Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Zo zahraničných tratí > Gotthardská dráha (1. část)

Gotthardská dráha (1. část)

 
Gotthardbahn je už 134 let hlavním železničním tahem, spojujícím západní Evropu, hlavně Německo, s Itálií. Švýcarské Alpy překonává severo-jižním směrem přes Svatogotthardský horský masiv a je jedinečnou a pozoruhodnou ukázkou železničního stavitelství. Po otevření nového 57 kilometrů dlouhého úpatního tunelu zůstane současná trať zachována. Bude z ní ale odvedena dálková doprava a tak je nejvyšší čas k její návštěvě ještě za plného provozu. Malým průvodcem vám může být tento článek.

 












Těmito místy vedla již v raném středověku obchodní cesta, která překračovala Alpy přes Gotthardský průsmyk (St. Gotthard Pass, Passo del San Gottardo) ležící ve výšce 2106 metrů nad mořem. Ale pro neschůdnost soutěsky Schöllenen tady dlouho nepanoval čilejší ruch. Teprve v záznamech z roku 1293 je zmiňována stezka, kterou zde začali poutníci a obchodníci používat. Roku 1331 je poprvé připomínán hospic s kaplí sv. Gottharda. Přechod přes průsmyk byl v letech 1707 a 1708 upraven a často sloužil jako vojenská cesta, například v září 1799 tudy přešlo do Itálie spojené rakouské a ruské vojsko vedené knížetem Suvorovem. V letech 1820 až 1830 vystavěly kantony Uri a Ticino přes St. Gotthard Pass poštovní silnici v délce 125 km z Flüelenu do Bellinzony, po níž bylo přepravováno ročně až 70 tisíc cestujících.

Bylo tedy logické, že při nástupu železnice se rozhodlo o vybudování veledůležité dráhy právě touto trasou. Na konci šedesátých let 19. století vznikl konečný projekt nové tratě dlouhé 206 kilometrů a spojující Immensee v kantonu Schwyz na severu a Chiasso v jihošvýcarském kantonu Ticino. Projekt počítal s proražením patnáctikilometrového tunelu ve výšce 1100 m n. m. mezi Göschenenem na severu a Airolem na jihu Gotthardského masivu. Problémem ale bylo stoupání na severní i jižní rampě. Původní návrh, který počítal s plynulým sklonem 25 ‰, nebyl přijat, neboť dráha by míjela téměř všechny obce na trase. Nakonec bylo zvoleno překonání jednotlivých převýšení prodloužením tratě pomocí smyček, serpentin a spirálových tunelů při dodržení přijatelného stoupání 28 ‰.

Stavba dráhy byla zahájena v roce 1872 a první rovinné úseky Biasca - Locarno a Lugano - Chiasso byly otevřeny hned roku 1874. Budování samotného 15003 metry dlouhého Gotthardtunnelu, tehdy nejdelšího na světě, proběhlo v letech 1872 - 1881. Na trati bylo proraženo kromě vrcholového Gotthardtunnelu dalších 65 tunelů o celkové délce 14982 metrů, z toho 7 spirálových. Bylo postaveno 27 mostů a vybudováno 40 stanic. Dráha překonává na severní straně převýšení 715,8 metru, na jihu pak 910,5 metru. Provoz na celé trati byl zahájen 1.6.1882. Není bez zajímavosti, že dráha byla vojensky zajištěna vybudováním několika pevností a možností okamžitého zavalení vstupu do tunelu v případě nepřátelského vpádu.

Stavbu tratě realizovala soukromá společnost Gotthardbahn-Gesellschaft (GB). Ta ji také provozovala do roku 1909, kdy celá dráha včetně vozidel a vybavení přešla do portfolia Švýcarských spolkových drah SBB.

Trať byla stavěna jako dvojkolejná a od roku 1896 se v úseku Immensee - Bellinzona jezdilo po obou kolejích. Roku 1916 se rozhodlo o elektrizaci severní i jižní rampy v úseku Erstfeld - Bellinzona systémem 15 kV 16 2/3 Hz. Ta byla zcela dokončena roku 1922. Součástí elektrizace byla výstavba nových vodních elektráren Ritom a Amsteg.

