Obrazom aj slovom > História a spomienky > Vzpomínka na poslední jízdy parních lokomotiv 475.1142 a 498.106
Vzpomínka na poslední jízdy parních lokomotiv 475.1142 a 498.106

Neúprosně se blížící konec způsobilosti kotlů barevně výrazných lokomotiv 475.1142 a 498.106, jejichž majitelem je od konce 70. let Národní technické muzeum (NTM) vedl k myšlence předvést je ještě v činné službě, než takříkajíc propadnou. A už tehdy sílící snaha majitele o zachování těchto exponátů nejlépe ve statickém stavu napovídala, že jejich opětovné zprovoznění nebude jen otázkou nemalých finančních prostředků, ale změna v myšlení a vzhledem k tomu, že k ničemu z toho nedošlo, zmizely rychlíkové krasavice z našich očí a barvy jejich ladných tvarů už začínají blednout ve stárnoucí paměti.

Předvečer rozlučkové akce – konvoj s vozidly na výstavu vyjíždí 28. 3. 2003 z Kunovic. V čele prototyp 751.002, za ním elektrické lokomotivy 230.032, 140.085, 182.168, dále parní 423.041, 433.002, na plošinovém voze se veze přerovská BN 60, za ní ještě elektrické lokomotivy řad 363 a 110 a zcela na konci je vozidlo lehké stavby - motorový vůz 830.076. Foto Leoš Tomančák

Večer 28. 3. 2003 v Kyjově, kde před ranním výkonem odpočívá stroj 498.106 a na konci soupravy je prototyp T 478.1001. Ten se akce zúčastnil jen v roli postrku po Uherské Hradiště. Foto Leoš Tomančák
Velká a řekněme, že i velkoryse pojatá derniéra zelené lokomotivy 475.1142 proběhla v sobotu 29. března 2003, doslova pár hodin před koncem způsobilosti. Jelikož se v té době už několik let jezdily výletní vlaky z Přerova pod hřebeny Bílých Karpat, byl směr i cíl poměrně snadný. Navíc to bylo spojeno s oslavami 120 let od otevření místní dráhy z dnešního Starého Města do Uherského Brodu. V sobotu ráno tak vyjel po čerstvě přestavěném II. tranzitním koridoru zvláštní vlak. Výchozím bodem byl Přerov, neboť v tamním depu byla lokomotiva 475.1142 dlouhodobě domovem. Nechme její historii nyní bokem, o tom se dostatečně píše na jiných místech. Ale jen telegraficky - v létě 1991 si Přerováci dovezli z Kolína tehdy neprovozní mašinu, kterou nejprve uvedli před oslavami místní “stopadesátky” do vystavovatelného stavu a už v červnu 1992 ji ve Valašském Meziříčí předvedli v provozním stavu. A na dalších skoro 11 let s ní odjezdili ohromné množství výkonů a akcí. Až přišel den, kdy se uskutečnila akce poslední. Mimořádný vlak s devíti “rybáky” měl toho dne první významné zastavení v Uherském Hradišti, kde byl spojen s další soupravou.

Na parní vlak jsme si počkali až mimo moderní kontury II. koridoru a naopak si jej dopřáli ve stylovém prostředí klasické návěstní mechaniky v Kunovicích. I ta se už zanedlouho odebrala do historie. V čele vlaku se famózně rozjíždí “pětasedma” 475.1142 a na konci pomáhá “albatros” 498.106. Foto Leoš Tomančák

V těchto místech se parní vlak pohybuje i s pomocí spádu od vrcholového bodu nad Slavičínem. Vidíme jej kroužit se elegantním obloukem poblíž obcí Popov a Štítná nad Vláří - ta sč velmi blízko tzv. Vlárské dráze, svoji zastávku nemá. Foto Leoš Tomančák
V sobotu ránu vyjel po dvoukolejce z Kyjova další mimořádný vlak s tehdy brněnským “albatrosem” 498.106 do Veselí nad Moravou a dál po jednokolejce a Kunovické spojce dojel do Uherského Hradiště. Dotáhl tam šestici “rybáků” a po příjezdu vlaku z Přerova došlo k jejich spojení, přičemž “albatros” zůstal bez dalšího posunu na konci vlaku a stanul tak na jeho postrku. Takto sestavená souprava se vydala pozvolna proti toku řeky Olšavy do Uherského Brodu a Bylnice. Tam však cesta zdaleka nekončila. Nejprve vlak popojel do sousední stanice Vlárský průsmyk a symbolicky se dotknul česko-slovenské státní hranice.

