V podstatě se jednalo o provozní praxi v rámci studia na dopravní průmyslovce. Škola nám umožnila studijní cesty na stanovištích hnacích vozidel, abychom se v praxi obeznámili s tím, co do nás mnohdy suchopárně nalévali naši učitelé. Jednu velmi zajímavou cestu, která se trochu nečekaně zvrhla ve výlet do hlavního města, jsem absolvoval o měsíc později a před 10 lety o tom přinesl pojednání zde (Na Hugovi do Prahy a zpět...).

Při tomto okruhu jsme žádné špičkové rychlostní meze nedosahovali, ani (krom počátečního kratšího úseku) nejeli po hlavních tazích, ani nevezli vlaky zvučných jmen a přitom to byla nesmírně obohacující jízda. Začala ráno v Břeclavi, odkud v 7:50 odjížděl osobní vlak EMOs 2526 Kúty - Brno hl. n. Tvořila jej prototypová elektrická jednotka, tvořená elektrickými vozy 560.001 a 560.002, přičemž lichá čísla brněnských “panťáků” jezdila stabilně na Bratislavu a naopak sudá pořadová čísla na Havlíčkův Brod a tak jsem další hodinu a čtvrt strávil na stanovišti vozu 560.002. Provedení stanoviště bylo mírně odlišné od sériových vozů.

Náš vlak do Brna k 5. nástupišti dorazil v 8:58 a moje oči hledaly nějakou klasickou zelenou soupravu s jihlavskou “zamračenou”, ale žádná taková tam nebyla ! Přípojný osobní vlak MOs 4808 Brno hl. n. - Jihlava byl po léta, jak jsem později zjistil, tvořen motorovými vozy řady 850 LD Brno-Maloměřice, přesněji Vozební stanice Brno-Horní Heršpice. Souprava byla toho dne celkem šestivozová, vedená dvěma “krokodýly” - prvním v čele a druhým na postrku, protože byl pátek a v tento trochu hektický den jezdíval posilový spěšný vlak MSp 1169 s plánovaným odjezdem z Jihlavy ve 12:21. A tam se dostával jako postrk vlaku č. 4808, v jehož čele byl zvučný motorák 850.049, postavený malým a tedy zadním stanovištěm dopředu. Protože jsem dosud cestoval jen po Střelice, byla další cesta seznámením i se sklonově náročným úsekem do Okříšek, kam jsme dorazili v 11:08.

V dispozičně zajímavě řešených Okříškách bylo 50 minut volného času. Vyplnil jsem si jej čekáním na příjezd rychlíku R 563 “Junák” z Plzně do Brna, tehdy ještě vedený táborskými “brejlovci” z Ražic do Jihlavy, kde se vlaku v úvrati ujímaly domácí “zamračené”. A toho dne vyšla volba na stroj 751.122, který do historie ČSD vstoupil službou ve Strojové stanici Otrokovice v letech 1968 až 1974 - byl to jediný stroj této řady. Za plzeňským rychlíkem jel ještě osobní vlak do Brna a v 11:58 byl stanoven čas odjezdu mého dalšího vlaku, kterým byl MOs 14809 Okříšky - Znojmo. Souprava byla tvořena motorovým vozem 831.043 z LD Břeclav/VS Znojmo a dvěma přípojnými vozy řady Bix. I tento úsek byl pro mne novým a vybavuji si dlouhé mezistaniční úseky, klasiku s mechanickými návěstidly a závorami a celkově trať s lepšími parametry, než tu předchozí. Budoucí muzejní motorák s hvízdajícím turbem dorazil ve 12:38 do odbočné stanice Moravské Budějovice, kde jsme se rozloučili.

