Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Fotoprofil > 50 let ŠRT (2) - elektrizace a elektrický provoz

50 let ŠRT (2) - elektrizace a elektrický provoz

 
Významné výročí 50 let provozu letos bez větší publicity i oslavy vzpomenula širokorozchodná trať Užhorod UZ - Haniska pri Košiciach. Cílem této série článků je vzpomenout okolnosti vzniku a stručně shrnout půlstoletí této ryze nákladní tepny jihovýchodního Slovenska.

 












Elektrizace ŠRT a zdejší elektrický provoz je samostatnou kapitolou v její historii. Shodou okolností uplynulo kulatých 40 let od dodávek elektrických lokomotiv řady E 469.5 a také 40 let od zahájení elektrického provozu na prvním úseku. Jak už zaznělo v předchozím pojednání o vzniku a motorovém provozu ŠRT - provoz řady T 679.5, neboli „sergejů“ spojených do dvojic kabelem mnohočlenného řízení, měl značný dopad na spotřebu paliva, rychlost a dopravní výkonnost. Po prvotní úvaze nákupu výkonnějších motorových „ragulinů“ řady T 679.2 v širokorozchodné verzi, bylo nakonec v roce 1972 rozhodnuto o elektrizaci ŠRT v celé délce a to stejnosměrnou soustavou 3 kV. Ta již od počátku 60. let fungovala na hlavní trati Košice – Čierna nad Tisou a ideálně navazovala na shodnou síť na Ukrajině. Na prahu 90. let se pak zdejší kolejová síť doplnila o elektrizované a souběžně vedené tratě v úsecích Výh. Červený Dvor – Bánovce nad Ondavou – Maťovce. Roku 1973 se elektrizace ŠRT rozběhla, ale protože byla prováděna ve vlakových přestávkách, jelikož provoz ŠRT nebylo možné úplně přerušit, byl postup velmi pomalý. První elektrický vlak z Hanisky p. K. ŠRT do Trebišova ŠRT (50,717 km) tak mohl být vypraven až 16. 12. 1976. To však umožňovalo dopravovat přepřažené nákladní vlaky v nejnáročnějším úseku a současně jim provádět efektivnější postrkovou službu. Během roku 1977 byla dokončena elektrizace zbylého úseku do Maťovců ŠRT (35,5 km) a ke 3. 2. 1978 zde začal plný elektrický provoz ve vnitrostátním úseku. Nakonec k 27. 5. 1978 byl do elektrického provozu uveden i příhraniční úsek do Užhorodu. Součástí elektrizace byla úprava stávajících měníren a výstavba pěti dalších, natažení přívodního a zesilovacího vedení a zřízení opraven trakčního vedení, včetně vozidlového parku.




Rozpojeným "dvojčem", jeho lichou sekcí E 469.5043, začínáme fotografický průřez jubilujícími elektrickými lokomotivami této řady. V pozadí jsou E 469.5032 a 125.827. RD Haniska, 18. 1. 1993




"Štvoričky" mezi výkony - vlevo čelo E 469.5032, vedle 125.827 + 828 + 829 + 830 před halou oprav depa Haniska v lednu 1993, kdy se právě staly vozidly nově vzniklých ŽSR




Barevně nesourodé lokomotivy 125.823 + 824 + 832 + 831 vezou rudný vlak k zastávce Kaľša. Ta samozřejmě patří k trati normálního rozchodu, dne 1. 5. 1994 ještě čísla 440 podle starého "federálního" číslování v úředním vydání jízdního řádu ŽSR




Ještě jednou sestava lokomotiv 125.823 + 824 + 832 + 831 během cesty s nákladním vlakem odpoledne 1. 5. 1994, zde poblíž stanice Nižná Myšľa, kde ŠRT nadjíždí dvoukolejku Košice - Čierna n. T.



Pro zajištění vozby bylo FMD u oborového podniku ŠKODA Plzeň objednáno pořízeno 44 elektrických lokomotiv, továrního typu ŠKODA 67 E1, u nichž se od počátku předpokládal jejich trvalý provoz ve dvojicích. Provozovatel je označil řadou E 469.5 – konstrukční skupinou "5" byl podle tehdejších zvyklostí vyjádřen široký rozchod. Na rozdíl od tehdejších sovětských (SŽD) či polských železnic (PKP), které jednu dvoudílnou lokomotivu označily shodným číslem a sekce rozlišily písmeny A a B, přidělily ČSD každé sekci samostatné pořadové číslo. A mohly fungovat i samostatně, třebaže se s tím v běžném provozu nepočítalo. Šlo o první dvoudílné elektrické lokomotivy u ČSD a také o první elektrické lokomotivy, vybavené centrálním spřáhlem.




