Moje toulky časem: Lokomotivy ÖBB řady 1045, 1145 a 1245 (1. část)

railtrains.sk

Dátum:  08.11.2018 0:00   |   Rubrika:  Zo zahraničných tratí   |   Vytlačené:  21.11.2018 6:54

 Významným a doslova přelomovým typem v konstrukci lokomotiv v celoevropském měřítku byla rakouská řada BBÖ 1170, později u ÖBB přeznačená na 1045. Jednalo se o první stroje s pružným uložením trakčních motorů na podvozcích a tato koncepce pak byla použita téměř u všech dalších i soudobých lokomotivních konstrukcí. U Rakouských spolkových drah spolehlivě sloužily spolu s vylepšenými řadami 1145 a 1245 téměř sedmdesát roků a my měli to štěstí, že jsme tyto lokomotivy začátkem devadesátých let ještě fotografovali v pravidelném provozu.










Řada 1045




Roku 1920 bylo rozhodnuto o elektrifikaci rakouských železnic. V té době již byl elektrický provoz na Mittenwaldbahn (kterou dnes známe spíše jako Karwendelbahn) spojující tyrolský Innsbruck s bavorským Garmisch-Partenkirchenem. Jako první pak byly elektrifikovány horské trasy přes Arlberg, Brenner a roku 1923 také Salzkammergutbahn mezi stanicemi Stainach-Irdning na trati Bischofshofen - Selzthal a Attnang-Puchheim na Westbahn. Jak Salzkammergutbahn tak i Mittenwaldbahn byly tratě vyznačující se sklonem až 36 ‰, s oblouky s menším poloměrem než 200 m a s nejvyšším dovoleným zatížením 15 t na nápravu. BBÖ zde nasazovaly elektrické lokomotivy řady 1029 z let 1923-1925 s uspořádáním náprav 1´C1´. Ty byly klasické konstrukce z té doby, tedy se dvěma motory ve strojovně nad rámem se společnou předlohovou hřídelí a jalovou hřídelí. Ta pomocí spojnic poháněla spřažená dvojkolí podobně jako u parních lokomotiv. Tato koncepce ale měla svoje limity váhové, výkonové i rychlostní. Proto BBÖ vyzvaly výrobce lokomotiv k projektu univerzálního stroje zcela nové koncepce, který by uvezl vlak 2000 t rychlostí 35 km/h a 1130 t rychlostí 60 km/h, dále na sklonu 20 ‰ zátěž 395 t rychlostí 35 km/h a 150 t rychlostí 60 km/h a soupravu o váze 215 t na sklonu 35 ‰ rychlostí 35 km/h.



V návrhu nové lokomotivy označené u BBÖ řadou 1170 se upustilo od dosud obvyklého ojnicového či tyčového pohonu a od velkých motorů umístěných ve strojovně. Lokomotiva byla navržena jako čtyřnápravová se dvěma dvounápravovými podvozky, každý se dvěma trakčními motory. Správnost takového rozhodnutí potvrzuje skutečnost, že řada 1170 se stala pramátí všech lokomotiv Bo‘Bo‘ a zvolená koncepce se ukázala jako nejúspěšnější při konstrukci elektrických lokomotiv. Limitujícím byl i maximální nápravový tlak 15 t, přičemž hmotnost použité elektrické části dosahovala 28 t. Aby se konstruktéři u mechanické části vešli do 32 t, musela být lokomotiva navržena co nejkratší, i když bylo jasné, že s krátkým rozvorem může mít tendenci k neklidnému chodu. Vznikla tak malá, 60 tun vážící lokomotiva s pojezdem Bo‘Bo‘ a s pružinovým převodem kroutícího momentu dutou hřídelí Sécheron.









