V dnešním pokračování našeho zcela původního volného seriálu o „barevných“ lokomotivách se budeme věnovat rozzáření další lokomotivní hvězdy. Současně bychom chtěli naše čtenáře ujistit, že nápad i podoba vylíčení těchto příběhů jsou zcela naším nápadem. A že naprosto nepodložená obvinění z nelegálního nabourávání se na cizí web, plagiátorství a kopírování nápadů za účelem zvýšení atraktivity jsou naprosto nesmyslná a vypovídají o ubohosti autorů takových výroků.

Jediným přijatelným vysvětlením je, že kulaté 20. výročí přelakování obou prototypů řady 350 zkrátka inspirovalo víc autorů současně a nezávisle.Výjezd šedivého prototypu 350.001 v říjnu 1991 byl vítaným průlomem v šedi unifikovaných nátěrů.Lokomotiva, ač sama modrošedo-sivá se mezi ostatními vyjímala. Další výjezd v podobě červeno-krémové 350.002 byl už pro svůj vzhled hřejivým okamžikem té rozpačité a neklidné doby mezi pádem starého režimu a rozpadem společného čs. státu.

Myšlenkový zrod dosazení této barevné kombinace spadá rovněž do roku 1990. Není bez zajímavosti, že udělená výjimka ze schváleného typu nátěru, obsahovala kromě prototypů 350.001 a 350.002 i známý zvolenský stroj 754.055, pro zeleno-sivý nátěr se žlutými výstražnými pruhy. Lokomotiva 350.002 bývala z hlediska vnější čistoty v 80. letech v poměrně solidním stavu, její vzhled doplňovaly drobné bílé ozdoby. Od února 1990 sloužila v novém jednotném modro-žlutém nátěru a byla první svojí řady, která nebyla v ŽOS Vrútky opatřena červenou pěticípou hvězdou. Další výjimečností byla pokračující zevnější údržba, poskytovaná turnusovými strojvedoucími – kromě tehdy poměrně neobvyklé čistoty byla zvýrazněna bílou linkou po dolní hraně hlavního rámu, shodně bílými závěsnými konzolami, okapovými žlábky i dalšími ozdobami. V létě 1991 se dokonce na boku kabiny objevily velkoformátové znaky domovského města Bratislava. V této podobě jsme ji na tratích II. hlavního tahu ČSD vídat ještě koncem října 1991 – tedy v době, kdy tam vyrazila již zmíněná 350.001 v modrošedo-sivém nátěru.

Pro druhý prototyp se vybral tzv. veletržní nátěr. Kombinace světlé rumělky červené se světle krémovým obvodovým pásem a černým pojezdem byla v minulosti použita hned dvakrát – jednak se do ní „oblékla“ koncem léta 1974 ES 499.0001 před prezentací na MSV Brno 1974. A pak v něm později výrobně dokončená ES 499.0002 vyjela z výrobního podniku a v něm prodělávala prototypové zkoušky v Plzni, na ŽZO i tratích ČSD. Údajně byla vystavena i na lipském veletrhu, ale to se zatím nepodařilo doložit. Volba byla tedy zcela jasná !

Obnovený veletržní nátěr si rázem získal srdce mnoha železničářů i odborné veřejnosti – přece jen teple a výrazně laděné barevné řešení oslovilo širší spektrum lidí. A nezůstalo jen u toho – v roce 1995 byla přijata nová norma pro vnější nátěry hnacích vozidel ŽSR, které stanovilo tzv. veletržní nátěry jmenovitě pro oba prototypy řady 350. A až do nástupu současné nepopulární pohromy se to také dodržovalo.

První „vrstva“ nátěru vydržela až do dílenské opravy, uskutečněné v závěru roku 1993. V ŽOS Vrútky byl opětovně dosazen veletržní nátěr, s nímž „dvojka“ jezdila dalších 5 let. Na podzim 1998 se odstavila k další hlavní opravě a modernizaci, která byla dokončena v září 2001. Poměrně dlouho pak z legislativních důvodů nejezdila za hranice a patřilo jí košické rameno. To se později změniloa tak jsme ji mohli vídat na pražské či bohumínském rameni. Na podzim 2006 prošla opět vrúteckými dílnami, kdy obdržela nový korporátní nátěr ZSSK. Že se moc neliší od toho nátěru veletržního, je jen věcí náhody – ale určitě ty předchozí nátěrové kombinace „dvojce“ slušely více. A věřme, že časem se toho zase dočkáme.