Padesát let ''laminátek'' (16)

railtrains.sk

Dátum:  04.11.2019 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  13.12.2019 9:15

 V roce 1969, tedy právě před 50 lety, vyvrcholily dodávky univerzálního provedení střídavých elektrických lokomotiv řady S 499.0, později 240.







Toto ohlédnutí bude v textové části věnováno působení "laminátek" v Bratislavě a postupně rozšiřovaných vozebních ramenech. Základním kamenem elektrické vozby v depu Bratislava byla desítka lokomotiv řady S 489.0, které však byly už po roce nahrazeny novými stroji řady S 499.0 ze čtvrté a později i páté výrobní série. S ohledem na rozsah elektrizace střídavě elektrizovaných tratí na Slovensku a stanovenému systému rozdělení hnacích vozidel byla slovenská metropole až do konce roku 1991 jediným domovem "laminátek" v obvodu Východní dráhy a později Bratislavské oblasti ČSD.





Lokomotiva 240.106 ČD, nedlouho po přesunu z LD Cheb do LD České Budějovice. Navečer 8. 5. 1993 zastavila ve stanici Havlíčkův Brod.
Foto Lajos





Obnovený "polomáčený" nátěr lokomotivy 240.106 ČD, která byla s "pielstickem" 735.101 ČD zachycena 25. 1. 1996 v Číčenicích.
Foto Lajos





Velmi sympatické období provozu a údržby budějovických "laminátek" na přelomu milénia - výnos o sjednocení nátěrů tam nějak neplatil a po rozsáhlejších opravách v domovském depu tamní lokomotivy zasvítily hezkými, především klasickými nátěry a to v různých odstínech. Dne 31. května 1998 vedle sebe v Jindřichově Hradci stanuly lokomotivy 240.106 a 240.094 ČD. Foto Ladislav Budín





Podzimním sluníčkem rozzářená 240.106 ČD vezla 3. 10. 1998 okolo Horní vsi osobní vlak č. 8305. Foto Ladislav Budín





Večerní setkání 10. 10. 1998 v Jihlavě na "hlavním" - 240.106 ČD tam dovezla Os 8306, opodál "plecháč" 242.262 ČD.
Foto Ladislav Budín





Už trochu chátrající lak ještě stále dotvářel hezký vzhled stroje 240.106 ČD, který přes Horní Ves vezl 23. 4. 2005 Os 8309 do Veselí nad Lužnicí.
Foto Ladislav Budín





"Laminátka" 240.107 ČD přivážela 7. 6. 1998 do Horní Cerekve ještě pětivozový osobní vlak č. 8305 Jihlava - Veselí nad Lužnicí.
Foto Ladislav Budín





Když začala modrá "patra" pronikat na Vysočinu - lokomotiva 240.107 ČD vezla 1. 4. 2001 Os 8303 poblíž Horní Vsi na trati Jihlava - Veselí nad Lužnicí. Foto Ladislav Budín


Výrazným milníkem v provozu řady S 499.0 byl začátek platnosti nového GVD 1968/1969, v neděli 26. května 1968. "Laminátky" začaly ve velkém přebírat osobní a hlavně rychlíkovou dopravu, tehdy od Bratislavy na západ. V Brně se tehdy pomyslně přehodila důležitá výměna a valná část dálkových vlaků začala jezdit nikoli zavedenou trasou přes Českou Třebovou do Prahy, ale nedlouho před tím elektrizovanou a poměrně mladou tratí přes Havlíčkův Brod do Prahy. Důvodem byla jednak už souvislá elektrická vozba a pak se tím uvolnila silně zatížená trať údolím Svitavy pro předelektrizační úpravy, které však trvaly tři desetiletí. Když se podíváme na tehdejší jízdní řád, na bedra "laminátek" tehdy přišly expresy "Pannonia", "Balt-Orient" a "Slovenská strela", dále rychlíky "Metropol", bezejmenný R 11/12 Praha - Bratislava a k tomu sezónní rychlíky "Adriatica", "Trans-Balkan" a "Saxonia". S těmi se jezdilo až do stykové stanice Kutná Hora hl. n. Zdaleka ne všechny rychlíkové spoje tunelové údolí řeky Svitavy tehdy opustily - zůstal jí věrný denní R 27/28 Praha - Nové Zámky (pozdější "Podlužan"), nebo noční R 13/14, který se později stal základem prodlouženého vedení legendárního rychlíku "Horehronec", patřila k nim i tehdy denně vedená "Mamaia". Tyto spoje se v elektrické trakci vedly jen v kratším úseku Bratislava - Brno. Na tomto tradičním rameni se "laminátkami" samozřejmě vedla řada osobních vlaků. Značné množství lokomotiv bylo vázáno na nákladní dopravu, přičemž většina z nich jela až po kutnohorský styk, nezřídka s vystřídáním lokomotivních čet na trase a účastí dalších nácestných dep. Už v dalším GVD 1969/1970 se elektrická trakce mohla uplatňovat na návazném úseku tehdejšího II. hlavního tahu ČSD po Štúrovo. V předchozích dílech jsme vzpomenuli i skutečnost, že na přelomu 60. a 70. let rozvoj zdejší elektrizace na dlouho ustrnul a tak byl provoz řady S 499.0 depa Bratislava nastaven vlastně jen a pouze na tuto, tehdy však velmi silně frekventovanou magistrálu.





