Barevný příběh modro-žlutých lokomotiv řady 350

railtrains.sk

Dátum:  02.10.2017 0:00   |   Rubrika:  Farebný príbeh rušňov   |   Vytlačené:  12.12.2017 7:10

 V tomto pojednání se vrátíme k někdejší podobě elektrických lokomotiv řady 350, které pro ně bylo typické v první polovině 90. let. I když šlo o různě přijímané pojetí vnějšího tohoto barevného řešení, má své pevné místo v historii a je určitě dobré si jej zde shrnout.










Je to právě 30 let, co koleje tehdejšího II. hlavního tahu ČSD začal brázdit tehdy netypicky zbarvený stroj ES 499.0003. Patřil ke skupině vozidel, zkušebně a s předstihem opatřených novým jednotným či unifikovaným nátěrem. Nové pojetí jednotných nátěrů hnacích vozidel ČSD se vyvíjelo už od počátku 70. let, nejprve zjednodušením schémat motorových vozů, pak zaváděním první generace jednotných nátěrů od roku 1974 (oficiálně až od ledna 1976) a doplňováním čelních výstražných pruhů od roku 1982. Pozadí změn však bylo širší a promítalo se třeba do vzhledu odporových "žehliček" řad E 458.0 a E 426.0 v oranžovém provedení, kdy lokomotivy pro posun měly být právě takto výrazné, anebo chystané lokomotivy dvousystémové zase v modrošedém hávu - což v praxi ukázal prototyp ES 499.0001. Nakonec se počátkem 70. let přijala filosofie ponechání základních barevných odstínů podle trakce a pro zvýraznění v kolejišti byl po roce 1982 doplněn široký obvodový pruh. Pro definování tohoto řešení posloužily nové elektrické lokomotivy nastupující 2. generace, anebo jejich tvarově odpovídající sestry se starší koncepcí elektrické výzbroje, tedy právě řady E 479.1 (dnes 131) z let 1980 a 1982, kde se zelené skříně obepnuly 600 mm širokým světle krémovým pruhem. Také bočnice prototypu ES 499.1002 odpovídaly představám z konce 70. let. V roce 1984 pak postupně vyjely prototypy řady S 499.2 (263), ověřovací série řady ES 499.1 (363) a nakonec první dvacítka lokomotiv řady E 499.3 (163). Jejich červené, modré a zelené skříně shodně obtáčel žlutý pruh. Ještě S 499.2002 měla v době továrních zkoušek, jako majetek výrobce, odlišný nátěr - horní část skříně oranžovou, obvodový krémový pruh a dolní část skříně červenohnědou (dodatečná pozn. red.).






Starší model budoucího prototypu řady ES 499.0 v kombinaci modré a šedobílé je dodnes opatrován v plzeňské Škodovce. Foto Fr.





Zjevně mladší model, který se podobá výsledné verzi. Po řadu let býval v expozici podnikového muzea Škody Plzeň. Foto Fr.




V letech 1984 - 1987 se začaly objevovat zkušební vzorky připravované nové verze - vzpomeňme především vozidla T 478.3013 LD Nymburk, E 499.0079 LD Spišská Nová Ves, E 669.2106 a T 478.1183 LD Olomouc, E 469.3001 LD Praha střed, S 499.0002 LD Bratislava, SM 488.0005/006 LD Brno či třeba M 152.0678 LD Ostrava. Jen v Brně bylo několik mutací červeno-žlutých "brejlovců". V dubnu 1987 tuto skupinu rozšířila i lokomotiva ES 499.0003 depa Bratislava, když se vrátila ze střední periodické opravy v ŽOS Vrútky. Někomu se mohlo zdát barevné schéma povědomé - aby ne, protože v zásadě stejně byly zbarveny i modely v plzeňské Škodovce, jen namísto žlutého pruhu byl původně navržen jako krémový či šedobílý a jeho šířka byla dána svislou čelní částí čela. S jinými odstíny a doplňkovou černou linkou pak prvně vyjel v předjaří 1974 od výrobce i první prototyp a nakonec atraktivní veletržní červeno-krémová kombinace byla jen záměnou barevných odstínů ve stejném schématu.





