Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > Zo zahraničných tratí > Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (6. část)

Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (6. část)

 
(pokračování)

V předchozí části mého vyprávění o jízdě "Glacier-Expressu" přes Švýcarské Alpy jsem psal o cestě od průsmyku Furka údolím Goms podle horního toku Rhôny a přes města Brig a Visp vzhůru k Zermatu. Kousek před Zermattem na své vyprávění navážu a povíme si o úžasné jízdě dál mezi čtyřtisícovky, na Gornergrat, kde moje cesta skončí.

 










Ozubnice nám pomáhá zvládnout stoupání ke stanici Randa (1406 m n.m.). Údolí má skalnatá úbočí zvedající se do výšky hodně přes tři tisíce metrů. Nahoře vpravo je vidět namodralý jazyk ledovce Bisgletscher vyplňujícího ve výšce 3600 metrů sedlo mezi Bishornem vysokým 4153 metrů a nejvyšším vrcholem zdejšího hřebene, Weisshornem, tyčícím se do 4505 metrů.

Blížíme se k obrovskému poli kamenné sutě. Je to pozůstatek sesuvů, ke kterým tady došlo 18. dubna a 9. května roku 1991. Tehdy spadlo na 15 miliónů krychlových metrů skály dolů do údolí a v délce dvou kilometrů byla zasypána řeka, silnice i trať. Voda z tajícího sněhu si hledala nové řečiště a v obci způsobila značné škody. Dráha se silnicí byly nově vybudovány dál od svahu a provoz postupně obnoven. Dnes si při pohledu na balvany větší než vagóny "Glacier-Expressu" snažím přestavit, k čemu tehdy došlo, a uvědomuji si, jak těžko se podobným událostem čelí. Tam nahoře stále číhá hrozba v podobě laviny, padající skály nebo uvolněného kusu ledovce. Senzory nyní zaznamenávají každý, i sebemenší pohyb a tak zbývá trochu času učinit taková opatření, aby se škodám předešlo nebo se alespoň zmírnily. Když už se dají tuny sněhu nebo kamení do pohybu, není síly, která by je zastavila.

Vesnice Randa leží v trochu širší a rovnější části údolí a dráha se tu na čas obejde bez ozubnice. Po chvilce už projíždíme stanici Täsch ve výšce 1438 metrů nad mořem. Täsch je přestupní stanicí pro ty, kteří se k Zermattu vydali autem nebo autobusem. Dál je silnice uzavřena a proto jsou tu vybudována rozlehlá parkoviště pro vozidla návštěvníků zdejších hor. Pokračovat v cestě můžete jenom vlakem. Mezi Täschem a Zermattem je zavedena kyvadlová doprava a tak v žádném případě nebudete dlouho čekat. Máte-li hodně zavazadel, postarají se o ně zaměstnanci Matterhorn-Gotthard-Bahn.

Poslední, šestikilometrový úsek tratě vede podél řeky v úzkém a hlubokém údolí. Naslouchám charakteristickým zvukům ozubnicového stroje a vyhlížím konečnou stanici "Glacier-Expressu". Před vjezdem do Zermattu poprvé na okamžik zahlédnu Matterhorn. V dalším rozhledu mi zabránila protilavinová galerie a vzápětí i střecha nádražní haly. Je krátce před osmnáctou hodinou a tři sta kilometrů dlouhá cesta ze St. Moritz mi trvala plných sedm hodin a padesát minut. S tichým zaskřípěním zastavujeme na nádraží Zermatt.



Pod svislou skalní stěnou přejíždí 18.5.2005 vlak D 907 "Glacier-Express" (St. Moritz - Zermatt) vedený lokomotivou HGe4/4 3 "Dom" zhlaví stanice Herbriggen (1254 m n. m.), třináct a půl kilometru před Zermattem.




Vlak D 905 "Glacier-Express" (St. Moritz - Zermatt) s lokomotivou HGe4/4 107 "Grimsel" v nádherném prostředí vysokohorského městečka v Herbriggenu. První a třetí vůz je společnosti Rhätische Bahn, vyhlídkové vozy z produkce Breda patří Matterhorn-Gotthard-Bahn. Povšimněte si domku vlevo dole, kámen štípaný do tenkých desek je v tomto kraji skvělou a hojně používanou střešní krytinou.




