Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Zo zahraničných tratí > Putování po Skandinávii (9. část)

Putování po Skandinávii (9. část)

 
V předchozích částech mé reportáže z cesty po Skandinávii jsme projeli Finskem od jihu na sever, poznali švédské vlaky na jihu i daleko za polárním kruhem a kolem norských fjordů se vraceli zpátky na jih Skandinávie. Ukázali jsme si fotografie "nohabek" ještě v pravidelném provozu v Norsku a vyprávění zakončili v přístavu Varberg, odkud jsme vypluli do Dánska. A právě Dánsko a cesta domů jsou obsahem tohoto posledního dílu.

 








Dánsko

Jsme na trajektu společnosti STENA Line a po necelých 6 hodinách plavby ze švédského Varbergu vplouváme do přístavu Grenå v Dánsku. Město Grenå (nebo také psáno Grenaa) je na severovýchodě země na 45 km dlouhém poloostrově Djursland zasahujícím do průlivu Kattegat mezi Švédskem a Dánskem. Má asi 15 tisíc obyvatel a vedle přístavu je napojeno na dánskou železniční síť.

V Dánsku byly železnice nejprve budovány soukromými společnostmi. Začátkem osmdesátých let 19. století převzal stát několik takových firem a jejich sloučením v roce 1885 vznikly Dánské státní dráhy (Danske Statsbaner, DSB). Dnes jsou DSB největší železniční společností ve Skandinávii. Od roku 2001 zajišťují téměř výhradně osobní přepravu, když nákladní dopravu převzala nejprve divize DSB Gods a později DB Schenker Rail Danmark.
Naše první cesta z přístavu vedla ještě v noci do 60 kilometrů vzdáleného Aarhusu.



Je ráno 5.6. a naše kroky vedou do lokomotivního depa Aarhus. Je to totiž další skvělá příležitost k focení "nohabek", tentokrát na konci pravidelného provozu u DSB. Na mém prvním snímku pořízeném na dánském území je lokomotiva MY 1132 v depu Aarhus.




Tak trochu ve stínu mezi budovami aarhusského depa se schovával stroj MY 1131. V roce 1950 objednaly DSB u švédské firmy Nydqvist och Holm AB (NOHAB) čtyři lokomotivy typu AA16, když se rozhodovaly o náhradě parní trakce. Stroje označené u DSB jako řada MY a s inventárními čísly 1101 - 1104 byly dodány roku 1954 a spolu s norskou Di3.602 byly vůbec prvními "nohabkami". Byly vybaveny dvoudobými šestnáctiválci EMD 16-567B o výkonu 1265 kW, měly pojezd (A1A)’(A1A)’, délku 18900 mm, vážily 98,6 t a dosahovaly rychlosti 133 km/h.




První "nohabky" se v provozu u DSB osvědčily a tak následovala v letech 1957-1958 dodávka dalších 40 kusů s inventárními čísly 1105-1144. Od čísla 1106 byly vybaveny motory EMD 16-567C o výkonu 1433 kW a měly hmotnost 101,6 t. Z této série pochází i lokomotiva MY 1124 na snímku z depa Aarhus.




V hale depa Aarhus jsem takto zachytil stroje MY 1150 a MY 1143. Lokomotiva MY 1150 je ze třetí a poslední série dodané DSB v letech 1964-1965. Jednalo se o 15 kusů s čísly 1145 - 1159. Od dříve dodaných strojů se lišily motorem EMD 16-567D1. Celkem tedy Danske Statsbaner zakoupily a uvedly do provozu 59 "nohabek" řady MY.




"Nohabka" MY 1143 nad prohlídkovým kanálem v hale depa Aarhus. Počátkem šedesátých let objednaly DSB také lehčí verzi "nohabek" MY označenou řada MX. Ve 2 sériích bylo dodáno 45 mašin s pojezdem (A1A)´(A1A)´, hmotností 89 t, délkou 18300 mm a s rychlostí 133 km/h. Prvních 20 strojů mělo dvanáctiválce EMD 12-567C o výkonu 1047 kW, ostatní EMD 12-567D s výkonem 1064 kW. MX 1011 až MX 1020 byly vybaveny dálkovým ovládáním z řídícího vozu a byly nasazeny na vratných soupravách v příměstské dopravě v oblasti Kodaně. Všechny lokomotivy řady MX pak byly roku 1993 vyřazeny z provozu.




