Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Zo zahraničných tratí > Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (1. část)

Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (1. část)

 
Přes celé Švýcarské Alpy vede od východu na západ trasa vlaku pojmenovaného "Glacier-Express", tedy "Ledovcový expres". Na rozdíl od jiných expresů nenabízí rychlé spojení, ale nevšední vyhlídkovou cestu. "Glacier-Express" totiž projíždí jak hlubokými údolími podél řek tak i přes horské průsmyky těsně kolem nejvyšších alpských štítů a ledovců. Zajíždí do výšky přes dva tisíce metrů a stoupání až 125 promile zvládá díky ozubnici. Na své tři sta kilometrů dlouhé cestě překonává 291 mostů a projíždí 91 tunely. Jeho cesta začíná v St. Moritz nedaleko ledovců masivu Bernina a končí v Zermattu pod ledovci kolem Matterhornu.

 









Jen pár slov úvodem...

Na provozu vlaku se podílejí dvě soukromé železniční společnosti. Rhätische Bahn (RhB) má svou síť o rozchodu 1000 mm na východě v kantonu Graubünden a vozbu "Glacier-Expressu" zajišťuje v úseku St. Moritz - Chur - Disentis/Mustér. Z Disentis přes průsmyky Oberalp a Furka a dále až do Zermattu na jihozápadě v kantonu Wallis/Valais je vlak v péči společnosti Matterhorn-Gotthard-Bahn (MGB). Ta vznikla na Nový rok 2003 sloučením Furka-Oberalp-Bahn (FO), která provozovala tratě uprostřed Švýcarska mezi Disentis a Brigem, a Zermatt-Bahn (BVZ) zajišťující předtím provoz v úseku Brig - Zermatt.

V roce 1926 byla dokončena neobyčejně náročná stavba dráhy o rozchodu 1000 mm přes průsmyky Oberalp a Furka. Tím došlo k propojení tratí RhB na východě Švýcarska a FO v centrální alpské oblasti. Krátce nato bylo zavedeno dálkové spojení mezi Brigem a Churem a také z Brigu až do St. Moritz, a to přímými vozy zařazenými do pravidelných vlaků FO a RhB. Roku 1930 prodloužila tehdejší společnost Visp-Zermatt-Bahn svoji trať, která dosud spojovala Zermatt s Vispem, o úsek z Vispu do Brigu. Vznikl tak 300 km dlouhý tah mezi Zermattem a St. Moritz a nic nestálo v cestě zavedení přímého spoje mezi oběma proslulými horskými středisky.

Dne 20.6.1930 vyjel na svou cestu z Zermattu do St. Moritz první "Glacier-Express". Cestující měli k dispozici salónní vůz RhB a upravené vagóny 1., 2. a 3. třídy všech tří zúčastněných společností. Jízda tehdy trvala 10 hodin a 50 minut. Na tratích BVZ a RhB byl provoz elektrický, přes průsmyky Furka a Oberalp byl vlak veden parní ozubnicovou lokomotivou.

"Glacier-Express" několikrát měnil svoji podobu. Již roku 1931 byl ze St. Moritz do Disentis přidán jídelní vůz. V letech 1941 a 1942 byla elektrifikována síť společnosti FO a spoj jezdí od té doby v celé své trase pouze v elektrické trakci. V letech 1943 - 1946 byl provoz v důsledku války zcela přerušen. Od roku 1948 již nebyl řazen salónní vůz a jídelní vagón zajížděl až na průsmyk Oberalp. K zásadní změně došlo v roce 1982, když byl otevřením úpatního tunelu pod průsmykem Furka odkloněn provoz z extrémně náročného, ale zároveň velice atraktivního úseku přes tento průsmyk a tím umožněn celoroční provoz "Glacier-Expressu". Koncem osmdesátých let zakoupila FO první vyhlídkové vozy (Panoramawagen) a vlaková souprava tak postupně dostala zcela novou podobu.

Počet spojů "Glacier-Expressu" se rozrůstal zaváděním dalších, především letních sezónních vlaků. V letním období vyjíždějí každý den na koleje společností RhB a MGB mezi St. Moritz a Zermattem tři páry pravidelných vlaků. Ještě v minulém GVD jezdil i čtvrtý pár zkrácený na úsek St. Moritz - Disentis/Mustér. Zajímavostí bylo nahrazení přímých vozů z Davosu autobusy, které jely do Churu oklikou přes střediska Lenzerheide a Valbella. Přes zimu je provoz "Glacier-Expressu" částečně omezen, když je denně vypravován jeden pár vlaků.

"Glacier-Express" je jedním z nejmodernějších a nejkvalitnějších vlaků ve Švýcarsku a zcela jistě nejatraktivnějším evropským spojem na úzkém rozchodu. Cestujícími jsou téměř výhradně turisté a návštěvníci hor. V programu cestovních kanceláří je nabízena jízda "Glacier-Expressem" jako osmihodinová vyhlídková cesta přes nejzajímavější místa Švýcarských Alp. Běžné je zavádění posilových spojů vypravovaných speciálně pro japonské turisty a cestovní společnosti z Evropy či z východní Asie.