Lokomotiva HGe4/4 4 "Täschhorn" vede 24.9.1995 vlak D 901 "Glacier-Express" (Chur - Zermatt) na stoupání údolím Mattertal ke stanici Randa. Ze St. Moritz přijel vlak do Churu jako spoj D 524. Vlevo jsou kusy skály spadlé při sesuvu na jaře roku 1991. Mašina má jméno podle hory v masivu Mischabel poblíž Zermattu vysoké 4491 metrů.




Lokomotiva HGe4/4 107 "Grimsel" jede 18.5.2005 na čele vlaku D 905 "Glacier-Express" (St. Moritz - Zermatt) u stanice Randa (1406 m n.m.).




Osobní vlak R 140 (Zermatt - Brig) s řídícím vozem Bt 2265 a sunutý strojem Deh4/4 22 "St. Niklaus" sjíždí 24.9.1995 na ozubnici dolů od stanice Randa.




Vlak kyvadlové dopravy Zermatt - Täsch na čele s řídícím vozem BDkt 2233, vozem BDk 2237 a na konci s hnacím vozem BDeh6/6 2032 na cestě z Zermattu vyjel 15.1.1995 z galérie Täschwang dlouhé 637 metrů a blíží se ke stanici Täsch. Údolí Mattertal je sevřeno velmi vysokými horami a do některých jeho míst v zimě proniknou sluneční paprsky jen krátce kolem poledne, kdy slunce svítí podél osy údolí vedoucího severo-jižním směrem.




Lokomotiva HGe4/4 1 "Matterhorn" sune vlak R 138 (Zermatt - Brig) na břehu řeky Matter Vispa u Täschsandu na okraji Täsche.




Elektrický vůz BDeh6/6 2032 jedoucí jako "Pendelzug" Täsch - Zermatt přejíždí 15.1.1995 na mostě Täschsandbrücke řeku Matter Vispa. Dva vozy řady BDeh6/6 vyrobila pro BVZ v roce 1960 lokomotivka SLM Winterthur. Mají kapacitu 92 míst, pojezd Bo′Bo′Bo′, výkon 882 kW, hmotnost 71,5 t, délku 32300 mm a rychlost adhezně 55 km/h, na ozubnici 30 km/h. V roce 2003 byly vyřazeny z provozu a zrušeny.




Pohled do údolí Mattertal, kterým přijíždí souprava kyvadlového vlaku Täsch - Zermatt v řazení BDkt 2232 + BDk 2236 + BDeh6/6 2031 ke stanici Täsch (1438 m n.m.).




Pro kyvadlové vlaky Täsch - Zermatt zakoupily BVZ tři nízkopodlažní řídící vozy řady BDkt. V letech 1986 - 1990 je vyrobilo konsorcium Stadler/SWS/BBC. Na snímku je BDkt 2233.




Elektrický vůz ABDeh8/8 2043 na kyvadlovém vlaku Zermatt - Täsch u Täschsandu 15.1.1995.




Zermatt

Zermatt leží v horním konci údolí ve výšce 1620 metrů nad mořem. Stačí vyjít na nevelké prostranství před nádražím a město na vás dýchne svou zvláštní a nenapodobitelnou atmosférou. Tu vytváří především jedinečná poloha uprostřed nejvyšších švýcarských hor, které obklopují Zermatt kolem dokola. V okolí je 29 čtyřtisícovek (38 jich je v celém Švýcarsku) a hory tady vnímáte doslova na každém kroku. Zvláštní ráz města dotvářejí poměrně úzké ulice lemované staršími dřevěnými domy i těmi novými, které zachovávají původní architekturu a z větší části jsou rovněž doplněny dřevěnými prvky. Tmavé dřevo, velké a hluboké balkóny s množstvím květin a uzoučké boční uličky vedoucí mezi domky z 16. a 17. století navozují dojem jistého tajemna. Vše je umocněno skutečností, že tady chybí jakýkoliv dopravní ruch. Nepotkáte tu jediné auto. Všichni chodí pěšky, vidět lze nanejvýš koňský potah nebo malý elektrický mikrobus. A nad tím ční do výše 4478 metrů mohutný legendární Matterhorn.