Takto byly vyprofilované návrhy nového jednotného barevného řešení hnacích vozidel ČSD okolo roku 1984 - tyto vyšly na zadní straně obálky časopisu Železničář č. 13/1984. Repro Lajos





Lokomotivy se širokým žlutým pruhem bývaly u ČSD k vidění už v polovině 80. let, avšak jen u moderních univerzálních elektrických lokomotiv ŠKODA 2. generace a jejich tvarově příbuzných "dvojčat" řady E 479.1. Přerovská lokomotiva 363.012 dovezla po poledni 10. 4. 1990 rychlík č. 809 z Prahy přes Přerov do cílové Břeclavi a nesla původní nátěr z výroby, který byl po šesti letech mírně vybledlý. Oproti ní vypadala čerstvě nalakovaná 350.002 tmavější, avšak odstín modř návěstní měly skutečný stejný. Foto Lajos




Přelakovaná lokomotiva ES 499.0003 v zásadě splňovala původní představy - nesla pro dvousystémová vozidla určený základní odstín modř návěstní (ČSN 4550), doplněný obvodovým pruhem šíře 600 v odstínu žluť chromová střední (ČSN 6200), který byl uplatněn i na pluzích a sběračích a popisech. Spodní hrana pruhu byla odvozena od záhybu svislé části čela k negativně skloněné partii čela okolo pozičních světel. Střecha, včetně postranních částí a rohových cípových výběžků a celý spodek byly v odstínu šeď střední (ČSN 1100). Výrazným prvkem byly hliníkově bílé nasávací žaluzie, stejně jako výfukové s krytem odporníků - kde to byla technologická nutnost. Novinkou byl i nový oválný znak ČSD, umístěný na jednom z bočních montážních vík a zhotovený červeným sítotiskem. Tabulky s řadovým označením byly poplatně době ještě s původním systémem podle zásad Ing. Vojtěch Kryšpína. Během dalších měsíců se na bočních dveřích bílou barvou přes šablonu doplnilo nové označení podle zásad UIC - tedy 350.003-0.




Velmi zdařilý snímek zachycuje podobu lokomotivy ES 499.0003 krátce po dokončení opravy a přelakování na jaře 1987.
Světlejší vyznění modré je dáno reprodukcí snímku, lokomotiva byla ve skutečnosti tmavější. Foto Dušan Kelo, repro Lajos





"Trojka" se ráno 18. 9. 1987 blíží k nástupištím brněnského hlavního nádraží s povinně místenkovým Ex 172 "Slovenská strela".
Za lokomotivou jsou zbrusu nové rychlíkové vozy řady Amee. Foto Jaroslav Valeš





Pozdější provozní podoba lokomotivy ES 499.0003, zachycené 11. 7. 1989 v Břeclavi, patrně s podvečerním Ex 376 "Meridian". Foto Ing. Ivo Raab