"Glacier-Express" je sám o sobě velkou turistickou atrakcí a rozhodně to není vlak pro "nízkonákladové batůžkáře". Je pevně spojen s úžasnou alpskou krajinou, ve které vznikl doslova na míru a ve které se vyvíjel až do své dnešní podoby. Oddělit "Glacier-Express" a Švýcarské Alpy prostě nelze a proto se budu ve své reportáži vedle samotného vlaku věnovat "obrazom aj slovom" také prostředí, do kterého patří.

Pojďme se tedy podívat na vybrané snímky pořízené během uplynulých dvaceti let a ukázat si, jak cesta "Glacier-Expressu", "nejpomalejšího rychlíku na světě", vypadá.



"Glacier-Express" na své cestě přes Alpy. Vlak D 902 "Glacier-Express" (Zermatt - Chur) vedený lokomotivou HGe4/4 II 107 "Grimsel" stoupá 4.6.2000 na ozubnici průsmykem Oberalp k nejvýše položenému místu na své trase, ke stanici Oberalppasshöhe-Calmot (2033 m n.m.). Souprava sestavená jen z Panoramawagen nebyla v devadesátých letech standardem. Tyto vozy z první čtrnáctikusové série vyrobené podle návrhu studia Pininfarina italskou firmou Breda byly pouze 1. třídy a proto býval určitý počet zařazován do klasické soupravy. Modrý vagón je restaurační WR 3812. Nejnižší místo vzadu na horizontu je 15 kilometrů vzdálený průsmyk Furka (2429 m n.m.). Za soupravou je vidět silnice, která stupňovitě do průsmyku stoupá.




Současná podoba "Glacier-Expressu". Lokomotiva Ge4/4 646 "Santa Maria Val Müstair" sjíždí 4.6.2009 s vlakem D905 "Glacier-Express" (St. Moritz - Zermatt) od stanice Preda v průsmyku Albula.
V letech 2006-2011 obdržely společnosti RhB a MGB postupně 28 nových vyhlídkových vozů od firmy Stadler. Tentokrát se jedná o vozy 1. i 2. vozové třídy (řada Ap, Api a Bp) a současně bylo dodáno i 6 jídelních vozů řady WRp. To umožnilo sestavovat soupravy "Glacier-Expressu" pouze z Panoramawagen, jako jídelní vůz je řazen buď nový vyhlídkový WRp nebo starší WR.




O atraktivnosti cesty "Glacier-Expressem" hodně napoví výškový profil dráhy.




Oberengadin

Jsem na východě Švýcarska v St. Moritz. Je nádherné letní ráno a do odjezdu mého "Glacier-Expressu" zbývají dobré dvě hodiny. Mám tedy ještě trochu času rozhlédnout se po okolí.

Připomeňme si, že St. Moritz leží v kantonu Graubünden v 80 km dlouhém údolí řeky Inn, které se jmenuje Engadin. Řeka vytéká z řady jezer v jeho nejjižnější a zároveň nejvýše položené části zvané Oberengadin. Ve svahu nad západním břehem jezera St. Moritzersee /Lej da San Murezzan ve výšce kolem 1820 metrů nad mořem bylo město vybudováno.

St. Moritz je místem luxusních dovolených a lázeňských pobytů. Zdejší koupele jsou světově proslulé a jsou navštěvovány tou nejvybranější a nejmovitější klientelou. Tvář města je dána honosnými hotely a společenskými a obchodními centry, která nabízejí služby odpovídající zdejším cenám. V duchu stoleté tradice je vše v harmonii s nádherným horským prostředím a návštěvník na každém kroku vnímá atmosféru vznešenosti. St. Moritz je také známým zimním střediskem. K jeho lesku přispívá fakt, že byl dvakrát dějištěm ZOH (1928 a 1948) a je pravidelným pořadatelem lyžařských závodů na úrovni mistrovství světa nebo světového poháru.







St. Moritz. Lázně a proslulé horské středisko, kde slunce svítí v průměru 322 dnů v roce.