Zermatt je základnou pro výlety do okolních hor a pro pobyt ve vysokohorské přírodě. Ve městě je přes sto deset hotelů a penziónů a na tři tisíce bytů k pronajmutí. V okolí čeká na návštěvníky 390 kilometrů cest a cestiček na procházky i náročné horské túry. V zimě se můžete těšit na 230 kilometrů sjezdovek a lyžařských tratí, ke kterým se dostanete některou ze 69 drah, lanovek či vleků. Kdo se chce pokochat pohledem na horské vrcholky a ledovce, ten může vyjet lanovkou třeba na Unter Rothorn vysoký 3103 metrů, na Hohtälligrat do výšky 3286 metrů nebo na Stockhorn (3407 m n.m.) či Klein Matterhorn (3883 m n.m.). Nemusíte ale až na samý vršek, od mezilehlých stanic vedou cesty k horským úbočím a k ledovcům. Já jsem si zvolil jízdu zubačkou do středu čtyřtisícovek, na Gornergrat do výšky 3130 metrů nad mořem.

Zermatt je horolezeckým centrem. Okolní hory a skalní štíty se doslova nabízejí k řadě atraktivních výstupů. Středem zájmu je samozřejmě ,,hora hor", Matterhorn. Od 14. července 1865, kdy na jeho vrcholku jako první stanul Angličan Edward Whymper společně s místním horským vůdcem Tangwalderem, se stal cílem mnoha a mnoha horolezců z celého světa. Ti dnes obvykle postupují některou ze čtyř různě obtížných cest.

V okolí Zermattu si určitě každý najde to svoje nejzajímavější místo. Pobyt mezi čtyřtisícovými štíty a ledovci nabízí nezapomenutelné zážitky. Přes to všechno není Zermatt všeobecně tak známý, jako třeba Davos nebo St. Moritz. Zřejmě to plyne z jeho obtížnější a komplikovanější přístupnosti, nesrovnatelně náročnějšího horského prostředí a výrazně vyšších cen. Určitě stojí za to strávit tady dovolenou. Pokud vám ale nevadí, že denně tu utratíte tolik jako jinde za týden.



Stroj Deh4/4 24 "Täsch" na čele rychlíku D 105 (Brig - Zermatt) odjel ze stanice Täsch a údolím Mattertal stoupá dál k Zermattu. Zatímco okolní hory jsou zality slunečními paprsky, dole v úzkých místech údolí leží mrazivý stín.




Osobní vlak R 139 (Brig - Zermatt) vedený lokomotivou HGe4/4 3 "Dom" projíždí mezi skalami kousek za stanicí Täsch. Nejbližší hory bezprostředně obklopující Täsch a celé údolí mají výšku kolem 2400 metrů nad mořem.




Lokomotiva HGe4/4 5 "Dent Blanche" ve stanici Zermatt (1605 m n.m.) 15.1.1995. Připomínám, že po uzavření partnerské dohody mezi Zermattem a japonským Kjótem byla přejmenována na "Mount Fuji". Jak ukazuje směrovka za mašinou, budova vlevo je stanice dráhy Gornergrat Bahn (GGB).


Můj "Glacier-Express" před chvílí zakončil svou tři sta kilometrů dlouhou cestu napříč Švýcarskými Alpami. Já si ale chci svoje putování prodloužit a podívat ještě dál a ještě výš. Ráno vás zvu na výlet vlakem na Gornergrat.



Gornergrat

"Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát, až tam, kde sníh se bojí tát", zpívá Věra Martinová v jednom ze svých hitů. A také já se chci vydat až nahoru mezi vrcholky. Kdo se chce vypravit do hor a strávit tam co nejdelší část dne, ten si musí přivstat. A tak, na rozdíl od zbytku Švýcarska, začíná Zermatt žít už od časného rána. Rozhodl jsem se vyjet nahoru hned prvním ranním vlakem. Po vydatné a chutné snídani v nedaleké kavárničce čekám u pokladny v hale nádraží ozubnicové dráhy na Gornergrat. Od ochotného personálu získávám příznivé informace o počasí ,,tam nahoře" a tak se vydávám ke vstupu na nástupiště. Toto nádraží sousedí se stanicí Matterhorn-Gotthard-Bahn, s konečnou "Glacier-Expressu", dokonce je s ní jednou kolejí propojeno a proto se jízda na Gornergrat přímo nabízí jako prodlouženi cesty proslulého rychlíku.

