Večerní vlaky dne 2. února přijeli do Poličky včas. V noci z 2. na 3. února 2010 začal padat sníh a foukat silný vítr. Ranní vlaky již nevyjeli. 53 kilometrů dlouhá trať byla na několika místech beznadějně zaváta. Pro tyto případy je v Poličce deponována sněhová fréza KSF70, která je však již týden neprovozuschopná. Z tohoto důvodu byl z Letohradu povolán shěhový pluh KSP 411 S-131.

Dnes Vám představíme provoz elitních strojů ČD, tedy „Banánů“ řady 151. Jejich vozební ramena se oproti minulému GVD výrazně nemění, což pro fanoušky železnice na Slovensku znamená, že se s těmito stroji ve své domovině již nesetkávají. Výjimku může představovat jejich případný záskok za stroje ř.150.2.

Vplyvom aktuálnych udalostí sa s oneskorením môžeme opäť vrátiť do krásnej rakúskej prírody, na zaujímavý úsek Westbahnu a do kraja, kde je železnica so silno pulzujúcou vozbou, ktorú na Slovensku jednoducho nemáte šancu stretnúť. Ako sme už naznačili, veta – Ide tu vlak za vlakom – nie je ani náhodou nadsadená a fotograf tu má naozaj veľkú možnosť si z vlakov už aj vyberať a netrápi ho, ak mu nejaký pri presune z jedného miesta na druhé utečie...

Tohtoročná zmena grafikonu vlakovej dopravy mala pre mňa trošku inú príchuť ako po iné roky.Okrem posledných záberov rušňov a súprav , ktoré sa v okolí môjho bydliska prestanú s nástupom nového GVD 2009/2010 vyskytovať bola možnosť spraviť si posledné zábery zo 135 rokov starej Viedenskej južnej stanice SUDBAHNHOF!

Málokterá železniční trať, zvláště pak menšího významu, oslavuje svá výročí tak pravidelně, často a v poměrně velkém rozsahu, jako na první pohled nenápadná původní Místní dráha Otrokovice – Zlín – Vizovice. Stejnojmenná společnost ji začala provozovat v říjnu 1899 a v létě 1931 ji odkoupila společnost Baťa, která s ní měla velkolepé záměry. Od zvýšení dopravní kapacity ve stávající trase a patřičném prodloužení ji začlenit do systému dálkového spojení napříč Československem. Válka a poválečné události však tomuto učinily přítrž a lokálka tak zůstala v původním stavu.

Poznáte to určite, každodenný zhon, pracovné povinnosti a čas, ktorý stojí proti nám. V takýchto podmienkach si dať stretnutie, aby to termínovo vyhovovalo každému, býva naozaj ťažké, ale keď sa chce, podarí sa nakoniec naozaj všetko. Bolo to aj v našom prípade, stretnutí dlhoročných priateľov a fanúšikov železníc – Pala, Jana, Richardina a Jara. V Bratislave mi často zamávali na pozdrav z Karosy či Ikarusu a nasledovala vždy otázka : „Tak kedy sa vyberieme niekde fotiť ?“ Bol to naozaj otáznik a tak to nakoniec vyriešil Jaro, ktorý povedal definitívny termín – sobota 21.novembra 2009.

V októbri 2009 bola po osemnástich mesiacoch ukončená rekonštrukcia traťového úseku Šatov – Znojmo /trať ČD 248 Znojmo – Retz OBB/.Modernizácia 12 kilometrového úseku trate spočívala v elektrifikácií úseku napájacím systémom OBB 15kV 16 2/3Hz a rekonštrukcií traťového zvršku spolu s mostnými objektmi , vďaka čomu sa zvýšila maximálna rýchlosť ma 90km/h. Vďaka tejto rekonštrukcií má tento úsek zvýšenú priestorovú priechodnosť a vyššiu zaťažiteľnosť /trieda D4/.

Chladná rána a žloutnoucí listí připomněla jednu zajímavou událost podzimu 2003, kdy skončila téměř stoletá kapitola v historii trati SŽDC/ČD Rybník – Lipno. Původní Vyšebrodská elektrická místní dráha vznikla v roce 1911 z popudu majitele loučovické papírny a řádu podnikavých cisterciáckých mnichů z vyšebrodského kláštera. Hlavním důvodem byla efektivní přeprava dřeva, papíru a buničiny z Horního Povltaví k železnici České Budějovice – Linec.