Předvánoční nálada - 23. prosince 2001 vjížděla do Horní Cerekve budějická 240.107 ČD. Foto Ladislav Budín





Lokomotiva 240.107 ČD ve Veselí nad Lužnicí dne 3. 11. 2002 - tamní strojvedoucí ji dlouho obsazovali. Foto Tomáš Dolejší





Novější verze jednotného nátěru ČD, zavedená v roce 1997, plně respektovala tvary "laminátek" a jejich barevné schéma, ne tak odstíny. Nosila jej i 240.107 ČD, zachycená 25. 9. 2004 v Jindřichově Hradci. Foto Ladislav Budín





Velmi věrné odstíny nosila svého času lokomotiva 240.108 ČD. Dne 17. 12. 2004 se blížila k Jihlávce s R 664. Foto Ladislav Budín





Znovu 240.108 ČD, tentokrát 16. 3. 2005 mezi Horní Vsí a Jihlávkou. Foto Ladislav Budín





Zajímavě oděná byla řadu let lokomotiva 240.109 ČD, taky jedna z mála, která nosila malé deskové pluhy. V poklidnou sobotu 4. ledna 1997 stála za halou provozního ošetření v depu České Budějovice. Foto Lajos





Stroj 240.109 ČD dne 24. 8. 1998 ve Veselí nad Lužnicí se soupravou "sypáků". Foto Tomáš Dolejší





Atypická a proto už zdáli dobře znatelná 240.109 ČD čekala 25. 2. 2001 na odjezd z uzlového Havlíčkova Brodu na Jihlavu.
Foto Ladislav Budín





Večerní zastavení osobního vlaku s lokomotivou 240.109 ČD v Horní Cerekvi. Psalo 22. 10. 2001 a "laminátky" budou ještě přes šest let tváří osobní dopravy na Vysočině. Foto Ladislav Budín





Již sjednocený vnější nátěr nesla 15. 10. 2006 lokomotiva 240.109 ČD, když přijížděla do odbočné stanice Horní Cerekev.
Foto Ladislav Budín