Západně od Oberengadinu je mohutný hřeben Albula-Alpen, jehož vrcholky nad St. Moritz dosahují výšky kolem 3 tisíc metrů. Tady jsou ideální lyžařské svahy s množstvím vleků a s lanovými drahami na Piz Nair (3057 m n.m.), Corviglia (2406 m n.m.) a Signalkuppe (2150 m n.m.). Protější, tedy východní strana údolí je lemována příkrými skalnatými úbočími patřícími k masivu Bernina, který se ve své centrální části tyčí do výše 4 tisíc metrů nad mořem. A když jste v St. Moritz, nezapomeňte se podívat na Piz Corvatsch (3451 m n.m.). Lanovka vás pohodlně vyveze pod vrchol do 3303 metrů, odkud je pěkný pohled na Oberengadin s tyrkysovými jezery na dně údolí a na masiv Albula-Alpen. Na opačné straně, tedy při pohledu na východ, se vypíná věčně zasněžený vrchol Piz Bernina vysoký 4049 metrů a jen o málo nižší Piz Roseg (3937 m n.m.), Piz Palü (3905 m n.m.), Bellavista (3922 m n.m.). Fascinující pohled na ledovce, které visí na strmých stěnách a jakoby padaly kamsi dolů do údolí Val Roseg, zůstane dlouho zapsán v paměti. Na ledovce se ale můžete podívat i zdola. Vede k nim příjemná cesta od nedaleké Pontresiny. Pod ledovce Roseg a Tschierva se svezete za pětadvacet franků koňským povozem, k ledovci Morteratsch dojdete za necelou hodinku pěšky od stejnojmenné vlakové zastávky.




Od horní stanice lanovky na Piz Corvatsch je z výšky 3303 m hezký pohled na údolí Oberengadin a horský masiv Albula-Alpen. Vlevo je vidět průsmyk Julier, který odtud vypadá jako hluboký zářez procházející napříč horským hřebenem. Město St. Moritz je dole v údolí až zcela vpravo při okraji snímku.




Sníh a led patří po celý rok neodmyslitelně k masivu Bernina. Ledovec Tschierva stéká po skalních stěnách mezi vrcholy Piz Bernina (4049 m n.m.) a Piz Morteratsch (3751 m n.m.) strmě dolů do údolí Val Roseg.




Berninské ledovce. Pohled na ně patří bezesporu k nejkrásnějším zážitkům z návštěvy tohoto horského masivu.




Cesta k ledovci Morteratsch vás zavede do samého středu masivu Bernina.




Červencové ráno v průsmyku Julier, 2284 metrů nad mořem. Tudy vede hlavní silniční tah přes hřeben Albula-Alpen, spojující Oberengadin a St. Moritz se středem Švýcarska. Je sjízdný i v zimě, také díky řadám mohutných protilavinových zábran ve svahu nad budovami.



"Glacier-Express" odjíždí z moderního nádraží na okraji St. Moritz, 1775 metrů nad mořem. Západní část jeho kolejiště je napájena, stejně jako celá další trať, napětím 11 kV 16 2/3 Hz. Nad kolejemi blíže k jezeru je trolej se stejnosměrným napětím 750 V a odtud odjíždějí spoje na trať k průsmyku Bernina.

Poslední pohled po okolí a již se pohodlně usazuji na měkkých sedadlech jednoho z vyhlídkových vozů. V čele soupravy je lokomotiva RhB, jeden z 12 moderních strojů řady Ge4/4 III z produkce švýcarských firem SLM Winterthur a ASEA Brown Boveri z let 1993-1999. Někdy ji nahrazuje starší Ge4/4 II, podle potřeby jsou nasazovány i šestinápravové univerzální Ge 6/6 II. Nezbytná zkouška brzd a signál k odjezdu. "Glacier-Express" se dává do pohybu a pomalu vyjíždí na svou cestu přes Alpy.




Zimní "Glacier-Express", který do Churu jede jako rychlík D 534 a dál pak jako expres D 903, s lokomotivou Ge4/4 641 "Maienfeld" čeká 18.1.1995 na nádraží v St. Moritz na příjezd vlaku R 515 od Churu vedeného strojem Ge4/4 646 "Santa Maria Val Müstair", aby se za chvíli vydal na první kilometry své dnešní cesty. Do čela "Glacier-Expressu" jsou obvykle stavěny lokomotivy Ge4/4 třetí generace. Vycházejí z normálněrozchodných "Lok 2000" a byly vyrobeny postupně v letech 1993 - 1999 firmami SLM (Schweizerische Lokomotiv-und Maschinenfabrik) a ASEA Brown Boveri. Při hmotnosti 60 t dosahují rychlosti 100 km/h, tažná síla je 200 kN. Čtyři trakční motory 6FRA5248 mají výkon 3100 kW. Stroj č. 641 byl jako první slavnostně uveden do provozu 7.12.1993.




Nádraží společnosti Rhätische Bahn je v St. Moritz pod městem na západním břehu jezera St. Moritzersee /Lej da San Murezzan. Velká budova uprostřed je hotel Carlton.