Keď sa koncom Marca 2009 uzavrel pre rekonštrukciu viac ako sto ročný dunajský železničný most v mestečku Tulln , mnohý tunajší obyvatelia napriek sľubom stavebných spoločností neverili , že ešte na jeseň toho istého roku bude po tomto moste obnovená železničná doprava. Z pôvodného železničného mosta , ktorý spájal stanice Tulln a Hapsdorf-Hippersdorf zostali len časti pilierov , ktoré boli prispôsobené novému telesu mosta.

Myslíte si, že aj také 50 ročné dámy nemajú svoje čaro a nemôžu byť jedničky? Mýlite sa veľmi a aby ste sa o tom presvedčili na vlastné oči, stačí si pobaliť do batoha pekné počasie, šťastie, fotoaparát a vybrať sa „na Hanú“ či do Olomouca, presnejšie na železničnú trať 301 Olomouc – Prostějov – Nezamyslice. Tu ich určite nájdete, 50 ročné dámy, ktoré sú naozaj jedničky - teda elektrické rušne pôvodného označenia E 499.1 (dnes 141), aj keď žiaľ už len pri ich labutej piesni, ktorej posledné tóny odznejú posledným dňom GVD 2008/2009...

Město Doupov a stejnojmennou stanici bychom dnes již těžko hledali. Padlo za oběť vysídlení Němců z českého pohraničí po druhé světové válce. Namísto nových obyvatel sem přišla armáda a prakticky celý prostor Doupovských hor se stal objektem vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Říká se mu však také Doupov, stejně jako Doupovská dráha dvojici lokálek, po nichž bylo možné do tohoto městečka kdysi docestovat. První z nich spojuje někdejší Dráhu plzeňsko-březenskou a vychází k Kaštic do dnešní stanice Kadaň-Prunéřov na ještě slavnější Buštěhradské dráze, takto úseku Chomutov – Cheb. Druhá lokálka navazuje na tu spojovací a vede z Vilémova u Kadaně do Kadaňského Rohozce, původně však až do Doupova.

Od nasledujúcej zmeny grafikonu vlakovej dopravy nastanú vďaka budovaniu nového centrálneho Viedenského nádražia v medzinárodnej železničnej doprave mnohé zmeny. Najväčšie zmeny sa dotknú vlakov končiacich a východzích z najstaršieho Viedeňského južného nádražia Sudbahnhof.

Jediný krát v živote, bolo to ešte za mojich školských čias, som prechádzal cez stanicu Plzeň Gottwaldovo nádraží. Cestoval som lôžkovým vagónom do Paríža, ktorý bol zaradený v tom čase legendárnom, dnes už len v starších filmoch uvádzaným expresom „Západní expres“ Praha – Paríž. Sledoval som so zatajeným dychom, ako medzi stanicami Praha a Plzeň vezú plzeňské rušne T 478.4060 + 4057 dlhý vlakový „had“ zložený z vozňov ČSD, DB a SNCF, na ktorom sa v Plzni vymenili za plecháč S 499.0201...Od tejto cesty ubehlo veru viac ako 25 rokov, keď som dostal ponuku od kamaráta Miša, či by som sa nešiel s ním, v rámci jeho služobnej cesty, odviesť opäť do týchto končín. Nebolo ma treba prehovárať a bol som úprimne rád, že sa do týchto končín môžem vybrať opäť.

Prešiel týždeň a sme tu opäť s malým rozprávaním, ako som strávil dovolenku v Prahe. Po návšteve hlavního nádraží sa mi časovo trošku podarilo dostať aj na iné miesta, ako napríklad na známe Masarykovo nádraží, Holešovice, Vršovice, Smíchov či Klánovice. Musím poznamenať, že aj tu som sa stretol s určitými obmedzeniami vlakovej dopravy, hlavne v súvislosti s výstavbou tunela Blanka a s tým spojeným obmedzením, resp. dočasným zastavením vlakovej dopravy v úseku Praha Dejvice – Masarykovo nádraží, kde vlaky končili svoju cestu zo Smeru Hostivice, Rakovník, v provizórne vybudovanej zastávke Praha Gymnazijní...Práve z nej som sa vybral na malý rodinný výlet do železničného múzea ČD v Lužnej u Rakovníka, kam to vlakom trvá niečo cez hodinku.