Velmi významným bodem v působnosti řady S 499.0 v Bratislavě byl podzim roku 1975, kdy vyvrcholilo její každodenní nasazení do rychlíkové vozby po II. hlavním tahu. Ano, tehdy se ve dvou etapách do provozu uvedly zbrusu nové a výkonnější dvouproudové (tehdejším výrazivem zvané) lokomotivy řady ES 499.0, jejichž domovem se analogicky po předchozích rychlíkových legendách řad 498.1, S 499.0 a S 499.1 stala opět Bratislava. Atmosféru tehdejších let si připomeňme výčtem rychlíků, jež dosud "laminátky" vedly - mezistátní "Hungaria", "Balt-Orient", "Meridian" či "Istropolitan", vnitrostátní "Slovenská strela", "Devín" či budoucí "Vysočina" R 570/571 Praha - Nové Zámky. To byly výkony od Štúrova anebo tehdy ještě hojně využívaného Komárna, resp. Bratislavy do Kutné Hory. Od půli června do půli září se k nim přidávaly sezonní rychlíky "Transdanubium", "Saxonia", tehdy ještě i "Metropol" či bezejmenný R 1372/1373 Bukurešť - Berlín. Kratší trasu po Brno měly rychlíky "Amicus", R 674/675 (budoucí "Podlužan"), po Břeclav se vozil tehdy rovněž sezonní rychlík "Varsovia". Tak by se dala charakterizovat nejvýstavnější pracovní náplň "laminátek", které tehdy na tomto poli přišly o výsadní postavení. Zůstaly jim tam jen ty obraty po Brno, víkendové posily typu R 1174 Nitra - Praha či R 1175 Praha - Zvolen a samozřejmě sezonní vlaky. Daleko větší měrou však působily v osobní dopravě od Břeclavi po Štúrovo a Komárno a ponejvíce v dopravě nákladní tamtéž. Za samostatný materiál by zřejmě stálo působení "laminátek" na úseku Štúrovo - Budapest, které mělo několik podob. Vozily tam jak vlaky osobní dopravy (rychlíky), tak nákladní expresy. Zpravidla je vedli strojvedoucí depa Nové Zámky a na úseku MÁV je doprovázeli piloti zdejší správy. Kvůli vyšší poloze troleje byla snaha vyčleňovat lokomotivy, upravené na vyšší pracovní tlak sběrače.





Netypický záběr konvoje parních lokomotiv, které kolem karlovarské místní části Dvory směrem na Cheb vezla 17. 4. 1992 "laminátka" 240.110 ČSD. V soupravě byly zařazeny parní stroje 498.022, 534.0323 a 524.1110. Foto Ladislav Budín





Lokomotiva 240.110 ČD během posunu v jihočeském uzlu Veselí nad Lužnicí dne 29. 8. 1998. Foto Tomáš Dolejší





Smutný konec vyhořelé lokomotivy 240.110 ČD v předjaří roku 2000. Snímek byl pořízen 27. 3. 2000 v domovském DKV České Budějovice.
Foto Tomáš Dolejší





Konečně se tímto snímkem dostáváme na jednu kolej textově i obrazově. Bratislavská lokomotiva s opravdu jedinečným číslem - S 499.0111 ČSD - byla navečer 7. 9. 1986 zachycena v Brně hl. n. Patrně čekala na příjezd R 675 "Podlužan" od České Třebové. A protože toho dne byla neděle, byl její obvyklý pobyt v Brně vyplněn obratem libereckých R 681/680 "Ještěd" do Bratislavy a zpět. Foto Ladislav Budín





Unifikovaná klasika počátku 90. let - 240.111 ŽSR vezla odpoledne 22. 7. 1996 ucelenou soupravu uhláků od Mladé gardy k bratislavské hlavní stanici. Určitě zaujmou malé talíře nárazníků. Foto Lajos





Elegantně zbarvená 240.111 ZSSK projela navečer 21. 6. 2005 vjezdovými návěstidly žst. Bratislava hl. st. v čele soupravy z Bratislavy-Nového Mesta.
Foto Lajos


Polovina 70. let se však nesla i ve znamení příchodu dalších lokomotiv řady S 499.0 z obvodu Jihozápadní dráhy, ať už natrvalo, nebo jako dočasná zápůjčka. Na pozadí byly dodávky prvních "plecháčů" řady S 499.02, které mířily právě tam. Současně docházelo i předávkám méně početné řady S 499.1. Její nasazení bylo podobné po boku spíše univerzálních strojů řady S 499.0, ale na některé výkony nebyly zrovna vhodné - obecně svými trakčními vlastnostmi nepatřily do průběžné nákladní dopravy, výjimku v tom činily třeba lehké nákladní expresy a stejně tak ani k dopravě těžkých rychlíků přes Vysočinu do Kutné Hory. Tam se vozila třeba jen lehčí "Slovenská strela", nebo neturnusově i sezónní rychlíky, ovšem těm pak bylo třeba pomáhat přípřežními či postrkovými stroji. To už ale byla situace, kdy bylo dobré každé "kolo". Na místě je asi základní definování provozního nasazení. Jak už z předchozího textu vyplynulo, odehrávalo se zpočátku "jen" mezi Kutnou Horou a Štúrovem a Komárnem a pak i dále. V dopravě osobní, tj. vozbě rychlíků od maďarských hranic po kutnohorský styk. Osobní vlaky měly kratší ramena a s nimi "laminátky" jezdily nejdále do Brna. Do osobní dopravy ještě spadaly lokomotivy na soupravových vlacích v bratislavském uzlu, když převážely vlakové soupravy z odstavných kolejí v Rači, Novom Meste na "hlavné", anebo na odstavné nádraží vedle depa. Nákladní doprava je těžko popsatelná, ale dá se v hrubých rysech rozlišit na dopravu mezistátních či vnitrostátních tranzitů po II. hlavním tahu, na dopravu místní - vozbu manipulačních vlaků, dispečerské výkony okolo Bratislavy či postrky proti svahům v úbočí Devínskej Kobyly z obou stran. A jistě by se dala vzpomenout řada dalších.