Severní portál Gotthardtunnelu je u zhlaví stanice Göschenen (km 70,440) ve výšce 1105,9 m n. m., jižní u stanice Airolo (km 86,2) je ve výšce 1141,75 m n. m. Nejvyšší bod tratě je v tunelu v km 78,72 ve výšce 1151,4 m n. m., tedy v hloubce 955 metrů pod průsmykem St. Gotthard Pass. Tunel byl proražen po osmi letech práce 29.2.1880 a zprovozněn k 1.1.1882, od 1.6.1883 dvojkolejně. Elektrizace tunelu byla dokončena 13.9.1920.


1.6.2016 byl slavnostně otevřen nový úpatní tunel (Gotthard-Basistunnel, GBT), který je svou délkou 57 kilometrů nejdelším na světě. Tunel jednak výrazně zrychlí dopravu (max. rychlost 250 km/h, jízdní doba Zürich - Milano 2 hod. 40 minut), ale hlavně zdvojnásobí přepravní kapacitu. Původní "horská" Gotthardbahn zůstane jako základ regionální sítě.





Severní rampa (Erstfeld - Göschenen)

Traťový úsek Erstfeld - Göschenen je dlouhý 28,86 kilometru a překonává celkové převýšení 634 metry. Je na něm vybudováno 21 tunelů (3 spirálové) o celkové délce 7561 metrů. Zprovozněn byl k 1.6.1882 (dvojkolejně k 28.5.1893) a elektrizace byla dokončena 18.10.1920.


Erstfeld je pětitisícové městečko v kantonu Uri v údolí řeky Reuss, ležící na hlavní gotthardské tranzitní trase. Největším místním zaměstnavatelem je železnice. Dráha tady začíná stoupat k vrcholovému tunelu a zdejší stanice je tak označována za začátek severní rampy. Fungovalo zde lokomotivní depo, které bylo roku 2004 přeměněno na muzeum (které stojí za prohlídku). A právě zdejší depo se stane výchozím bodem naší cesty po trati Gotthardbahn.




Lokomotiva Ae 8/14 11801 v hale depa Erstfeld 9.9.1994. Toto monstrum bylo vyrobeno ve třech trochu odlišných exemplářích s čísly 11801, 11851 a 11852 v letech 1931, 1932 a 1938. Sloužily zde až do poloviny sedmdesátých let (11801 do roku 1975). Výrobcem stroje číslo 11801 byla společnost SLM (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik, Winterthur), elektrická část je od BBC (Brown, Boveri & Cie., Baden). Má uspořádání pojezdu (1A) A1A (A1) + (1A) A1A (A1), délku 34000 mm, hmotnost 240 tun, nejvyšší rychlost 100 km/h, výkon 5514 kW a tažnou sílu 490 kN.




Pod střechou depa v Erstfeldu jsem si takto zvěčnil lokomotivy Re 4/4 11300 a Re 4/4 11301. Lokomotivy Re 4/4 II (nově Re 420) jsou s 276 dodanými kusy nejpočetnější řadou u SBB. Jedná se o univerzální čtyřnápravové stroje vyráběné v letech 1964-1985 firmou SLM Winterthur při použití elektrické části od dodavatelů BBC Baden, MFO Zürich (Maschinenfabrik Oerlikon) a SAAS Genève (Société Anonyme des Ateliers de Sécheron). Mají pojezd Bo'Bo', výkon 4700 kW, tažnou sílu 255 kN, rychlost 140 km/h, délku 15410 mm a váhu 80 t. Lokomotiva Re 4/4 II uveze na stoupání 26 ‰ vlak o hmotnosti 500 tun rychlostí 80 km/h. Tmavě zelený nátěr je původním zbarvením, od roku 1983 zaváděly SBB postupně červené zbarvení.




Švýcarský "krokodýl", symbol Gotthardbahn z poloviny minulého století známý i z dobových plakátů, pohlednic a poštovních známek, se mi představil 7.9.2007 v depu Erstfeld. Řada Ce 6/8 III, do které stroj číslo 14305 na snímku patří, byla vyráběna v letech 1926-1927 firmou SLM Winterthur (elektrická část MFO Zürich). Spolu s řadou Ce 6/8 II z let 1919-1922, na kterou navazuje, byla určena pro vozbu nákladních vlaků na Gotthardské dráze. Mašiny měly pojezd (1’C)(C1’), délku 20060 mm, hmotnost 131 tun, trvalý výkon 1190 kW (při 38 km/h) a nejvyšší rychlost 65 km/h (75 km/h po revizích v r. 1956). Z Gotthardbahn odcházely koncem šedesátých let a poslední "krokodýl" pak byl vyřazen roku 1977.