Pružinový pohon Sécheron - nákres a detailní pohled
(Schweizerische Bauzeitung, svazek 115, č. 13, repro archiv autora)




Dne 13. května 1927 se první lokomotiva označená 1170.01 vydala na trať Salzkammergutbahn. Celkem bylo v letech 1926-1930 vyrobeno 14 strojů, z toho prvních 10 v lokomotivce Wiener Neustädter Lokomotivfabrik. Ty byly přiděleny do depa Attnang-Puchheim s určením právě pro Salzkammergutbahn. Další 4 lokomotivy vzešly z Wiener Lokomotivfabrik Floridsdorf a přišly do Innsbrucku na dráhu Mittenwaldbahn. Toto rozdělení platilo až do převzetí strojů Deutsche Reichsbahn, kdy byla celá řada soustředěna v Attnang-Puchheimu. Od počátku sloužily v osobní i nákladní dopravě a okamžitě se projevily jejich skvělé trakční vlastnosti. Bylo jistě zajímavé vidět tuhle malou lokomotivu v čele kilometr dlouhého nákladního vlaku o 120 nápravách. Nicméně jejich hlavní činností byla vozba osobních vlaků na Salzkammergutbahn a měsíční proběh 10 tisíc kilometrů nebyl ničím výjimečným, což je na trati dlouhé 110 kilometrů obdivuhodné. Teprve v padesátých letech byly po přeznačení na řadu 1045 plně převedeny do nákladní dopravy.



Trakční motory dokázaly zvýšit celkový hodinový výkon z 960 na 1140 kW a mechanické součásti podvozku, které musely absorbovat tahové síly, byly přetížené a musely být zesíleny. Prvních 10 strojů mělo z výroby elektrickou brzdu s odporníky na střeše, ta ale byla později odstraněna. Rovněž byly podle rakouských standardů vybaveny vlakovou vakuovou brzdu, která pak byla nahrazena vzduchovou tlakovou. Byly provedeny i další změny, jako nově 4 dveře pro vstup na stanoviště a úprava stanoviště pro sedící obsluhu. Žádné zásahy na odstranění technických závad ale nebyl po celou dobu životnosti nutné.



Německé Deutsche Reichsbahn zabraly lokomotivy v roce 1938 a řadu přeznačily na E 45. Po válce ÖBB zpět převzaly 12 lokomotiv, které přeznačily na řadu 1045, když 2 mašiny byly odepsány jako válečná ztráta. Od roku 1978 probíhalo postupné plánované vyřazování, které skončilo začátkem roku 1994. Předtím byly lokomotivy 1045.01 a 1045.03 v roce 1980 prodány dráze Montafonerbahn, kde sloužily v nákladní dopravě až do roku 2009. Dnes se s řadou 1045 můžeme setkat v muzeu ve Strasshofu (1045.09 a 1045.14), u společnosti pro železniční historii ÖGEG (Österreichische Gesellschaft für Eisenbahngeschichte) v Ampflwangu (1045.01 a 1045.03) nebo na pomníku v Attnang-Puchheimu (1045.12).








Typový výkres lokomotivy řady 1170/1045
(archiv autora)






Lokomotiva 1045.012-0 zastavila 21.8.1991 se soupravou nákladního vlaku ve stanici Haus v údolí Ennstal na trati Selzthal - Bischofshofen a čeká na vykřižování s InterCity IC 510 "Ennstal" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.). Stroj 1045.012-0 tehdy sloužil v depu Attnang-Puchheim





Stroj 1045.07 pojíždí po stanici Selzthal. Lokomotivy ÖBB této řady byly většinou opatřeny nátěrem zelenou barvou odstínu zeleň jedlová, vozidla provozovaná na dráze Montafonerbahn měla žluto-červenou kombinaci
( foto archiv autora )





Koncem května 1993 se v Selzthalu uskutečnilo velké setkání historických lokomotiv. Na točně zdejšího depa se 30.5.1993 představila i 1045.009-6, která ještě docela nedávno, do 1.2.1993, sloužila v depu Attnang-Puchheim a pak byla zachována jako historické vozidlo. Na snímku jsou i lokomotivy 1670.25, 1245.05 a 1042.044-6





Lokomotiva 1045.09 (1045.009-6) v depu Selzthal 30.5.1993





Stroj 1045.09 (1045.009-6) byl v hale depa Selzthal k vidění i 29.5.1993. Vpravo je lokomotiva 1245.05






