V červnu roku 2022 byl náhle ukončen provoz elektrických jednotek řady 560 u Českých drah. Byla to i tečka za celou řadou, protože v provozu zbývalo už jen několik posledních jednotek, zatímco ostatní již podlehly odstavení z provozu, zrušení a likvidaci. Ještě dříve se tento neúprosný proces dotkl sesterských jednotek řady 560 Železničnej spoločnosti Slovensko, a. s., jejichž historie se uzavřela fakticky už roku 2015. A právě jim by chtěl následující příspěvek věnovat nejen vzpomínku, ale i poděkování za vykonané služby.

I když elektrizace v pozdějších letech už ztratila tempo, docházelo k nárůstu tratí, napájených střídavou soustavou a tedy i potencionálních či skutečných vozebních ramen. Prvně šlo o dokončení elektrizace “Považskej železnice” z Leopoldova do Púchova počátkem roku 1988, kde “pantografy” jezdívaly po Nové Mesto nad Váhom, Trenčín nebo Trenčianskou Teplou, ovšem šlo jen od doplňkové výkony. Na počátku 90. let stoupla turnusová potřeba na šestici jednotek, což bylo při evidenčním stavu osmi celkem na hraně. Právě do toho období spadají dvě výrazné vizuální změny. Jednak se od 1. 1. 1988 u ČSD uvedl v platnost nový systém označování hnacích vozidel. Dosavadní řada SM 488.0 se přeznačila na řadu 560 se zachováním původního pořadového čísla. Vložené vozy dosavadní řady N 488.0 so obdobně přeznačily na řadu 060 a i jejich čísla zůstala původní. Fyzické přeznačení probíhalo zpravidla s přelakováním v dílnách, do té doby se nové označení (sedmimístné číslo) doplňovalo jen provizorně. Druhá změna se fakticky shodně datována, neboť tehdy vstoupil v účinnost výnos FMD o novém barevném řešení. Z dílen se pak soupravy vracely v novém barevném schématu, specifickým širokým žlutým obvodovým pruhem – ale barevným provedením se budeme ještě samostatně zabývat. Nově označená řada 560 roku 1992 pronikla na tehdy právě elektrizovaný úsek ze Šuran do Levic. Jako zajímavost uveďme, že při zpáteční cestě jí jela na přípřeži EMOs 2014 lokomotiva řady 263, vracející se od ranního rychlíku č. 653 “Horehronec”. V GVD 1994/1995 se poprvé “pantografy” objevily i na záhorácké jednokolejce Kúty - Holíč nad Moravou. Vozily tam dopolední obrat EMOs 2606/2611 a jak už čísla vlaků napovídají, šlo o prodloužení trasy osobních vlaků z Trnavy a nazpět. O jejich zdejším nasazení se však uvažovalo ještě dříve, po elektrizaci celého ramene Kúty - Hodonín a to právě v celém úseku. Avšak malý počet jednotek, jejich přednostní vytížení na jiných úsecích a rovněž rozdělení Československa s poklesem významu hodonínské lokálky tyto záměry zhatilo. K 1. 1. 1993 vzniká nejen samostatná Slovenská republika, ale také nový národní železniční podnik Železnice Slovenskej republiky, jejichž logem s typickým jednokřídlým kolem se od konce léta toho roku začala označovat všechna jejich vozidla.

Záhy po vzniku ŽSR došlo k poměrně výrazné změně v provozním nasazení a to vytlačení “žehliček” řady 210 z trati Kúty - Trnava do nákladní dopravy a soustředění “pantografů” právě tam – do té doby jim zde náleželo jen několik málo párů vlaků. Na dlouhá léta se tak staly tváří této zajímavé jednokolejky, která Jablonickým tunelem přetíná hřeben Malých Karpat malebným úsekem Jablonica – Smolenice rozvinutým stoupáním a vrcholovým tunelem. Tehdy se začaly “panťáky” znovu objevovat i v Břeclavi. Souviselo to s roztržením tradičního vozebního ramene Brno – Bratislava a zejména v příhraničním úseku Břeclav - Kúty se podoba osobních vlaků i pojetí jejich relací značně měnilo a to vlastně po celou dobu od rozdělení Československa. V roce 1999 se řada 560 začala objevovat i pohraniční stanici Bratislava-Petržalka, když dosud tímto směrem zajížděly nejdál po stanici Bratislava-Nové Mesto.