Spíše tuctový záběr a technicky málo dokonalý. Ale na zajímavém místě. Bratislavský stroj S 499.0112 (240.112) ČSD projel odpoledne 29. 9. 1990 stanicí Rohatec a míří ke stykové stanici Nedakonice. V té době ještě běžný jev. Foto Lajos





Hezké setkání zástupců tří železničních správ v pohraniční Břeclavi - v tu chvíli ideální "fotomrak" pomohl 2. 6. 1995 zahalit slunce a pořídit snímek lokomotiv 240.112 ŽSR, 771.068 ČD a 1014.002 ÖBB. Foto Lajos





Poněkud ošuntělá, ale velmi autentická lokomotiva 240.112 ZSSK Cargo byla zachycena s nákladním expresem 21. 5. 2005 na zastávce Bratislava-Železná studienka. Foto Lajos





Novozámecká "laminátka" 240.113 ZSSK objížděla 31. 1. 2003 soupravu osobního vlaku v konečné stanici Komárno. Sekundovala jí přibližně stejně věkovitá "cecaňa" 751.199 ZSSK před remízou zdejšího malého, ale tehdy ještě funkčního depa. Foto Lajos





Lokomotiva 240.113 ZSSK míjí 21. 5. 2005 přejezd s pomníčkem v traťovém úseku Reca - Pusté Uľany v čele osobního vlaku z Bratislavy do Štúrova.
Foto Lajos


Uplynula řada let i vody ve Váhu, Dunaji či Moravě, než došlo k další elektrizaci tratí na jihozápadním Slovensku. Na sklonku 70. let přišel ke slovu odklonový a tak trochu odlehčovací úsek a proti sobě šly pracovní vlaky EŽ od Galanty, Sereď a Trnavu a od Kútů z opačné strany. Souvislá vozba tam začala na jaro 1982 a už tehdy se mezi tranzitní nákladní vlaky vmísily i sezonní rychlíky "Saxonia" a "Favorit". Z dnešního pohledu je jistě zajímavé, že trolej prošla trnavským uzlem po jednokolejkách, zatímco dvoukolejná povážská železnice zůstávala pevně v rukou motorové trakce. Není divu, dokonalé pokrytí zdejší elektrické dopravy bylo nad tehdejší možnosti ČSD i výhradního výrobce elektrických lokomotiv, koncernového podniku ŠKODA Plzeň, protože se do cesty stavěl ještě těžko překonatelný styk rozdílných elektrizačních soustav. A tak se teprve roku 1985 mohly rozjet vlaky v elektrické trakci alespoň po tradiční uzel Leopoldov. A nezůstalo jen u toho, už o rok později se nenápadně povytáhly troleje z Nových Zámků do Šuran a z Palárikova tamtéž. Roku 1986 se tam pak přenesly přepřahy vlaků, směřujících na Zvolen. I další nové elektrizované úseky byly spíše kratší, ale i navzdory tomu měly dopad na změnu vozby. To nejprve platilo na trať Břeclav - Přerov, kde byl od roku 1981 v elektrickém provozu nejprve z Břeclavi do sousedních Hrušek, od dva roky později do Lužic a na podzim 1984 do vedlejšího Hodonína. Ostatně vůbec první vlak v elektrické trakci tam dovezla právě bratislavská S 499.0098. Zahájením elektrického provozu na celé trati k 29. 3. 1985 se umožnilo zajíždění "laminátek" do Nedakonic, kam byl situován styk střídavé a stejnosměrné soustavy v rámci této trati. Od listopadu 1987 na to vhodně navázal jednokolejný úsek Hodonín - Holíč nad Moravou - Kúty, kde však se všeobecným poklesem nákladní dopravy tato cca v létě 1990 skončila a pak následovaly jen ojedinělé pokusy o její oživení, nebo spíše sporadická osobní doprava na slovenském úseku.





