Čtvrtstoletí elektrické trakce přes Holíč (1)

railtrains.sk

Dátum:  09.11.2012 0:00   |   Rubrika:  Z tratí ŽSR a SŽDC   |   Vytlačené:  01.04.2020 4:13

 Před 25 lety, na podzim roku 1987, se začala psát poměrně neslavná historie elektrické trakce na 25 km dlouhé spojnici Hodonín – Holíč nad Moravou – Kúty. Přestože se pod zdejší trolejí mnoho vlaků v elektrické trakci neprovezlo, bezpochyby si tento počin zaslouží ohlédnutí.










V tomto díle se budeme, stejně jako před nedávnem na přilehlé „Hrbaté“ (Kúty – Trnava), jako první věnovat nákladní dopravě. I zde měla mít rozhodující slovo, v elektrické vozbě spíše slovo jediné. Z Břeclavi přes Kúty do Bratislavy se jezdilo od slavnostního zahájení dne 10. 11. 1967, tedy i tento úsek vzpomene své půlkulaté výročí. Od Břeclavi do Hodonína přijel první neoficiální vlak s elektrickou lokomotivou S 499.0098 LD Bratislava už 28. 11. 1984, na uceleném úseku Břeclav – Přerov byl elektrický provoz zahájen 29. 3. 1985. Natažení troleje na 24,8 km dlouhý úsek Hodonín – Holíč n. M. - Kúty tak bylo logickým pokračováním, neboť se tudy prováděla pravidelná vozba průběžných nákladních vlaků, pro něž se ještě musela turnusově vystavovat řada T 679.1 - „sergeje“. Kromě toho se úsek přes Holíč považoval za alternativní trasu mimo velmi přetížený břeclavský uzel. Použitá napěťová soustava byla samozřejmě střídavá 25 kV, 50 Hz, řečená též „jižní šťáva“.



Rozjezd maloměřické 230.092 v létě 1993 z Hodonína pod tamním věžovým stavědlem č. 3 byl sice směr Břeclav, ale dalo se odtud odjet i směr Holíč.
Foto Lajos



Výskyt bratislavských „laminátek“ na jižním úseku „Ferdinandky“ byl na přelomu let 1992/1993 už velmi vzácný. Stroj 240.120 ŽSR se 22. 2. 1993 strojně vracel z Nedakonic, a na domovskou síť odjel samozřejmě po dvoukolejce.
Foto Lajos


Přerovské „eso“ 363.025 zapřahá 31. 8. 1992 nákladní vlak v Kútech, ale pojede přes Břeclav. O několik týdnů později se mi při noční směně poštěstilo, že tento stroj vezdl z Přerova do Holíče soupravu chladicích vozů, které zde bývaly deponovány, pak strojně do Kútů a odtud s Pn vlakem přes Břeclav zase domů.
Foto Lajos


I když je trasa Hodonín – Břeclav – Kúty (cca 37 km) delší, je dvoukolejná a vede téměř v rovině, což se nedá říci od odvrácené straně tohoto „Bermudského trojúhelníku“. Na jednokolejce jsou pouze dvě nácestné stanice, přičemž v Holíči jsou tři a v Gbelech jen dvě zatrolejované dopravní koleje. Donedávna místně stavěné výměny (dnes samovraty) bez závislosti na návěstní technice, postupně předělávanou z mechanických na světlené návěstidla. Limitujícím je úsek Hodonín-zastávka – Hodonín, kde jsou ostré protisměrné oblouky ve stoupání cca 10 promile. To znamenalo omezení normy 1200 tun na jednu „laminátku“ při zastavení před vjezdovým návěstidlem žst. Hodonín, anebo 1800 tun při zaručeném vjezdu. O rychlostním omezení nemluvě – v Hodoníně po hranici je maximální rychlost 40 km/h, po vjezd do Holíče pak 60 km/h a dál na Kúty již 80 km/h. Rozhodně tedy nemohlo jít o dopravně výkonnou trať, ovšem v případě mimořádností – a ty čas od času nastávají – velmi dobře posloužila.