Řada 1145




V roce 1930 se uvažovalo o elektrifikaci dráhy Westbahn, tedy hlavní tratě Wien - Salzburg, a BBÖ proto hledaly vhodné elektrické lokomotivy. Po dobrých zkušenostech s řadou 1170 (1045) bylo rozhodnuto navázat stroji označenými jako řada 1170.1. Ty měly být na Westbahnu využívány hlavně v lehké osobní dopravě. Vzhledem k vyššímu dovolenému nápravovému tlaku mohly být oproti řadě 1170 provedeny některé úpravy. Nová lokomotiva byla delší s větším rozvorem, výkonnějšími motory a elektrickou brzdou s odporníky na střeše, bylo změněno i uložení skříně. Hmotnost tak stoupla až o 9,6 t, ale při trvalém výkonu vyšším o 140 kW zároveň vzrostla nejvyšší rychlost na 70 km/h.




V roce 1929 vyrobila lokomotivka Krauss-Maffei prvních 6 strojů označených čísly 1170.101 - 106. Výroba pokračovala u Wiener Lokomotivfabrik ve Floridsdorfu, která v roce 1931 dodala dalších 9 lokomotiv číslovaných 1170.107 - 115. Protože se mezitím elektrifikace Westbahn odsunula až na rok 1937, byly dodané lokomotivy řady 1170.1 většinou umístěny v Innsbrucku. Zde byly nasazovány hlavně v osobní dopravě, ale i v lehké nákladní a jako přípřežní na severní rampě Brennerské dráhy.



Německé Deutsche Reichsbahn si zabavené lokomotivy označily řadou E45.1 při zachování inventárních čísel BBÖ. Během války byly 3 stroje (E45 101, E45 103 a E45 112) zničeny a později odepsány jako válečná ztráta. Zbylých 12 lokomotiv utvořilo u ÖBB řadu 1145. Ta se nakonec rozrostla o další kus, neboť v roce 1966 bylo rozhodnuto postavit z vraku havarované 1170.11 a náhradních dílů novou lokomotivu označenou 1145.16. Po stažení strojů řady 1145 začátkem osmdesátých let z osobní dopravy byly využívány hlavně při posunu a sporadicky i v nákladní dopravě jak v Innsbrucku, tak i ve Wörglu a Landecku. V té době sem byly převedeny i zbylé lokomotivy dosud sloužící v Attnang-Puchheimu. Postupně byly vyřazovány a rušeny, poslední stroj této řady, 1145.02, byl vyřazen k 1.11.1990 a byl spolu s 1145.09 zachován ve Strasshofu jako muzejní.














Řada 1245



Po úspěchu lokomotiv řady 1170 a 1170.1 se BBÖ rozhodly přistoupit k jejich dalšímu vylepšení. Nová lokomotivy měla být určena pro vozbu nákladních vlaků na kopcovitých tratích a použitelná i v lehké osobní dopravě. Měla být zachována konstrukce podvozkové lokomotivy Bo‘Bo‘ s pružinovým pohonem Sécheron z řady 1170.1, ale doplněná zcela novou elektrickou částí. Pro tento účel se firmy AEG, dále Brown, Boveri & Cie., ELIN Aktiengesellschaft für elektrische Industrie a Siemens-Schuckertwerke sdružily do konsorcia pojmenovaného ABES. To vyvinulo a následně dodávalo elektrické vybavení pro nové lokomotivy označené u BBÖ řadou 1170.2. Výroba lokomotiv byla zadána Wiener Lokomotivfabrik ve Floridsdorfu a v období 1934-1936 opustilo její závod prvních 8 strojů označených 1170.201 - 208. Dodané lokomotivy byly ihned testovány v ostrém provozu a výsledky zkoušek vedly k další objednávce, tentokrát na 25 vozidel. Jejich výroba probíhala do roku 1939 a poslední stroje po "Anschlussu" Rakouska, tedy jeho připojení k nacistickému Německu, již přebíraly německé Deutsche Reichsbahn. Ty pak objednaly ještě 8 lokomotiv mezitím u DR označených řadou E45.2 při zachování pořadových čísel přiřazených u BBÖ. Celkem tedy opustilo výrobní závod ve Floridsdorfu 41 lokomotiv řady 1170.2/E45.2.