"Dvojička" 125.805 + 806, slouží na přetazích v příhraničních Maťovcích, postává 2. 5. 1994 právě v této stanici. Na těchto lokomotivách byly místy ještě původní tabulky s označením




Ve stejnou chvíli a kousek dál čeká na svoji příležitost i ukrajinský dvoudílný stroj VL 11M-009. Mezistátní dohody umožňovaly vzájemné zajíždění na území druhého státu




Okolí Trebišova je známo souběhem širokého a normálního rozchodu a tedy setkáváním lokomotiv, které by se jinak mohly vidět jen obtížně. Takto se turnusové postrkové "dvojče" 125.801 + 802 chystá k přejetí na druhý konec výhybny Trebišov ŠRT a následnému najetí na postrk. V pozadí právě projíždí "bobina" 140.074 směrem Bánovce nad Ondavou




Ve výhybně Trebišov ŠRT zastavil nákladní vlak s lokomotivami 125.840 + 839 + 837 + 838 v čele a na postrk mu vyjede zatím vedle stojící "dvojče" 125.802 + 801, které jen kvůli fotografům ponechala ochotná paní výpravčí u výpravní budovy a teprve po zapózování těchto lokomotiv odjelo na severní zhlaví




Postrk byl připojen a tak se pořádně naložený rudný vlak může pohnout dál a vstříc namáhavým úsekům pod svahy Slánských vrchů. "Štvorička" 125.840 + 839 + 837 + 838 našlapuje po náspu kousek za Trebišovem, kde je těleso ŠRT vedeno samostatně




Postrkové "dvojče" 125.801 + 802 maká za Trebišovem na konci vlaku, kde jsou patrné nesejmuté koncové návěsti, která má správně u zavěšeného postrku nést jen postrková lokomotiva




Hned šestice lokomotiv řady 125.8 se veze v závěsu vyrovnávkového vlaku okolo výpravní budovy stanice Trebišov normálního rozchodu - tam kde je umístěna pamětní deska k zahájení provozu. Odpoledne 2. 5. 1994 tak vidíme lokomotivy 125.803 + 804 jako návrat z postrku ze Slančíku a dále 125.835 + 836 + 833 + 834, které jedou pro rudný vlak na východ



Konstrukčně řada E 469.5 vycházela z exportního provedení ŠKODA 77 E (ET 40 PKP), resp. předchozích typů nákladních lokomotiv ČSD, a zejména z provedení lokomotiv série 57 E 2 (E 469.3/123). Zásadní inovaci proti typu 57 E2 představovalo použití bloku rozjezdového odporníku s nuceně chlazenými fechralovými odpory, kterým byly vybavovány lokomotivy ŠKODA II. generace. Vozidlová skříň a způsob řízení ještě plně navazovaly na starší typy. Na normálním rozchodu se řadě E 469.5 konstrukčně nejvíce blíží již zmíněné polské stroje řady ET 40 a u ČSD jim pak byla nejbližší řada E 479.0/130, ovšem vybavená modernější prvky (např. podvozky, polopantografy).

Výrobu řady E 469.5 Škodovka zahájila v roce 1975 a k předávání docházelo během 2. čtvrtletí roku 1976. Nové lokomotivy byly dodávány ve dvojicích po sobě jdoucích čísel, která se důsledně drží pospolu. Protože nové lokomotivy byly dodány ještě dlouho před dokončením elektrizace prvního úseku, požádal Provozní oddíl ČSD v Košicích nadřízenou Správu Východní dráhy a Federální ministerstvo dopravy o převoz lokomotiv na převazovnu ve Východoslovenských překladištích v Čierne nad Tisou, kde měly být po přepravě z Plzně převázány na širokorozchodné podvozky a současně také deponovány v rozmrazovně do zahájení elektrického provozu. Na to se připravil i výrobce, který lokomotivy upravil pro přibližně půlroční skladování ve volné přírodě a v prašném prostředí. Nové lokomotivy byly od výrobce obvykle ve čtveřicích expedovány do Čierne n. T., kde byly přechodně dislokovány. Teprve před zahájením elektrického provozu začalo jejich postupné stěhování do vlastního depa. Dne 12. 10. 1976 byla první dvě „dvojčata“ E 469.5001+002 a E 469.5005 a 006 lokomotivou T 669.5001 převezena z deponie přes Čop do Užhorodu k výkonu TBZ. Ty proběhly téhož dne právě na tomto úseku tehdejších sovětských železnic a následně byla odzkoušená "dvojčata" dopravena do domovského depa v Hanisce, kde již uvedená do provozního stavu, čekala na dokončovací práce a své první výkony. Těmi byla jak uvedená postrková služba, tak vedení vlaků po Trebišov ŠRT – jak to postupné zprovozňování umožňovalo. I další "dvojičky" prováděly výkon TBZ mezi Čopem a Užhorodem a to do 24. 2. 1977, kdy byly odzkoušeny poslední E 469.5007 + 008 a E 469.5009 + 010. Všechny lokomotivy byly v evidenčním stavu RD Košice, resp. podřízeného pobočného RD Haniska pri Košiciach, kde byl jejich skutečný domov.