Lokomotiva 240.114 ŽSR si velmi dlouho udržela svůj jednotná nátěr z počátku 90. let. U nástupišť uzlové stanice Nové Zámky byla zachycena na sklonku 90. let. Foto Dodes





Jiná forma jednotného a ne zrovna příliš populárního nátěru - 240.114 ZSSK opouštěla 30. 12. 2015 stanici Sliač kúpele. Foto Luko3105





Vzácný snímek jednoho z pokusů o první sjednocení nátěrů "laminátek". Lokomotiva S 499.0115 ČSD, která měla v červeném laku jen hlavní rám a zbytek skříně krémový, vyjížděla 7. 3. 1975 z odbočné stanice Křižanov s R 571, pozdější "Vysočinou". Foto Jiří Caska





V období přechodu na nové označení prošla lokomotiva S 499.0115/240.115 ČSD dílenskou opravou a tak jí bylo staré označení ještě ponecháno a dokonce jí vydržely i původní smaltované tabulky s římskými jedničkami. V létě 1988 byla zachycena v pobočném depu Bratislava východ 2, za ní tehdy zbrusu nový stroj, patrně 363.107. Foto Palo





Do historie vstoupila lokomotiva 240.115 ŽSR tím, že jako první v dlouhé řadě nesla obnovený klasický nátěr, který se od léta 1993 dosazoval jako jednotný pro tyto stroje nově vzniklé správy ŽSR. Už trochu provozem zašlý jej představuje 19. 2. 1995 vedle trnavského "pantografu" 560.018 ŽSR a přestavěného prodlouženého 1. nástupiště v Bratislavě hl. st. Foto Lajos


Novou velkou příležitostí pro "laminátky" bratislavského depa se stala postupně elektrizovaná povážská dráha, slavnostně zprovozněná 2. 2. 1988. Hlavně v počátečním období, než bylo dodáno odpovídající množství nových dvousystémových lokomotiv řady 363 a než se je podařilo připravit k relativně spolehlivému rutinnímu nasazení, jezdily "laminátky" až po Belušu. V pozdějším období jejich zdejší význam poklesl, ale neodmyslitelně patřily k vozbě na kratší vzdálenosti (Trnava, Leopoldov), i dále proti proudu Váhu (Nové Mesto nad Váhom, Trenčín či Trenčianska Teplá).

Když už se v chronologickém a spíše jen informativním přehledu dostáváme na závěr 80. let, pak si ještě jednou připomeňme vozbu sezonních rychlíků na tratích II. hlavního tahu. Zatímco obecně byla osobní doprava tradičně v režii depa Bratislava (slangově "hlavné"), pak převážná část nákladní dopravy spadala do působnosti pobočného depa Bratislava východ - tedy vlastně obou služeben, na starém (dnešní Rendez) i na novém. Odtud pocházely strojní čety. Přes léto však docházelo k určitému přeskupení sil, náhlému navýšení turnusové potřeby a vozbě sezónních vlaků, promíchané s dopravou především nákladních expresů. A to byla právě doména "východňárů", zatímco na některé jejich výkony přechodně nastupovaly čety depa Leopoldov. Ještě než došlo ke společenským změnám ve střední a východní Evropě, po nichž se otevřely hranice na západ a skončila masová turistika v rámci východního bloku, byla už tak tvrdá práce všech zainteresovaných železničářů každoročně okořeněna množstvím letních rychlíků. Z posledního období tak vzpomeňme dnes už pozapomenutá jména "Saxonia", "Favorit", "Transdanubium", "Mamaia", "Trakia", "Vitoša", "Corvina" či "Rujana". To byly vlastně poslední vlaky osobní dopravy, které brázdily tratě II. hlavního tahu až po Kutnou Horu, jejichž čela zdobily bratislavské "laminátky" a připomínaly jejich počáteční nasazení o dvě dekády dříve. Posledním takovým výkonem byl úplně nakonec páteční R 1175 Praha - Zvolen v GVD 1992/1993, pro nějž se lokomotiva navážela v závěsu R 674 "Podlužan", tehdy výjimečně trasovaného přes Havlíčkův Brod.