Jako na setkání strojů ze dvou různých světů vypadají lokomotivy Re 482.034-6 a Ae 3/6 10439 v erstfeldském depu. Řada Ae 3/6 II byly rychlíkové lokomotivy pro Gotthardbahn vyrobené v letech 1921-1926 v počtu 60 kusů firmou SLM Winterthur s elektrickými komponenty od MFO. Měly konfiguraci náprav 2’C1’, délku 14090 mm, hmotnost 96,7 tuny, trvalý výkon 1225 kW při 75 km/h (hodinový 1475 kW při 65 km/h) a maximální rychlost 75 km/h. Vyřazovány byly až v letech 1965-1977.




Lokomotiva TRAXX F140 AC1 ve stanici Erstfeld 11.5.2004. Tyto stroje jezdí ve Švýcarsku jako řada Re 482 (u DB jako BR 185).




Vlak InterCity IC 252 "Ticino" (Milano Centrale - Basel SBB) vedený dvojicí lokomotiv Re 6/6 11626 "Zollikofen" a Re 6/6 11634 "Aarburg-Oftringen" přijíždí 13.9.2001 ke stanici Erstfeld. Re 6/6 jsou šestinápravové lokomotivy primárně určené pro vozbu těžkých vlaků na dráze přes Gotthard, s pojezdem Bo'Bo'Bo', délkou 19310 mm, hmotností 120 tun, s trvalým výkonem 7237 kW, tažnou silou 267 kN a s rychlostí 140 km/h. Na sklonu 26 ‰ uvezou 800 tunový vlak rychlostí 80 km/h. V letech 1972 a 1975-1980 vyrobila 89 kusů firma SLM Winterthur (elektrická část od BBC Baden a SAAS Genève). Mašiny nesou názvy švýcarských měst a obcí v síti SBB.




Lokomotiva Re 6/6 11656 "Travers" v čele německé soupravy vlaku EC 5 "Verdi" (Dortmund Hbf. - Milano Centrale) jede 13.9.2001 pod zelenou strání údolí Reusstal kousek za Erstfeldem. "Šest-šestka" veze vlak ze stanice Luzern.




Rychlík D 1584 (Chiasso - Zürich HB) s lokomotivou Re 460.089-6 u Erstfeldu 16.9.2003. Výrobcem Re 460 označovaných marketingově "Lok 2000" je SLM Winterthur, elektrická část je od ABB Ltd. (Asea Brown Boveri). Dodávka 119 strojů pro SBB proběhla v letech 1992-1996. Jsou to univerzální čtyřnápravové lokomotivy s pojezdem Bo'Bo', délkou 18500 mm, váhou 84 t, s výkonem 6100 kW a maximální rychlostí 200 km/h. Podrobněji viz články "Lokomotivy Lok 2000" (>>odkaz (https)<<).




Ke stanici Erstfeld přijíždí 13.9.2001 vlak D 1580 jedoucí v relaci Chiasso - Zürich HB a vedený lokomotivou Re 6/6 11665. Při rozdělení SBB na "osobku" a Cargo se hledalo nové barevné schéma pro vozidla nákladní divize. Nejprve byl navržen nátěr mátově zelenou (Mintgrün), kterým bylo zkušebně opatřeno několik různých vozidel. Od tohoto schématu se ale nakonec upustilo ve prospěch červeno-modrého zbarvení s výrazným bílým nápisem Cargo na bocích a zachovaným švýcarským erbem na čele. Re 6/6 11665 je jednou ze dvou lokomotiv této řady, která v mátově zeleném livreji jezdila.




Dvojice Re 6/6 11618 "Dübendorf" a Re 4/4 11180 s ucelenou soupravou nákladního vlaku u Erstfeldu 16.9.2003.