Prototyp T 478.1002 (úředně 751.002) byl na výstavě v Uherském Brodě operativně postaven na kraji výstavy, kdyby jej bylo zapotřebí. A stalo se ! Mašina už tehdy vzhledově chřadla, ale po náležitém oživení laku směsí hydralického oleje a petroleje se zaleskla. V březnu 2003 se tak stalo hned dvakrát - nejprve při záskoku za “Matěje” 433.002 do Rožnova a pak o dva týdny později. Legendární stroj s četou Jiří Růčka senior a Jiří Růčka junior vjíždí do Bylnice. Opodál jsou patrná vjezdová návěstidla - jak stále ještě funkční mechanická, tak připravovaná světelná

Majestátný “albatros” se okolo odjezdového návěstidla rozjíždí z Bylnice do Valašských Klobouků. Vlevo od mašiny jsou patrná tehdy již unikátní mechanická seřazovací návěstidla. Foto Leoš Tomančák

Stroj 498.106 se stále ještě zatmaveným čelem stojí už daleko mimo krátké nástupiště zastávky v Návojné. Za chvíli se vnoří do 888 m dlouhého tunelu. Foto Leoš Tomančák

Návrat zvláštního vlaku z Valašských Klobouků do Bylnice. Právě proběhla výprava v Brumově a průjezd tamním 250 m dlouhým tunelem s dvoukolejným profilem. V čele vlaku stroje T 478.1002 (751.002) a 475.1142. Foto Leoš Tomančák

Díky skvělému řidičskému umění našeho spolujezdce a technického vedoucího výpravy Jirky se zavčasu dostáváme k Bylnici a ve Štítenském zářezu si ještě jednou dopřejeme netypickou sestavu historických lokomotiv. Foto Leoš Tomančák
Po návratu do Bylnice si osádka a hlavně lokomotivy mimořádného vlaku dopřály chvilku odpočinku. A nejen to. Jízda vlaku s parními stroji v předjarním dnu poměrně vysušenou krajinou se neobešla bez potíží - okolo kolejí na několika místech došlo ke vznícení trávy. Někde zřejmě v důsledku jízdy vlaku, jinde to bylo zjevně řízené činorodými místními obyvateli. Vždyť vypalování mezí patřívalo ke koloritu jarních prací. A tak byla z výstavy lokomotiv v Uherském Brodě uvolněna tehdy již historická motorová lokomotiva T 478.1002 (751.002), která tam den před tím dovezla celý konvoj. Modrá “cecula” po příjezdu do Bylnice stanula na postrku zvláštního vlaku a po chvíli se ve stoupání od Bylnice k Brumovu ozýval šepot tříválcového stroje “albatrosa”, o notný kus klasické štěkání “pětasedmy”, které však zanikalo v burácení postrkového dieselu. Takto pospojovaný vlak zavítal až do Valašských Klobouk, odkud se po chvíli vrátil zpět do Bylnice a v nezměněné sestavě jel přes Uherský Brod až do Ostrožské Nové Vsi. Důvod k návštěvě této poměrně málo významné mezilehlé stanice byl prostý - došlo tam k rozdělení soupravy a její zadní část tak mohla s lokomotivou 475.1142 v čele pokračovat přes Kunovickou spojku a Uherské Hradiště do Přerova. Tam skončila nejen uvedená akce, ale i dosavadní služba pod hlavičkou NTM. V závěru roku 2005 se s pomocí lokomotivy 753.127 a jejího činného parního generátoru odvezla z Přerova do Chomutova.

V tuto chvíli jsme zpět transverzální dráhy, na stoupání od Slavičína k vrcholovému bodu v km 142. Pak se těžký vlak zhoupne u Hostětína a následně bude už jen klesat údolím Olšavy. Zatím však “albatros” ze sebe vydává náležitý výkon. V esíčku tak vidíme všechna činná hnací vozidla. Foto Leoš Tomančák

V úseku mezi zastávkou Hostětín a tehdy právě zrušenou stanicí Pitín se vlní zvláštní vlak. Silnici od Slavičína k Bojkovicím je obsypána zvědavci místními i vzdálenými, diváky, fotografy, filmaři. Každý z nich si chce tyto okamžiky nějak užít a uložit do paměti. Foto Leoš Tomančák

Po odbavení v Bojkovicích “albatros” projíždí s zámkem Novým Světlov v pozadí okolo obce Záhorovice. Foto Leoš Tomančák