Nová lokomotiva byla pochopitelně zjevením mezi ostatními a ve svojí době vyhledávaná, protože šlo o novinku a ojedinělé vozidlo. Ačkoliv nové barevné řešení vstoupilo v platnost od 1. 1. 1988, současně i s novým označením hnacích vozidel, na další lokomotivy se ještě dlouho nedostávalo. Důvod nespočíval v nějakém sentimentu, ale měl praktické pozadí - centrální zásobování, dlouhodobé plánování a vytváření zásob pro případ výpadku dodávek. Typické příznaky svojí doby. Takže do vypotřebení zásob odstínu krémová střední (ČSN 6200), který byl charakteristickým prvkem pro první generaci jednotných nátěrů od poloviny 70. let, se setrvačností aplikovalo toto barevné řešení. Ale již s novým řadovým označením a bez oranži návěstní, která z budoucí zeštíhlené palety vypadla. Pro novou éru barevného řešení podle výnosu FMD č. j. 19.464/87-12 z roku 1987 přicházelo v úvahu jen omezené množství barevných odstínů - vymizela např. oranžová, krémová či bílá, naopak tradiční šeď střední se měla nahradit tehdy hodně prosazovanou hnědošedou (ČSN 2179). Ve vztahu k tomuto různě přijímanému odstínu a řadě 350 jedna důležitá poznámka - podle dosavadních zjištění u ní tento odstín na střeše a pojezdu nebyl vůbec použit a trvale se nahrazoval zjevně dostupnější a řekněme, že i k dominantním odstínům lépe ladící středně šedou. Podobný jev bylo tehdy možné vypozorovat u produkce i z dalších dílen ČSD.



Důvěrně známá lokomotiva 350.003 ve svém druhém modro-žlutém nátěru, už s přemalovanou červenou hvězdičkou.
Ve slunném dopoledni 15. 11. 1991 prohučela s rychlíkem č. 377 "Meridian" Pouzdřanskou stepí mezi Pouzdřany a Popicemi. Foto Lajos





Lokomotiva 350.020 byla druhou v řadě, která v dílnách obdržela nový jednotný nátěr. A to i s pěticípou hvězdou, v době lakování už zjevným přežitkem. Pak jezdila převážně s rychlíkem "Váh" do Martina a bez sebemenší vnější údržby.
Na jaře 1991 však byla důkladně umyta a 4. 6. 1991 čekala v Břeclavi na okamžik odjezdu R 373 "Balt-Orient". Foto Lajos





V roce 1992 už byla "dvacítka" hodně vizuálně opotřebená, ostatně koncem roku odešla do dílen.
V neděli 31. 5. 1992 zaduněla na ocelovém viaduktu přes Dyji před Břeclaví, kam přivážela tehdy jen rychlík č. 374 "Hungaria". Foto Lajos





Náhoda vedla k tomu, že první strojem tehdejší řady 350, který při dílenské opravě obdržel nátěr v novém barevném řešení, byl opět 350.003. Oproti předchozímu provedení měl nasávací žaluzie žluté nebo modré - podle okolní části skříně. Naopak střecha a spodek byly klasicky středně šedé a je zajímavé, že takto z bran ŽOS Vrútky vyjížděly i všechny další takto nalakované stroje. Ve svojí době byl nedílnou součástí vnějších popisů i symbol vlády pracujícího lidu, tedy červená pěticípá hvězda průměru 250 mm. Tu lokomotiva 350.003 samozřejmě dostala a oprava se ukončila památného 17. 11. 1989, což se u ní samozřejmě ještě nemohlo projevit. Jistou setrvačností se hvězda dostala i na následující stroj 350.020, dokončený koncem prosince revolučního roku 1989. Další snímky budou řazeny v pořadí, v jakém tyto stroje přicházely postupně do provozu v novém barevném provedení.




První modro-žlutou lokomotivou řady 350 bez dosud povinné červené hvězdy na čele byla 350.007, do provozu vrácená v únoru 1990.
Po dvou letech se na ní objevily bílé ozdoby, což u této generace jednotných nátěrů a v této době rozhodně nebylo obvyklé.
Dopoledne 19. 2. 1992 postávala s konvojem lokomotiv v obvodu domovského depa Bratislava. Foto Lajos





Bezesporu nejčistší i nejvíce vyzdobenou svojí řady v tomto typizovaném nátěru bývala 350.002, na kterou se během roku 1991 postupně dostávaly bílé proužky, linky, lemy a nakonec i mohutný znak města Bratislavy. V této podobě ji vidíme 13. 9. 1991 před vjezdem do Husovického tunelu v Brně, kudy vezla R 477 "Istropolitan". Foto Lajos