"Laminátka" 240.116 ŽSR bývala svého času asi nejhezčí "dispečerkou" v Bratislavě. Když 12. 3. 1998 vznikl v Kútech tento snímek, už to tak docela neplatilo, ale byla ještě živoucí vzpomínkou. Jehlanový pomník mezi kolejemi směr Bratislava a Trnava (zcela vpravo) byl už téměř před 100 lety vybudován na paměť rekonstrukce dosud lokální železnice z Devínskej Novej Vsi na trať hlavní, kterou se vyhlášením Československa a následnou přestavbou v letech 1919 až 1921 stala. Foto Lajos





Unikátní záběr nové lokomotivy S 499.0117, pořízený koncem léta 1969 na dvoře plzeňské Škodovky. Za ní stojí patrně sesterská S 499.0118, protože ta se předávala současně. Foto: archiv ŠKODA Plzeň, repro Jiří Caska





Výmluvný snímek těžce poškozené lokomotivy S 499.0117 po mimořádně tragické nehodě u Řikonína. Lokomotiva tehdy vedla Ex 57 "Pannonia" do Kutné Hory a na zdejším viaduktu se střetla s vyšinutými nákladního vlaku, stojícím v sousední koleji. K jejich vykolejení a vniknutí do průjezdného profilu sousední koleje došlo po najetí lokomotivy S 489.0041, která se vracela z postrku a na hlásce Níhov byla nedopatřením vpuštěna do obsazeného oddílu. Nehoda si tehdy vyžádala 31 obětí na životech a to ve vozech, stržených z vysokého mostu do údolí. Těžká lokomotiva se na mostě udržela, ale byla těžce poškozena, následně dopravena do dílen DPOV Kolín a tam po zrušení v roce 1974 i rozložena. Reprodukce z tv cyklu "Osudové okamžiky", ČT 2006.





Ještě jeden snímek z televizního dokumentu, kde se objevil vyšetřovací spis a tato publikovatelná fotografie. Reprodukce z tv cyklu "Osudové okamžiky", ČT 2006.


K rozšíření působnosti "laminátek", tehdy již úředně řady 240, došlo přímo v bratislavském uzlu, a to když v dubnu 1991 začal elektrický provoz z Bratislavy ÚNS do Petržalky a dál přes Rusovce do maďarské Rajky. První vlak tudy vedla lokomotiva S 499.0027. V téže době se rozbíhala elektrizace ze Šuran ke Zvolenu, kam etapovitě dospěla roku 1995 - ale o tom jsme si už povídali v kapitole, zaměřené na provoz v depu Nové Zámky. Nakonec se na sklonku roku 2006 otevřelo pole působnosti až do Banské Bystrice. Méně známou skutečností z poměrně novodobé historie byl provoz z Bratislavy na severozápad. Hned první GVD po rozdělení ČSD znamenal konec působnosti buď v nové pohraniční stanici Kúty, což platilo pro nákladní dopravu, anebo výjimečně po Břeclav. Nastalo období zbytečných přepřahů a zdržování. První nabourání tohoto stavu bylo už v září 1994, kdy s podzimní změnou začal rychlík "Podlužan" jezdit s řadou 240 ŽSR až do Brna, kde tehdy ještě stále předávalo žezlo motorové trakci. Až o dekádu později roztály ledy a nejenže začala služba řady 242 ČD po Štúrovo a později po Zvolen nebo Banskou Bystricu, a stejně tak řada 230 ČD prolomila neviditelnou bariéru PPS Kúty, ale naopak se řada 240 - tehdy už ZSSK Cargo - vrátila s nákladními expresy na kutnohorské rameno. Zatím asi posledním a zcela nepatrným přírůstkem v rozsahu vozby řady 240 je úsek Beluša - Dolné Kočkovce - Púchov, který se včetně púchovské stanice 1. 8. 2015 poněkud diskutabilně přepnul ke střídavé elektrizační soustavě a sporadicky se tam "laminátky" objevují.

