Jak se otvíralo Železničné múzeum ve Starej Turej

railtrains.sk

Dátum:  09.10.2017 0:00   |   Rubrika:  Z tratí ŽSR a SŽDC   |   Vytlačené:  12.12.2017 20:52

 Na sobotu 30. 9. 2017 připadl dlouho plánovaný a připravovaný okamžik - nové otevření Železničného múzea ve Starej Turej. V žádném případě nešlo o obligátní přestříhávání mašličky a přípitky. Malý, avšak nesmírně houževnatý kolektiv nadšenců, kteří se o muzeum zasloužili, pojal slavnostní zahájení vskutku velkoryse - jízdami historických vlaků na okolních úsecích tzv. Čachtické trati a bohatým kulturním programem ve stanici Stará Turá.












Pro úplnost je nutno uvést, že muzeum zde fungovalo už dříve, v prostorách staniční čekárny. Avšak hlavně z kapacitních důvodů, když nasbírané exponáty už nebylo kde řádně vystavovat, došlo k zásadní změně. Pro další fungování muzea bylo získáno již nepoužívané vedlejší staniční skladiště, které nabídlo mnohem větší možnosti. Nejen dostatek prostoru, ale i současně i stylové prostředí. Proto bylo původní muzeum na čas uzavřeno, adaptovaly se nové prostory a nové muzeum se postupně stávalo realitou.



Slnečné lúče sa v chladné jesenné ráno plazia po stanici v Starej Turej veľmi ospalo. Hlavná hviezda dňa si však už spokojne odfukuje a víta prvých návštevníkov. Počas celého dňa bude koho voziť - všetkých 5 párov historických vlakov je beznádejne vypredaných už deň pred samotnou akciou. Kopaničiari sú proste oddaní fanúšikovia železničnej nostalgie :) Malá poznámka k budove železničnej stanice v Starej Ture - ak by sa na Slovensku konala obdoba známej súťaže o "Nejkrásnější nádraží České republiky", táto stanica by bola takmer určite jasným favoritom na celkové víťazstvo. Takto vydarená rekonštrukcia je v slovenských pomeroch absolútne unikátna záležitosť. Foto lofofor





Legendárny oblúk v Poriadí na svojej železobetónovej konštrukcii opäť zakúsil slastnú chuť pary :) Za posledné roky sme tu mali šťastie na rôznych velikánov. Zavítala k nám "ušatá", "šlachtičná", "albatros", "mazutka" aj "štoker". "Ferdinandka" sa však rozhodne nenechala zahanbiť a hoci sa veľkosťou nemôže s uvedenými strojmi porovnávať, dymové efekty v jej podaní boli možno najkrajšie zo všetkých. Foto lofofor





Maličká "Ferdinandka" se cestou z Turej přes Paprad trochu zadýchala a ukázalo se, že je to spíš stroj na posun, než dlouhé a sklonově náročné úseky. Kotel trošku nestíhal a bylo třeba "udělat" páru. Ale byla to jen chvilka a o to více pohody v ranně prosluněném nádraží jménem Poriadie tam bylo. Foto Maťa





Rozjezd a parní a dýmové efekty byly v chladném vzduchu velmi působivé. Foto Maťa





Ti, co věděli, už nebyli překvapeni. Hůře u ostatních. Motorová lokomotiva v modrém hávu na požárním vlaku jela, leč nebyl to toužebně očekávaný a avizovaný "pielstick" T 466.0007. Zastoupila jej jen o pár let mladší 740.883 společnosti LTE Slovakia. Dlužno ovšem poznamenat, že právě tento dopravce několikrát využil tuto spojnici k přepravám mezi Slavkovem a Trnovcem nad Váhom i v opačném směru. A za takovou snahu, najít a ukázat možnosti uplatnění polozapomenuté "Čachtické trati" nezbývá, než dát palec nahoru ! Foto Lajos





"Věžák" M 120.417 odchádza zo stanice Poriadie na svojom prvom obrate Stará Turá - Myjava. Foto Augustus





Idyla na Myjavě - před výpravní budovou a sousedními architektonicky sladěnými služebními budovami postává motoráček M 120.417. Kdopak dnes ví, že takové vozy z veselské výtopny roku 1934 zahajovaly první kapitolu zdejšího motorového provozu ? Foto Maťa