Vznikem ŽSR se proměnily zvyklosti v opravárenství. Provádění tehdy již přejmenovaných hlavního oprav (EH) se začaly zabývat ŽOS Vrútky, jinak tradiční dílny pro většinu vozidel elektrické trakce ČSD. V rámci úspor, vytížení správkárny domovského depa i z dalších důvodů se koncem 90. let začaly opravy vyšších stupňů provádět také přímo v RD Trnava (tento status neslo krátce po vzniku ŽSR a reorganizaci služby lokomotivního hospodářství) ve spolupráci s Opravnou vozů Žilina a ŽOS Vrútky. Tam se pak odesílaly jen elektrické vozy. Tehdy s tím byly spojeny i změny konstrukčního stavu. Pro cestující veřejnost se to projevilo instalací tlačítek pro individuální zavírání vnějších dveří, anebo zapojením vlakového rozhlasu s poloautomatickým hlášením. I přes další zásahy do trakčních obvodů či pomocných pohonů se však pojetí úprav nemohlo přibližovat velkoryse pojatým úpravám řady 560 v Brně. Jinak se ale začaly odstraňovat druhé sběrače a soupravy se zkracovaly do čtyřvozových jednotek.

Po rozdělení unitárních ŽSR na dopravní cestu a provoz s obchodem vznikla roku 2002 Železničná spoločnosť, a dalším odštěpením nákladní dopravy je to Železničná spoločnosť Slovensko. Ta pod sebe vzala ještě všech osm jednotek řady 560, tehdy dislokovaných v Trnavě. Na vozidla přišly nové vlastnické značky, ale v té době ustala přístavba do hlavních dílen, což se začalo projevovat na technickém stavu jednotek, na jejich vizuálním stavu a určité míře devastace interiéru či jeho zanedbání. Postoj vlastníka spíše odpovídal na dodání nových jednotek, jež by zastaralé a v mnohém již nevyhovující přirozeně nahradily – ale nestalo se tak ještě. Přístavba do dílen byla značně utlumena. Nakonec se rozběhlo jejich poslední kolo. V roce 2006 se z dílen vrátila jednotka 560.017/560.018. Ta odlišným a ojedinělým způsobem modernizace řídicích a trakčních obvodů měla jistou nevýhodu, že se její díly nedaly spojovat s ostatními. Navenek tato jednotka zaujala dosazením tehdy nově zavedeného firemního nátěru, jehož autorem je výtvarník Daniel Blonski – po něm je vlastně celá tato generace barevného řešení také neoficiálně nazývána. V roce 2007 následovaly vozy 560.029/560.030, v roce 2008 560.011/560.012, počátkem roku 2009 to byly 560.013/560.014 a koncem léta téhož roku se rozjela opravená a přelakovaná jednotka 560.033/560.034. V tradičním “polomáčeném” nátěru dočasně zůstala jednotka 560.031/560.032, která dostala dílny v roce 2005 a znovu ještě v roce 2010, dále samostatné vozy 560.016 a 560.020, které se již do dílen nepodívaly a nakonec vozy 560.015 a 560.019, které roku 2007 dojezdily a přes deponaci na bývalé vojenské vlečce v Bošanech byly ovšem odprodány Českým drahám a v listopadu 2008 převezeny i se čtyřmi vloženými vozy řady 063 do Brna-Maloměřic. K jejich zprovoznění tam však nikdy nedošlo a po přehodnocení situace došlo k jejich likvidaci.

Vraťme se zpět k vlastnímu provozu, protože ten asi zajímá nejvíce. Od prosince 2003, tedy s novým GVD 2003/2004 nastal zvrat v osobní dopravě na dosud čistě motorově provozovaném rameni Kúty - Holíč nad Moravou – Skalica na Slovensku, kde tehdy většinu osobních vlaků po Holíč převzala elektrická trakce. Nešlo o žádný projev ekologického smýšlení, nebo prostá snaha využít nevyužívané elektrizované trasy. Po předešlé restrikci na lokálkách došlo ke zrušení strojové stanice v Jablonici a teda nejbližšího výzbrojního a údržbářského místa pro motoráky, obsluhující tento úsek. Nastoupily sem tedy jak jednotky řady 560, tak dílem i klasické soupravy s řadami 263 (nahodile též 240 a výjimečně 363). Naplno tam jezdily do prosince 2007, kdy se počet elektricky vedených vlaků, které si přirozeně vynucovaly přestupy v Holíči, znatelně klesl jen na několik ranních obratů. V prosinci 2009 tam “pantografy” přestaly jezdit úplně a souviselo to s celkovým koncem provozu v nejzápadnější části Slovenska.