Lokomotivy Re 6/6 11647 "Bex" a Re 421.383 v čele vlaku RoLa odjely z Erstfeldu a údolím řeky Reuss míří vstříc stoupání k vrcholovému Gotthardtunnelu. Po založení SBB Cargo roku 2002 bylo 27 strojů řady Re 4/4 II přestavěno v letech 2003-2004 na novou řadu Re 421. Má několik úprav podle německých předpisů a jeden sběrač upravený podle německého vzoru. Lokomotivy mají hmotnost 85 tun, délku 15520 mm, výkon 4452 kW a rychlost 140 km/h (v Německu 120 km/h). Všechny jsou v červeno-modrém zbarvení SBB Cargo.




Vlak RoLa vedený stroji Re 436.113-4 a Re 6/6 11604 "Faido" se blíží 16.9.2003 ke stanici Erstfeld a právě se potkává s Re 6/6 11313 "Rapperswil" v čele protijedoucího vlaku. Spolu s dodávkou Re 4/4 III pro SBB obdržela Emmental-Burgdorf-Thun-Bahn (EBT) tři mašiny s čísly 111-113, společnost Vereinigte Huttwil-Bahnen (VHB) stroj Re 4/4 141 a firma Solothurn-Moutier-Bahn (SMB) Re 4/4 181. Po sloučení těchto tří firem do Regionalverkehr Mittelland (RM) byly lokomotivy přeznačeny na řadu Re 436. Později byly pronajaty SBB Cargo.




Z Erstfeldu před okamžikem odjel rychlík D 1573 (Zürich HB - Chiasso) s lokomotivou Re 460.104-3. Za mašinou je vyhlídkový vůz (Panoramawagen) řady Apm 19-90. Velká okna zasahující vysoko do střechy umožňují široký a ničím nerušený výhled. Vůz má zvýšenou podlahu pro lepší výhled na tratích s protihlukovými stěnami.




Lokomotivy řady Re 4/4 II vozily vlaky na trati přes Gotthard obvykle ve dvojici, jako na snímku pořízeném před stanicí Amsteg-Silenen. Vpředu je Re 4/4 11132.




Čtveřice lokomotiv sjíždí v čele uceleného nákladního vlaku dolů po severní rampě Gotthardbahn za stanicí Amsteg-Silenen. Vpředu je Re 4/4 11174, další "čtyři-čtyřka" je ta zelená mezi stroji Re 6/6.




První dodaný exemplář stroje TRAXX F140 AC1 pro SBB Cargo označený Re 482.000-7 (ve Švýcarsku se pořadová čísla přidělují od nuly, nikoliv od jedničky) jede 13.5.2004 před stanicí Amsteg-Silenen na postrku nákladního vlaku stoupajícího ke Gotthardskému průsmyku.




Kontejnerový vlak vedený stroji Re 4/4 11368 a Re 6/6 11678 "Bassersdorf" projíždí obcí Silenen před stanicí Amsteg-Silenen. Uprostřed snímku je zdejší farní kostel St. Albin ze sedmého století, upravený v letech 1754-1756.




Lokomotiva Re 6/6 s nákladním vlakem přejíždí 10.2.1996 před stanicí Amsteg-Silenen 127 metrů dlouhý most Chärstelenbachbrücke přes říčku Chärstelenbach, pravostranný přítok řeky Reuss přitékající z bočního údolí Maderanertal a napájený nedalekým ledovcem Brunnigletscher.




Těsně před zastávkou Intschi mezi stanicemi Gurtnellen a Amsteg-Silenen (v km 50,00) projíždí 31.8.1997 italská souprava rychlíku D 302 (Milano Centrale - Zürich HB) v čele s lokomotivou Re 6/6 11646 "Bussigny" v původním zeleném zbarvení.




Řeku Reuss, která tady u zastávky Intschi teče na dně hluboké strže, překonává vlak jedoucí dolů s Gotthardu a vedený strojem Re 6/6 na mostě Intschireussbrücke dlouhém 121 metrů a s výškou 77 metrů nejvyšším na této trati.




Vlak IC 357 (Zürich HB - Milano Centrale) s lokomotivou Re 6/6 11655 "Cossonay" najíždí 24.7.1997 na most Intschireussbrücke.