Kam vlastně jedu? Jihovýchodně od Zermattu směrem ke švýcarsko-italské hranici terén příkře a stupňovitě stoupá. Ve výšce 2600 až 2800 metrů nad mořem se rozprostírá náhorní planina, ze které jako nevelký kopec vystupuje 3130 metrů vysoký Gornergrat. Planina je na jižní straně těsně lemována řadou čtyřtisícových štítů s ledovými jazyky. Na západě se pak tyčí zdejší dominanta, majestátní Matterhorn.

Nastupuji do šedo-hnědě natřené elektrické jednotky řady Bhe 4/6. Tato moderní nízkopodlažní vozidla byla vyrobena firmami Stadler (mechanická část) a ABB (elektrická část) a dodána v roce 2006. Trať má rozchod 1000 mm a výjimečný je způsob napájení střídavým třífázovým systémem 725 V / 50 Hz, kde dvě fáze jsou vedeny ve dvoupólovém trolejovém vedení pro dva pantografy a třetí fáze je přiváděna v kolejnicích. Kousek odtud je ve skalním tunelu či spíše ve veliké umělé jeskyni vybudována napájecí stanice a zároveň depo společnosti Gornergrat Bahn AG. Nepřekáží a je dobře chráněno před rozmary přírody. Vlaky odjíždějí z Zermattu zpravidla v intervalu 24 minut. Aby v sezóně dokázaly přepravit všechny cestující, bývají posilovány, a to tak, že v poloze určitého vlaku jede na dohled za sebou několik souprav. To pak přijdou ke slovu také jednotky řady Bhe 4/8 staršího provedení a vozy Bhe 2/4 z konce padesátých let.

Pomalu vyjíždíme na 9,34 kilometrů dlouhou cestu. Obloukem objíždíme město, které máme nyní po pravé straně a nad kterým se jako obrovský pokřivený jehlan tyčí Matterhorn. Jak začínáme stoupat západním úbočím, prohlížím si z mírného nadhledu hotely tvořící většinu zástavby. Uprostřed nedaleko kostelní věže stojí ten nejstarší, Cervin, postavený už roku 1838. Na konci Zermattu vidím stanice lanovek směřujících nahoru k úpatí Matterhornu nebo k ledovci Theodulgletscher a na Klein Matterhorn.

Po vysokém ocelovém mostě překonáváme boční údolí, hluboko zaříznuté do krajiny. Za stanicí Findelbach (1770 m n.m.), odkud zahlédnu poslední hotely dole v údolí, šplhá dráha strmou zalesněnou skalní stěnou nahoru nad hranici lesa. Tady ve výšce 2211 metrů je stanice Riffelalp a za ní se cestujícím otevírá úchvatná podívaná na Matterhorn, v paprscích ranního slunce nádherně růžový. Největší mezilehlou stanicí je Riffelberg. To jsem již ve výšce 2582 metrů nad mořem a jízda z Zermattu mi trvala právě půlhodinku. Na cestě k vrcholku vlak zastavuje ještě na zastávce Rotenboden (2819 m n.m.), která může být výchozím místem pro výlet k velikému ledovci Gornergletscher nebo třeba až na chatu Monte Rosa-hütte na úbočí druhé nejvyšší evropské hory. Po překonání závěrečného stoupání, kdy je trať vedena částečně na kamenném náspu, vjíždíme do konečné stanice těsně pod vrcholem Gornergratu ve výšce 3089 m n.m.

Od stanice Riffelalp až sem je trať dvojkolejná. Když se totiž kraj pokryje několikametrovou vrstvou sněhu, stává se zdejší oblast rájem lyžařů a milovníků zimní romantiky. Od poloviny prosince do začátku května přebírají vlakové soupravy v úseku Riffelalp - Gornergrat funkci lyžařských vleků. Plně obsazené vlaky, vyjíždějící ze stanic Riffelalp a Riffelberg, jezdí doslova jeden za druhým, aby se vzápětí vracely prázdné zpět pro další lyžaře.