Jízdy zvláštních vlaků při otevření muzea byly dlouhodobým záměrem a tento se podařilo naplnit měrou vrchovatou. Základní představa byla - odvézt zde parní vlaky, vedené lokomotivou z období první československé republiky. Vždyť vznik ČSR před necelými 100 lety přímo inicioval stavbu přilehlé trati, která se v celé délce otevřela 1. 9. 1929. Což je ale ve vztahu k parku muzejních slovenských lokomotiv problém, protože takový stroj pod křídly MDC ŽSR nejezdí. O moc lepší situace však nebyla ani na české straně, ale řešení se našlo v použití parní lokomotivy, zrozené o celá dvě desetiletí před rozpadem rakousko-uherské monarchie, ale která jezdila pod hlavičkou meziválečných ČSD, pak u protektorátních Česko-moravských drah a pak znovu ještě u ČSD. Když se maličká 314.303 roku 1968 vyřadila z provozu (posunovala v depu Přerov), šlo o poslední vozidlo ze slavné éry Severní dráhy císaře Ferdinanda. A i proto má přezdívku ‘‘Ferdinandka‘‘.




Smerom od Myjavy sa nám parná mašinka otočila zadkom dopredu, ale ani to nás neodradilo. Bolo by hriechom odignorovať krásny Lipovecký viadukt, kde si človek bežne odfotí len nudnú bagetu. Foto lofofor





"Kocúr" 740.883 LTE s požiarnym vlakom prechádza po Lipoveckom viadukte a blíži sa k výhybni Paprad. Foto Augustus





Nyní se nacházíme na opačné straně od centra dění. K velmi pěkně opravené budově stanice Vaďovce dorazila dvojice veteránů z dob poválečné obnovy parku ČSD - motorové vozy M 262.004 a M 262.007 a společně si to míří do koridorové stanice Nové Mesto nad Váhom. Foto Lajos





Přímo ve Staré Turé, u vjezdového návěstidla, které je z estetických důvodů vlevo mimo záběr, vznikl snímek vjíždějícího "věžáku" od Myjavy.
Čekání s malým předstihem se vyplatilo, přijel totiž s malým náskokem a navíc docela tiše. Foto Lajos





Počasí na Kopanicami se po poledni opravdu nečekaně zhoršilo, ale ne všechny záběry se mu podařilo zkazit.
Takto vypadal na více než 1/4 km dlouhém Papradském viaduktu parní vláček cestou na Myjavu. Foto kvixo





Sluníčko a mraky si pohrávalo s "věžákem" během jeho pobytu ve výhybně Papraď, což je dopravna zajímavá sama o sobě.
Jen maličká výpravní budova napovídá, že první čtvrtstoletí provozu zde byla jen zastávka. Foto kvixo





Okolo obeda sa prihnala na kopanice poriadna oblačnosť a slnko na zopár hodín zmizlo za mrakmi. Program však neúprosne pokračoval ďalej a na trati sa neustále niečo dialo. Natrieskaný "věžák" sa po druhýkrát vybral na Myjavu a my sme rozhodne nelenili a opäť ho odchytili na Poriadí. Tentoraz sme si však vybrali krajinkársky pohľad aj s vysielačom na Veľkej Javorine, ktorý sa týči na pozadí. Vidieť toto unikátne vozidlo v domovskom kraji bol naozaj veľký zážitok. Foto lofofor





Jedním ze známých fotogenických míst, poblíž strážního domku v 31,9 a místa, kde se lomí niveleta trati, projíždí motorový vůz M 120.417.
Od této chvilky bude následovat už jenom sešup do stanice Myjava. Foto Petr Hanák





Poriadský tunel je ukrytý v hustom poraste a spolu so zárezom na Dolnom výhone sa jedná o jedno z najmenej prístupných miest na myjavskej trati. Mechom obrastené múry tunelového portálu len dokresľujú takmer magickú atmosféru tohto miesta. Ferdinandka celú scenériu vôbec neruší, ba priam naopak - ako keby tu premávala odjakživa. Foto lofofor





Jiný pohled na viadukt Pod Lipovcom, který se ukázal býti docela ideálním pro fotografování tak malého vlaku. Foto Petr Hanák