Koncová stanice St. Moritz je důležitým a frekventovaným uzlem v síti společnosti RhB. Denně je vypravováno na 40 párů vlaků ve směru Chur, tedy v trase "Glacier-Expressu", a na Scuol-Tarasp, kromě toho také 23 párů vlaků na rameni St. Moritz - Tirano přes průsmyk Bernina. To vše jenom přes den, od 5 hodin ráno do půlnoci.
Lokomotiva Ge4/4 648 "Susch" najela 27.1.1996 na soupravu pro vlak D 580 (St. Moritz - Chur). Pravidelné rychlíky odjíždějí vždy v celou hodinu a přijíždějí 2 minuty před celou, posilové a sezónní vlaky a osobní vlaky v mezičase.




Rychlík D 565 (Chur - St. Motitz) na čele s dvojicí Ge4/4 624 "Celerina/Schlarigna" a Ge4/4 621 "Felsberg" vjíždí do stanice St. Moritz. Vpravo je vidět odstavená souprava vyhlídkových vozů připravená pro zítřejší "Glacier-Express". Také lokomotivy Ge4/4 II jsou občas stavěny do čela "Glacier-Expressu". Tyto univerzální stroje s čísly 611 - 633 jsou z let 1973 (10 lokomotiv) a 1984. Mají výkon 1700 kW, rychlost 90 km/h, váží 50 t a délka přes nárazníky je 12940 mm.



Jen pár desítek metrů od stanice vjíždí vlak do prvního z jednadevadesáti tunelů a pak již táhlými oblouky sjíždí ke stanici Celerina (1735 m n.m.). Po jejím projetí se mi vpravo otevře pohled na bílé vrcholky masivu Bernina, při troše štěstí zahlédnu i vůz pozemní lanovky šplhající na Muottas Muragl.

Vlak sjel do údolí a podél řeky Inn vjíždí do Samedanu (1705 m n.m.). Ve zdejším nádraží se připojuje druhá větev tratě od Pontresiny a průsmyku Bernina. Společnost RhB zde má depo, které zajišťuje vozbu vlaků na rameni do stanice Scuol-Tarasp na severním konci Engadinu a částečně na trati do Churu. Je tu také konečná autovlaků převážejících auta přes průsmyk Albula. V zimě, když je Albula beznadějně zavátá sněhem a silnice tudíž neprůjezdná, je to vhodný způsob dopravy přes tento horský hřeben.



D 561 "Glacier-Express" (Chur - St. Moritz) vedený lokomotivou Ge4/4 642 "Breil/Brigels" opustil 8.7.2000 Celerinu a jen poslední táhlé stoupání ho dělí od stanice St. Moritz. Vlak jel v úseku Zermatt - Chur jako expres D 904. Zařazení vyhlídkových vozů do soupravy k vozům 1. a 2. třídy bylo před nákupem dalších Panoramawagen od firmy Stadler v roce 2006 běžnou záležitostí. Pro jízdu ve vyhlídkových vozech tehdy platil zvláštní tarif. Červené vozy patří RhB, s širokým bílým pruhem tehdejší FO (Furka-Oberalp-Bahn). Vzadu za městečkem se zdvihá Muottas Muragl (2454 m) a Blais da Muottas (2568 m).




Stroj Ge4/4 646 "Santa Maria Val Müstair" vede 27.1.1996 vlak D 541 (Chur - St. Moritz) od Samedanu ke stanici Celerina. Vpravo se nám otevírá pohled do části Engadinu, 80 kilometrů dlouhého údolí řeky Inn, s nadmořskou výškou od 1020 do 1800 m jednoho z nejvýše položených trvale osídlených údolí v Evropě.




Sobotní posilový vlak D 1534 (St. Moritz - Chur) vypravovaný v hlavní zimní sezóně od 27.1. do 9.3. na čele s lokomotivou Ge4/4 624 ""Celerina/Schlarigna" v plné jízdě směrem k Samedanu 27.1.1996. V pozadí je Celerina a bílé rozeklané vrcholky masivu Bernina. Vyhlídkový vůz přecházel v Churu na D 903 "Glacier-Express" (Chur - Zermatt).




Lokomotiva Ge6/6 703 "St. Moritz" opouští 27.1.1996 Samedan s vlakem D 1225 jedoucím z Churu do St. Moritz. I tyto stroje byly čas od času nasazovány do čela "Glacier-Expressu", hlavně jeho posilových spojů. Ge6/6 II je těžká šestinápravová lokomotiva s uspořádáním pojezdu Bo'Bo'Bo', tedy se třemi dvounápravovými podvozky. V roce 1958 byly firmami SLM (Schweizerische Lokomotiv-und Maschinenfabrik), BBC (Brown, Boveri & Cie) a MFO (Maschinenfabrik Oerlikon) vyrobeny a dodány 2 lokomotivy s čísly 701 a 702 a v roce 1965 následovalo 5 strojů čísel 703-707. Mají maximální rychlost 80 km/h, váží 65 tun, mají výkon 1776 kW a tažnou sílu 214 kN. Stroj má délku přes nárazníky 14500 mm a dělenou skříň s kloubem umožňujícím vertikální pohyb.