Bohužel poněkud podexponovaný snímek na méně citlivém kinofilmu Fomachrom II 18 DIN - čerstvě opravená a přelakovaná 350.017 v neobvyklém světle modrém nátěru se v zamračené odpoledne 26. 6. 1990 blíží s R 570 "Vysočina" k Břeclavi. Foto Lajos





Na stejném místě, leč v opačném směru a po roce. Stroj 350.017 v žalostném stavu vnějšího nátěru rozjíždí 16. 6. 1991 od Břeclavi k Lanžhotu R 373 "Balt-Orient". Foto Lajos





A znovu "sedmnáctka" - sviští dopoledne 15. 11. 1991 s expresem č. 171 "Vyšehrad" traťovým úsekem Pouzdřany - Popice plnou rychlostí 140 km/h, která byla tehdy maximem nejen této řady a současně se tenkrát mohla využít jen na rovinaté trati Brno - Břeclav. Lokomotiva 350.017 nese nový nátěr, který byl pár týdnů před tím neplánovaně zhotoven doma v Bratislavě. Foto Lajos





Stroj 350.008 si nový unifikovaný nátěr vysloužil o něco dříve, protože byl v roce 1989 násilně poškozen, posléze prodělal vlastní opravu po nehodě a pak obvyklý rozsah střední opravy, dokončené koncem srpna 1990. V únoru 1992 přijížděla do Břeclavi s R 373 "Balt-Orient". Tehdy byl nátěr ještě relativně zachovalý, ale brzy se začal povážlivě zhoršovat. Určitě zaujmou poštovní vozy řady Postw opodál, nesoucí tehdy ještě platný název "Československá pošta". Foto Lajos





V roce 1993 už byla z 350.008 docela odpudivá lokomotiva, která nabírala kilometry do další dílenské opravy. Dne 17. 3. 1993 zastavila v Brně hl. n. s rychlíkem č. 373 "Balt-Orient". Foto Lajos





Poměrně krátkou dobu, necelý rok, jezdila v unifikovaném nátěru "vzor 1988" i lokomotiva 350.001, když na přelomu 80. a 90. let zažívala velmi časté změny nátěrů. Ve sváteční den 9. 5. 1991 opouštěla uzel Břeclav s R 377 "Meridian". Foto Lajos




Těmito kroky začala sériová produkce nového typizovaného nátěru, který se poměrně rychle začal rozšiřovat - nejen u řady 350, ale v celé síti ČSD. Bylo to dáno dodržováním kilometrických proběhů do periodických oprav. A tak se ještě během porevolučního roku 1990 postupně objevily opravené a přelakované stroje 350.007, 350.002, 350.017 (světle modrá), 350.008 a 350.001. Nejvíce barevných proměn přinesl rok 1991, kdy vyjely novým unifikovaným nátěrem opatřené stroje 350.012, 350.018, 350.015, 350.016, 350.011 a 350.019. Ponechejme nyní stranou, že na podzim toho roku se podařilo svépomocí do původního a veletržního nátěru přelakovat prototypy 350.001 a 350.002, čímž se až teprve tehdy projevila uvolněná porevoluční doba. Ještě v předjaří roku 1992 přijely z Vrútek modro-žluté 350.005 a 350.006, krátce po nich ještě 350.013. Až s odstupem času se mohlo říci, že byla poslední v řadě - ale rozhodně ne poslední. U další opravované 350.004 se podařilo zajistit výjimku a nejenže se ponechalo dosavadní barevné provedení, ale vrátily se i bílé doplňky. Po skoro šesti letech se do tradičního hávu vrátila i 350.003. Ještě v říjnu 1992 se z Vrútek vrací 350.014, která sice ještě nesla platný unifikovaný nátěr, ale s atypickým odstínem, odpovídajícím modři světlé (ČSN 4400). Stalo se tak podle ústního podání na přání jednoho známého strojvedoucího-instruktora, který měl tyto stroje dlouhodobě na starosti a chtěl jednu lokomotivu světle modrou.