Lokomotiva MY 1134 odstavená po násilném poškození u haly depa Aarhus. Za ní stojí stroj MY 1120.




Lokomotiva MY 1138 na kolejích depa Aarhus. Po dodání k DSB byly "nohabky" opatřeny nátěrem kaštanově hnědou barvou s úzkým bílým podélným pruhem na bocích. Střecha a mřížky byly šedé, podvozky černé. Přes čela byl namalován veliký žlutý znak DSB (okřídlené kolo s královskou korunou). Od roku 1976 bylo zaváděno červeno-černé schéma s bílými čísly a velkým nápisem DSB na čelech.




Stroj MY 1122 odpočívá v depu Aarhus spolu se třemi lokomotivami řady MZ. Univerzální dieselové lokomotivy MZ vyrobila pro DSB v licenci General Motors lokomotivka Nydqvist och Holm AB (NOHAB) v letech 1967-1978. Celkem bylo ve 4 sériích dodáno 61 strojů s čísly 1401 - 1461. Stroje 1. a 2. série byly poháněny osvědčenými šestnáctiválci EMD 16-645E3 o výkonu 2426 kW, měly hmotnost 116,5 t, délku 20800 mm a rychlost 143 km/h. Lokomotivy ze 3. a 4. série měly dvacetiválce EMD 20-645E3 s výkonem 2867 kW, hmotnost 122 t, délku 21010 mm a nejvyšší rychlost 165 km/h.




Přehlídku "nohabek" v depu Aarhus zakončím snímkem lokomotivy MY 1110. Dánské "nohabky" zůstaly v pravidelném provozu do roku 2001, kdy byly poslední z nich vyřazeny. DSB si zachovaly MY 1135 pro zvláštní jízdy, dalších 5 strojů je muzejních. Ostatní byly odprodány soukromým dopravcům ve Švédsku, Dánsku, Norsku a Německu nebo sešrotovány.




Po exkurzi do depa Aarhus se přesouváme asi o 20 kilometrů dál k trati vedoucí na jihozápad. Vhodné místo pro focení si vybíráme poblíž stanice Hørning, kde po chvíli čekání fotografuji motorovou jednotku MR 4018/MRD 4218.




"Nohabka" MY 1151 jedoucí jako Lv na trati u stanice Hørning.




Dvoudílná jednotka MR 4036 nedaleko stanice Hørning. Řada MR jsou dvoudílné dieselhydraulické jednotky dodané DSB v počtu 99 souprav v letech 1978-1985. Při výběru vhodného typu motorové jednotky pro regionální osobní přepravu padla volba na upravené německé BR 628. Prvních 30 vozidel vyrobila firma Waggonfabrik Uerdingen, ostatní pak v licenci dánská společnost Scandia AS. Jednotky tvoří vozy MR a MRD pevně spojené čely bez stanoviště, každý vůz má dvanáctiválec Deutz o výkonu 237 kW. Vozy MR mají kapacitu 64 míst k sezení, vozy MRD se zavazadlovým oddílem mají 52 sedadel a dalších 10 sklopných sedaček. Jednotky jsou dlouhé 44,7 m, váží 74,6 t, mají pojezd 2’B’+B’2’ a dosahují rychlosti 130 km/h.




Osobní vlak Re 3125 vedený motorovou jednotkou MR 4028 u stanice Hørning. Zadní vůz má označení MRD 4228. Všechny soupravy řady MR prošly celkovou renovací v letech 1995-1997, při které dostaly nový interiér, nové dveře a sociální zařízení. Změněno bylo i zbarvení exteriéru, když původní červený nátěr nahradila bílá s červenými doplňky. Další modernizace jednotek proběhla v letech 2005-2008.



Motorová jednotka MF 5042/5242 jedoucí jako vlak IC 125 (Københavns Lufthavn st - Lindholm st) na trati u Hørningu. V první části našeho vyprávění jsme se seznámili se švédskými jednotkami Y2 vyrobenými jako typ IC3 dánskou firmou ABB Scandia. Tyto třívozové jednotky jsou u DSB označeny jako řada MF a jsou řazeny MFA + FF + MFB. FF je vložený vagón, MFA a MFB jsou motorové vozy lišící se jen uspořádáním interiéru, které mají dohromady 4 dieselové motory o celkovém výkonu 1193 kW. Délka vlaku je 58,8 metru, hmotnost 97 tun, dosahuje rychlosti 180 km/h a má 144 míst k sedění. DSB zakoupily v letech 1986-1992 celkem 92 jednotek řady MF. Vozy MFA mají čísla 5001 - 5092, vozy MFB jsou číslovány 5201 - 5292.