Podrobněji popisovat provoz a vlastně celé působení "laminátek" zejména v Bratislavě je téma na román. Bez přehánění. Za půlstoletí se toho odehrálo mnoho, co by se mohlo, nebo dalo vzpomenout. Personál, zázemí, slavnostní okamžiky, ale i nehody a naopak okamžiky tragické, ale i méně známé a fatální nehody. Údržba lokomotiv - od pouhého provozního ošetření přes dílenské opravy, až k rozsáhlým opravám po násilných poškozeních. Proměny barevného uspořádání, přeznačování. Jednotlivě vývoj po grafikonech, nebo jeho zásadních změnách. Těch možných témat je spousta a ty mašiny si takové ohlédnutí zaslouží. A ten, kdo jej bude někdy tvořit, bude mít krásnou, ale velmi obtížnou úlohu.





Novozámecká lokomotiva 240.118 ŽSR vyšplhala 20. 5. 1999 do výhybny Horný Piaľ při vedení osobního vlaku z Nových Zámků do Zvolena. Foto Lajos





Jedna z mnoha podob přeshraničních osobních vlaků v úseku Břeclav - Kúty - stroj 240.119 ZSSK vede 8. 7. 2007 soupravu osobního vlaku EOs 2019 od zastávky Brodské k uzlu Kúty. Foto Lukáš Hučko





S úspěchem se "laminátky" používaly a stále používají pod svahy Malých Karpat v úseku Bratislava - Leopoldov. Tak tomu bylo i 4. 11. 2010, když byla na přestavěném úseku u Pezinku zastávky zvěčněna lokomotiva 240.119 ZSSK na osobním vlaku 3026. Foto Lukáš Hučko





Ještě docela zánovní lokomotiva S 499.0120 - každopádně ještě s laminátovými kabinami - byla 15. 9. 1973 vyfocena v jižní části brněnského hlavního nádraží. Foto Jiří Caska





Ve svojí době už velmi vzácný snímek - lokomotiva 240.120 ŽSR jela 22. 2. 1993 strojně z Nedakonic přes Hodonín do Břeclavi. Na okamžik zastavila a autor se ji pokoušel dostat mezi dlouhé zimní stíny. Foto Lajos


Uvedením značky dalšího nového, třebaže státního dopravce, se přenášíme do dnešní doby. Po pronájmech došlo i k odprodeji některých "laminátek" privátním dopravcům, výjimečně ke zrušení a likvidaci. Přestože průběžně dochází k jejich nahrazování moderními vozidly v oblasti osobní i nákladní dopravy, role "laminátek" (a nejen v Bratislavě) je zatím ještě nezastupitelná, i když už mají svá nejlepší léta za sebou, o morální zastaralosti se raději ani nebavme. Ale o tom, že i po 50 letech každodenního tvrdého provozu budou stále v plné kondici a v tak vysokých počtech, se při jejich dodání asi nikomu ani nezdálo. A nejen za to těm krasavicím, s trochu tvrdým chodem a občas poněkud netěsnými kabinami, ale spolehlivým a relativně jednoduchým, patří hluboké uznání a poklona. To se podaří jen málokterým. Stejně jako udržujícímu a obslužnému personálu, protože bez něj by to nešlo. Bez lidského umu a vědění by takové lokomotivy nevznikly, ani nevyjely a ani nevydržely do dnešních dnů.


Text: Lajos s použitím informací Paľo Kukučíka a Davida Rektora
foto: Lajos, Dodes, Ladislav Budín, Lukáš Hučko, Palo, Tomáš Dolejší a Jiří Caska



Odkazy na související články:
Padesát let "laminátek" ČSD (1)
Padesát let "laminátek" ČSD (2)
Padesát let "laminátek" ČSD (3)
Padesát let "laminátek" ČSD (4)
Padesát let "laminátek" ČSD (5)
Padesát let "laminátek" ČSD (6)
Padesát let "laminátek" ČSD (7)
Padesát let "laminátek" ČSD (8)
Padesát let ''laminátek'' (9)
Padesát let ''laminátek'' (10)
Padesát let ''laminátek'' (11)
Padesát let ''laminátek'' (12)
Padesát let ''laminátek'' (13)
Padesát let ''laminátek'' (14)
Padesát let ''laminátek'' (15)


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=2068