Dvojice motoráků M 262.007 + M 262.004 si to uhání k zastávce Višňové pod známou kulisou Čachtického hradu - anebo chcete-li, tajemného hradu v Karpatech. Bláznivou komedii tohoto názvu, v níž si uvedený hrad, kde proradný baron Gorc z Gorceny vězní operní pěvkyni Salzu Verde, také sám zahrál, dávali zrovna o tom víkendu. Foto Petr Hanák





Po dlouhé řadě jednání a zvažování možností se k odvozu zvláštních vlaků dovezla malá tříspřežní tendrovka 314.303, která opětovně jezdí od roku 2011. Mnozí ji ještě pamatujeme coby pomník před výpravní budovou stanice Valašské Meziříčí, asi v polovině 90. let se však přestěhovala do obvodu depa, kde ji čekalo dlouhé zprovozňování. Podařilo se to až pod křídly Depa historických vozidel, sídlícím v Lužné u Rakovníka. Na oslavy však nedorazila sama, protože kromě trojice stařičkých osobních vozů řad Ce a Ci přijel opravdu vzácný host. Motorový vůz M 120.417, řečený "věžák". Technický skvost z roku 1931, poháněný benzínovým reverzačním motorem. Během 80. let jej dali dohromady nadšenci v PLD Šumperk pod vedením strojvedoucího-instruktora Jaroslava Březiny. Představil se prvně roku 1989, tehdy ještě s číslem M 120.437 - protože se léta mělo za to, že to je vůz č. 37. Ale nejasná číslice 1 nebo 3, vyražená v rámu, nedala spát a protože šlo o první provedení s osmihranným půdorysem a hlavně se střešními vrtulkami větrání, které mělo jen prvních 20 vozů, došlo asi v polovině 90. let, při vydání Průkazu způsobilosti, k přečíslování do dnešní podoby.



Na myjavských kostelech se bez rozdílu vyznání odbyla 15. hodina odpolední a na zpáteční cestu do Starej Turej se vydává zelený motoráček M 120.417. Jinak se ani nazvat nedá, při pohledu, kterak se jeho subtilní skříň ztrácí v mohutnosti Myjavského viaduktu. Foto Maťa





Vzácný host ze severomoravského Šumperka jede svoji poslední sobotní rundu a tak je na místě tomu věnovat náležitou pozornost. Právě jej vidíme na "střeše" v km 31,9 u Dolného Výhonu. V pozadí je docela mohutně působící hřeben Bílých Karpat, kterému dominuje 970 m vysoká Velká Javořina (moravská verze - hora je přeťata státní i jazykovou hranicí), vlevo s dalším vysílačem Jelenec. Ten byl za minulého režimu v utajení, kvůli správě vysílače přítomnou lidovou armádou se nezakresloval do civilních map. Foto Lajos





Malý viadukt u výhybny Paprad ještě jednou - teď se na něm vyjímá motorový vůz M 120.417. Foto kvixo





Příjezd vozu M 120.417 do výhybny Paprad. Motoráček projíždí štíhlou výměnou, která už v půli 70. let umožňovala vjezd "odbočkou" rychlostí 60 km/h. Zděné stavědlo svému účelu sloužilo jen dvě dekády - po aktivaci výhybny s elektromechanikou v roce 1956 a do zapojení zdejší "reléovky" roku 1974. Foto kvixo





"Věžák" se nám tak trošku připletl do cesty směr Stará Turá, tak jsme toho patřičně využili. Foto Maťa




Domácí, tedy slovenská muzejní vozidla, zde zastupovala dvojice bezmála sedmdesátiletých motorových vozů řady M 262.0 - vlastně nejstarší dochovaná a provozní čísla 04 a 07. Ty zajišťovaly jízdy mimořádných vlaků v úseku Nové Mesto nad Váhom - Stará Turá a zpět. Jejich moravským bratřím pak patřila prostřední část horské trati a to mezi Starou Turou a Myjavou. Tam se pohyboval ještě požární vlak, vedený motorovou lokomotivou 740.883 společnosti LTE Slovakia, která tahala cisternový vůz ČD Cargo a doprovodnou "wlabku" z Olomouce. Pro úplnost - tato firma sponzorsky zajistila páteční převoz z Olomouce přes Veselí nad Moravou a zpět a pak i vozbu požárních vlaků. Pro nejednoho přítomného fotografa to bylo překvapení a ne vždy zrovna příjemné, protože tohoto úkolu se měl původně zhostit muzejní "pielstick" T 466.0007.




