Vážení a milí čtenáři, přátelé, spolupracovníci - současní, bývalí. 18. března 2022 je tomu deset let, co předčasně zhasla svíce života našeho kamaráda Pavla Kukučíka (1967 – 2012). Věnujme při takovém výročí této osobnosti železniční fotografie, dokumentaristiky a publicistiky následující řádky.

Paľo, jak jsme mu důvěrně říkali, byl spoluzakladatelem a když ne přímo neformálním šéfem, tak všeobecně uznávanou autoritou našich stránek. Nutno poznamenat, že tvorba na bezbřehých stránkách internetu byla vlastně až ta jeho poslední a poměrně krátká zájmová činnost, spojená se železnicí. Svět železnice vstoupil do jeho srdce už v raném věku a stejně tak do něj svoji brázdu zapouštěl už jako mladík, kdy se zajímal o dění, o pohyb a zákonitosti a kdy začal své postřehy zaznamenávat na celuloidový pás a do svých zápisníků, sešitů a později svázaných knih.








Palino si své úlovky a postřehy nenechával jen pro sebe, ale už ve věku železničního dorostence je prezentoval na stránkách jak oblastního periodika Východnej dráhy “Železničiar”, tak i v celostátně vydávaném časopise “Železničář”. Po roce 1990, kdy se vydavatelské možnosti rozšířily, přispíval do nově založených tištěných periodik, podílel se na knihách a pod některými byl podepsán sám mezi autory.

Jednou z Paliho aktivit byla badatelská činnost, přesněji řečeno, sbírání údajů o hnacích vozidlech. Rozumí se, že vozidel s vlastnickou značkou ČSD. Tím byl vymezen pomyslný okruh jeho sféry zájmů, protože lokomotivy cizích železničních správ jej zajímaly spíše ve vztahu k přeshraničnímu provozu, vlečkovými mašinami nepohrdal, ale bylo třeba se k nim dostat a spíše k němu musely dojet, než aby pronikal dovnitř průmyslových objektů. Jen lehce a spíše ze slušnosti zvěčnil provoz na obnovených lesních či dětských železničkách, podíval se mj. do Mladějova, ale ten jej stejně, jako většina jiných úzkorozchodek, nechytil za srdce. Jinak tomu ale bylo ve Vysokých Tatrách, Trenčianske Teplé či Jindřichově Hradci. Ono taky nejde dělat do všeho.








Nad rámec klasické železnice se Pavlův občasný zájem upíral k trolejbusům, tramvajím či autobusům, kde byl průsečík s hromadnou dopravou a taky s tím, že Paľo rád řídil, měl rád auta a taky jich poměrně dost vystřídal. Jen lehce se zajímal o jízdy parních vlaků - čas od času si nějaký dopřál v pěkném koutě Slovenska, ale nepatřil k parním “bláznům”, kteří nemohli chybět na žádné akci a ještě si dopřávali účast na uzavřených placených jízdách. Když už někde pobýval s párou, tak spíše v jejím zákulisí, s chlapy od těch podmanivých strojů a častěji si dopřál konvoj, svezení a snímek s ním a ještě raději stylový požární vlak, tolik typickou součást parních jízd na Slovensku.








Těžko co nového o Paľovi říci, nebo napsat – to podstatné jsme učinili před deseti lety (odkaz č. 5), kdy se zákeřná choroba ukázala být silnější, než jeho organismus, ačkoliv důvěra v lékařskou vědu a víra v uzdravení, ta zůstávala. I během náročné léčby tvořil články (odkaz č. 2, 3, 4) a co více, byl ve své nemoci poměrně otevřený, když ji veřejně oznámil (odkaz č. 1). Po těch letech je Paliho odkaz stále živý, pořád - i přes svůj mladičký věk a dobové možnosti - zůstává vlastně jedním z prvních, kdo na Slovensku začal železnici fotografovat, publikovat, popularizovat ji a přitáhnout k ní další zájemce. Z domácích se tomu před tím věnoval opravdu jen málokdo, což se dnes už moc neví.








V tomto týdnu jsme galerii na Paliho počest trochu upravili a přinášíme směsku obrázků, které se alespoň trochu snaží připomenout jeho široký záběr a dlouholetou činnost, která jej změnám, redukcím, sjednocování navzdory - nepřestávala bavit. Budiž nám tím i nadále vzorem či inspirací. Díky, Pali !


Text: Lajos
Foto: Palo, Jano, Lajos a Jaromír Pernička


Odkazy:
1) Môj fotorok 2011 už definitívne za mnou...
2) Čiernobiele spomienky, alebo darček pre Vás ... (dokončenie)
3) Malé, tiché výročie... 363.001 a 002 – 30 rokov v pravidelnej prevádzke.
4) Vlaky v Jablonovom alebo, na trati pod Malými Karpatmi...
5) Pavol Kukučík (1967 – 2012 ) ďakujeme a ahoj.....