Před pěti lety odešel Paľo Kukučík

railtrains.sk

Dátum:  18.03.2017 12:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  18.09.2019 6:59

 Vážení čtenáři, naši pravidelní, i občasní a náhodní. Čas neúprosně měří nám všem, ale jak už to v životě chodívá, někomu odměřuje ještě rychleji. A stejně tak čas rychle běží od chvil, kdy někomu z nás zhasla ta pomyslná svíčka. V sobotu 18. 3. 2017 je tomu již pět let, co předčasně skončila životní pouť našeho kamaráda, kolegy a přirozené autority, Pavla Kukučíka.




















Paľo při jedné z jízd s motorákem M 131.1443 v létě roku 2010. Digitální zrcadlovka v jeho rukou napovídá, že i on už přezbrojil na novou technologii.
Foto Richardino




Pokud je na předchozím snímku náznak Paliho v železničářské uniformě, tady je v plné parádě. U příležitosti zvláštní jízdy vytáhl svůj někdejší stejnokroj, který připomíná jeho působení v RD Bratislava na přelomu 80. a 90. let. Musely to být úžasné chvilky, když v něm pak vkročil do objektu zvolenského depa, kde se blýskly jeho výložky s velkými hvězdičkami v lemování. Foto Richardino




Po letité přestávce začal Paľo častěji navštěvovat českou matku měst Prahu. Památného 17. 11. 2010 to bylo už tehdy nejvýznamnější depo Praha-Vršovice, kde - jak je patrné ze snímku - obdivoval "vysoká kola" lokomotiv řad 151 a 380. Foto Richardino




Při cestě po Praze malé osvěžení a kalíšek na zdraví. S životními kamarády Rišom a Jarom u nejstaršího nádraží v Praze, lidově řečené "Masaryčky" v Hybernské ulici. Foto Richardino


Psal se rok 2011, podobný jako ty předchozí. Hodně plánů, spousta akcí, moc se toho narýsovalo, řada z toho se nenaplnila a zase došlo k realizaci jiných a nečekaných věcí. Během jara jsme s radostí vyběhli do čerstvé přírody a nadšeně si vyměňovali poznatky z provozu a dávali zajímavé tipy. Nejvíce jsme spolu tehdy komunikovali e-mailem, občas telefonicky - přece jen to přes ty novodobé hranice nešlo tak hladce, jako dříve. To jaro mne Paľo překvapil, že skoncoval se letitým náruživým zvykem, s kouřením. Při hovoru se dostaly myšlenky někam, kde předtím jen výjimečně. Začalo se hlásit tělo a a víc pečoval o své zdraví. Nebral to na lehkou váhu a chystaný chirurgický zákrok rázovitě komentoval slovním doprovodem, že tam z oken nemocnice je dobře vidět Slávičie údolie - tedy známý bratislavský hřbitov. Až tak bral lékaře a možnosti zdravotního stavu, na rozdíl od nás, vážně.



V letech 2010 a 2011 Paľo pracoval na výstavbě slovenského železničního koridoru v okolí Trenčína. Ve volných chvílích tam fotografoval a na sklonku roku 2010 se jeho pozornost začala upírat k obnovenému přímému spojení Trenčína a Brna. Premiérová jízda s tehdy maloměřickou "čtyřkou" 754.009 se uskutečnila 12. 12. 2010. Foto Palo




Výrazným okamžikem v provozu nedělního spoje z Trenčína do Brna, na moravské straně vedené jako Sp 1736 "Matúš Čák" bylo mimořádné nasazení precizně udržované lokomotivy 754.012, běžně sloužící v Kyjově. Paľo dostal informaci zavčasu a tak se tomu mohl celé nedělní odpoledne 3. 4. 2011 věnovat. Foto Palo


Přešlo léto, čas dovolenek a poslední srpnový pátek 26. 8. 2011 se konal návoz motorové soupravy s "tatrovkou" M 131.1463 z domovského Púchova do Vlkanovej (Z Púchova do Vlkanovej s M 131.1443...) Zajímavá a nevšední cesta stařičkým motoráčkem přes 2 + 22 tunely byla pojata i jako společný výlet tvůrců našeho webu. Lumír tehdy "hurvínka" v celé trase vedl a mistrovsky řídil, cestou jsme udělali spoustu pěkných snímků a užili hodně legrace. Po dojezdu do Vlkanovej jsme se srdečně přivítali se zvolenskými kolegy a taky Janom, který za námi dorazil od Lučence. Vzápětí jsme nasedli na zrychlený vlak se "čtyřkou" 754.053 a jeli zpět do Žiliny. Po celý den byl Paľo plný elánu, sršel nápady a vtipem. Přesto chvílemi zvážněl, když došla řeč na jeho zdraví a blízký termín důkladné zdravotní prohlídky. Za tou veselou tváří se už tehdy rýsovaly vážné obavy, ale to všechno nám došlo až později, zpětně.