Vlastní elektrizace probíhala od léta 1986 do podzimu 1987, a to i v zimním období. Z doby výstavby vzpomeňme např. otrokovického „pielsticka“ T 466.0215, který měl jako poslední v LD Břeclav funkční parní generátor a s ním pomáhal při obsluze pojídné betonárky, nebo pro změnu poslední provozní vůz své řady v depu, „singrovku“ M 240.0013, která na pracovních vlacích dopravovala vozy s jeřábem. Raritou bylo výstražné zbarvení betonových stožárů na okraji Holíče červeno-bílými pruhy, kvůli přilehlému svazarmovskému, dnes sportovnímu letišti.

Napájení tohoto úseku bylo z břeclavské napájecí stanice (ta napájí úseky po Popice k Brnu, po Rohatec-zastávku k Přerovu, po státní hranici s Rakouskem, po Moravský Ján na Bratislavu a po vjezd do Kútů od Jablonice), ovšem po rozdělení čs. federace došlo k úpravám, na moravském břehu v Hodoníně se vybudovala dálkově ovládaná spínací stanice a každá správa si napájí svůj úsek. To platí i pro údržbu trakčního vedení, o které se starají OTV Bzenec-Přívoz a OTV Zohor.




Vzpomínka na první sérii naturálních vyrovnávek české a slovenské strany za odebrané teplo – 240.122 ŽSR dovezla za soumraky 26. 3. 1993 soupravu „wapek“ s lignitem jako EPn 62432 od Holíče do Hodonína. Vedle odpočívá stroj 363.012 ČD z LD Přerov na soupravě končícího osobního vlaku, v pozadí ještě funkční cukrovar.
Foto Lajos


Kvůli kontrole pohraniční policie a celní správy musela 13. 12. 1999 v Hodoníně-zastávce zastavit 240.145 ŽSR. Odvážela soupravu prázdných vozů zpět na síť ŽSR. V pozadí je cíl uhelného vlaku – Elektrárna Hodonín (EHO), ještě se všemi čtyřmi stometrovými komíny.
Foto Lajos



Fotomrak provázel průjezd vyrovnávkového vlaku EVn 44625 přes pohraniční most nad řekou Moravou za Hodonínem dne 15. 12. 1999, v čele vlaku je stroj 240.097 ŽSR.
Foto Lajos


Slavnostní zahájení elektrické provozu proběhlo 3. 11. 1987. Těsně předtím vydala Správa Východnej dráhy v Bratislavě stručnou depeši o zavedení zvláštního vlaku, na který mělo RD Bratislava vystavit lokomotivu řady S 499.0 v „bezzávadovom stave“ a s ní měl být spojen jeden vůz 1. třídy, tehdejší řady Am. Bližší informaci k tomu neznáme, ale třeba se někdy dovíme, která lokomotiva si tento výkon odbyla. Od tohoto dne se také datuje zahájení pravidelného elektrického provozu. Zvláštní rychlík byl veden v trase Hodonín – Holíč – Kúty a ve všech uvedených stanicích byl patřičně uvítán. Dobový tisk (v tomto případě Jihomoravský železničář č. 50/1987) neopomenul zdůraznit, že šlo o urychlení o 7 měsíců před plánovaným termínem (ke GVD 1988/89) a že si daly všechny dodavatelské podniky sdružený socialistický závazek předat elektrizovaný úsek do 7. 11. 1987, tedy k tehdy velmi oslavovanému 70. výročí VŘSR.

