6.1993 na postrku osobního vlaku R 4607 (Innsbruck Hbf. - Lienz) v úbočí údolí Wipptal a blíží se ke stanici Matrei. 30 šestinápravových strojů řady 1110 koupily ÖBB v letech 1956-1961 jako expresní lokomotivy, později se staly stroji univerzálními. Řada 1110 byla rušena v roce 2003.





Obvyklým obrázkem na Brennerské dráze byly lokomotivní vlaky tvořené stroji postrkové služby vracejícími se zpět do Innsbrucku. Vlak řazený 1044 + 1020 + 1044 + 1110.003-9 vjíždí 6.10.1993 do stanice Matrei





Údolím Wipptal za stanicí Steinach in Tirol projíždí 14.8.2009 dvojice lokomotiv 1144.206 + 1144.222 v čele Pullmanových vozů a bývalých vozů CIWL modernizovaných v letech 1982 a 2000 tvořících soupravu vlaku D 13469 "Venice Simplon-Orient-Express" (Callais - Venezia Santa Lucia). Tento luxusní a nostalgický spoj je zde sice nepravidelným, ale poměrně častým návštěvníkem. Lokomotivy 1144 jsou upravené stroje řady 1044 s mnohočlenným ovládáním a ovládáním z řídícího vozu





Nákladní vlak Sg 42105 systému kombinované dopravy vedený lokomotivami 1044.247-3 a 1044.225-9 projel 8.7.1994 stanicí Steinach in Tirol, jak se jmenuje železniční stanice v městečku Steinach am Brenner, a údolím Wipptal pokračuje k St. Jodoku





Lokomotiva 1044.115-2 na postrku vlaku RoLa spojujícího terminály Brennersee v Brennerském průsmyku a Manching u německého Ingolstadtu za okamžik podjede kamenný můstek u osady Wolf mezi zastávkou St. Jodok a stanicí Steinach in Tirol. Fotografováno 25.4.1997.





Lokomotiva 1044.048-5 s dvanáctivozovou italskou soupravou vlaku EC 85 "Michelangelo" (München Hbf. - Roma Termini) stoupá 1.2.2001 zasněženým údolím Wipptal od stanice Steinach in Tirol k zastávce St. Jodok.





Vlak EC 13 "Paganini" (Dortmund Hbf. - Venezia S. Lucia), další z dálkových spojů mezi Německem a Itálií projíždějících přes Brennerský průsmyk, jede 8.7.1994 v čele s dvojicí 1044.103-8 + 1044.119-4 před zastávkou St. Jodok. Opět dvanáctivozová souprava je tentokrát německá





U osady Wolf vznikl 25.4.1997 i snímek vlaku Tec 42101, který jede ze stanice München-Laim do italského terminálu Verona Quadrante Europa. Vlak systému Kombiverkehr má na čele dvojici lokomotiv 1044.218-6 + 1044.250-1





Od stanice Steinach in Tirol míří 25.4.1997 k Sankt Jodoku vlak EuroCity EC 81 "Garda", který jede z Mnichova do milánského nádraží Centrale a je vedený lokomotivou 1044.230-9





V prvních letech našeho století se na zdejší trati začaly objevovat i "Taurusy", které zde nahradily řady 1110 a 1042 a narušily hegemonii strojů řady 1044. Lokomotiva 1016.049-7 se takto 19.7.2005 blížila s tyrkysovo-modro-bílou italskou soupravou k zastávce St. Jodok


U obce Stafflach ústí od východu do údolí Wipptal boční údolí Valser Tal, ve kterém zhruba po kilometru leží Sankt Jodok am Brenner. Trať je úbočím vedena do St. Jodoku, kde opisuje oblouk 180° a protějším úbočím se vrací zpět do Wipptalu, kterým pokračuje v původním směru k Brennerskému průsmyku. Tímto způsobem překoná značné převýšení, aniž by stoupání přesáhlo 25 ‰.