Vedle "Glacier-Expressu" je prominentním vlakem společnosti Rhätische Bahn spoj "Bernina-Express" jezdící mezi Churem a italským Tiranem přes průsmyk Bernina (2253 m n.m.). V úseku St. Moritz - Chur má stejnou trasu jako "Glacier-Express". Na snímku z 27.1.1996 se vlak D 574 "Bernina-Express" (Tirano - Chur) s lokomotivou Ge4/4 641 "Maienfeld" blíží k Samedanu. Vozy v přední části soupravy byly dobírány v St. Moritz. Dvanácti i vícevozové rychlíky nejsou na náročných tratích RhB zvláštností.




Mráz a noční sněžení vyzdobily okolí Samedanu, kde 27.1.1996 projížděla Ge4/4 648 v čele vlaku D 525 (Chur - St. Moritz). Ze St. Moritz až do Beveru je trať vybudována na levém břehu řeky Inn a díky širokému údolí vede dál od řeky.







Samedan leží na břehu řeky Inn pod svahy Piz Ot (3246 m n.m.) a Piz Saluver (3159 m n.m.) právě v místě, kde do Oberengadinu vstupuje údolí Val Bernina. Je významnou dopravní křižovatkou. Klidné historické centrum je ukázkou starého engadinského stavebního stylu.



Po odjezdu ze Samedanu upřeně sleduji bělostně zářící berninské vrcholky, které na jihovýchodě vytvářejí jedinečnou kulisu. Náhle se trať prudkým obloukem odděluje od dráhy vedoucí dál na Scuol-Tarasp. Jsme v Beveru (1710 m n.m.) a "Glacier-Express" vjíždí do Val Bever, jednoho z bočních engadinských údolí.

I tohle údolí je významným místem pro pěší turistiku. Proti proudu říčky Beverin lze dojít (jen po svých, jinak se sem nesmí) daleko do dosud téměř nedotčené a divoké horské přírody, kde se stavitelé zdejší tratě běžně potkávali s medvědy. Pro náročné vede cesta až nahoru na chatu Jürg-Jenatsch-Hütte pod ledovci na Piz d´Err (3378 m n.m.), Piz Calderaz (3397 m n.m.) a Piz Jenatsch (3254 m n.m.). Odbočkou přes sedlo Suvretta lze dojít až zpět do St. Moritz, těžký vysokohorský terén a možnost náhlé a nečekané změny počasí se ale nesmí ani na okamžik podcenit. Pro ostatní je tu pohodlná čtyřkilometrová procházka Beverským údolím.




Ve stanici Bever se oddělují dráhy Albulabahn a Engadinlinie (St. Moritz - Scuol-Tarasp). Vlak R 235 (St. Moritz - Scuol-Tarasp) s lokomotivou Ge4/4 626 "Malans" jede 11.9.1994 po druhé z nich, zatímco Albulabahn a tedy trasa "Glacier-Expressu" se stočila vlevo za kostelem dál do údolí Val Bever, které je vidět nad lokomotivou uprostřed snímku.




Lokomotiva Ge4/4 645 "Tujetsch" stoupá 25.1.1996 s vlakem D 550 (St. Moritz - Chur) v trase "Glacier-Expressu" údolím Val Bever. Stoupání je mírné, jen 28 promile, což je vzhledem k ostatním výškovým poměrům na trati "Glacier-Expressu" téměř zanedbatelné.




Vlak D 531 (Chur - St. Moritz) vedený strojem Ge4/4 648 "Susch" projíždí 25.1.1996 Beverským údolím dolů od stanice Spinas k Beveru. Zdejší údolí, které leží v nadmořské výšce kolem 1760 metrů a je porostlé řídkým jehličnatým lesem, je po celý rok vyhrazeno pěším turistům a návštěvníkům tohoto klidného koutu Švýcarských Alp. Zdejší "Wanderweg" vede celým údolím podle naší trati.



Náš vlak se mezitím přiblížil k 5865 metrů dlouhému tunelu, proraženému pod vrcholovou partií průsmyku Albula. Ve stanici Spinas ve výšce 1815 metrů nad mořem se u jeho východního portálu loučím s Oberengadinem


Albula

Po šesti minutách jízdy tunelem vjíždíme do stanice Preda na západní rampě Albulabahn. Díky vrcholovému tunelu vystoupal vlak pouze do výšky 1820 metrů. Vlastní průsmyk ale leží o dalších 492 metrů výš.

