V loňském roce jsem přinesl obrázkové vzpomínky na jaro roku 2001, což mělo v případě slovenské kapitoly nepsaný podtext - šlo o poslední rok před rozdělením unitární železniční správy jménem Železnice Slovenskej republiky, vzniknuvší současně se vznikem současné Slovenské republiky, tedy 1. 1. 1993. Vznik státem vlastněného dopravce, který ani neměl (nebo spíše neměl mít) název státu ve svém názvu a který po několik měsíců užíval zkratku ŽS, náležící však stavební firmě, odstartoval řetěz nebývalých změn. Kdo by čekal, že transformace povede k lepšímu, že dojde k modernizaci železniční sítě, k obnově vozidel, dokonalejší konstrukci jízdních řádů, odbourání letitých nectností jejich obsahu, lepší provázanost v regionech, přibližování železnice k obcím (třeba zřizováním nových zastávek) - mýlil by se. Rok 2002 byl jiným pohledem posledním, kdy vozidla zdobilo okřídlené kolo ŽSR a stříbřitě-černý logotyp, kdy začaly mizet ozdobné linky “adidas” z boků osobních vozů a kdy byla ještě veřejná doprava na všech regionálních tratích. A tak si na něj touto cestou pojďme trochu zavzpomínat.

A tak se podívejme na jaro posledního roku, kdy tvář vlaků na Slovensku ještě na sebe brala podobu stejnou, jako v předchozích letech. A zkusme to i bez toho historického podtónu - třeba jen jako na snímky z počátku května, kdy je už příroda krásně čerstvě zelená, ale koleje se neztrácejí za vysokou trávou, kdy je poměrně stabilní počasí a docela dlouhý den, nabízející pořízení většího počtu obrázků, než v jiná roční období.

S půvabným a příjemným Ponitřím jsme se v poledne rozloučili a nejvyšší slunce i teploty přetrpěli v neúnavné Felicii, která nás přes Vyšehradské sedlo dopravila do oblasti Turce – a o tom bude následující příspěvek.



Text a foto Lajos