Souprava osobního vlaku tvořená jednotkami MR 4028 a MR 4089 po odjezdu ze stanice Hørning. Na čele vlaku jede vůz MRD 4228.




Jednotky MF 5058/5258 a MF 5045/5245 tvořící soupravu vlaku IC 135 (Københavns Lufthavn st - Lindholm st) se blíží ke stanici Hørning. Zadní vůz je MFA 5045. Kromě DSB a SJ slouží jednotky typu IC3 také u španělského národního dopravce RENFE (Red Nacional de los Ferrocarriles Españoles, nyní RENFE Operadora) jako řada 594.0 (16 souprav), řada 594.1 (8 souprav) a řada 594.2 (2 jednotky). Dalším uživatelem jsou Státní dráhy státu Izrael (רַכֶּבֶת יִשְׂרָאֵל, Rakevet Yisra'el), které mají 41 jednotek zakoupených přímo od výrobce a 9 souprav "z druhé ruky" od švédských SJ. Firma ABB Scandia/Adtranz vyrobila v letech 1986-2001 celkem 202 jednotek typu IC3.




InterCity IC 168 (Aarhus H - Københavns Lufthavn st) vedený motorovou jednotkou MF 5050/5250 opustil před několika okamžiky stanici Hørning.




Jednotka MRD 4239/MR 4039 v původním červeném zbarvení nedaleko stanice Hørning.




Pohled na jednotku MF 5035/5235 u Hørningu. Z řady MF byly odvozeny také elektrické jednotky s typovým označením IC4. V roce 1994 bylo vyrobeno 44 těchto čtyřvozových souprav označených u DSB jako řada ER. Existují také dvouvozové dieselmotorové jednotky označené IC2 tvořené motorovým vozem MF se dvěma motory o celkovém výkonu 627 kW a řídícím vozem řady MS.




Nezadržitelně se blíží konec našeho prvního dne v Dánsku a na poslední fotce, kterou vám z něj nabídnu, je lokomotiva MZ 1417 na přípřeži "nohabce" MY na čele nákladního vlaku od Aarhusu u stanice Hørning.




Páteční ráno 6.6. se přesouváme podle hlavní tratě asi o dvacet kilometrů na jih. Projíždíme dvoutisícové městečko Hovedgård, jedno z měst, jejichž vznik a rozvoj je úzce svázán se železnicí, a po dalších pěti kilometrech se zastavujeme u stanice Tvingstrup. Tady pořizuji snímek devítivozového vlaku IC 113 (Københavns Lufthavn st - Lindholm st) tvořeného třemi spojenými jednotkami řady MF. Na čele je vůz MFB 5237.




Osobní vlak z Aarhusu vedený strojem MZ 1422 odjel před okamžikem ze stanice Tvingstrup a blíží se ke stanici Horsens.




Jednotky MF 5045/5245 a MF 5058/5258 jedoucí jako vlak IC 124 (Lindholm st - Københavns Lufthavn st) projíždějí obloukem u stanice Tvingstrup. V relaci Lindholm st - Københavns Lufthavn st je denně vypravováno 29 spojů. Trasu dlouhou 430 kilometrů s 26 zastávkami ujede jednotka MF za 5 hodin a 28 minut.




Lokomotivní vlak sestavený z MZ 1417 a stroje řady ME na trati mezi stanicemi Horsens a Tvingstrup. Řada ME jsou těžké dieselelektrické lokomotivy dodané DSB v počtu 37 strojů v letech 1981-1983 (30 kusů) a v roce 1985. Výrobcem je Thyssen-Henschel a jsou vybaveny motory General Motors EMD 16-645 E3B o výkonu 2450 kW. Mají pojezd Co'Co', délku 21000 mm, hmotnost 115 t a nejvyšší rychlost 175 km/h. Jsou číslovány 1501 - 1537. V provozu je nyní 36 strojů, když č. 1510 bylo roku 2005 po požáru zrušeno. Původně byly určeny pro vozbu vlaků osobní přepravy, po nasazení jednotek MF slouží i při vozbě nákladních vlaků, kde částečně nahrazují řadu MZ.