Elektrický ozubnicový vůz Bhe4/4 3061 dráhy Gornergrat Bahn odstavený u depa v Zermattu, 24.9.1995. Dva vozy této řady s čísly 3061 a 3062 vyrobily v roce 1981 firmy SLM Winterthur a BBC Baden (elektrická část). Mají výkon 380 kW, délku 14500 mm, hmotnost 27,2 t a nejvyšší rychlost 15 km/h. Vozy Bhe4/4 tvořily vždy dvouvozové jednotky s řídícími vozy Bt. Vzadu je vidět lokomotiva He2/2 3002.




Po výjezdu nad hranici lesa na ohromnou planinu se otevře ničím nerušený pohled na okolní horskou scenérii. Stanice Riffelberg leží ve výšce 2582 metrů a je odtud vidět opravdu daleko. Ze 770 metrů dlouhé Riffelbordgallerie vyjíždí 15.1.1995 vůz Bhe2/4 3019 a do stanice Riffelberg mu zbývá ujet jen pár desítek metrů.




Elektrický ozubnicový vůz Bhe2/4 3019 posunuje ve stanici Riffelberg. Dvanáctikusovou sérii vozů Bhe2/4 označených čísly 3011-3022 dodaly v letech 1949-1961 švýcarské firmy SLM a BBC. Vozy mají výkon 190 kW, hmotnost 17,6 tuny, délku 15100 mm a rychlost 15 km/h.




Při přepravě lyžařů na Gornergrat slouží nádraží Riffelberg jako rušná dolní stanice lyžařského vleku. Pro kyvadlovou dopravu v úseku Riffelberg - Gornergrat jsou běžně používány i starší vozy řady Bhe2/4, které jsou zde připraveny k nasazení. Vpředu je vůz Bhe2/4 3014.




Hustá kyvadlová doprava zde může fungovat jenom díky dvojkolejné trati v 5,3 kilometru dlouhém úseku mezi stanicemi Riffelalp (2211 m n.m.) a Gornergratt (3089 m n.m.). Zatímco vůz Bhe2/4 3020 stoupá nahoru od zastávky Rotenboden, vůz Bhe2/4 3012 se vrací dolů pro další lyžaře.




Prázdný vůz Bhe2/4 3019 zastavil cestou dolů na zastávce Rotenboden (2819 m n.m.).




Bezprostředně kolem ledovců a čtyřtisícových vrcholků vede ve své horní části dráha na Gornergrat. Vůz Bhe2/4 3021 stoupá od zastávky Rotenboden. Na snímku jsou dobře vidět 2 sběrače třífázového napájení 750 V 50 Hz, třetí fáze je přiváděna v kolejnicích. Jedinečné pozadí tvoří Dent Blanche (4356 m n.m.), Ober Gabelhorn (4063 m n.m.) a Wellenkuppe (3903 m n.m.).




Vůz Bhe2/4 3019 stoupá uprostřed věnce velehor k vrcholové stanici Gornergrat.




Vůz Bhe2/4 3016 pod Gornergratem a za ním, slovy básníka, "hora co ční k nebesům, to je Matterhorn". Legendární Matterhorn vysoký 4478 metrů je prý nejfotografovanější horou světa a i já jsem velice rád přispěl do této statistiky několika snímky. Na fotografiích vypadá jako špičatý kámen ležící na skále, ale nenechte se mýlit, výška vrcholu nad okolním terénem (tzv. prominence) je 1040 metrů!




Elektrická jednotka Bhe4/8 3051 pod azurovou oblohou na trati mezi zastávkou Rotenboden a stanicí Gornergrat. Jedná se o jednotku řady Bhe4/8 II, které v počtu 4 kusů dodaly v letech 1993-1994 tradiční výrobci těchto vozidel, firmy SLM a BBC. Ozubnicové jednotky o výkonu 804 kW, hmotnosti 48,9 tuny a délce 32210 mm dosahují rychlosti až 28 km/h.




Jednotka Bhe4/8 3053 pod Gornergratem. Vzadu je Matterhorn a Dent Blanche. Matterhorn, který se zdá být na dosah ruky, je ve skutečnosti od těchto míst přes 8 kilometrů daleko.