Obloukem v St. Jodoku sjíždí 18.6.1993 lokomotiva 1044.106-1 a blíží se s nákladním vlakem ke 481 metrů dlouhému tunelu, kterým projede ke zdejší vlakové zastávce. Výraznou dominantou je 340 m dlouhý a 90 m vysoký most Nösslachbrücke na dálnici A 13 (Brennerautobahn)





Lokomotiva 1044.244-0 vede 6.10.1993 vlak EC 86 "Leonardo da Vinci" (Milano Centrale - München Hbf.) od zastávky St. Jodok dolů podle řeky Sill





Vlak RoLa 42142 (Brennersee - Manching) na čele s lokomotivou 140.008-4 německých DB se 8.7.1994 vzdaluje od zastávky St. Jodok. Lokomotivy DB řady 110, 111, 113, 139 či 140 byly na této trati hojně zastoupeny a představovaly příjemné a zajímavé zpestření zdejšího provozu





Úbočím údolí Valser Tal stoupá 1.3.1996 k zastávce St. Jodok vlak kombinované dopravy Sg 42103 s lokomotivou 1042.040-4 na postrku. Snímek je pořízen z trati na protější straně údolí a dává tak dobrou představu o převýšení, které je zdejší smyčkou překonáváno





Lokomotiva 1044.216-7 na přípřeži stroji řady 182 společnosti Railion projíždí 19.7.2005 v čele vlaku kombinované dopravy obloukem v St. Jodoku. Německá lokomotiva přivezla vlak do Innsbrucku, kde dostala pro cestu "na kopec" jako přípřež "desetčtyřicetčtyřku". V roce 2001 odmítly rakouské úřady schválení lokomotiv DB řady 152 (Siemens ES64F) v Rakousku kvůli vysokým příčným silám. Z toho důvodu změnily DB objednávku posledních 25 kusů řady 152 na 25 kusů typu ES64U2 (u DB řada 182), které odpovídají rakouským "Taurusům" řady 1116. U DB AG byly lokomotivy přiděleny skupině Railion (dnes DB Cargo AG) a začaly se objevovat i na Brennerbahn





Na snímku z 18.6.1993 je pohled z vnější strany jodockého oblouku na nákladní vlak sjíždějící od Brennerského průsmyku a vedený lokomotivou 1044.106-1. Viadukt Nösslachbrücke je přímo proti údolí Valser Tal, ve kterém St. Jodok leží





Lokomotiva 1144.220-9 s dalšími dvěma stroji stejné řady sjíždí 19.7.2005 v čele nákladního vlaku po severní rampě Brennerské dráhy a přijíždí k obci St. Jodok am Brenner





Rychlík D 284 (Bolzano/Bozen - München Hbf.) s lokomotivou 1044.242-4 projíždí 28.12.1994 úbočím bílého údolí Valser Tal a míří ke známému traťovému oblouku před zastávkou St. Jodok





Ze zastávky St. Jodok odjel 7.7.1994 osobní vlak R 4607, který jede z Innsbrucku do Lienzu, a přijíždí ke 481 metrů dlouhému Jodoktunnelu. Vlak mezi stanicemi Brennero/Brenner a San Candido pojede stokilometrovým koridorem po italském území. Lokomotiva 1044.243-2 je postrková a ze stanice Brennero/Brenner se bude do Innsbrucku vracet v čele osobního vlaku tvořeného zadní částí této soupravy





ÖBB si v letech 1978 až 1987 pořídily celkem 120 třídílných elektrických jednotek řady 4020 o výkonu 1200 kW, s maximální rychlostí 120 km/h, dlouhých 69400 mm a s kapacitou 184 sedadel a nasadily je na vídeňskou S-Bahn a frekventované tratě u větších měst a aglomerací. Nasazeny byly i na Brennerské dráze, což také dokazuje snímek jednotky 4020.109-7, která jako spoj R 5215 (Innsbruck Hbf. - Brennero/Brenner) projíždí 18.6.1993 obloukem v St. Jodoku





Lokomotiva 1044.112-9 jede 1.2.2001 v čele rychlíku D 439 "Val Pusteria/Pustertal" (Innsbruck Hbf. - Klagenfurt Hbf.) zastávkou Gries. Je to další z rakouských vnitrostátních spojů vedených v úseku Brennero/Brenner - San Candido po italských kolejích a jméno dostal podle údolí, kterým část tratě prochází