Lokomotiva 350.012 se, jak mnohé další, v této barevné mutaci nijak nelišila. V zánovním stavu ji vidíme 5. 6. 1991 mezi Ladnou a Břeclaví, kam mířila s tehdy přesměrovaným R 477 "Istropolitan". Foto Lajos





Stačil rok a vzhled lokomotivy se o poznání změnil - samozřejmě k horšímu. V podvečer 24. 9. 1992 přijely v rozmezí asi jedné minuty k peronům uzlové stanice Havlíčkův Brod lokomotivy 350.012 s R 570 "Vysočina" a sesterská 350.006 s R 1010 "Csardás", tehdy ještě sezonním rychlíkem. Foto Lajos





Druhou lokomotivou řady 350, která roku 1991 vyjela v novém unifikovaném nátěru, byla 350.018. Ve vzácně prosluněný podzimní den 15. 11. 1991 ji vidíme na příjezdu od Rakvic k Zaječí, v pozadí znatelná dálnice D 2 a v jejím tělese podjezd lokálky z Hodonína. Foto Lajos





Stroj 350.015 se vrátil "překabátěný" z dílen v květnu 1991 a 7. 6. 1991 byl ještě dokonale čistý zvěčněn v Břeclavi s R 377 "Meridian", z nějž je patrný alespoň lehátkový vůz řady Bc. Foto Lajos





Vzápětí po 350.015 přišla v červnu 1991 z dílen další obvykle letmo vedená lokomotiva a to 350.016. Tento snímek vznikl o rok později, 31. 5. 1992, kdy vedla od Břeclavi k Lanžhotu R 571 "Vysočina" a její vizuální stav byl ještě docela slušný. Foto Lajos





To o dva roky později byl daleko žalostnější pohled na vzhled stroj 350.016 - pozdě večer 4. 3. 1994 čeká pod nezaměnitelnou dvojitou prosklenou klenbou stanice Praha hl. n. na odjezd mezistátního R 375 "Pannonia"





Lokomotiva 350.011 v celé kráse nového a čistého laku září 4. 10. 1991 v kolejišti pobočného depa Bratislava-východ II, řečené též "nové".
Tento vzhled jí byl shodou náhod určen na dlouhých 7 let. Foto Lajos





Na podzim 1991 se z ŽOS Vrútky vrátila po téměř bleskově provedené střední opravě lokomotiva 350.019. V ještě velmi zachovalém stavu byla viděna v poledne 15. 12. 1992 s rychlíkem č. 377 "Meridian", jehož násvit v Brně umožnil zimní čas. Dobový nátěr dokládá vedle stojící staniční záloha, tehdy neodmyslitelně tvořená "žehličkou" 210.016. Foto Lajos





Lokomotivě 350.019 nový nátěr asi dobře sedl, protože ještě dlouho vypadala poměrně solidně. Dne 2. 1. 1994 opouštěla domovskou Bratislavu i s domovským depem nad sebou v čele R 373 "Balt-Orient“, který v příštím roce 1995 nadobro opustil jízdní řády našich drah. Foto Lajos





Na prahu roku 1992 přicházejí do provozu už poslední takto nalakované stroje řady 350 - což ovšem hodnotíme až zpětným pohledem.
Nejprve to byla v půli února dokončená 350.005, která se 19. 2. 1992 chystala na "novém" depu v Bratislavě k návratu do provozu. Foto Lajos





Netradiční snímek lokomotivy 350.005 vznikl den a rok po té - 20. 2. 1993. Mezi tím zanikla železniční správa ČSD a mašina nabrala provozní patinu. Snímek se soupravou tehdy ještě zánovních rychlíkových vozů řady Bmee vznikl ve stanici Praha-Smíchov, kde se poměrně dlouho odstavovala souprava expresu "Slovenská strela" a zpáteční Ex 173 měl Smíchov i jako výchozí stanici. V pozadí mohou někoho zaujmout auta Škoda 100 nebo Škoda 1203, které byly tehdy na pražské poměry už docela rarita. Foto Lajos




