Základní myšlenkou bylo připomenutí 20 let od ukončení jejich pravidelného provozu ve službách Českých drah. Posledními výkony byly uhelné vlaky z Chebu do bavorského Arzbergu pro tamní elektrárnu a 30. 11. 2002 poslední takový, už z výchozího Nového Sedla u Lokte, slavnostně odvezly stroje 781.578 + 781.600. V luženském muzejním depu se tak objevily téměř všechny dochované a také zprovozněné stroje, které se na území dnes už bývalého Československa dochovaly. Chyběl vlastně jen první muzejní “sergej” T 679.1168, náležící Železničnému múzeu SR a je celoživotně doma v depu Vrútky. Trochu paradoxní bylo, že v tom týdnu se nacházel v Brně, kam dovezl soupravu s parními lokomotivami k zatěžkávací zkoušce mostu u Adamova.

Víkendová akce byla pojata, oproti dřívějším, docela staticky – tedy byla fakticky omezena jen na neveřejný návoz a odvoz, sobotní zvláštní rychlík z Prahy (T 679.1578 + postrk 754.044) a stejně tak sobotní privátní fotovlak s T 679.1312 do Nového Strašecí. Zúčastněné hosty si bylo možno prohlédnout a také poslechnout na točně a na kolejové růžici okolo jí. Po oba dny, ve 12 a 15 hodin začala produkce, kde se lokomotivy, řazené podle svého věku, postupně předváděly. Bezvadně napsaný i přednesený komentář, podkreslovaný většinou dobovou hudbou, ale výrazně mladší. U hlučných strojů nebylo jistě náhodou, že se hrál především tvrdý rock, který k jejich akustickému projevu náramně sedl.

Setkání nebylo úplně monotematické, do Lužné zavítali ještě další vzácní hosté. Ze Zvolena dorazila populární “cé-nulka” T 678.012 a maďarští přátelé se neprezentovali nikoli "sergejem", tedy strojem jejich řady M 62 (628) MÁV, ale o něco starší motorovou legendou, typickou však pro západní Evropu - “nohabku” M 61.019. Těžké motorové šestinápravové stroje uzavírala mohutná a respekt budící Maxima 783.001 ve službách IDS Cargo a u prezentace nemohl chybět ani domácí stroj, prototypový “čmelák” T 669.0001.

Při pohledu na dunivé motorové kolosy se nešlo ubránit vzpomínkám a myšlenkám, že všechno je už dávno jinak. Běžná strojní služba v luženském depu je ta tam a kdo si ještě vzpomene na dobu, kdy Vozební stanice Lužná u Rakovníka, podřízená pod PLD Kladno a vrcholově pod depo Praha-Vršovice, vystavovala turnusové “sergeje” do čela nákladních vlaků na okolní tratě. Stát, odkud “sergeje” pocházely - totiž Sovětský svaz, už přes 30 let neexistuje. Sídlo lokomotivky měnilo název od Luganska přes Vorošilovgrad zpět na Luhansk na Ukrajině. Bohužel o něm slýcháme víc, než je zdrávo, protože už přes osm let čelí těžké agresi bratrského národa z východu. A to podstatné a osudové pro “sergeje”: rozsah nákladní dopravy se v 90. letech propadl a její koncepce změnila. Elektrizací a svedení těžké dopravy i za cenu závleků pod trolej a tedy minimalizací průběžné nákladní dopravy na neelektrizovaných tratích - rapidně klesla potřeba takových vozidel v našich podmínkách. Ve spojení s nemalou spotřebou provozních hmot a rostoucím věkem to znamenalo stejně rychlý konec, jako kdysi v 60. letech začátek.

Do Lužné patří velký dík za uspořádání takého setkání. Podtrhlo jej i krásné podzimní počasí a zlátnoucí stromoví lesů, obklopujících zdejší muzejní depo.



Text: Lajos, foto: Ladislav Budín a Lajos