Typový výkres lokomotivy řady 1245
(archiv autora)




Mezi lokomotivami z různých výrobních dávek byly rozdíly jak v konstrukci, tak ve vzhledu. Lišily se vybavením, ve střešní části nebo jen jedním vstupem na každé stanoviště. Mašiny s pořadovými čísly 209 - 215 a 229 - 241 měly elektrickou brzdu s odporníky na střeše, s čísly 229 - 233 měly vylepšené ovládání. Všechny tyto rozdíly byly později za ÖBB v šedesátých letech dílnami Knittelfeld odstraněny a lokomotivy byly vzhledově i konstrukčně sjednoceny. První nasazení lokomotiv řady 1170.2 se uskutečnilo v západním Rakousku na horských tratích Arlbergbahn a Brennerbahn. Po zahájení elektrického provozu na dráze Tauernbahn v roce 1935 se tato trať stala jejich doménou, když jezdily v čele vlaků v celém úseku Salzburg - Spittal-Millstättersee. Tehdy byly přiděleny do dep Bludenz, Innsbruck a Salzburg. Od roku 1941 byly konečně používány i na Westbahn, když byly nasazovány mezi stanicemi Salzburg a Attnang-Puchheim. Pod Deutsche Reichsbahn bylo 7 lokomotiv předisponováno do německého Augsburgu, odkud se po roce 1945 vrátily do Rakouska nepoškozené. Byly ale zničeny stroje E45 206, E45 215 a E45 226, které byly později z inventáře ÖBB odepsány jako válečná ztráta.




V létě roku 1947 byly pod značkou ÖBB obnoveny Rakouské spolkové dráhy. Ty převzaly 38 lokomotiv 1170.2, které v roce 1953 nově označily řadou 1245. V té době tyto stroje sehrály svou nejdůležitější roli, když spolu s "krokodýly" řady 1020 nesly téměř celou zátěž v nákladní dopravě v Rakousku. Prvních 8 vyrobených strojů bylo označeno 1245.01 - 08. Mašiny s elektrickou brzdou dostaly čísla 1245.509 - 518 a 1245.529 - 541, lokomotivy bez elektrické brzdy byly značeny 1245.619 - 628. Jak již bylo řečeno, v šedesátých letech došlo k technickému sjednocení lokomotiv řady 1245 a stroje bez elektrické brzdy dostaly po její instalaci označení 1245.519 - 528. Sloužily dobře a spolehlivě a ještě roku 1990 bylo v provozu 34 lokomotiv sloužících v depech Selzthal, Villach, Wörgl a Knittelfeld. Všechny pak byly vyřazeny v letech 1994 a 1995, když jako poslední ukončily provoz ve službách ÖBB mašiny 1245.516, 1245.518 a 1245.522 v depu Villach k 1.12.1995. Většina odstavených strojů byla rozložena, několik kusů bylo přestavěno na vytápěčky, ale 8 vozidel bylo u různých organizací zachováno jako muzejní. Ve Strasshofu jsou 1245.01 a 1245.04, u ÖGEG v Ampflwangu 1245.516 a 1245.518, Tauernbahnmuseum Shwarzach-St. Veit vlastní 1245.514, Verein der Eisenbahnfreunde Lienz (EBFL) má 1245.522, lokomotiva 1245.05 je u Nostalgiebahnen in Kärnten v Klagenfurtu a 1245.525 je v muzeu v Knittelfeldu.