Odpočívající lokomotivy 125.831 + 832 a kousek 125.824 dopoledne 4. 5. 1994 v domovském RD Haniska




Další "štvorička", která spolu dlouhodobě sloužila - 125.822 + 821 + 819 + 820 v Hanisce, přičemž přední lokomotivy ještě nesou tabulky s původním řadovým označením




Rozpojená "štvorička" a vzácnější pohled na čelo lokomotivy, které bývá zpravidla schované. V tomto případě 125.837 (E 469.5037) mezi prohlídkovými lávkami depa Haniska dne 4. 5. 1994



Nasazení vozidel elektrické trakce umožnilo skutečně nejen zkrátit jízdní doby rudných vlaků, ale především zvýšit jejich hmotnost. Z dosavadních cca 3.000 t na 4.200 a později na 4.600 t. Hned od počátku provozu byly do čela vlaků řazeny spojené dvojice těchto dvoudílných lokomotiv a pro čtyři činná hnací vozidla v čele vlaku se těmto sestavám, na jejichž řízení stačil jeden strojvedoucí, výstižně přezdívalo "štvorička". Praxe se ustálila na službu těchto čtveřic ve vnitrostátním úseku Haniska - Maťovce, ale podle jednotlivých grafikonů a vyrovnávky výkonů se zajíždělo i dál do Užhorodu. Na tomto příhraničním úseku stačily i samostatná "dvojčata". Další dvě "dvojčata" byla vystavena na trebišovském odloučeném pracovišti a byla určena k postrkům na Slančík.




V Trebišově se 5. 5. 1994 setkalo "dvojče" 125.827 + 828, sloužící tehdy na postrcích a "bobina" 140.074. Vpravo loket Paľo Kukučíka, který díky proslulé širokoúhlé optice stál vždy o nějaký krok blíže




V pošmurné dopoledne 5. 5. 1994 vyjíždí s hukotem sobě vlastním "štvorička" 125.840 + 839 + 837 + 838 z Trebišova k Slančíku




Jinde obvyklé úzké výstražné pruhy se u řady E 469.5 (125.8) příliš nevyskytovaly. Nosilo jej ale "dvojče" 125.829 + 830, zachycené v ponurém dni 20. 9. 1995 před harfou kolejí depa Haniska




Totéž "dvojče" po třech letech, avšak v opačném postavení, což jsem zaregistroval i u jiných. Zde již v novém barevném řešení a tentokrát sekcí 125.830 proti vratům haly oprav depa Haniska




Lokomotivy 125.841 + 842 + 843 + 844 + 827 + 828 + 829 + 830 a vedle 125.822 + 821, dále 781.828 a naopak vlevo vykukuje čelo normálněrozchodného "dvojčete" řady 131. Haniska, 19. 9. 1998




Spojená "dvojčata" 125.816 + 815 + 817 + 818 posunují odpoledne 19. 9. 1998 v Hanisce poblíž objektu zdejší "traťovky"




"Štvorička" 125.818 + 817 + 815 + 816 opatrně najíždí 19. 9. 1998 na vyrovnávkový vlak ve stanici Haniska pri Košiciach ŠRT