Lokomotiva Re 4/4 11200 na čele vlaku InterRegio IR 2268 (Locarno - Zürich HB) v Intschi 20.5.2005.




Pohled do údolí řeky Reuss a na dráhu Gotthardbahn u zastávky Intschi, kudy právě stoupá vlak s lokomotivou Re 4/4.




Lokomotivy Re 4/4 II s čísly 11103, 11106, 11108, 11109, 11112, 11113, 11133, 11141 dostaly automatická spřáhla a byly vyčleněny pro vozbu vlaků Swiss-Express. Zároveň dostaly oranžovo-šedý nátěr a na čela místo helvétského kříže tehdy nově zavedené logo SBB. Na snímku ze 7.9.2007 jede stroj Re 4/4 11108 na čele vlaku EC 119 "Tiziano" (Basel SBB - Milano Centrale) pár desítek metrů před zastávkou Intschi.




Zastávkou Intschi projíždí 30.1.1998 vlak EuroCity EC 5 "Verdi" (Dortmund Hbf. - Milano Centrale) vedený lokomotivou Re 6/6 11626 "Zollikofen". Spoj projížděl non-stop 142 kilometrů dlouhý úsek Gotthardbahn mezi stanicemi Arth-Goldau a Bellinzona, jízdní doba byla 2 hodiny a 14 minut.




Jednotka ETR 470.003 společnosti Cisalpino jako spoj CIS 13 (Zürich HB - Firenze Santa Maria Novella) projel 3.6.2009 kolem mě a míří k zastávce Intschi. ETR 470 je jednotka třídy Pendolino vyráběná společností FIAT Ferroviaria (dnes Alstom) v italském Saviglianu v letech 1994-1997 speciálně pro společnost Cisalpino AG. Firma byla společným podnikem SBB a Trenitalia a zajišťovala v letech 1993-2009 dopravu mezi velkými městy ve Švýcarsku a v severní Itálii, do roku 2006 jezdila i do Stuttgartu. Jednotka ETR 470 (ETR = Elettro Treno Rapido) má výkon 6000 kW, rychlost 200 km/h, prázdná váží 470 t, její délka je 236600 mm a má konfiguraci náprav (1A)'(A1)' + (1A)'(A1)' + 2'2' + 2'2' + (1A)'(A1)' + (1A)'(A1)' + 2'2' + (1A)'(A1)' + (1A)'(A1)'. Kapacita je 151 sedadel v 1. třídě a 322 ve 2. vozové třídě.




Lokomotiva Re 460.063-1 vede 27.6.1996 vlak D 1665 (Basel SBB - Chiasso) podle řeky Reuss pár desítek metrů za stanicí Gurtnellen. Řeka Reuss vypadá na snímku jako malý potůček ztrácející se mezi kamením, ale po deštích a hlavně v době tání sněhu se rychle změní v hučící živel.




Nákladní vlak sjíždí po Gotthardské dráze dolů údolím řeky Reuss, které je v těchto místech hodně hluboké a se strmými úbočími. Na čele s dvojicí Re 460.039-1 a Re 460.054-0 přijíždí ke stanici Gurtnellen. Originální a ve své době nadčasový design z dílny italského studia Pininfarina se později stal vzorem pro všechny velké evropské lokomotivky.




Přes kamenný Säckenbrücke dlouhý 120 metrů a vybudovaný za stanicí Gurtnellen ve svahu nad řekou Reuss přejíždí 10.9.1994 lokomotiva Re 6/6 11645 "Colombier" s vlakem E 1572 jedoucím z Chiassa do Schaffhausenu.




Dvojice Re 6/6 11675 "Gelterkinden" a Re 4/4 11145 stoupá 24.7.1997 s nákladním vlakem úbočím údolí Reusstal ke stanici Gurtnellen.




Rychlík D 1567 (Singen - Chiasso) vedený strojem Re 6/6 11613 "Rapperswil" odjel 27.6.1996 ze stanice Gurtnellen a právě podjíždí rampu s vjezdovými návěstidly. Za mašinou jsou 4 vozy EW I B 20-33 a EW II B 20-34, za nimi "jednička" EW II A 18-33. Tyto vozy byly vyráběny v letech 1956-1975 a představovaly standardní typ osobních vagónů u SBB a 8 soukromých společností. Celkem bylo vyrobeno 2173 kusů včetně 14 jídelních a bufetových, 163 zavazadlových a 70 poštovních. Měly hmotnost 28 až 32 tun, maximální rychlost 140 km/h a délku 23700 mm (24700 mm EW II B 20-34).