Prototyp 1245.001-1 stál 4.7.1992 takto odstavený ve svém domovském depu v tyrolském Wörglu. Byl vyroben v roce 1934 a sloužil až do svého vyřazení k 1.1.1995. Dnes je umístěn v železničním muzeu ve Strasshofu





První fotografii lokomotivy řady 1245 jsem pořídil 21.8.1991 v Selzthalu. Je na ní stroj 1245.005-2, který patřil zdejšímu depu, a společnost mu dělá 1042.544-5. Také lokomotiva 1245.005-2 byla zachována a je ve vlastnictví Nostalgiebahnen in Kärnten v jihorakouském Klagenfurtu





Lokomotiva 1245.002-9 posunuje 30.12.1992 ve stanici Bad Aussee na trati Salzkammergutbahn. Po skončení služby u ÖBB v depu Selzthal k 1.8.1995 se v majetku společnosti pro železniční historii ÖGEG stala zdrojem náhradních dílů pro provozní 1245.516 a 1245.518





Lokomotiva 1245.531-7 depa Selzthal na čele soupravy nákladního vlaku zastavila 31.7.1992 ve stanici Kleinreifling, v železničním uzlu v obci o pouhých 760 obyvatelích ve spolkové zemi Oberösterreich. Díky rudným vlakům Voestalpine z dolů v Eisenerzu do Lince a regionálním vlakům ze tří směrů je zde vysoký objem dopravy, na kterém se stroje řady 1245 významně podílely





Stroj 1245.007-8 čeká 8.10.1993 ve stanici Eisenerz na svůj vlak se železnou rudou. "Nula-nula-sedm" je z roku 1936 a před svým vyřazením k 1.10.1995 sloužil v depu Selzthal





Lokomotiva 1245.004-5 stojí 4.7.1992 odstavená v depu Wörgl za přítomnosti místních "krokodýlů" 1020.016-0, 1020.011-1 a 1020.009-5. Byla vyrobena roku 1935 a je stejně jako 1245.005-2 na jednom z předchozích snímků v původním zbarvení, neboť do roku 1976 byla všechna vozidla ÖBB natírána zelenou barvou RAL 6009 Tannengrün (jedlová zelená). V roce 1960 byl zaveden nátěr odstínem RAL 2002 Blutorange (krvavě oranžová, rumělková), nejprve na dieselech a od roku 1968 i na elektrických lokomotivách. Předválečné stroje včetně řady 1245 byly přetírány až jako poslední





Stanice Stainach-Irdning leží na trati Selzthal - Bischofshofen a je výchozím bodem dráhy Salzkammergutbahn, která zde odbočuje. Proto tady byly stroje řady 1245 téměř neustále přítomny, jako 1245.532-5 depa Selzthal, který zde stál s nákladní soupravou 30.7.1992. Měl rok výroby 1938 a vyřazen byl k 1.7.1994





Ve stanici Stainach-Irdning stojí 8.12.1992 lokomotiva 1245.533-3 v čele soupravy vozů Bp 29-35 osobního vlaku připravujícího se k odjezdu do Attnang-Puchheimu. Mašina patří depu Selzthal





Dne 1.12.1995 byly u ÖBB vyřazeny poslední tři lokomotivy řady 1245. Všechny tři sloužily v depu Villach a jednou z nich byla 1245.522-6, která je 3.7.1992 zachycena s nákladním vlakem ve stanici Mühldorf-Möllbrücke na jižní rampě dráhy Tauernbahn. Tahle mašinka je zachována jako muzejní u spolku Verein der Eisenbahnfreunde Lienz (EBFL)





Lokomotiva 1245.534-1 sloužící v depu Selzthal postávala 30.7.1992 před staniční budovou ve stanici Stainach-Irdning. Je to první z osmi strojů, které již po připojení Rakouska k nacistickému Německu objednaly a roku 1940 převzaly německé Deutsche Reichsbahn





Ve stanici Selzthal stojí 29.5.1993 odstavená lokomotiva 1245.531-7, patřící zdejšímu depu. Je z roku 1939 a v provozu byla až do 1.5.1995





Selzthalská lokomotiva 1245.008-6 v hale depa Bischofshofen 30.7.1992. Vedle stojí stroj 1161.021-9, zástupce další z rakouských předválečných lokomotivních řad, která byla zrušena v roce 1994





Lokomotiva 1245.533-3 se soupravou nákladních vagónů ve stanici Hieflau Vbf. dne 8.10.1993. Toto seřaďovací nádraží sloužilo a slouží k tvorbě železnorudných vlaků pro železárny Voestalpine Linz a stroje řady 1245 zde hrály důležitou roli