Historická motorová souprava s "hurvínkem" M 131.1443 pózuje 26. 8. 2011 před Túfenským tunelem. Jízda na stanovišti byla provázena Paliho náležitým komentářem - popisoval zajímavá místa na někdejší Trati SNP, vzpomínal na své zážitky při zdejších potulkách. Byl to dvojnásob krásný zážitek ! Foto Lajos




Během čekání na vykřižování s osobním vlakem, kdy si vedrem zmožený "hurvínek" M 131.1443 na vrcholu a ve stínu zárubní zdi na Čremošném odpočinul, vznikl 26. 8. 2011 tento skupinový snímek celé naší výpravy. Chybí jen zručný strojvedoucí, který stál na opačné straně fotoaparátu.
Foto Lumír Kunc




Pavol se velmi nerad fotil, ovšem takto nechtěně, ale přitom velmi hezky zapózoval u pamětní desky partyzánům z období SNP. Za krátký čas nám Paľo ukázal, že i on je velký a statečný bojovník.
Foto Lajos




Odjezd z Čremošného - a vjezd do nejdelšího tunelu na Slovensku za Paliho pozorného přihlížení. Pan výpravčí byl velmi vstřícný, po dojezdu osobního vlaku zapnul ventilátor, aby tunelovou rouru odvětral. Marně jsme však nevýrazným reflektorem hledali v řídnoucím dýmu a tmě u stropní klenby větrací otvor. Foto Lajos


V Žilině proběhlo naše krátké rozloučení - zatímco já pokračoval v horkém odpoledni vedrem rozpáleným rychlíkem směr Bratislava, Paľo přesedl do svého auta a po vlastní ose zamířil na Záhorie. Pevný stisk ruky, úsměv, stručné vyhodnocený uplynulé akce a přání šťastné cesty a hlavně mnoha zdaru. Nemohl jsem tehdy tušit a nikdy bych si to nepřipustil, že se tváří v tvář vidíme naposledy.



Poslední obrázek na železnici, který kdy Paľo pořídil. Jeho oblíbená "žeravá trubka" v podobě historického vozu M 262.007 MDC vyjíždí ve slunný podvečer 15. 9. 2011 z "domovské" stanice Jablonové. Šlo o požární násled parního vlaku s "Uhrankou" 331.037 do Plavečského Podhradia a zpět. Foto Palo


Nastalo září, proběhly očekávané Paliho prohlídky, odběry, vyhodnocení. Výsledek byl zdrcující. Nám, blízkému okruhu, to sděloval telefonicky. Nezmohli jsme se nikdo na víc, než nesouvislá slova a roztrhané věty o morální podpoře, o víře ve zlepšení, o síle jeho organismu a o umění lékařů. Nebývá příliš zvykem, aby se vážně nemocný člověk veřejně podělil o skutečnost, že nemocný je. Paľo tak ale učinil v předčasné výroční zprávě (Môj fotorok 2011 už definitívne za mnou...) a že byla ta zpráva opravdu silná, svědčil nebývalý ohlas, podpora a projevy účasti (Poďakovanie ...).
Na podzim roku 2011 Paľo střídal prostředí nemocnic a domova, kde na jiné myšlenky přicházel pokračující tvorbou pro naše stránky (Čo bolo, to bolo... Keď sme bobiny na východe naháňali... a Čiernobiele spomienky, alebo darček pre Vás ... (časť prvá) ...). Své příspěvky tvořil, jak mu síly stačily, což si asi nikdo z nás nedovede představit. Na přelomu roku už množství dodaných článků začalo nenápadně řídnout, ale Pavol bral v sobě stále energii i nápady na další příspěvky, což bylo skutečně obdivuhodné. Ještě v té době jsem mu pomohl doplnit vzpomínku na tehdejší kulaté výročí příchodu prvních "es" řady ES 499.1 k ČSD (Malé, tiché výročie... 363.001 a 002 – 30 rokov v pravidelnej prevádzke.), kterou měl rozpracovanou. Společně jsme toho vytvořili dost, ale toto byl, jak brzy vyšlo najevo, poslední takový materiál. Zásoba připravených článků však ještě byla, tyto jsme průběžně vypouštěli na pomyslnou virtuální trať - tento (751 slovom i obrazom ...) byl posledním, který vyšel za Paľova života a který mohl v hotové verzi zhlédnout.