Lokomotiva Re 6/6 11666 "Stein am Rhein" odjíždí v čele německé soupravy vlaku EC 9 "Tiziano" (Hannover Hbf. - Milano Centrale) od stanice Gurtnellen. Obec Gurtnellen s necelými 500 obyvateli se skládá z několika vesniček. Železniční stanice je v jejím centru nazvaném Gurtnellen-Dorf, kterému vévodí kostel sv. Michaela z roku 1785.




Vlak D 2674 (Chiasso - Basel SBB) s lokomotivou Re 460.074-8 sjíždí pod strmými stráněmi od stanice Gurtnellen k Erstfeldu. Vůz za mašinou je zavazadlový EW II D 92-33. Těchto vozů převzaly SBB 150 kusů v letech 1968-1975.




Táhlé stoupání před stanicí Gurtnellen zdolává 24.7.1997 stroj Re 460.058-1 s vlakem D 2967, který jede ze Schaffhausenu do Chiassa.




Mezi stanicemi Gurtnellen dole v údolí a Göschenen u severního portálu Gotthardtunnelu musí dráha překonat převýšení 368 metrů, přičemž přímá vzdálenost obou stanic je 8,5 kilometru. Proto byla trať uměle prodloužena pomocí tří spirálových tunelů (Pfaffensprung dlouhý 1476 m, Wattinger 1084 m a Leggistein 1090 m), díky kterým vždy vystoupá o desítky metrů v postatě "na místě". U městečka Wassen pak šplhá ve stráni ve třech patrech nad sebou. Výrazným orientačním bodem je zdejší kostel, který vlak míjí hned třikrát, ale pokaždé v jiné výšce.
(Nákres tratě: podle EJ)




Lokomotivy Re 6/6 11642 "Monthey" a Re 4/4 11146 vedou 10.9.1994 nákladní vlak po horním patře trati za spirálovým tunelem Pfaffensprung. Vlak po odjezdu ze stanice Gurtnellen přejel před chvilkou po dolních kolejích zprava doleva, projel 92 metrů dlouhou galérií Häggrigerbach (na nákresu označena č. 1) a vjel do spirálového tunelu Pfaffensprung (označen č. 2), ve kterém vystoupal až k jeho hornímu portálu, za kterým pokračuje opět zprava doleva.




Vlak D 1670 (Chiasso - Basel SBB) v čele s lokomotivou Re 6/6 11606 "Turgi" sjel uvnitř spirálového tunelu Pfaffensprung jako po tobogánu sem dolů a vyjíždí z galérie Häggrigerbach, aby pokračoval do stanice Gurtnellen. Souprava je řazena z vozů D 92-33, A 18-33 a B 18-34.




Stroj Ae 6/6 11464 "Erstfeld" vede 27.6.1996 vlak IC 357 "Ticino" (Zürich HB - Milano Centrale) v údolí za stanicí Gurtnellen. Za mašinou jsou vyhlídkové vozy Apm. Šestinápravové univerzální lokomotivy Ae 6/6 vyrobila v letech 1952 a 1955-1966 v počtu 120 kusů lokomotivka SLM Winterthur spolu s BBC Baden a MFO Zürich. Mají výkon 4300 kW, rychlost 125 km/h, délku 18400 mm, hmotnost 120 t a uspořádání náprav Co'Co'. Nové značení je Ae 610 a vyřazovány byly postupně v letech 2002-2013.




Vlak EC 5 "Verdi" (Dortmund Hbf. - Milano Centrale) s lokomotivou Re 6/6 11681 "Immensee" stoupá od stanice Gurtnellen k Wassenu. V galérii pod protějším svahem je ukryta dálnice A2, hlavní severo-jižní silniční tah z Basileje do Chiassa.