Osobní vlak Re 3113 do Aarhusu vedený jednotkou MR 4083 na čele s vozem MRD 4283 u Tvingstrupu.




Lokomotiva MZ 1424 projíždí na čele osobního vlaku z Aarhusu traťovým úsekem před stanicí Horsens.




Naše cesta vede přes Vejle a Kolding dál na jih. Zastavujeme se u města Vojens, které je dobře známé příznivcům ploché dráhy, neboť je vedle Kodaně významným dánským střediskem a pořadatelem řady velkých evropských a světových podniků v tomto motoristickém sportu. Nás ale v tuto chvíli zajímá železniční trať, po které rovinami jižního Dánska uhání jednotka MF 5007/5207 jako IC 932 (Flensburg - Kobenhavn H).




Po chvíli kolem nás projíždí nákladní vlak z Německa vedený elektrickou lokomotivou EA 3013 "Wilhelm Hellesen". V Dánsku se elektrizace prvního traťového úseku systémem 25 kV 50 Hz uskutečnila v roce 1986 a řada EA se stala prvními dánskými elektrickými lokomotivami. Výrobcem bylo konsorcium BBC Brown Boveri/Thyssen-Henschel/EB Strømmen/ABB Scandia a v letech 1984-1986 a 1992-1993 dostaly DSB celkem 22 těchto lokomotiv. První 2 stroje byly zhotoveny v Německu u Thyssen-Henschel, ostatní v Dánsku u ABB Scandia. Mají pojezd Bo'Bo', hmotnost 80 t, délku 19380 mm, výkon 4000 kW a nejvyšší rychlost 160 km/h. Dostaly čísla 3001-3022 a jsou pojmenovány po osobnostech z oblasti vědy a techniky.
Frederik Louis Wilhelm Hellesen (*1836-†1892) byl dánský průmyslník, vynálezce suchého elektrického článku.




Do stanice Vojens jsem si dojel pro snímek "nohabky" 908600-21108-4. Ta je jako jediná u DSB v neobvyklém černo-žlutém zbarvení, žlutě zbarvená je i souprava pracovního vlaku, v jehož čele jezdí. Její původní označení je MY 1108.




Na čele německé soupravy vlaku IR 2185 "Nordpfeil/Nordpiken" (Frederikshaven - Göttingen) jede poblíž stanice Vojens stroj MZ 1417. Souprava v typických barvách vlaků DB InterRegio je řazena Bim+ARkimbz+Bim+Bim+Bimd. Frederikshaven je přístav na severu Dánska a 800 kilometrů dlouhá cesta do dolnosaského Göttingenu trvá tomuto vlaku 11 hodin a 2 minuty.




Uprostřed záplavy svěžích barev začínajícího léta projíždí u stanice Vojens nákladní vlak z Německa vedený trojicí lokomotiv řady MZ. Vpředu je MZ 1433.




Lokomotiva MZ 1431 se soupravou vozů pro přepravu aut na cestě do Německa u stanice Vojens.




Vlak InterRegio IR 2186 (Göttingen - Aarhus) na čele se strojem MZ 1427 v plné jízdě u stanice Vojens. Ve čtyřvozové německé soupravě Bimd+Bim+Bim+ARkimbz jsou prostřední dva vozy v barvách InterCity.




Popojíždíme o pár kilometrů dál ke stanici Rødekro. Kousek před stanicí fotografují další vlak z Německa, spoj IR 2184 "Nordpfeil/Nordpiken" s lokomotivou MZ 1417, který jede z Hannoveru do nejsevernějšího dánského města Skagenu. Desetitisícový Skagen leží na poloostrově vybíhajícím do Severního moře do průlivu Skagerrak a je hlavním dánským rybářským přístavem.




U stanice Rødekro projíždí ucelená souprava kloubových kontejnerových vozů Sggrss vedená elektrickou lokomotivou EA 3014 "C E Krarup".
Carl Emil Krarup (*1872–†1909) byl dánský vynálezce podmořského telekomunikačního kabelu.