Jak výstižně řekl jeden z hodonínských dopravních „harcovníků“ - s elektrickou trakcí na Holíči prakticky skončila nákladní doprava. V podstatě ano, protože pravidelný provoz trval jen poměrně krátce, a to do konce května 1990. Už tehdy, s poklesem objemu přepravené zátěže na tratích ČSD, se všechny tranzitní vlaky vozily přes Břeclav. Zde se jednalo o relační Pn vlaky Kúty – Přerov a Kúty – Nymburk. Do té doby se přes Holíč „proháněly“ vlastně jen „laminátky“ řady S 489.0 (230) LD Brno-Maloměřice, stejně tak „laminátky“ řady S 499.0 (240) LD Bratislava a „esa“ řady ES 499.1 (363) LD Přerov, pokud byl ovšem těchto dostatek, protože ještě do roku 1989 zde bylo možné stále vídat i přerovské či břeclavské „sergeje“.

Další jízdy nákladních vlaků byly jen mimořádné a velmi vzácné, zůstalo jen u místní nákladní dopravy, vedené v nezávislé trakci. Na spojce Hodonín - Holíč to byli hodonínští "pielstici" řady T 466.0 (735) s vlečkovými vlaky na hodonínské průmyslové periferii, na celé trati Kúty - Veselí n. Mor. pak "ceculy" ř. T 478.1 (751) a zejména T 478.2 (752) LD Veselí n. Mor.



Typická tvář místní nákladní dopravy na holíčské trati - „pielstick“ 735.015 se večer 22. 5. 1996 vrací z obsluh hodonínských vleček do stanice.
Foto Lajos


Vzpomínka na dobu, kdy se ještě obsluhovaly vlečky hodonínské „tabáčky“ (objekt v pozadí) a blízkého dřevopodniku Lignum. Turnusový „pišta“ 735.270 ze druhé hodonínské zálohy a poslední napadaný sníh
dne 17. 3. 1997.
Foto Lajos


Na jaře roku 1993 se velmi intenzivně jednalo o zřízení společné přechodové stanice v Hodoníně s předpokladem dopravy ucelených vlaků bez řadicích prací a bez přepravy fytopatologického zboží a to na úkor uzavíraného přechodu Vrbovce. Nakonec k aktivaci nedošlo, ačkoliv dodnes je tento úsek veden jen jako alternativní přechod. I tehdy přechod v Kútech pro celou oblast postačoval, byť s nemalými problémy. Jen několikrát se z důvodu výlukové činnosti vypravily nákladní vlaky z Hodonína do Kútů, ale šlo jen o výjimky. I dlouhodobě zpracovávané nákladní vlaky Pn 45690 až 45698 Přerov – Kúty, které v Hodoníně od roku 1993 dobíraly početnou místní zátěž "5490" pro PPS Kúty, kde byla zpracována, putovaly zásadně přes Břeclav.

Prvním narušením dlouhého spánku byla vozba ucelených vlaků s lignitem z Bane Čáry (spojena tehdy ještě elektrizovanou vlečkou) se stanicí Kúty pro Elektrárnu Hodonín. Stalo se tak koncem března 1993, kdy se po rozdělení Československa a společné měny naturálně vyrovnávala slovenská strana za odběr tepelné energie z EHO pro holíčská sídliště. Tehdy se Pn/Vn vlaky vozily s bratislavskými „laminátkami“ a četami RD Bratislava-východ. Na přelomu listopadu a prosince 1999 se tato vozba znovu opakovala několika soupravami „wapek“, tehdy označených písmeny „K-H“ (jako kyvadlové vozy pro relaci Kúty – Hodonín).

Při rekonstrukci mostních konstrukcí přes Kyjovku u Lanžhota v květnu 2005 byly ve dnech 21. až 22. 5. 2005 vedeny tímto úsekem tranzitní nákladní vlaky, především nákladní expresy. Velkou komplikaci přinesla skutečnost, že jeden z ocelových mostů před Holíčem měl z důvodů svého stáří a konstrukce omezenou nosnost a tak všechnu vozbu musely zajistit „žehličky“ řady 210. O nákladní vlaky se postaraly stroje čerstvě vzniklého ZSSK Cargo – 210.051, 210.060 a 210.070.