Jednotka Bhe4/8 3043 nad zastávkou Rotenboden. Dvoudílné Bhe4/8 I jsou 4 jednotky s čísly 3041-3044 vyrobené v letech 1965-1975 firmami SLM a BBC o výkonu 380 kW, dlouhé 30500 mm, o hmotnosti 35,3 tuny a s rychlostí 15 km/h. Zjednodušeně lze říci, že jsou tvořeny dvěma spojenými upravenými vozy Bhe2/4.




Ober Gabelhorn (4063 m n.m.), Wellenkuppe (3903 m n.m.) a Zinalrothorn (4221 m n.m.) vytvářejí nádhernou kulisu za sněhovou plání, přes kterou přejíždí vůz Bhe2/4 3016 na cestě pod vrchol Gornergratu.




Elektrický ozubnicový vůz Bhe2/4 3013 uprostřed bílého království velehor.




Šikmým zimním sluncem nasvícená jednotka Bhe4/8 3041 sjíždí po dvojkolejné ozubnicové trati dolů od Gornergratu k zastávce Rotenboden.


Na Gornergratu je kromě staniční budovy také velká observatoř, hotel s restaurací a prostornou samoobslužnou jídelnou, domek s prodejnou suvenýrů a stanice lanovky na Hohtälligrat a Stockhorn. Z vlaku vystoupíte přímo proti Matterhornu a málokdo odolá a odejde, aniž by se alespoň na okamžik zahleděl k této mystické hoře. Z hotelové terasy se mi nabízí úchvatný pohled na fantastickou horskou scenérii. Dole pode mnou těsně kolem Gornergratu se vine dlouhý jazyk ledovce Gornergletscher. Nad ním se tyčí mohutná, mezi ledovci vystupující Monte Rosa, se svým vrcholem Dufourspitze o výšce 4634 metrů nad mořem druhá nejvyšší hora Evropy. Hned vedle je Lyskamm vysoký 4527 metrů a ostrý dlouhý hřeben Breithornu dosahující výšky 4164 metrů. Na západě přitahuje můj pohled Matterhorn a mám pocit, že stačí natáhnout ruku a dotknout se, tak se zdá být v průzračném vzduchu blízko. Napravo za ním pokračuje další řada čtyřtisícových, stále bílých vrcholků. Nádherná scéna, kterou znovu a znovu sleduji v tichém obdivu k přírodě. Všude je neuvěřitelný klid, jako by se zastavil čas.



Od Gornergratu, na jehož vrcholu je astronomická observatoř a tříhvězdičkový Kulmhotel a pod kterým je konečná stanice Gornergratbahn, sjíždí vůz Bhe2/4 3021 následovaný dalším vozem stejné řady.




Jednotka Bhe4/8 3042 stoupá od zastávky Rotenboden.




Prázdný vůz Bhe2/4 3019 se pod dohledem Matterhornu vrací dolů pro další lyžaře a návštěvníky hor. Matterhorn je ošidná hora. Tím nemyslím jenom fakt, že za 150 let od prvovýstupu si vyžádal přes 500 obětí, ale skutečnost, že skvěle "klame tělem". Když se k němu vydáte třeba na čtyřkilometrovou cestu od jezera Schwarzsee, kam vás pohodlně doveze lanovka z Zermattu, bude se vám zdát malý, nízký a velmi blízko. Po půlhodině chůze rychle změníte názor, když budete mít pocit, že se vůbec nepřibližujete. Nakonec se ocitnete před mohutnou a kilometr vysokou skalní stěnou a bude vás hodně bolet za krkem, jak se budete snažit dohlédnout na vrchol.




Jednotka Bhe4/8 3054 ve stanici Gornergrat, kam před okamžikem přivezla další skupinu lyžařů. Při pohledu na Matterhorn se jen těžko uvěří, že je devět kilometrů daleko. Hora je obklopena ledovci pokrytými sněhem. Na východě, tedy vlevo, je ledovec Furgggletscher, na západě pak Matterhorngletscher a Zmuttgletscher. Kamenná staniční budova vypadá jako hrad s cimbuřím.




