Návazující pojednání je opět věnováno jedné konkrétní lokomotivě, která se také - po určité období – zdaleka vymykala ustálené podobě svých kolegyň. Jde o motorovou lokomotivu 754.037. Díky jejímu osvojení někdejší osádkou lokomotivy T 478.1103, což se na ní také patřičně projevovalo, si vysloužila pojmenování Krasomila II., - jako v nějaké dynastii. A prozradíme, jak vznikla dnešní „Alenka“.

Toto pojednání bude opět věnováno jedné konkrétní lokomotivě, která se zdaleka vymykala ustálené podobě svých řadových sestřiček. Jde o již neexistující motorovou lokomotivu T 478.1103, která se především v 80. letech proslavila pod přiléhavou přezdívkou „Krasomila“. Ano, podle pohádky Pyšná princezna v hlavní roli s Alenou Vránovou. A u „Alenky“ nakonec skončíme – ale to až v příštím, navazujícím díle.

Mezi lokomotivami řad 770 a 771 našich státních drah nebylo mnoho, které by se barevně vymykaly zavedenému zvyku. Nátěry byly jednotně dodržovány jak v dobách do počátku 90. let, tak i po té, kdy začal návrat k původnímu zeleno-krémovému barevnému provedení a to na obou stranách našich novodobých hranic. Jednou z čestných výjimek byl šumperský „čmelák“ 771.182.

Touto sérií bychom chtěli splatit malý dluh historii motorových lokomotiv řady 750 na Slovensku, jmenovitě pak jejímu barevnému řešení. Šlo doslova o barvitý příběh, který se svým pestrým vývojem podstatně lišil od sesterských řad 753 a 754.

Touto sérií bychom chtěli splatit malý dluh historii motorových lokomotiv řady 750 na Slovensku, jmenovitě pak jejímu barevnému řešení. Šlo doslova o barvitý příběh, který se svým pestrým vývojem podstatně lišil od sesterských řad 753 a 754.

Touto sérií bychom chtěli splatit malý dluh historii motorových lokomotiv řady 750 na Slovensku, jmenovitě pak jejímu barevnému řešení. Šlo doslova o barvitý příběh, který se svým pestrým vývojem podstatně lišil od sesterských řad 753 a 754.

Mezi poslední „barevné“ lokomotivy ČSD, které opustily brány výrobních podniků v jiném, než striktně dodržovaném jednotném nátěru, patřily nejstarší stroje řady T 466.0 (pozdější řada 735). Jediný prototyp T 466.001 z roku 1971, pak další pětikusová ověřovací série, dodaná na podzim 1973 a další pětice lokomotiv z další dvacetikusovky nesly neotřelý modrý nátěr kabiny a kapot. I když jich bylo jen 11, zaujaly natolik, že po uvolnění poměrů se dostalo k dosazení této jednoduché a přitom vkusné barevné kombinace na jiné stroje této řady a to i v místech, kde modře nalakovaní „pielstici“ nikdy nesloužili.

Tento barevný příběh lokomotiv je věnován snaze o návrat původního barevného provedení elektrických střídavých lokomotiv řad S 489.0, S 499.0 a S 499.1. V letech 1966 – 1970 převzaly ČSD celkem 255 vzhledově shodných a nesmírně elegantních vozidel dnešních řad 230 a 240. Za jejich vzhled vděčí práci Ing. arch. Otakara Diblíka, který byl počátkem 60. let plzeňskou Škodovkou pověřen zpracováním vnějšího designu nových lokomotiv, kde pro odlehčení použily k obložení kovového skeletu skříně sklolaminátové panely.

Také lokomotivy pozdějšího data výroby, zrozené v čase striktně dodržovaných barevných předloh, již zaznamenaly své barevné proměny. Ve svojí době byly velmi obdivované a dodnes vítané prototypy původní řady S 499.2 (nyní 263). Původní barevné provedení z roku 1984, kdy byly lokomotivy postupně v plzeňské Škodovce dokončeny, odpovídalo dlouhodobě připravovanému novému unifikovanému nátěru hnacích vozidel ČSD. Ten se vyznačoval jednotícím širokým žlutým obvodovým pruhem šíře 600 mm. Pro lokomotivy a elektrické vozy pro střídavou soustavu byl určen odstín červeň rumělková tmavá.

Toto obrázkové vyprávění je spjato s lokomotivou, která docela dlouho patřila mezi nevýraznou šeď vozidel ČSD a později ČD. Do širšího a později všeobecného povědomí se dostala až v polovině 90. let. Jde o motorovou lokomotivu 754.012. Ta ještě jako původní T 478.4012 začala na prahu roku 1979 svoji éru v depu Bratislava, kde sloužila do počátku roku 1988.

V dnešním pokračování našeho zcela původního volného seriálu o „barevných“ lokomotivách se budeme věnovat rozzáření další lokomotivní hvězdy. Současně bychom chtěli naše čtenáře ujistit, že nápad i podoba vylíčení těchto příběhů jsou zcela naším nápadem. A že naprosto nepodložená obvinění z nelegálního nabourávání se na cizí web, plagiátorství a kopírování nápadů za účelem zvýšení atraktivity jsou naprosto nesmyslná a vypovídají o ubohosti autorů takových výroků.

Ponurý a deštivý podzim roku 1991 doslova rozzářil výjezd přelakovaných prototypů elektrických lokomotiv řady 350. Bylo to období, kdy ještě platily unifikované nátěry vozidel ČSD, charakterizované nátěrem skříně podle trakce a obvodovým, 600 mm širokým žlutým pruhem. Ojediněle vyjíždějící vozidla dostávala jmenovitou výjimku, často provázenou nesmyslným trváním na aplikaci čelních výstražných pruhů.