Epilog
Pohled na hodinky říká, že je čas k odjezdu. K odjezdu z Dánska a tedy ze Skandinávie. K hranici s Německem zbývá zhruba 30 kilometrů a po urovnání všech věcí do auta a kontrole evidence snímků vyjíždíme. Německou hranici překračujeme asi po 20 minutách a naším nebližším cílem je 160 kilometrů vzdálený Hamburk. Tam máme plánovanou krátkou zastávku.

Ve Skandinávii jsme strávili 16 dnů, ujeli 5300 kilometrů po silnicích a dalších 620 kilometrů na trajektech. Poznali jsme švédský jih i daleký sever za polárním kruhem. Finskem jsme projeli od jihu na sever a Norskem podle pobřeží od severu na jih. Nafotil jsem stovky snímků a jsem rád, že jsem se s některými z nich mohl takto s vámi podělit. Těmi nejcennějšími jsou fotografie "nohabek" a železnorudných monster Dm3 ještě v pravidelném provozu. A vikingský bůh hezkého počasí zařídil, že bylo po celou cestu nádherně. Díky Freyi, děkujeme.

I cestu domů si chceme zpestřit fotografováním vlaků a tak po příjezdu do Hamburku vedou naše kroky nejprve do stanice Hamburg-Eidelstedt.



Jednotky 401.551-7 a 401.556-6 na kolejích depa Hamburg-Eidelstedt. Soupravy ICE 1 jsou prvními sériově vyráběnými vysokorychlostními jednotkami v Německu. V letech 1989-1993 bylo zhotoveno 60 souprav a na výrobě se podílely firmy AEG, ABB, Henschel-Werke, KraussMaffei Technologies GmbH, Lokomotiv- und Waggonbaufabrik Krupp, Siemens AG. Hmotnost dvanáctivozové jednotky je 849 t, výkon je 2x 4800 kW a nejvyšší rychlost 280 km/h. V letech 2005-2008 prošly ICE 1 celkovou rekonstrukcí.




Lokomotiva 101.009-9 v depu Hamburg-Eidelstedt. Řada 101 jsou univerzální elektrické lokomotivy o výkonu 6400 kW a maximální rychlosti 220 km/h. V letech 1996-1999 dodal ADtranz 145 těchto strojů jako náhradu za "vlajkovou loď DB", lokomotivy BR 103.




U nástupiště stanice Hamburg-Altona se chystá k odjezdu noční vlak EN 471 "Komet" (Hamburg-Altona - Zürich HB) s lokomotivou 103.217-6 na čele. Souprava je složena z vozů Bpm, jídelního WRmz a komfortních patrových WLABm a WLBm. Tento tradiční spoj začal jezdit v květnu 1954, od května 1984 jako EuroCity, v zimě 1995/1996 byl převeden do kategorie CityNightLine provozované společností DACH Hotelzug AG/CityNightLine AG. Z Hamburku odjížděl ve 20.48, do švýcarského Curychu přijížděl v 8.15 hod.




Autovlak AE 1379 "Hochrhein" (Hamburg-Altona - Lörrach Gbf.) vedený lokomotivou 110.494-2 před odjezdem ze stanice Hamburg-Altona. Vozy pro přepravu aut jsou v zadní části soupravy. Lörrach je město v Bádensku-Württembersku u švýcarsko-francouzsko-německého trojmezí.




V sobotu 7.6. mě ve stanici Seddin zaujala lokomotiva 142.124-7, která před malou chvílí odstoupila z čela transportu Bundeswehru.




Trojice strojů řady 142 odstavená v depu Seddin. Městečko Seddin leží jihozápadně od Berlína poblíž Postupimi.








V depu Seddin jsem fotografoval i stroje řady 155 a další "stočtyřicetdvojky".




Lokomotiva 112.131-8 na čele vlaku IC 657 "Andreas Schubert" (Frankfurt(M) Hbf. - Dresden Hbf.) poblíž stanice Neuböhla. Řada 112.1 jsou elektrické lokomotivy vyrobené v počtu 90 kusů podnikem VEB Lokomotivbau Elektrotechnische Werke „Hans Beimler“ Hennigsdorf (LEW), zpočátku pod východoněmeckým označením BR 212. Mají výkon 4000 kW, hmotnost 82,5 t, délku přes nárazníky 16640 mm a nejvyšší rychlost 160 km/h.