V Moravských Budějovicích už čekalo největší překvapení dne - už tehdy historický motorový vůz M 131.1005 z roku 1948. Byl ve stavu LD Jihlava a v případě potřeby nahrazoval mnohem mladší motoráky řady 810 ve strojových stanicích Jemnice a Velké Meziříčí. A zaskakoval i toho dne. Po pořízení snímku jsem se s nezbytnými “lejstry” ohlásil u mladého strojvedoucího, ten si natáhl kožené rukavice, pod odhrnutou roletku pultu nasadil na volné hřídele trojici přenosných pák, ťukl do tlačítka startéru a ve 12:50 se nás vlak MOs 24806 vydal k cestě na jihozápad, do příhraničního městečka Jemnice. Jízda to byla parádní, ale ještě větší paráda následovala na zpáteční cestě. V Jemnici byl pobyt od 13:22 do 14:00, kdy se odtud “tatra” vracela do Moravských Budějovic (příjezd 14:32). Fírové se vystřídali, nastoupil letitý pán, který sice bez rukavic, zato s neskutečným citem v rukou vedl stařičký motoráček na kopcovitých úsecích lokálky v jižní části Českomoravské vrchoviny. Žádné trhání, škubání, zato svižné rozjezdy a mírné překračování traťové rychlosti i nejvyšší dovolené rychlosti. Do Moravských Budějovic dojel vlak s mírným náskokem, že ani vjezdové návěstidlo nebylo v poloze, dovolující jízdu vlaku.

Následovala cesta osobním vlakem MOs 14811, který z M. Budějovic odjížděl ve 14:50. Byl tak natřískaný, že byl trošku problém dostat se z chodbičky na stanoviště. Odtud byl bezvadný výhled na trať, která je od Stařče po Znojmo celkově v klesání. Za pozornost jistě stojí i tehdy ještě funkční hlásky Vesce s klasickými rakouskými mechanickými návěstidly a Gránice, kde sloužila návěstidla německého typu - slangově “henleiny”. Taky dva umělé tunely, tedy zasypaná část trati v hlubokých zářezech u Citonic a na okraji Znojma. Tam jsme s vozem 830.107 a vozy řad Bix a BixPost dorazili v 15:42.

Ve Znojmě postávalo tehdy několik neodmyslitelných motoráků řady 830 na osobních vlacích do Brna a rakouského Retzu. Můj vlak jel až za hodinu a tu jsem si zkrátil procházkou do historického jádra města, kde byla na radnici výstavka k nedávnému výročí 120 let úseku Šatov - Znojmo – Jihlava. Závěrečný vlak mé poznávací okružní cesty byl MOs 4515, vedl jej kmenový břeclavský vůz 831.216, tedy znovu další remotorizovaný “loďák”, za skupinkou přípojných “krátkých balmů” byla dvojice dalších znojemských motoráků a ještě zelený zavazadlový vůz. S takovou parádou a v noční zimě jsme v 18:24 dorazili do Břeclavi, kde provozní praxe skončila.

Toho dne jsem se blíže obeznámil s prostředím i způsobem řízení hned několika typů hnacích vozidel, která měla společný původ pod značkou TATRA a kromě “loďáku” 831.043, na němž se výrobně podílela Královopolská strojírna v Brně a ČKD Praha, ale rodil se také na tatrováckých rýsovacích prknech. Poznal jsem několik ochotných a sdílných strojvedoucích a s některými se pak vídal během dalších let práce na železnici. Do zápisu o provedené praxi pak zdůraznil, že šlo o předvedení téměř všech druhů přenosu výkonu, tedy mechanického, hydrodynamického a elektrického stejnosměrného. Chyběl jen smíšený (kombinovaný) hydromechanický. Už tehdy byla mnohá vozidla zastaralá či vyloženě stará, ale já byl naopak vděčný, že se mi je podařilo nejen spatřit v provozu, ale odzkoušet si, jak se s nimi jezdí - a nebylo to vůbec špatné, jen ty ruce se mi za rychlými pákami “tatrovky” trochu pletly. Kromě zvlášť označených snímků byly všechny pořízeny v pátek 31. ledna 1992 dvouokou nepravou zrcadlovkou Flexaret na černobílý svitkový negativní film Fomapan Profesional.


Text a foto: Lajos