Až nahoru se dostanete jenom po horské silničce, která šplhá z Oberengadinu od městečka s rétorománským jménem La Punt-Chamues-ch vzhůru řadou stoosmdesátistupňových zatáček nad hranici lesa, kde se náhle otevírá pohled na horské louky lemované svahy posetými kamennou sutí. Průsmyk má tvar širokého U a nejbližší hory ho převyšují ještě o dobrých pět set metrů. A kousek na sever jsou vrcholky ještě vyšší, Piz Blaisun je vysoký 3200 m, Piz Üertsch sahá do 3268 m a Piz Kesch s výškou 3418 m n.m. je vůbec nejvyšším vrcholem Albula-Alpen. Západní strana průsmyku je skalnatější a strmější. Jízda po klikaté horské silničce se spádem až 14 procent, na které se dvě auta bez zastavení nevyhnou, s prudce stoupající strání na jedné a s hlubokou propastí na druhé straně, je pro méně zkušené řidiče pravým dobrodružstvím. Naštěstí jsou tu občas místa pro zastávku a rozhlédnutí se po divoké nádheře, kterou zde příroda vykouzlila. S železniční tratí se silnice potkává právě u stanice Preda.




Po šesti minutách jízdy vrcholovým tunelem vjíždí 5.7.1995 do stanice Preda u západního portálu 5865 metrů dlouhého vrcholového Albulatunnelu proraženého pod průsmykem Albula ranní rychlík D 524 vedený lokomotivou Ge4/4 649 "Lavin" a jedoucí ze St. Moritz do Churu. Stavba tunelu začala 13.10.1899 a zprovozněn byl 1.7.1903, tedy dávno před prvním "Glacier-Expressem".




Průsmyk Albula, 2312 metrů nad mořem. V nejvyšším místě průsmyku vede cesta přes veliká pole kamenné sutě. O kousek dál na východ jsou všude kolem kamenité louky, které přes léto ožívají krásnými květy alpinek. Trať vede v tunelu půl kilometru pod průsmykem.




Kamenná pole přecházejí na západní straně průsmyku ve stupňovitě klesající a poměrně široké zelené údolí. Stanice Preda je tam dole před Piz Ela (3339 m n. m.) a Piz Rugnux (2736 m n. m.), což jsou ty dvě nejmohutnější hory uprostřed.







Divoká, drsná krása alpské přírody v nejvyšších partiích průsmyku Albula. Hřeben Albula-Alpen je hlavním evropským rozvodím. Vody stékající na východní stranu tečou s Innem do Dunaje a Černého moře, zatímco ze západní strany se dostanou do Rýna a s ním do moře Severního.




Vesnička Preda leží ve výšce 1790 metrů nad mořem uprostřed lesů a hor na cestě k průsmyku Albula. Všimli jste si, kolik různých odstínů zeleně je tady k vidění?




Lokomotiva Ge4/4 651 "Fideris" s vlakem RE 1128 (St. Moritz - Chur) projela 4.6.2009 Albulatunnelem a zastavila ve stanici Preda. Mašina je ve speciálním zbarvení pro vozbu "Glacier-Expressu".




Před impozantní kulisou Piz Ela (3339 m n. m.) a Piz Rugnux (2736 m n. m.) stoupá 19.7.2003 vlak D 515 (Chur - St. Moritz) v čele se strojem Ge4/4 649 " Lavin" ke stanici Preda. Za mašinou je WR-S 3814 (Gourmino Saalwagen), restaurační vůz s 36 místy postavený na podvozcích Fiat SIG roku 1929 firmou SWS (Schweizerische Wagons- und Aufzügefabrik AG, Schlieren-Zürich) a rekonstruovaný v 12/2000. Má délku 15320 mm, hmotnost 20700 kg a nejvyšší rychlost 90 km/h. Za ním je WR 3812 z roku 1930 opět z výroby (včetně podvozků) SWS. Má 36 míst, délku 16440 mm, hmotnost 24000 kg a max. rychlost 90 km/h. Vozy mají modré zbarvení Alpine Classic Pullman Express (ACPE). Jsou řazeny do souprav "Glacier-Expressu".




Je časné páteční ráno 5.8.1994 a k nejvyššímu místu dráhy přes průsmyk Albula právě stoupá lokomotiva Ge4/4 608 "Madrisa" s osobním vlakem R 515 (Chur - St. Moritz). Dole pod strání jsou bílé domky osady Naz. Éra lokomotiv řady Ge4/4 I v čele "Glacier-Expressu" je již delší dobu minulostí.




Zelené louky se svažují od obce Preda dolů k hlubokému údolí řeky Albuly pod Piz Rugnux, který vypadá jako obrovitý granitový balvan. Ve výhybně pod stanicí Preda právě křižují vlaky D 535 (Chur - St. Moritz) a D 550 (St. Moritz - Chur). I těmito nádhernými místy vede cesta "Glacier-Expressu".