Během necelých tří let se tak podařilo přebarvit celou řadu - samozřejmě s výjimkou dávno zrušené ES 499.0010, nedlouho před tím zdemolované 350.009 a výjimkou ochráněného "Huga" 350.004. Se dvěma výjimkami byl tento typizovaný nátěr zkráceně, ale výstižně označený jako "vzor 1988", dosadil na všechny ostatní lokomotivy pouze jedenkrát a při další dílenské opravě došlo k návratu k staršímu jednotnému nátěru "vzor 1976" v tradičním podání krémové a modré. Tou první výjimkou byla lokomotiva 350.017, která se stala výjimečnou už použitím výrazně světlejšího odstínu (patrně modř nebeská ČSN 4400). Na světlé skříni však byla za krátký čas vidět všechna nasbíraná provozní nečistota. Proto se po EV prohlídce v říjnu 1991 lokomotiva důkladně umyla, ale po umytí opadly části nekvalitně zhotoveného nátěru a na tom zbylé byly šmouhy po důkladném čištění. Proto byla lokomotiva celá přelakována a tehdy již s obvyklým odstínem modř návěstní. Vydržela s ním pak do konce jara 1993. Druhá lokomotiva, jenž se opakovaně uvedla do modro-žlutého nátěru, byla 350.011. Když se po více než třech letech provozu dostala do dílen, došlo v ŽOS Vrútky - opět podle nepodložených informací - ke vzniku chaosu ze strany přejímače ČD, který u některé z lokomotiv vyžadoval zhotovení vnějšího nátěru "vzor 1988", který ještě stále platil. A důsledkem toho se měla tehdy dokončovaná 350.011, ačkoliv patřila ŽSR a pro řadu 350 se už od přelomu let 1992/1993 používalo klasické krémově-modré provedení. Nakolik je tato verze pravdivá sice nevíme, ale skutečností zůstává, že modro-žlutá 350.011 byla jako jediná v éře ŽSR takto zhotovena, na rozdíl od provizorně zhotovených znaků a logotypů ŽSR nesla kvalitní stříbřité potisky a na pravé bočnici ji zvýrazňovaly šedé nasávací žaluzie. Ve svojí době opravdu už výjimečná 350.011 jezdila od ledna 1995 do jara 1995, než opět odešla do dílen, kde pak napsala další zajímavý dílek v kapitole nátěrů v podobě premiéry s polyuretanovými nátěrovými hmotami. Právě během roku 1995 zmizely poslední stroje v modro-žlutém barevném pojetí - povětšinou již matné, provozně znečištěné, nezřídka oprýskané, nevzhledné. Jen ta poslední 350.011 připomínala zmizelou éru do jara 1998.




Technicky nepříliš zdařilý záběr, ale dokládající čistotný vzhled stroj 350.006 pár týdnů po dílnách. Ve slunečný den 18. 3. 1992, kdy už jarní sluníčko jasně tlouklo na dveře, stál v kusé koleji domovského depa Bratislava, takříkajíc "na hlavném". Matný stroj za ním je 350.018, přelakovaný o rok dříve. Foto Lajos





"Šestka" nejednou ve své historii mezi ostatními vynikla svým světlejším vyzněním - ale nešlo o jiný odstín modré, jako spíše účinek občasného mytí a blednutím méně trvanlivého syntetického emailu. Proto v zářezu mezi Vojkovice nad Svratkou a tehdy ještě stanicí Rajhrad, kudy 26. 5. 1994 vedla netradičně odpolední Ex 572 "Slovenská strela", vypadala spíše jako 350.014 - k níž ale dojdeme po chvíli.