Ke stanici Gurtnellen míří 10.9.1994 vlak EC 8 "Tiziano" (Milano Centrale - Hannover Hbf.) vedený strojem Re 6/6 11605 "Uster". Jízdní doba těchto prestižních spojů, které překonávaly Alpy po dráze Gotthardbahn, byla 13 hodin a 45 minut (Milano - Dortmund za 9 hodin).




Lokomotiva Re 460.075-5 v čele vlaku EC 8 "Tiziano" (Milano Centrale - Hannover Hbf.) projela 24.7.1997 spirálovým tunelem Pfaffensprung a stanicí Gurtnellen a pokračuje dolů k Erstfeldu.




Vlak InterCity IC 380 (Milano Centrale - Stuttgart Hbf.) s lokomotivou Ae 6/6 11464 "Erstfeld" sjel 27.6.1996 smyčkami u Wassenu a nad přehradním jezerem Pfaffensprung na řece Reuss pokračuje k hornímu portálu tunelu Pfaffensprung.




Dvojice Re 4/4 11335 a Re 6/6 11663 "Eglisau" se soupravou nákladního vlaku projela 384 metrů dlouhým Kirchbergtunnelem (č. 6 na plánku tratě) proraženým pod vrchem s wassenským kostelem a jede údolím podle řeky Reuss dole pod Wassenem.




Před úchvatnou kulisou Glarnských Alp stoupají 7.9.2007 lokomotivy Re 4/4 11184 a Re 6/6 11664 "Köniz" s nákladním vlakem od tunelu Kirchberg dál k Wassenu.




Kontejnerový vlak vedený stroji Re 4/4 11296 a Re 6/6 11650 "Schönenwerd" jede 11.5.2004 proti proudu řeky Reuss v údolí pod Wassenem.




Lokomotivy Re 6/6 11622 "Suhr" a Re 4/4 11340 projely s vlakem POST 93030 obloukem pod Wassenem a na cestě dolů po severní rampě Gotthardbahn se blíží ke Kirchbergtunnelu. Spoje označené POST byly vlaky pro přepravu poštovních zásilek mezi terminály švýcarské pošty.




Nákladní vlak na postrku s Ae 610.463-0 (ex Ae 6/6 11463 "Göschenen") přijíždí dole pod Wassenem k mostu přes Entschigtal a k tunelu Kirchberg. Za tratí na opěrné zdi je dálnice A2, nad ní ve svahu pak stoupá zleva doprava prostřední patro tratě.




Vlak IC 252 (Chiasso - Basel SBB) pod Wassenem se strojem Re 460.012-8, který v letech 2000 až 2007 nosil reklamu rádia RSR - Radio Suisse Romande.




Lokomotiva Re 4/4 11195 projíždí 20.5.2005 s vlakem IR 2165 (Basel SBB - Locarno) obloukem Wattinger, nejvyhledávanějším fotoflekem na severní rampě Gotthardské dráhy, před spirálovým tunelem Wattinger (č. 8 na nákresu). Po jeho projetí bude stoupat šikmo svahem po prostředním patře tratě směrem ke zdejšímu kostelu, který je výborným orientačním bodem jak pro cestující, tak pro fotografy.




Re 460.107-6 + Re 460.062-3 + Re 460.063-1 + Re 460.054-0 v čele nákladního vlaku jedou 23.7.1997 na cestě dolů s Gotthardu obloukem za tunelem Wattinger ve Wassenu.




Vlak D 2565 (Zürich HB - Airolo) vedený lokomotivou Re 4/4 11109 pod Wassenem 30.8.1997. Soupravu tvoří vozy Swiss-Express typu EW III na konci s řídícím vozem v řazení AD 81-34 + 3x A 18-34 + 4x B 29-34 + Bt 50. V letech 1972-1975 bylo vyrobeno celkem 72 těchto klimatizovaných vozů v typickém oranžovo-šedém zbarvení. Swiss-Express vyjel poprvé v GVD 1975/1976 a v roce 1986 byl nahrazen spoji InterCity.




Lokomotivy Re 4/4 11355 a Re 6/6 11679 "Cadenazzo" s vlakem RoLa při výjezdu z dolního portálu spirálového Wattingertunnelu 11.5.2004.