Po odjezdu z Predy (1788 m n.m.) čeká "Glacier-Express" klesání údolím řeky Albuly ke stanici Bergün/Bravuogn do výšky 1372 m n.m. Znamená to překonat výškový rozdíl 417 m, přičemž vzdálenost obou nádraží je vzdušnou čarou necelých 6 km. To se podaří díky řadě spirálových tunelů, smyček a kamenných viaduktů postavených kolmo na osu údolí. Vlak smyčkou vjede do údolí na nejvýše postavený viadukt, přejede ho a sestoupá opět po spirále v tunelu na předmostí dalšího viaduktu, vybudovaného níž. Hned pod Predou na cestě k výhybně Muot (1575 m n.m.) na vzdálenosti 2,5 km jsou takto 4 viadukty a 3 spirálové tunely. Do Bergünu je trať vedena ve stráni ve třech patrech nad sebou a pomocí smyček v tunelech. O této dráze jsem tady psal v samostatném článku z 9.10.2013 (Po dráze RhB přes hřeben Albula (část 2.)).




Lokomotiva Ge4/4 651 "Fideris" stoupá 19.7.2003 s vlakem D 561 "Glacier-Express" (Zermatt - St. Moritz) z hluboké části údolí řeky Albuly a po chvíli vyjede na zelenou planinu pod stanicí Preda. Tento spoj označovaný v jízdním řádu jako "Glacier-Express" C jel mezi Zermattem a Churem pod číslem D 904. Stroj Ge4/4 651 "Fideris" svým zbarvením po určitou dobu propagoval lázeňské město Pontresina ležící nedaleko St. Moritz, které je důležitým uzlem na dráze Berninabahn.




Po projetí spirálového tunelu Zuondra míří 8.7.1995 souprava Panoramawagen vlaku "Glacier-Express" B, jedoucího v úseku Zermatt - Chur jako D 902 a nyní z Churu do St. Moritz pod číslem D1555, na čele se stroji Ge4/4 630 "Trun" a Ge4/4 621 "Felsberg" nahoru ke stanici Preda. Tyto vyhlídkové vozy jsou z roku 1993 od italské firmy Breda, s délkou přes nárazníky 18500 mm, celkovou hmotností 22,5 tuny a kapacitou 48 míst.




Vlak D 530 (St. Moritz - Chur) přejíždí 11.7.1997 přes 138 metrů dlouhý klenutý kamenný viadukt Albula III a chystá se vjet do 677 metrů dlouhého spirálového tunelu Toua. Je vedený lokomotivou Ge4/4 644 "Savognin".




Lokomotiva Ge4/4 648 "Susch" s vlakem D554 (St. Moritz - Chur) jede po 95 metrů dlouhém viaduktu Albula II mezi spirálovými tunely Toua a Rugnux (11.7.1997). Jízda po skalních římsách, spirálovými tunely a po viaduktech napříč údolím patří k největším zážitkům z cesty "Glacier-Expressem".




Vlak D 534 (St. Moritz - Chur) se strojem Ge4/4 641 "Maienfeld" přejíždí 19.7.2003 na viaduktu Albula I zpěněnou hladinu řeky Albuly. Ve srázu nad vlakem je vidět 74 metrů dlouhý Rugnux-Viadukt, po kterém vlak před několika okamžiky zleva doprava přejel a pokračoval levým obloukem po spirále uvnitř 685 metrů dlouhého tunelu Rugnux sem dolů, jen pár metrů nad říční hladinu.




Údolí Albuly u výhybny Muot. Trať je tady vedena zčásti na skále a zčásti na opěrné zdi nahoře nad skalnatým řečištěm. Lokomotiva Ge4/4 649 "Lavin" na čele vlaku D 555 "Glacier-Express" (Zermatt - St. Moritz) odjela 5.6.2000 z výhybny Muot (1575 m n.m.), projela tunelem Fuegna a jede směrem k prvnímu z viaduktů.




Rychlík D 570 ze St. Moritz do Churu s lokomotivou Ge4/4 650 "Seewis im Prättigau" najíždí 5.6.2000 na viadukt Albula I. Snímek byl pořízen z naučné stezky, ze které je hezký pohled nahoru k průsmyku Albula a která vede celým úsekem podle tunelů a viaduktů mezi Predou a Bergünem.




Stroj Ge4/4 649 "Lavin" přiváží vlak D 555 "Glacier-Express" (Zermatt - St. Moritz) na viadukt Albula 1, nejmenší z viaduktů postavených v údolí řeky Albuly mezi Predou a Bergünem.




Zimní sezónní spoj D 1544 (St. Moritz - Chur) vedený lokomotivou Ge4/4 631 "Untervaz" sjíždí 21.1.1995 po nejvyšším patře tratě ve svahu vysoko nad Bergünem.




Lokomotiva Ge4/4 642 "Breil/Brigels" vede 19.7.2003 vlak D 580 (St. Moritz - Chur) od výhybny Muot (1575 m n.m.) dolů ke stanici Bergün/Bravuogn (1372 m n.m.).