Údržba ve všech potřebných stupních byla zajištěna v depu Haniska p. K., které k tomu bylo náležitě vybaveno. I tak se zejména v 80. letech řada E 469.5 přistavovala ke středním opravám do ŽOS Vrútky. V tomto případě byla „dvojčata“ převázána na běžné normálněrozchodné podvozky, vybavena nárazníky a s demontovanými sběrači a původními podvozky, naloženými na vozech, odeslána do dílen. Tato praxe trvala do roku 1991, kdy poslední opravou lokomotiv 125.817 + 125.818 začal především z finančních důvodů nový způsob periodických oprav. Ve stupni střední opravy byla skříň vozidla podrobena opravě přímo v Hanisce, zatímco pojezd v RD Spišská Nová Ves. V roce 2003 se přístavba do Vrútek obnovila, avšak v podobě hlavní opravy skříně, zatímco podvozky i nadále opravují ve Spišské Nové Vsi. Dodržení udržovacích cyklů se zde do značné míry vymykalo zvyklostem – rozdíl mezi dobou provozu a kilometrickými proběhy byl značný. I proto postačovaly spíše formy vyvazovacích oprav, kde byl hlavní náplní pojezd a jeho unavené listové pružnice. Zatím poslední změnou v systému oprav vyšších stupňů je přístavba lokomotiv do žilinského depa ZSSK Cargo, kde prodělávají uvedené dílenské opravy.




Lehký fotomrak trochu srazil odlesk sluníčka a tmavé čelo "štvoričky" 125.836 + 835 + 834 + 833 při cestě s odpoledním vyrovnávkovým vlakem nedaleko zastávky Vyšná Myšľa dne 28. 4. 2001




Tradiční "dvojče" 125.803 + 804 čeká na konci výhybny Trebišov ŠRT odpoledne 20. 6. 2001




V novém laku se představuje obvyklá postrková dvojice 125.801 + 802, tentokrát však v domovském depu Haniska a to 10. 6. 2006




Tradiční pohledy na odstavené lokomotivy před halou oprav depa Haniska - dne 10. 6. 2006 to byla souprava 125.831 + 832 + 829 + 830, vlevo posunující "ťapka" 721.802




Rozpojená "štvorička" - rozvěšené kabely a špinavé čelo lokomotivy 125.829, vedle sune 721.802 odpojenou polovinu 125.831 + 832. Haniska, 10. 6. 2006




Vzorně uklizené a udržované prostory depa v Hanisce, kde 10. 6. 2006 stojí čerstvě opravená "dvojička" 125.828 + 827. Těsně před tím se projela po normálním rozchodu cestou z dílen, jak prozrazují klasické nárazníky i tažný hák se šroubovkou


Oproti původnímu provedení doznala dnešní řada 125.8 řady konstrukčních úprav. Šlo o mazání okolků, elektrický pohon stěračů, změna typu osvětlení či podlahoviny na stanovištích, ovládání odolejovače kompresorů, dobíjení baterií, vlakový zabezpečovač MIREL VZ I a elektronický rychloměr MIREL RM 1. Oproti tomu vozidlové skříně příliš dílenských zásahů nevyžadovaly a tak ještě do roku 1996, tedy 20 let od dodání, šlo vidět poslední stroje v původním nátěru výrobce, dokonce i bez čelních výstražných pruhů. Poměrně dlouho se měnily tabulky s řadovým označením, stejně jako se velmi vlažně zaváděla loga nových provozovatelů ŽSR, ZSSK, ZSSK Cargo. Až na dvě výjimky mají všechny lokomotivy předepsané barevné řešení z roku 1988 – zelenou skříň se žlutým obvodovým pruhem a olivově šedou střechu a stejně tak pojezd. Zmíněnou výjimku tvoří „dvojčata“ 125.817 + 125.818 a 125.815 + 125.816, které se v letech 2004 a 2006 vrátila k původnímu krémově-zelenému barevnému řešení. Od 1. 1. 1988 byla řada E 469.5 přečíslována na řadu 125, přičemž lokomotivám zůstalo původní pořadové číslo, avšak začínající intervalem 801 a výše, čímž byl vyjádřen široký rozchod.
Poměrně brzy byl početní stav snížen a dvě sekce a třetí byla dlouhodobě mimo provoz. Dne 19. 12. 1984 nezastavila četa Haniska p. K. s vlakem Pv 91 535 před nerozsvíceným návěstidlem v mezistaničním úseku Užhorod SŽD – výhybna Pavlovo SŽD. Pokračovala dál a narazila na konec stojícího nákladního vlaku. Při nehodě bylo poškozeno přípřežní „dvojče“ E 469.5009 + 010, které vykolejilo a na vysokém náspu se naklonilo na bok a v menší míře i vlakové „dvojče“ E 469.5007 + 008. Zaměstnanci ČSD zprvu nebyli k nehodě připuštěni, zatímco vyprošťovací tanky SŽD strhly podle svých zvyků vykolejené „dvojče“ z náspu dolů, čímž teprve nyní došlo k jeho nejzávažnějšímu poškození. Důvodem byla snaha o brzké obnovení provozu na ŠRT. Po umožnění vstupu zástupců ČSD na místo nehody bylo konstatováno, že pro rozsah škod je lokomotiva E 469.5010 na zrušení a totéž se opakovalo po důsledné prohlídce E 469.5009 v Hanisce. Zprvu byla zvažována její oprava s termínem do 31. 12. 1986, ale po přehodnocení byla rovněž zrušena. Opravena byla pouze E 469.5007, která měla poškozený hlavní rám.