Letní a zimní snímek nákladních vlaků s lokomotivami Re 4/4 a Re 6/6 projíždějících obloukem Wattingerkurve ve Wassenu.




Čtveřice strojů Re 6/6 11614 "Meilen" + Re 4/4 11336 + Re 6/6 11670 "Affoltern am Albis" + Re 4/4 11163 s nákladním vlakem projela tunelem Wattinger a vydává se dolů po proudu řeky Reuss.




Šikmé podzimní slunko kreslí dlouhé stíny a zvýrazňuje každou nerovnost ve svahu nad dolním portálem tunelu Wattinger, ze kterého 1.10.2009 vyjela lokomotiva Re 4/4 11192 s vlakem IR 2178 (Locarno - Basel SBB).




Lokomotiva Re 4/4 11181 v reklamním nátěru kantonu Aargau. Reklama byla jen na bocích, ale i přes okna a zakryla i veškeré značení. V této podobě jezdila do roku 2004 a já ji zachytil 11.5. toho roku v čele rychlíku D 1576 (Chiasso - Zürich HB) po výjezdu z Wattingertunnelu.




Nákladní vlak IM 43089 (Ludwigshafen BASF - Gallarate) systému kombinované dopravy vedený dvojicí strojů Re 482.001-5 a Re 482.031-2 projíždí 23.6.2006 obloukem Wattinger ve Wassenu. V roce 2002 zakoupily SBB Cargo 35 lokomotiv TRAXX F140 AC1 a roku 2004 pak 10 strojů TRAXX F140 AC2 určených pro těžkou nákladní dopravu. Mašiny jsou určeny pro napájecí systém 15 kV 16,7 Hz a mají pojezd Bo'Bo', délku 18900 mm, hmotnost 84 tun, výkon 5600 kW a nejvyšší rychlost 140 km/h. Výrobcem je samozřejmě Bombardier Transportation GmbH.




Ze spirálového Wattingertunnelu vyjela 31.8.1997 na most Untere Wattinger Brücke přes řeku Reuss pod Wassenem (č. 7 na nákresu) lokomotiva Re 6/6 11660 "Tavannes" s vlakem D 2984 jedoucím z Chiassa do Schaffhausenu. Ze soupravy vidíme vůz EW II řady B 20-34.




Vlak E 1568 (Göschenen - Schaffhausen) se strojem Re 6/6 11616 "Illnau-Effretikon" vyjíždí 10.9.1994 z 230 metrů dlouhého Rohrbachtunnelu (na nákresu č. 10) a vzápětí se přes most Obere Wattinger Brücke (označen č. 9) vnoří do Wattingertunnelu.




Lokomotivy Re 6/6 11659 "Chavornay" a Re 4/4 11308 na čele nákladního vlaku projely Rohrbachtunnelem a vjíždí do stanice Wassen. Svislé skály zajištěné drátěnými sítěmi jsou zde k vidění na mnoha místech.





Nákladní vlak vedený sestavou Re 6/6 11685 "Sulgen" + Re 4/4 11250 + Re 6/6 11630 "Herzogenbuchsee" + Re 4/4 11251 projíždí 3.6.2009 na cestě dolů od vrcholového Gotthardtunnelu stanicí Wassen.





Lokomotiva Re 4/4 11223 přijíždí 16.3.2006 s vlakem IR 2276 (Locarno - Zürich HB) do stanice Wassen. Vyjíždí z tunelu, který se jmenuje Mittlere-Entschigtal-Gallerie, je dlouhý 185 metrů a na nákresu tratě je označen číslem 11.





EuroCity EC 57 "Gottardo" (Zürich Flughafen - Milano Centrale) v čele s lokomotivou Re 4/4 11124 odjel 9.9.1994 ze stanice Wassen a stoupá dál po prostředním patře tratě nad uličkami obce Wassen.

Snímkem vlaku pojmenovaného "Gottardo" jsme stylově zakončili první část článku o Gotthardské dráze. Ve druhé části se vypravíme dál nahoru k vrcholovému tunelu a také se začneme seznamovat s jižní rampou této proslulé tratě.

18.1.2016


autor: Mik - trainfoto a Denda60

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
cas


Móric
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 39 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 4

Registrovaných: 0
Anonymných: 39

Viac ...