Vjezd do Kunovic už byl poznamenán zapadajícím a slábnoucím sluníčkem, které však ještě dokázalo vykouzlit zajímavé barvy. Foto Leoš Tomančák
“Albatros” dojel už téměř za tmy do Kyjova, odkud se vrátil do Brna. Představovat lokomotivu, která drží oficiální československý rychlostní rekord (162 km/h během zkoušek maďarských vozů na ŽZO v srpnu 1964), je nošením dříví do lesa. Od dílenské opravy v ŽOS České Velenice v roce 1978 byla doma v Brně, nakolik tam “albatrosy” nikdy před tím nesloužily. Ale čekal ji zajímavý úkol a tím byla dočasná výpomoc v zástupu za hromadně nemocné “brejlovce” řady T 478.3, které trápily závady na hlavním uložení motoru. A tak se v Brně postavily oběhy pro už odstavené parní lokomotivy. Jezdily do České Třebové a Přerova, později už jen tam. Mimochodem, už tehdy se tam setkávaly barevně výrazné mašiny 498.106 a 475.1142. Od roku 1979 už byl “albatros” čistě muzejní lokomotiva. V roce 1992 prošel zatím poslední dílenskou opravou, při níž obdržel netypický nátěr s fialkovým nádechem.

Kolektiv okolo lokomotivy 475.1142 vydal i takové svérázné parte. Odhad další buducnosti byl velmi trefný
A protože v půli dubna končila termín způsobilosti i držitelce rekordu, byla pro ni uspořádána rozlučková akce. Vedla takříkajíc od jednoho velkého mostu k jinému. Výchozím místem byla samozřejmě domovská moravská metropole, odkud se jelo nejprve přes Střelice do Moravských Bránic a odtud na (nový) Ivančický viadukt, který je 46 m nad hladinou řeky Jihlavy. V jeho sousedství je pozůstatek starého viaduktu, nesoucí symbolicky už jen jedno mostní pole. Po návratu do Brna se pokračovalo už elektrizovanou, ale půvabnou dvoukolejkou do Tišnova a odsud k zastávce Dolní Loučky. Tento pojem je už sedm desítek let spjat s Mostem míru, který se mezi tunelem a zastávkou klene i se svým obloukem klene přes údolí. Po zapózování na mostu a náležitém zvěčnění těchto okamžiků následoval návrat do Brna. Po deponaci již provozu neschopné lokomotivy následoval na jaře 2006 její převoz do vznikajícího depozitáře NTM v areálu chomutovského depa, kde je možné jej během otvíracích dnů vidět.

Počasí v sobotu 12. dubna 2003 nebylo zrovna nejpřívětivější, ale možná vyjadřovalo chmurné pocity návštěvníků při rozlučce s “albatrosem” 498.106 při jeho poslední jízdě. Zde jej vidíme hezky ve výkonu v namáhavém stoupání od Tišnova k Dolním Loučkám. Foto Ladislav Budín

Majestátná lokomotiva na majestátném Mostě míru u Dolních Louček. Bylo to důstojné rozloučení s lokomotivou, která se na velmi dlouhou dobu, loučila se svým personálem a se svými příznivci v činné službě, zatopená, natlakovaná, vonící a krásně znějící. Foto Ladislav Budín

Současný stav lokomotivy 498.106 - stojí na krajní koleji jedné z rotund chomutovského depa, které se po ukončení strojní služby proměnilo v depozitář NTM. Když už ty mašiny nejezdí, alespoň jsou v suchu, relativním teple, bezpečí a pod střechou. Foto Leoš Tomančák
Tolik tedy vzpomínka na dvě známé lokomotivy. Jejich novodobé osudy mohou ukazovat, že i železniční nostalgie se mění a třebaže při takových akcí už jen vzpomínáme, tak dnes si už můžeme připomínat nostalgii samotnou a v mnoha ohledech nevratnou - prostě nostalgie na druhou. A i když ty “šporáky”, když budu citovat jednoho z našich kolegů, zdaleka všechny příznivce železnice neuchvátí a nepřitáhnou, zaslouží si naši pozornost, stejně jako jejich udržující a obsluhující personál poděkování. A v některých případech už jenom vzpomínku.
Text: Leoš Tomančák
Foto: Leoš Tomančák a Ladislav Budín, kterému patří poděkování za poskytnutí snímků
Komentáre
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
mathew | Zaslaný: 26.04.2023 22:11
|
![]() ![]() Založený: 10.07.2012 Miesto: Príspevkov: 5153 |
![]() Hezké., moc hezké.. Rovněž ale smutné.. Aké sú šance, že kotle týchto legiend budú "refrešnuté".?
|
|