V březnu 1992 byla tímto jednotným nátěrem, dosazovaným v řadě a zcela běžně základě platného výnosu FMD, opatřena už poslední lokomotiva řady 350 a to 350.013. V zatažené dopoledne 8. 6. 1992 zastavila v Břeclavi s R 674 "Podlužan", který tehdy výjimečně nejezdil přes Českou Třebovou, ale Havlíčkův Brod a proto i s dvousystémovou elektrickou lokomotivou. Foto Lajos





Z "třináctky" se během krátké doby stalo takové "strašidlo" na kolejích. Dne 19. 5. 1993 byla 350.013 fotografována v Kútech s R 374 "Hungaria"
a to ještě při běžném průjezdu stanicí, kde doposud mezistátní rychlíky běžně nestavěly. Už od 23. 5. toho roku ano a to v rámci celního a pasového odbavení na nové česko-slovenské hranici





Během jara a léta 1992 vyjely dvěma výjimkami opatřené stroje řady 350 a zdálo se, že už je našlápnuto k návratu ke staré (dobré) klasice. To v zásadě platilo, ale toto pravidlo ještě nabourala výjimečná 350.014, která se v říjnu 1992 ve Vrútkách lakovala podle zatím ještě platného výnosu, ale v atypickém světle modrém provedení. A pokud byla čistá, slušelo jí to. Dopoledne 11. 9. 1993 opouštěla Bratislavu s tehdy nově povýšeným EC 174 "Hungaria", který zpravidla zdobily i rychlíkové vozy dosud západoněmecké správy DB. Foto Lajos





Světlý vzhled stroje 350.014 je patrný i na snímku z 2. 1. 1994, kdy posunovala za domovským depem v Bratislavě. Svoji dobu přechodu dokládají současně použité znaky ŽSR na čele a oválný emblém ČSD na boku. Foto Lajos





Velkým překvapením bylo opětovné uvedení lokomotivy 350.011 do toho typu nátěru v lednu 1995, kdy už se bezmála třetím rokem nedosazoval. Vznikla tak další čestná výjimka, která zase dokládá komplikovanější výklad historie - ale o to však zajímavější. Ještě čistá zapózovala dopoledne 10. 4. 1995 pod přechodovou lávkou na místní nádraží v Hodoníně, když tam dovezla R 232 "Svätopluk" s cílovou stanicí Bohumín. Foto Lajos




Pojednávané barevné řešení bylo ve svojí době hromadného výskytu přijímáno spíše negativně, vítaným byl spíše pouze první zkušební vzorek a pak poslední "mohykán" v podobě 350.011. Bezpochyby však měl i své příznivce, protože vkus máme každý jiný. Zajímavou spojitostí byly i shodně nalakované vozy řad Amee, Bmee, BDmee(r) tehdy velmi moderního "západního" typu UIC-X, s nimiž na prestižních vlacích jako "Slovenská strela", "Vyšehrad", "Ostravan", "Košičan", Brněnský drak" či "Kriváň" tvořily jednotné a docela úhledné sestavy. Tyto však už z výroby opatřené kvalitním polyuretanovým nátěrem, díky kterému pak řadu let jezdily ve velmi vzhledném stavu. Dnes už na tento typizovaný nátěr, praktikovaný u řady 350, můžeme nahlížet s větším odstupem času a i s větší tolerancí - ale ve svojí době nebyly kvalitou povrchových úprav, malou životností nátěru ze syntetických nátěrových hmot, jeho blednutím, zmatněním a poměrně značnou měrou znečištění - nijak vzhledné, ani fotogenické a tedy většinou oblíbené. Ale jak už bylo řečeno v úvodu - byly nějakou dobu doslovným kabátem či tváří celé řady 350 a mají své nesporné místo v historii.



tabulka s časovým snímkem provozu v unifikovaném nátěru "vzor 1988"





Text: Lajos,
foto: Lajos, Dušan Kelo, Ing. Ivo Raab a Jaroslav Valeš

Autor děkuje kolegům za vstřícnost a svolení k použití jejich snímků.




Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1788