Vzpomínka na jízdu do Stupavy

railtrains.sk

Dátum:  12.05.2016 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  20.09.2019 1:20

 Před 10 lety, přesněji 8. 5. 2006, proběhly jízdy zvláštních osobních vlaků v Bratislavě a blízkém okolí. Prvním cílem byla někdejší stanice Bratislava-Filiálka a tím druhým a podstatně lákavějším, byla už dávno osiřelá záhorácká lokálka Devínske Jazero - Stupava.











Akci uspořádala skupinka nadšenců pod vedením Juraje Košeckého. Hlavním motivem byla nejistá budoucnost stupavské lokálky, kde tehdy nefungovala už ani občasná nákladní doprava. Soupravu, docela typickou pro místní výkony okolo slovenské metropole, táhla muzejní "karkulka" T 444.060 MDC ŽSR, opatrovaná členy Klubu priaťelov železnice Bratislava-východ, služební vůz řady Daa-d a tehdejší novinka ve stavu MDC - osmidvéřová "baika" Byz-k 20-04 004-4. Před tím pobývala na vojenské vlečce ve Vlkanové. Nechybělo mnoho a jela by skromnější souprava v podání motorového vozu M 262.007, avšak krátce před konáním akce se přihlásil dostatečný počet zájemců a mohl se tak uskutečnit původní záměr. V rámci přípravy se uskutečnila i brigáda v podobě pěší pochůzky stupavské lokálky, spojená s vyřezáním náletových porostů v profilu trati.




Poklidné májové sváteční dopoledne. Ve stanici Bratislava-Predmestie se okolo ztichlé soupravy začínají scházet účastníci neobvyklého výletu.




Detail osobního vozu řady Byz-k, který byl pořízen od železničního vojska. Písmenko "k" vyjadřuje kamna na tuhá paliva, která jsou uprostřed vozu skutečně dosazena.




Mapka na letáku, který dostali účastníci k dispozici. Přehledně na ní vidíme bratislavský uzel a trasu mimořádné jízdy.




Stručná historie projížděných tratí a bezpečnostní pokyny.



Začátek byl ve stanici Bratislava-predmestie, kam byla z východního nádraží přistavena objednaná souprava. Po prezentaci účastníků se za nemalého hluku motoru řady 170 souprava pohnula jižním směrem a podél bratislavské městské zástavby jela pomalým, vyhlídkovým tempem po zbytku někdejší Zadunajské místní železnice. Zatímco po stanici Bratislava-Nivy už najdeme jen několik artefaktů, mezilehlá stanice Bratislava-Filiálka ještě existuje a je napojená na síť. Dlouho je pouze posunovacím obvodem žst. Bratislava-Predmestie a není obsazena žádným personálem. Cestou proběhlo zastavení u někdejší zastávky Bratislava-Slovany a pak vlak zapózoval na samotné Filiálce. Už tehdy byla skoro 25 let vymazána z jízdních řádů, které ji dříve udávaly jako výchozí stanici několika vlaků do Trnavy. "Karkulka" popojela až k zakončení koleje u mohutné zdi, která ji odděluje od rušné Šancové ulice.



Zvláštní vlak zastavil u čokoládovny Figaro, napojené kdysi funkční vlečkou. Kousek odtud byla zastávka Bratislava-Slovany, jejíž nástupiště zde existuje doposud.




"Karkulka" pózuje v rámci místopisného záběru před zpustlou výpravní budovou stanice Bratislava-Filiálka.




Souprava potahuje k úplnému konci tratě - ale dál je už jen zeď, rušná ulice a městská zástavba.




Ukázka z jízdního řádu z let 1948/1949 zachycuje ještě osobní dopravu přes Starý most a Petržalku až do Čunova, ale také představuje zcela jinou organizaci tratí v bratislavském uzlu v poválečných letech.




V polovině 60. let už veřejné vydání jízdního řádu ČSD trať přes Dunaj v Bratislavě neznalo. Osobní doprava končila ve stanici Bratislava-Nivy - a i to se za několik let stalo minulostí.




Ještě na počátku 80. let se dalo vlakem dostat ze stanice Bratislava-Filiálka, ležící prakticky v centru města - toto je ukázka z jízdního řádu 1981/1982.