Ve stanici Gornergrat se chystá jednotka Bhe4/8 3051 k odjezdu do Zermattu. Je ráno 15. ledna a sluneční paprsky ještě nepronikly přes okolní hory sem do stanice.




Ovládací pult jednotky Bhe4/8 3051.




Kolem upravené sjezdovky a před majestátním Matterhornem, který se snad dotýká tmavomodré oblohy, stoupá elektrický vůz Bhe2/4 3012 ke stanici Gornergrat.




Zatímco plně obsazený elektrický ozubnicový vůz Bhe2/4 3019 přijíždí ke stanici Gornergrat a do cíle jeho cesty mu zbývá poslední krátké stoupání, vůz Bhe2/4 3016 se vrací dolů pro další cestující.




Matterhorn (4478 m n.m.), Dent Blanche (4356 m n.m.), Ober Gabelhorn (4063 m n.m.) a jednotka Bhe4/8 3042 stoupající ke stanici Gornergrat do výšky 3089 metrů nad mořem.




Jednotka Bhe4/8 3054 projíždí traťový oblouk poblíž zastávky Rotenboden.




Vlak dráhy Gornergratbahn tvořený elektrickou jednotkou Bhe4/8 3051 přijíždí do stanice Gornergrat. Vzadu jsou zleva vrcholky Dent Blanche (4356 m n.m.), Ober Gabelhorn (4063 m n.m.), Wellenkuppe (3903 m n.m.), Zinalrothorn (4221 m n.m. a Schalihorn (3974 m n.m.).




Matterhorn od zastávky Rotenboden. Krásný pohled, nádhera, od které jsem nemohl odtrhnout oči.




Svět velehor a ledovců nad Zermattem.




Lyskamm, výrazný ledovcový dvojvrchol na pomezí Itálie a Švýcarska, s výškou 4527 metrů čtvrtý nejvyšší vrchol Alp. Takhle jsem ho viděl s Gornergratu.




Pohled na masiv Monte Rosa s hlavním vrcholem Dufourspitze vysokým 4634 metrů, který je tak druhým nejvyšším v Evropě. Vpravo od hory je ledovec Grenzgletscher.




Takto jsem z terasy Kulmhotelu viděl přijíždět ke stanici Gornergrat jednotku Bhe4/8 3042. V intenzivních slunečních paprscích jsem nepociťoval žádný chlad a tak jsem si na slušně zaplněné hotelové terase objednal kávu, kterou mi donesl číšník v klasickém černém obleku s motýlkem, ale schovaným pod černou zimní bundou. Bylo to příjemné posezení, jen poslední doušek už byl skoro studený a zbyteček kávy na dně šálku se rychle změnil v ledové krystalky. Pohled na teploměr vše vysvětlil - bylo mínus čtrnáct stupňů.




Jednotka Bhe4/8 3044 uprostřed vysokohorské nádhery při cestě na Gornergrat.


V pokoře a úžasu si - po kolikáté už ? - prohlížím nádherné panoráma. Abych si pobyt uprostřed ledovců a hor jak se patří vychutnal a pořídil pár snímků, půjdu až do stanice Riffelalp pěšky a teprve odtud sjedu dolů vlakem.

Připomínám si zážitky z cesty "Glacier-Expressem". St. Moritz a ledovcová údolí masivu Bernina. Průsmyk Albula s tratí vedoucí po skalních římsách a viaduktech napříč údolím. Údolí Rýna s hradními zříceninami, divokou soutěskou Ruinaulta a klášterem v Disentis. Jízda přes 2048 metrů vysoký průsmyk Oberalp. Romantická cesta podél horního toku Rhôny kolem dřevěných městeček pod největším alpským ledovcem. Stoupání nahoru k Zermattu pod Matterhorn. A nyní stojím přímo uprostřed ohromných ledovců a hor na Gornergratu.

Musím říci jediné: ano, bylo to úžasné a stálo to za to!



Predchádzajúce časti nájdete TU:
Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (1. část)
Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (2. část)
Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (3. část)
Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (4. část)
Glacier-Express - vlakem kolem ledovců (5. část)

- Konec -
17.10.2015

autor: Mik trainfoto a Denda60

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
cas


Jolana
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 40 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 4

Registrovaných: 0
Anonymných: 40

Viac ...