Do stanice Stainach-Irdning přijel 30.12.1992 nákladní vlak VG 76219, který jede ze Schladmingu do Selzthalu a je vedený strojem 1245.007-8





Selzthal, 29.5.1993. Zdejší lokomotiva 1245.534-1 stojí odstavena ve stanici za přítomnosti strojů 1042.547-8 a 1042.554-4, když depo sloužilo k výstavě lokomotiv





Lokomotiva 1245.533-3 posunuje 30.12.1992 ve stanici Stainach-Irdning. Byla vyrobena v roce 1938 a byla poslední, která ještě obdržela označení BBÖ.





Další z trojice lokomotiv řady 1245, které byly k 1.12.1995 vyřazeny jako poslední u ÖBB, byla 1245.516-8 sloužící rovněž v depu Villach. V posledním roce jejího provozního nasazení jsem ji 24.6.1995 zachytil v depu Villach West





Lokomotiva 1245.005-2 z roku 1935 sloužila v depu Selzthal do 1.10.1995. Byla ponechána v původním zeleném nátěru a opatřena označením 1245.05 používaném u ÖBB do roku 1985. Na točně depa Selzthal se v této podobě představila 29.5.1993 a v Selzthalu pak zůstala jako historické vozidlo až do roku 2009.





Stroj 1245.05 jede 7.6.2003 jako historické vozidlo v čele osobního vlaku R 3564 poblíž stanice Selzthal





Lokomotiva 1245.522-6 ještě v době své služby u ÖBB společně s mašinou 1042.629-4 v depu Villach West 26.3.1994





V čele nákladního vlaku Ng 79635 (Kapfenberg - Niklasdorf) se údolím řeky Mur blíží 12.10.1994 ke stanici Niklasdorf lokomotiva 1245.540-8 depa Knittelfeld. Ta byla v roce 1940 vyrobena jako E45 240 pro Deutsche Reichsbahn a u ÖBB sloužila do svého vyřazení k 1.11.1995





Lokomotiva 1245.512-7 posunuje 29.5.1993 vozem Post 00-03 ve stanici Stainach-Irdning. Je to další z mašin řady 1245 patřících do stavu depa Selzthal. Na koleje vyjela poprvé v roce 1938 a zrušena byla za rok a čtyři měsíce po pořízení snímku, konkrétně 1.10.1994





Ve stanici Stainach-Irdning stojí 30.7.1992 nákladní vlak, který přijel ze Selzthalu a je vedený strojem 1245.007-8





Ve stanici Kleinreifling se 8.10.1993 připravuje k odjezdu vlak Z 76133 (Kleinreifling - Weyer) v čele s lokomotivou 1245.509-3. Ta opustila v roce 1938 výrobní závod ve Floridsdorfu vybavena jako první ve své řadě elektrickou brzdou. Patřila depu Selzthal, kde byla 1.10.1994 zrušena. Za povšimnutí stojí vagón Bp 28-14, což je modernizovaný původně německý C4i-36, které byly vyráběny v letech 1935-1939





Lokomotiva 1245.527-5 ve stanici Vordernberg na železnorudné dráze Erzbergbahn ve štýrském regionu Obersteiermark 18.8.1992. Mašinka je z roku 1939 a u ÖBB byla jako stroj bez elektrické brzdy označena 1245.627. Nové označení dostala po rekonstrukci v červnu 1971. Sloužila v depu Knittelfeld a zrušena byla 1.4.1995.





Ve stanici Stainach-Irdning odpočívala 29.5.1993 lokomotiva 1245.511-9. Svou první jízdu vykonala v roce 1938 a zrušena byla v depu Selzthal po 57 letech provozu k 1.10.1995





Ve druhé části článku budou kromě dalších fotografií uvedeny i tabulky statistických údajů a technických údajů lokomotiv řady 1245.
25.9.2018



Příště:
Moje toulky časem: Lokomotivy ÖBB řady 1045, 1145 a 1245 (2. část)


autor: Mik trainfoto a Denda60


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1960