Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Ždánické '' depenko'' ....

Ždánické '' depenko'' ....

 
Návazně na předchozí příspěvky o konci osobní dopravy na lokálce Čejč - Ždánice přinášíme trochu jiné ohlédnutí a to za méně známou historií ždánického depa. Dvoukolejná remíza byla postavena během roku 1909, až po zahájení pravidelného provozu. Do té doby trať obsluhovala vozidla z čejčské strojové stanice, která již dávno zmizela z povrchu zemského.

 











Na sklonku 20. let se zdejší strojní služba dočasně zrušila a vozidla vyjížděla z Čejče. Obě strojové stanice organizačně spadaly pod Správu výtopny v Břeclavi, byla dokonce zrušena. Po přechodné době však byla činnost depa obnovena a jeho význam podtrhlo přidělení dvojice motorových vozů řady M 120.4 na konci roku 1932. Avšak již v letech 1936 - 1939 byla veškerá doprava na rameni Klobouky u Brna - Ždánice zastavena a ožívala jen sezónní doprava cukrové řepy. Teprve po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se na trať vrátila osobní doprava. Přechod válečné fronty v dubnu 1945 však znamenal zánik původního depa, protože jej zaminovala destrukční četa ustupujícího wehrmachtu a jen na prosby železničářů, že ve výpravní budově bydlí několik rodin, tato ušetřila alespoň typizovanou staniční budovu.




Omšelá plechová tabule po léta zdobila vrata remízy strojové stanice Ždánice



Nádech historie - "Tatra" M 131.1463 byla spojovníkem mezi historií a současností. Ždánické depo tomuto vozu poskytlo azyl a v ústraní se zde tento motorák dočkal novějších časů.



Kmenový ždánický vůz 810.224 vyjíždí 21. 4. 1991 z remízy na další sérii vlaků.



Pohled z opačné strany, pořízený 21. 8. 1991, ukazuje naftové hospodářství a pomocné objekty depa.



Hodonínský vůz 810.545 vyčkává čas na výjezd "na hranice depa" v říjnu 1993. Tehdy již byla výzbrojní stanice zrušena.



Nedlouho po válce byla na původním místě znovu vybudována nová remíza, která - soudě podle fotografií - odpovídala té předchozí. Mohutné obvodové zdivo, bohatě prosklené boční stěny i čela, prohlídkové kanály v celé délce, masívní dřevěné překlady a dřevěná střecha s odvětracími komínky. Vedle přistavená sociální část a vodárna. Zprovozněním nového depa někdy na konci 40. let se do Ždánic vrátila strojní služba, ale už jen v podobě osobní dopravy a motorových vozů. V roce 1955 se zde usadily tehdy nové "tatrovky" M 131.1441 a M 131.1463 - přičemž oba vozy na rozdíl od původního depa ještě existují a slouží k nostalgickým účelům. Nákladní dopravu zprvu zajišťovala strojová stanice Čejč a pak už vozební stanice Hodonín, která postupně převzala tamní výkony.




Situační plánek s kolejištěm depa a koncovým zhlavím dopravny Ždánice.



Celkový pohled na remízu ždánického depa v lednu 1998. Tehdy již bývalá strojová stanice ukrývala neprovozní "pielsticky".



Opačná boční strana remízy, v pozadí vystupuje objekt vodárny.



Velmi zachovalý ráz depa s vyčkávacími návěstidly a vodním jeřábem.



Unikátní vodní jeřáb - po čase byl místními nadšenci přemístěn do žst. Kyjov.