Vzhledem k rozdílným napájecím soustavám (Rakousko 15 kV 16,7 Hz, Itálie 3 kV DC) a absenci vícesystémových lokomotiv byly na rakouské spoje projíždějící přes Itálii nasazovány dieselhydraulické lokomotivy řady 2043, které tak pravidelně jezdily po Brennerské dráze (o řadě 2043 jsme psali v článku >>odkaz (http)<<). Lokomotiva 2043.067-4 opouští 22.1.1994 s vlakem R 4603 (Innsbruck Hbf. - Lienz) Griestunnel dlouhý 173 metrů a blíží se k zastávce Gries





Zastávkou Gries projíždí 1.2.2001 spoj EuroCity EC 89 "Leonardo da Vinci" (München Hbf. - Milano Centrale) vedený lokomotivou 1044.200-2. Snímek dobře dokumentuje zdejší sklonové poměry





Mezi stanicí Steinach in Tirol a zastávkou Gries je přímá vzdálenost necelých 6 kilometrů a výškový rozdíl 207 metrů. Ten je překonáván především díky smyčce u St. Jodoku při zachování maximálního stoupání 25 ‰. Dvojice strojů 1044.254-9 + 1044.250-1 stoupá 1.2.2001 s nákladním vlakem do Itálie u zastávky Gries





Souprava vlaku RoLa jedoucí v relaci Manching - Brennersee s lokomotivou 139.163-0 německých DB na postrku projíždí 1.2.2001 zastávkou Gries nahoře v úbočí údolí Wipptal





K zastávce Gries se 6.7.1994 blíží další z vlaků RoLa, spoj 42146, který jede z Brennersee do Manchingu. Na postrku má stroj 1044.244-0.





Osobní vlak R 5226 (Brennero/Brenner - Innsbruck Hbf.) linky S4 "Wipptal-S-Bahn" ze systému S-Bahn Tirol vedený elektrickou jednotkou 4024.082-2 přijíždí 14.8.2009 cestou dolů po Brennerbahn k zastávce Gries. Pro cestu z Innsbrucku na Brennero/Brenner je denně k dispozici 27 vlaků osobní přepravy. Jízdní doba je v průměru 38 minut a cesta stojí 11 €





Na koncových kolejích terminálu Brennersee čekají 7.7.1994 na své vlaky německé lokomotivy 139.554-0 a 140.045-6. Zdejší terminál má rozlohu 5000 m2 a denně odbavuje 18 párů vlaků RoLa o maximální délce 420 metrů





Stanice Brennero/Brenner je přechodovou stanicí mezi Rakouskem a Itálií. Rakouským lokomotivám přijíždějícím sem po severní rampě Brennerské dráhy zde dělají společnost italské stroje sloužící na jižní rampě. Většinou se jedná o řadu E 652, nasazovanou do čela nákladních vlaků. Na italské straně stanice Brennero/Brenner (styk napájecích soustav je uprostřed stanice) takto stály 5.7.1992 lokomotivy E 652.075 a E 652.080





Vlak EC 80 "Garda" (Verona Porta Nuova - München Hbf.) přijel 18.7.2005 do stanice Brennero/Brenner s italskou lokomotivou E 405.019. Na soupravu najela německá 113.309-9, která "italku" odveze přes rakouskou stranu stanice a odsune ji zpět pod trolej 3 kV DC. Vlak pak bude pokračovat v čele s "němkou" do Innsbrucku a dál do Německa


Na snímcích jsme si prošli severní rampu Brennerbahn od Innsbrucku do Brennerského průsmyku do stanice Brennero/Brenner. Protože jsme toho názoru, že současný provoz na této dráze si může každý dojet vyfotit, záměrně jsme volili převážně starší fotky jaké dnes již pořídit nejdou. A takové budou i náplní druhého dílu, ve kterém se zaměříme na zdejší devadesátá leta.
10.5.2018

Příště: Brennerbahn, 2. díl: Devadesátá léta

autor: Mik-trainfoto a Denda60

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
cermip
Zaslaný: 28.05.2018 13:31  
Založený: 14.12.2011
Miesto:
Príspevkov: 75
 Re: Brennerbahn, 1.díl: Z Innsbrucku do Brennerského průs...
Diky sa super clanok !!! :super1:
cas


Alojz
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 37 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 7

Registrovaných: 0
Anonymných: 37

Viac ...