Zlověstné mlčení z Pavlovy strany dávalo na přelomu února a března roku 2012 tušit, že se už tak vážná situace ještě zhoršila. Bylo to slunečné a zdánlivě krásné ráno 18. března, když už se venku hlásilo jaro, větve stromů a keřů byly v rozpuku, tráva se začínala zelenat a vše se znovu probouzelo k životu. To všechno jsme v okamžiku přestali vnímat, když přišla zpráva - méně než kratičká, ale jasná a bohužel definitivní. Paľko zomrel.



Smuteční oznámení


Stejně jako na podzim se nikdo z nás nezmohl na vyjádření zármutku a soustrasti pozůstalým. Vydali jsme do světa tolik smutnou zprávu (Pavol Kukučík (1967 – 2012)) a čekali na sdělení termínu Pavlova pohřbu. K poslednímu rozloučení s kamarádem, který se nedožil ani svých 45. narozenin, došlo ve středu 21. března v krematoriu v Bratislavě-Lamači. I na poslední cestu tehdy svítilo slunce, ale to z nás přítomných sotva kdo vnímal, stejně jako architektonicky ceněnou stavbu krematoria, velmi citlivě usazenou do úpatí kopce a kraje lesa. Od bratislavské hlavní stanice vyjel na tuto cestu pro Pavlovy četné kamarády zvláštní autobus, historická linková Karosa ŠL 11. V okamžik plánovaného začátku smutečního obřadu pak vyšel (Pavol Kukučík (1967 – 2012 ) ďakujeme a ahoj.....) ještě tento nekrolog.




Vyšperkovaná Karosa ŠL 11, typ 1310, byla důstojným dopravním prostředkem, kterým se většina z nás dopravila z centra Bratislavy do lamačského krematoria k poslednímu rozloučení s Paľom. Foto TheoKojak




Skupinový snímek většiny Paliho kamarádů, pořízený na parkovišti před krematoriem v Bratislavě-Lamači po skončení smutečního obřadu. Foto Jaroslav Matúšek


Paľo odešel tam, odkud se ještě nikdo nevrátil. Zůstala spousta krásných a hlavně veselých historek. Řada z toho je nepřenositelná a sotva by to oslovilo toho, kdo se těch okamžiků nezúčastnil, anebo Pavla nepoznal. Jeho odkazem je však nepřeberné množství článků a fotografií, které můžeme na našem "Palowebu" prezentovat nadále. Řada krásných článků je otištěna v časopisech, jeho snímky zdobí několik knih a na některých se sám podílel.



Paľovy ostatky odpočívají na bratislavském Martinském hřbitově. Jen na dohled jsou koleje od novoměstské stanice a tak klapot kol, zvuky houkaček a všechny roztodivné zvuky lokomotiv stále pronikají k člověku, který tomuto světu věnoval skoro celý svůj život. Foto Lajos




Na zesnulého kamaráda myslíme stále, no čas od času jeho hrob společně navštěvujeme. Foto Bocco


Paliho tvorba i způsob prezentace oslovily a ovlivnily mnohé z nás. Společné zájmy nás také svedly dohromady, o čemž vypovídala dlouhodobá spolupráce i přátelství a často velmi blízké vztahy našich rodin. A dokladem toho jsou i nadále fungující stránky, živoucí odkaz jeho díla a osobnosti.



Nevíme, zda vůbec existuje ráj. Ani ten železniční. Ale ten malebný Slovenský ráj Paľo mnohokrát navštívil a pořídil tam bezpočet obrázků. Jeden z nejvíce originálních vznikl 7. 8. 2012, kdy tam dorazil s Jaro Matúškem a jeho autobusem Karosa 706 RTO Lux. S ním počkali u Stratenej na průjezd osobního vlaku s margecanskou "mandarinkou" 811.021 ZSSK.



Text: Lajos
Foto: Palo, Richardino, Jaroslav Matúšek, Lumír Kunc, Bocco, TheoKojak a Lajos


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1720