Depo však bylo vybaveno nejen čerpací stanicí na motorovou naftu, ale i vodním jeřábem, takže se zde mohly dozbrojovat a ošetřovat parní lokomotivy od manipulačních vlaků, které zde byly celkem běžné ještě v polovině 60. let. Po léta bývaly ve Ždánicích domovem dva motorové vozy, přičemž jeden "hobloval" kmenovou trať a druhý mu ráno a večer vypomáhal na protiběžných vlacích, jinak vozil osobní vlaky na přilehlé "hlavní lokálce" Hodonín - Zaječí, kde převažovaly klasické soupravy s dvounápravovými vozy, tažené ještě parními stroji řady 433.0, po roce 1965 už "karkulkami" T 444.1 a od předjaří 1974 i novými "pielsticky" T 466.0. Právě lokomotivy těchto řad vozily přes 26promilové kopečky své Mn vlaky do Ždánic - vždy jak v Hodoníně došlo ke generačnímu střídání. Mezi roky 1966 až 1974 to však byla ryze nákladní "karkulka" T 444.0214 (zprvu ještě i T 444.0235, pak vystřídací T 444.180).
Vánoce roku 1977 byly ve Ždánicích opravdu štědré - přesně na Štědrý den 24. 12. 1977 úspěšně vykonal technicko-bezpečnostní zkoušku nový motorový vůz M 152.0223, který se ještě téhož dne převezl do Ždánic a od prvního svátku vánočního už vozil své první cestující. Sesterský vůz M 152.0224 při první TBZ kvůli rychloměru nevyhověl, "policajtku" si zopakoval 29. 12. 1977 a pak se zařadil do dvoudenního oběhu. Dosavadní trojice M 131.1268, M 131.1441 a M 131.1463 byla rozpuštěna, první jmenovaný vůz byl zrušen, druhý odprodán na vlečku ACHP v Městečku Trnávce a třetí zůstal jako provozní záloha. Používal se čím dál méně, ale ve Ždánicích zůstal uschován. Dobře uschován, protože na tomto (místňáci promiňte mi) konci světa uprostřed jihu Moravy byl mimo oči rušitelů a tak se jako občasně používané "historické" vozidlo dožil počátku 90. let, kdy jím začal být i ve skutečnosti. Do přelomu let 1992/93 ještě pobýval ve Ždánicích, po následné opravě už pobýval v hlavním depu v Břeclavi.




Vzpomínka na deponii neprovozních hodonínských "pielsticků" - v říjnu 1997 vidíme stroj 735.141, který byl ještě na konci května toho roku plný sil.



Iluze provozního depa a lokomotiv - dvojice 735.141 a 735.011 pózuje v srpnu 2000 před ještě celou remízou depa během převozu.



Vzájemné přesuny lokomotiv - v pozadí vedle sebe 735.141 a 735.011, čekající na odtažení a v popředí 735.271 + 735.270, které čeká uskladnění ve zdejším depu.



A konečně celá skupina lokomotiv, která se 17. 8. 2000 zúčastnila malé rošády - konvoj střídavě vedly stroje 742.321 a 742.446.


Nové "orchestriony" jezdily stejné trasy jako jejich předchůdci - buďto na domovské trati do Čejče, nebo pokračovaly do Hodonína a Zaječí. Praxe byla taková, že první motorák vyjel po třetí hodině ranní, otočil se do Čejče a zpět - a v Uhřicích míjel mezitím vystavený druhý vůz. Po příjezdu do Ždánic vyjel v šest ráno do Čejče a dál do Hodonína, kde prodělal provozní ošetření (dílenský personál už ve Ždánicích dávno nebyl), otočil se do Zaječí a v podvečer odvezl přímý vlak do Ždánic. Druhý motorák byl po celý den věrný "Ždánce" a na druhý den se to prohodilo.
Řečí cenných statistických čísel: dvojice 810.223 - 8 a 810.224 - 6 sloužila v období GVD 1992/93 v dvoudenním oběhu TS M80 LD Břeclav. Na prvním voze byli přiděleni strojvedoucí Josef B., František D., František I. a Petr K., na druhém sloužili pánové Jan H., Jan S., Vasil S. a Zdeněk Š. Někteří z nich jsou doposud v činné službě, ale na jiných pracovištích. Dnem 22. 5. 1993 však skončil starý grafikon a s ním i činnost strojové stanice ve Ždánicích. Oba vozy s personálem přešly do Hodonína, kde se třídenní oběh řady 810 rozšířil na pětidenní. Vozy z t. sk. M20 (zpočátku č. 223, 224, 384, 545 a 639) tak nejen obsluhovaly přilehlé lokálky i "Ždánku". Do remízy ždánické strojovky se však noc co noc ukrývaly, tak jako strojní personál do zdejší nocležny. Bylo tak tomu po další tři roky, až do května 1996. Nástup GVD 1996/97 znamenal tvrdou probírku jízdního řádu - do Ždánic zavítaly jen dva páry vlaků v pracovní dny, nocování už nebylo třeba a depo tak osiřelo.
Ne však na dlouho, neboť s koncem GVD 1996/97 skončilo turnusové nasazení "pielsticků" řady 735 v Hodoníně, jinak celkem osvědčené stroje byly ze dne na den odstaveny - mimo dvou dočasně záložních a dvou, které byly na jaře odstaveny pro větší závady. Lokomotivy s vysokou zůstatkovou hodnotou v depech překážely a tak bylo rozhodnuto o jejich převozu do ždánické remízy. To se stalo začátkem léta 1997, na které vzpomínáme skrze rozsáhlé povodně. Ve Ždánicích se ukryly stroje 735.011, 735.064, 735.141 a patrně i 735.271. Tento stroj se však z deponie záhy vytáhl a doplnil ostatní stroje 735.008, 735.137 a 735.270, které byly odtaženy do Veselí nad Moravou.