Historická souprava se úvratí před Predmestie dostala do (nové) stanice Bratislava-Nové Mesto. Tento název totiž do počátku 60. let nesla dnes již zaniklá stanice Bratislava-Nivy. A souviselo to s převáděním proudu železniční dopravy přes Nové Mesto a ÚNS nejen do přístavu, ale výhledově i na nové přemostění Dunaje. Na novoměstské stanici "karkulka" objela svoji krátkou soupravu a krátce po poledni vyrazila pod trolejí jednokolejky na bratislavskou hlavní stanici. Tam se vlak zdržel je krátce, zařadil se do sledu ostatních vlaků a přes Červený most a údolím okolo Železnej studienky, která se již zahalila do čerstvé jarní zeleně, stoupal přes Lamač a pak zvolna klesal k Devínskej Novej Vsi. O kousek dál se konečně oddělil od hlavní dvoukolejky, protože mu na odbočce Devínske Jazero byly výměny postaveny příslušným směrem - doleva. Následně začal vlak s hřmotnou "karkulkou" pomalu stoupat a oddělovat se od údolí Moravy, která je zde téměř na dosah a lesíkem, plným zahrádek a chatiček svým poklidným rytmem zamířil severním směrem. Po chvilce jedinečné jízdy byla dosažena konečná stanice, ležící na samém okraji městečka Stupava.



Pod přívětivým mrakem dorazila souprava zvláštního vlaku na konečnou ve Stupavě.




Zdánlivá idyla lokálkového nádraží. Lokomotiva je zatím postavena čelem ke konci tratě.




Fotografování ve Stupavě, kde se konce kolejí ztrácely v hustém zeleném travnatém koberci.
Dodejme, že fotografové byli vůči sobě velmi ohleduplní a ukáznění.




Souprava je postavena na zpáteční cestu a už ji zalévají paprsky májového slunce. V pozadí kopce Malých Karpat.



Celkem 6,5 km dlouhá lokálka z roku 1891 se zrodila současně s budováním příhraniční spojnice Devínské Nové Vsi, Kútů a Skalice na Slovensku (dnešními názvy). Vybudovala se tehdy i spojka, umožňující přímé jízdy od Vídně a Marcheggu k Jazeru a její pozůstatek můžeme spatřit ještě dnes. Zatímco příjezd do Stupavy byl provázen mraky, které se už stihly nakupit a umožnily tak pořízení snímku bez obtížného protisvětla, okamžiky před odjezdem zpět a na po celou zpáteční cestu byly provázeny nepřetržitým slunečním svitem. Nevím, zda si i toto pořadatelé objednali, ale vyšlo to opravdu dokonale. Tu a tam musel někdo ze zahrádkářů uhnout se svým plechovým miláčkem, který byl příliš blízko kolejí - ostatně, kdo by tu ještě čekal vlak. Výrazy lidu zpoza svých druhých domovů však byly přívětivé anebo užaslé. Na zpáteční cestě, kdy se slunce "předpisově" opíralo do čela a levého boku soupravy, proběhlo několik fotozastávek - kousek za samotnou Stupavou, poblíž někdejší zastávky téhož jména a na vybraných místech. Pohádkově červená "karkulka" se tam nádherně vyjímala. Poslední "fotohalt" proběhl přímo na odbočce a zastávce Devínske Jazero. Pak už následoval návrat do Bratislavy, rozloučení a poděkování organizátorům za tu námahu.



První fotozastávka proběhla nedaleko nadjezdu nad dálnicí D 2 do Brna.




"Karkulka" ochotně pózuje mezi zahrádkovými koloniemi pod Stupavou.




Stupavská lokálka byla trasována velmi půvabným okolím.




Příjezd do odbočky Devínske Jazero a čekání na postavení vlakové cesty dál, na širou trať.



Bezpochyby šlo o poslední veřejný vlak v historii této již dávno zapomenuté lokálky. Velmi sporadická osobní doprava v rozsahu tří párů denně zde skončila 26. 5. 1979 s koncem starého GVD 1978/1979. Poslední nákladní obsluha zde proběhla v prosinci 2004. Nakonec byla stupavská trať slovenským ministerstvem dopravy 25. 3. 2008 zrušena. Po čtyřech letech, během dubna a května 2012, proběhlo její snesení. Akce byla spojena s obnovou traťové koleje Devínska Nová Ves - Zohor, do níž byla zaústěna. Dodejme, že ještě likvidační práce proběhly za asistence pracovního vlaku s lokomotivou řady T 334.0 (710), takže poslední pohyb po zdejších orezlých kolejnicích proběhl skutečně až tehdy.



Ukázka posledního jízdního řádu tratě č. 36h Devínske Jazero - Stupava, léta 1978/1979.




Jízdní řád ČSD 1979/1980 už ukazuje stupavskou trať s výmluvou poznámkou - "Doprava toho času zastavená". Na sklonku 70. let nešlo o vzácný jev - tehdy probíhala poměrně silná vlna zastavování osobní dopravy na řadě místních železničních tratí.




Takže po letech znovu a zase - díky !

autor: Lajos


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1590