Na stejném místě, při pohledu z opačné strany, je zachycen vlak D 555 "Glacier-Express" (Zermatt - St. Moritz) na čele se strojem Ge4/4 648 "Susch" kterak stoupá 6.7.1995 svahem vzhůru od stanice Bergün/Bravuogn.




Ge4/4 624 "Celerina/Schlarigna" vede 5.8.1994 vlak D 2903 "Glacier-Express" (St. Moritz - Zermatt) v obloucích tratě před Bergünem. Za mašinou je jídelní vůz tvořený dvěma propojenými vagóny. Vůz řady WR č. 3816+3817 a výstižně nazývaný "Jumbo" byl vyroben švýcarskou firmou Flug- und Fahrzeugwerke Altenrhein AG (FFA) a uveden do provozu roku 1987. Má celkovou hmotnost 39 tun a nabízí 60 míst k sezení. Elektricky je na lokomotivě nezávislý, neboť je vybaven vlastním sběračem. Se svou délkou 34 metrů je údajně nejdelší hospodou na evropských kolejích.




Zimní slunko nasvítilo v poledne 21.1.1995 Bergün/Bravuogn, kolem kterého obloukem projíždí lokomotiva Ge4/4 648 "Susch" s posilovým rychlíkem D11535 (Chur - St. Moritz).




Vlak D 521 (Chur - St. Moritz) na čele se strojem Ge4/4 649 "Lavin" objíždí 19.7.2003 Bergün/Bravuogn a na okraji zdejšího údolí najede do tunelu God, ve kterém smyčkou vystoupá nahoru do svahu nad městečko.










Bergün/Bravuogn, horské městečko pod průsmykem Albula, je ze všech stran obklopeno horami. Domy okolo úzké hlavní ulice, z nichž mnohé pocházejí ze 16. až 18. století, jsou vystavěny ve starém engadinském stylu s malými okny a sgrafitovými malbami na fasádách. Vytvářejí romantická zákoutí s nenapodobitelnou atmosférou starobylého horského města. Dvojjazyčný název, v němčině a rétorománštině, je oficiální od roku 1943.



Za Bergünem sleduje trať tok řeky Albuly. Zatímco se ale divoké vody řítí úzkou a hlubokou soutěskou Igl Crap, v jejíž skalní stěně vysoko nad hladinou je doslova vytesána silnice, vlak bezpečně projíždí sérií tunelů. Do 13 km vzdáleného Filisuru je jich právě 13, k tomu 9 větších mostů a nakonec spirálový tunel, kterým sjedeme jako na tobogánu o 40 metrů níž.

Od odjezdu ze St. Moritz uplynula právě hodina a "Glacier-Express" zastavuje ve Filisuru. Stanice Filisur vybudovaná nad městem ve výšce 1080 m n.m. je v síti RhB důležitým uzlem. Odděluje se zde trať, která vede údolím řeky Landwasser do Davosu a pokračuje přes Landquart do Churu.





Vlak D 540 "Glacier-Express" (St. Moritz - Zermatt) se šestinápravovou univerzální lokomotivou Ge6/6 703 "St. Moritz" odjíždí 27.7.2003 ze stanice Bergün/Bravuogn. Zadní část soupravy bude pokračovat z Churu do Zermattu jako D 907.




Lokomotiva Ge4/4 652 "Vaz/Obervaz Lenzerheide-Valbella" stoupá 31.7.2003 v čele vlaku D 555 "Glacier-Express" (Zermatt - St. Moritz) od stanice Filisur, která je vidět nad mašinou uprostřed snímku, ke spirálovému 498 metrů dlouhému tunelu Greifenstein, ve kterém opíše oblouk 270 stupňů a vyjede o 40 metrů výš. Jak jsme si již dříve řekli, vlak přijel z Zermattu do Churu jako D 902.







Filisur leží na konci širší a rovnější části údolí vytvořeného řekou Albulou. I tady najdeme uzoučkou "hlavní třídu", kterou musí projet každý, kdo jede nahoru do průsmyku.



(pokračování)



autor: Mik trainfoto a Denda60

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
Pozor.Vlak
Zaslaný: 15.10.2016 12:46  
Založený: 23.10.2011
Miesto: Villingen im Schwarzwald
Príspevkov: 7037
 Re: Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (1. část)
Veľmi pekné obrázky a popisy. Tu je to minulosť najlepší čas na Glacier Express. Až do 90. rokov to bolo ešte možné otvoriť okná a použiť na robenie snímok. Idem raz ročne na Glacier Express a aby obchádzka na hlavnej trati cez Furka pass, táto cesta je geniálny.
Very nice photos and descriptions. Unfortunately the best time in the Glacier Express. Until the 90 years, the windows could still be opened and used for photography. I go every year with the Glacier Express and take a detour to the main route over the Furka Pass, this route is awesome.
:number one: :super2: :emo37: :klanacka:
cas


Konštantín
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 39 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 5

Registrovaných: 0
Anonymných: 39

Viac ...