Stroje BR 143 jsou lehké čtyřnápravové lokomotivy vyrobené v letech 1984-1990 pro východoněmecké Deutsche Reichsbahn. LEW Hennigsdorf dodal 636 lokomotiv u DR označených BR 243. Mají výkon 3720 kW, délku 16640 mm, hmotnost 82,5 t a rychlost 120km/h. U stanice Neuböhla jede 143.071-9 se soupravou vozů řady Byu a ABy typu "Silberling", což jsou velmi rozšířené vozy pro regionální dopravu vyráběné v letech 1958 - 1981 v počtu převyšujícím 7000 kusů. Původně stříbrné vozy z nerezové oceli dostaly po rekonstrukci barevné schéma v červené, zelené nebo tyrkysové barvě. Právě tahle souprava je v barvách mátově tyrkysové a tyrkysové (RAL 6033 Minttürkis a RAL 6034 Pastelltürkis), podle kterých je nazývána "Mintling".




Vlak IC 745 "Elbflorenz" (Dortmund Hbf. - Dresden Hbf.) vedený lokomotivou 120.144.1 u stanice Neuböhla. Řada 120 představuje výkonné čtyřnápravové lokomotivy o výkonu 5600 kW, hmotnosti 84 t a rychlosti 200 km/h (při zkouškách 280 km/h). 65 strojů vyrobilo v letech 1979-1980 a 1987-1989 konsorcium BBC/Henschel/Krauss-Maffei/Krupp.




Jižně od Drážďan volíme cestu podle dráhy Weißeritztalbahn, jedné z německých podkrušnohorských úzkorozchodek. Vede z Freital-Hainsbergu na trati Dresden - Werdau - Hof do hor do stanice Kurort Kipsdorf, má rozchod 750 mm a je dlouhá 26 kilometrů. Vlaky jsou zde vedeny parními lokomotivami řady 99. Ve stanici Dippoldiswalde zbrojí lokomotiva 99.747-8 před další cestou na čele vlaku RB 7569.




Vlak RB 7569 na čele s lokomotivou 99.747-8 odjel ze stanice Dippoldiswalde a pokračuje do hor ke stanici Kurort Kipsdorf. Zdejší trať je nejdelší úzkorozchodnou dráhou v Německu.




Do stanice Kurort Kipsdorf, lázeňského městečka ležícího v hlubokém údolí obklopeném svahy Krušných Hor, přiváží parní úzkorozchodná lokomotiva 99.747-8 soupravu osobního vlaku RB 7569 z Freital-Hainsbergu.




Lokomotiva 99.747-8 ve stanici Kurort Kipsdorf.




U Lauensteinu jsem ještě pořídil fotografii lokomotivy 204.626-6 se soupravou osobního vlaku sestavené ze dvou Byu a jednoho vozu ABbd.




Snímkem stroje 204.862-7 od Lauensteinu jsem zakončil fotografování na naší skandinávské cestě.
Silnice nás po chvíli přivádí na německo-českou státní hranici, projíždíme Cínovec a následuje sjezd do české kotliny. Naše putování po Skandinávii končí. Unaveni, ale plni dojmů se těšíme na příjezd domů. A na třídění a zpracování té spousty fotografií, kterou si přivážíme.

Děkuji vám za pozornost. Jsem rád, pokud vás moje fotky a vyprávění zaujaly a vám, kteří jste všech devět částí článku dočetli až sem, patří můj upřímný obdiv.

Predošlé diely nájdete TU:
Putování po Skandinávii (8. část)
Putování po Skandinávii (7. část)
Putování po Skandinávii (6. část)
Putování po Skandinávii (5. část)
Putování po Skandinávii (4. část)
Putování po Skandinávii (3. část)
Putování po Skandinávii (2. část)
Putování po Skandinávii (1. část)


autor: Denda60 a Mik - trainfoto

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
lajos
Zaslaný: 01.04.2016 18:40  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 12623
 Re: Putování po Skandinávii (9. část)
Krásný cestopis a cenné úlovky, které zhodnotil Mistr Čas :emo37:
Velkorysé pojetí, které muselo stát spoustu času, úsilí a trpělivosti :kvetinka: :klanacka:
cas


Olympia
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 48 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 7

Registrovaných: 0
Anonymných: 48

Viac ...