Potmavlé odpoledne, ale pohoda až idyla na nádraží ve Staré Turé. Tam na svoji poslední cestu do Myjavy čeká parní lokomotiva 314.303.
V pozadí jen část davu, která byla přítomna zdejšímu dění. Foto Maťa





K navození atmosféry připojujeme i několik snímků, kde nejsou zachycena kolejová vozidla, ale snad to nebude vadit.
Tihle dva četníci a dámský doprovod odpočívali před staniční budovou. Foto Lajos





K naprosté dokonalosti starobyle laděného dne přispěl C & k komorný dychový orchester z Bratislavy. Podání Straussovy skladby "Na krásném modrém Dunaji", nebo Radeckého marš - bylo skvělé a skvělá souhra hudebníků před zatopenou parní lokomotivou, která je trochu mohutnějším dechovým nástrojem nijak nerušila, patřila k opravdu krásným momentům. Foto Lajos





A konečně to muzeum - teda spíše špionážní pohled okénkem z rampy. Foto Lajos





Pohled do prostřední části muzejní haly. Dominuje zde kopie čs. státního znaku, kterým byly ozdobeny portály Tunelu generála Štefánika. Foto Lajos





A další část muzea v nových prostorách. Cimbál na pódiu samozřejmě nepatří muzeu, ale kapele, která zde měla toho dne koncert. Foto Lajos





První polovinu sobotního dne panovalo nad Myjavskými Kopanicami nádherné slunečné počasí, jasná modrá obloha bez mráčku, jen chladný podzimní vzduch, bezvadná viditelnost a to vše zasazeno do krásně probarvené podzimní krajinky Bílých Karpat. Idyla však v poledne vzala za své, když se poměrně rychle začala kupit oblačnost a ta převzala nadvládu nad celým moravsko-slovenským pomezím. Celkem spravedlivě, tolik očekávané sluneční paprsky nelítostně cedila na obou stranách našich hranic. Pak už jen sem a tam, systémem náhodné průrvy prošvihl paprsek do pohorské krajiny, ale spíše jen, aby ukázal, jak hezké by to bylo, kdyby zasvítilo na nějaký historický vlak.




Mraky špásují. Po Papradském viaduktu našlapuje parní vlak a vzápětí po průjezdu se oblačná opona roztáhne a slunce se vysmívá. Foto Petr Hanák





Nápad s výjezdem ze stanice Poriadie mělo toho dne evidentně více z nás. I tady si oblačnost zašpásovala a skoro to i vypadalo, že strojvedoucí si počkal, až se zatáhne a vyrazí. Ne, tak tomu jistě nebylo - ale mohlo to se sluníčkem dopadnout ještě hůře. Nerovnoměrný násvit tak kazí nejen pohled na naleštěný parní stroj, ale i na pohraniční Velkou Javořinu. Foto Lajos





K večeru sa začala oblačnosť pomaly rozpadať a posledná jazda na Myjavu sa opäť niesla v znamení slnečných lúčov. Hoci väčšina trate sa ponorila do dlhých tieňov, Myjavský viadukt tróni dostatočne vysoko nad krajinou, aby sa mu takáto nepríjemnosť vyhla :) Foto lofofor





Velice hezky bylo ve Staré Turé, kde po celý den probíhal kulturně-společenský program a nedávno citlivě opravené nádraží, které nijak neutrpělo modernizačními úpravami, bylo neustále v obležení místních i přespolních. Vyhrávala hudba dechová i cimbálová, k vidění byla historická auta a všude okolo lidé v historických kostýmech. Jak železničářských uniformách, tak i civilních oděvech, ale o přirozený respekt si řekly třeba četnické stejnokroje a výzbroj. Všechno bylo stylizováno do doby někdy mezi válkami, když bylo nádraží jménem Stará Turá zcela nové.



Co říci závěrem - skvělý program, bezvadná organizace a velice příjemné ukončení letošní nostalgické sezóny. Děkujeme !


Text: Lajos, popisky Lajos a lofofor

Foto: Lajos, Maťa, lofofor, augustus, kvixo a Petr Hanák


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1802