Motorový vůz M 240.0113 sice navozuje atmosféru poloviny 60. let, ale páskami oblepená remíza a propadlá střecha nás neomylně vracejí na začátek nového milénia.



Rozpad depa je patrný už na první pohled



Propadlé střešní překlady, střešní krytina již ovšem zmizela.



Poslední pózování lokomotivy u zchátralého ždánického depa dne 14. 10. 2006. Tehdy již byla trať do Ždánic odsouhlasena ke zrušení a to vstoupilo v účinnost 3. 11. 2006. Původní záměr přistavit lokomotivu před remízu nešlo naplnit - rozkradené drobné kolejivo, včetně částí výhybek už neumožnilo bezpečný posun.



V létě 2000 se lokomotivy v deponii promíchaly - odvezla se čerstvě zrušená 735.011 a také 735.141, která měla atypický sněhový pluh. Naopak se do Ždánic odvezly nejmladší 735.270 a 735.271, které měly jako výrobně nejmladší a úměrně tomu i nejdražší čekat na zrušení nejdéle. Dlouho tento stav ale netrval - už po půl roce, počátkem března 2001, se poslední deponované stroje odvezly také a důvodem byl nekontrolovaný vnik do depa a rozkrádání. To bylo také naposledy, co se zavřela vrata zdejší remízy za kolejovými vozidly. Ještě v témže roce proběhla pracovní schůzka s jistým brněnským spolkem, který měl zájem o pronájem a uschování svých historických vozidel, ale vyšlo najevo, že je prolomen jeden ze střešních krovů, což spustilo zánik depa. Působení povětrnostních vlivů na starou a poškozenou střechu udělalo své. Za čas se střecha remízy zcela propadla dovnitř. V tomto stavu zažily ruiny depa ještě poslední občasné vyhlídkové jízdy a krátce po zrušení úseku Uhřice - Ždánice na podzim 2006, byla budova depa systematicky zlikvidována.




V dubnu 2008, tedy 10 let po vymazání Ždánic z jízdních řádů a vývěsných map železniční sítě ČD, ještě vidíme nerozkradené koleje ke zbořené remíze.



Zato v červenci téhož roku se jakékoliv stopy ztrácejí v bujné vegetaci - vystupuje pouze první staniční kolej a hrana nástupiště. Pohled směrem od výpravní budovy k depu a ke konci dráhy.



Obnažená betonová podlaha depa je vidět v lednu 2011, když se likvidovaly koleje ve zrušeném úseku Uhřice - Ždánice.



V lednu 2007 byly nejprve vypáleny dřevěné části, pak zbytek zdiva stržen, rozbourán a srovnán se zemí, tak jako byly zasypány prohlídkové kanály. Za krátký čas se už jen podle nepatrných stop dalo určit, kde ždánická remíza vlastně stála.
Během roku 2010 byly zbourány ostatní budovy na ždánickém nádraží, naposledy tam přijel motorový vozík zdejší "traťovky". Na prahu roku 2011 pak byly vytrhány i koleje v tomto skoro 9 km dlouhém úseku, čímž byla postupná likvidace zbytku železnice ve Ždánicích poměrně úspěšně završena.


Text a foto: Lajos

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
Richardino
Zaslaný: 12.08.2013 12:12  
Spolupracovník
Založený: 26.10.2009
Miesto: Bratislava, Dúbravka
Príspevkov: 2099
 Re: Ždánické '' depenko'' ....
Veľká škoda miestnych tratí v Čechách aj na Slovensku. To boli práve tie najromantickejšie trate a železničné zákutia, aké nám betónové úhľadné koridory nikdy nemôžu nahradiť. Preto treba využiť aspoň tie, ktoré ešte dodnes fungujú, lebo o pár rokov už nebude nič - iba tie škaredé koridory...

Leo, krásna spomienka. :apl: :apl: :apl: :apl: :apl:
cas


Konštantín
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 23 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 4

Registrovaných: 0
Anonymných: 23

Viac ...