Ranní sluníčko se směje na stroj 210.051 ZSSKC, přijíždějící časně ráno 22. 5. 2005 od Hodonína do Holíče.
Foto Ivo Raab



Na rovinkách za Holíčem byla zachycena 210.060 ZSSKC se soupravou nízkostěnných vozů. Foto Ivo Raab



Dokonale sestavená přípřež „žehliček“ 210.070 + 210.060 ZSSKC v čele kontejnerového „nexáku“ projíždí mezi Kopčany a Holíčem. Foto Ivo Raab



Tentýž vlak vidíme na nouzově pořízeném záběru při překročení státní hranice u Hodonína. Foto Jaroslav Valeš



Lokomotiva 210.060 ZSSKC symbolicky míjí tabuli s označením státní hranice České republiky
a vjíždí na most přes Moravu.
Foto Jaroslav Valeš


A poslední záběr z odklonové akce v květnu 2005 – čerstvě nalakovaná 210.070 ZSSKC najíždí na domovskou slovenskou půdu a míří Holíčským státním lesem na Kúty.
Foto Jaroslav Valeš


O čtyři roky později se kvůli rekonstrukci dyjských mostů v Břeclavi odklony opakovaly, avšak tehdy jen v osobní dopravě, zatímco nákladní doprava takříkajíc počkala. Čestnou výjimkou byl převoz polského koksu do Rumunska náležitostmi IDS Cargo, které zde vyzkoušelo možnosti dopravy.



V létě 2009 projel přes Holíč jediný nákladní odklon a to ještě v režii privátního dopravce - „dvojče“ 740.758 + 740.518 IDS Cargo čeká na volnou trať odpoledne 4. 8. 2009 v Holíči. Z snímku, pořízeného na gbelském zhlaví, je patrné zatrolejování zdejší stanice. Foto Lajos


Zatím posledním náznakem nákladní dopravy byly zkušební, či poznávací jízdy slovenské společnosti Expres Rail v únoru 2012, ovšem zatím k žádné realizaci nákladní vozby tímto úsekem nedošlo.



Poznávací jízda pronajaté „laminátky“ 230.025 ČDC v únoru 2012, výjezd z lesa u holíčského letiště.
I po čtvrtstoletí je ještě patrný výstražný nátěr betonových sloupů trakčního vedení.
Foto Lajos



Nezbytný místopisný snímek – 230.025 ČDC pomalu projíždí Hodonínem-zastávkou.
Foto Lajos


A pohled z opačné strany, při druhém návratu z Hodonína. Dojde k realizaci zamýšlených přeprav?
Foto Lajos


Tolik tedy kapitola skutečně neslavné nákladní dopravy – příště se podíváme na neméně zajímavou osobní dopravu. A ještě jedna poznámka – zde použité fotografie už byly povětšinou již prezentovány jinde a při jiné příležitosti, avšak protože je fotografického materiálu na toto téma skutečně velmi málo, nezbývá mi, než se opakovat. Děkuji za pochopení.



  1. K elektrickému provozu nezbytně patří i údržba, zde vidíme „mandelinku“ MVTV 2-045 z OTV Bzenec-Přívoz na okraji Hodonína v srpnu 2012.
    Foto Milanisko




Vzpomínka na první zveřejnění elektrického provozu do Holíče – ukázka z jízdního řádu ČSD pro
GVD 1988/1989.


K přiblížení tehdejší doby připojujeme i jízdní řád tehdejší tratě č. 361 ČSD, byť z něj plyne jen osobní doprava.


A pro úplnost ukázka jízdního řádu tratě č. 361 ČSD v opačném směru.


Text: Lajos
Foto: Ivo Raab, Jaroslav Valeš, Milanisko a Lajos



Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk http://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: http://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=946