Pohled z opačné strany slovenské ŠRT, ze stanice Maťovce ŠRT. Tam se před polednem 10. 6. 2006 setkala místní přetahová "dvojička" 125.805 + 806 s ukrajinskou VL 11M-144




Odpočívající "dvojče" 125.808 + 125.807, Maťovce ŠRT, 10. 6. 2006




Netypický záběr od hraničního kamene do výhybny Pavlovo, kde 10. 6. 2006 čeká uvolnění traťové koleje další přetahové "dvojče" 125.814 + 813 cestou z Užhorodu do Maťoviec




"Dvojičky" čekají na své postrkové výkony chvíli po poledni 12. 7. 2008 ve výhybně Trebišov ŠRT. V popředí 125.823 + 824, vzadu 125.803 + 804




Podvečerní slunce zalévá 29. 8. 2016 "štvoričku" 125.842 + 841 + 814 + 813 na zcela opačném konci výhybny Trebišov ŠRT, po bližší koleji uhání "okaňa" 754.083 z Košic do Humenného.




Postrkové "dvojče" 125.827 + 828 pracuje na konci rudného vlaku, který projíždí večer 29. 8. 2016 okolo normálněrozchodné výhybny Čelovce a trakční měnírny (pro obě tratě) téhož jména.



Tak, jako se velmi pomalu měnil vzhled lokomotiv řady E 469.5 (125.8), neměnily se ani zvyklosti v nasazování lokomotiv. Dnes to již do značné míry neplatí, ale řadu let bylo možné tyto stroje vidět na stabilních výkonech. Jistě, všechny na ŠRT. Ale nejnižším číslům 01+02 a 03+04 náležela postrková služba z Trebišova na Slančík. Samostatné dvojice 05+06, 07+08, 11+12 či 13+14 se zase pohybovaly v blízkosti příhraničních Maťovců. V nejtěžší traťové službě pak bývaly sestaveny "štvoričky" 15+16+17+18, 19+20+21+22, 25+26+27+28, 33+34+35+36, 37+38+39+40 a 41+42+43+44. Ostatní lokomotivy byly letmo, ale 23+24+31+32 bývaly vídány spolu, později zase 29+30+31+32. Trvalé sestavy však měly z hlediska vzájemné bezproblémové komunikace nebo sladění výkonu při stejných průměrech kol jistě své nemalé výhody a to jsou patrně důvody, proč se "štvoričky" takto sestavovaly.

Predchádzajúcu časť nájdete TU:
50 let ŠRT (1) - vznik a motorová trakce


Text: Lajos s použitím článku v ročence časopisu Dráha 2006/2007 a poznámek Paľo Kukučíka
Foto: Lajos

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
Jarda
Zaslaný: 02.12.2016 4:39  
Založený: 09.06.2014
Miesto: Most
Príspevkov: 585
 Re: 50 let ŠRT (2) - elektrizace a elektrický provoz
Opět velice zajímavé fotky a čtení. :number one:
Moc děkuji za celý report. :klanacka:
denda60
Zaslaný: 02.12.2016 12:56  
Založený: 27.01.2013
Miesto:
Príspevkov: 291
 Re: 50 let ŠRT (2) - elektrizace a elektrický provoz
Opět výborně zpracované a zajímavě podané téma, které není pro mě zcela běžné. :klanacka:
ceece
Zaslaný: 08.12.2016 12:59  
Založený: 24.10.2012
Miesto: Pieščany
Príspevkov: 3065
 Re: 50 let ŠRT (2) - elektrizace a elektrický provoz
:number one: :emo37:
lajos
Zaslaný: 08.12.2016 18:55  
Administrátor
Založený: 01.07.2009
Miesto:
Príspevkov: 12768
 Re: 50 let ŠRT (2) - elektrizace a elektrický provoz
Díky :papa: okolo takovým tajemstvím opředené ŠRT byly vždy zajímavé zážitky a pohled na dlouhé rudné vlaky a docela hlučné elektrické mašiny byl taky vždy impozantní.
cas


Lukáš;
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 43 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 4

Registrovaných: 1
Anonymných: 42

RohacPraha, Viac ...