V červnu roku 2022 byl náhle ukončen provoz elektrických jednotek řady 560 u Českých drah. Byla to i tečka za celou řadou, protože v provozu zbývalo už jen několik posledních jednotek, zatímco ostatní již podlehly odstavení z provozu, zrušení a likvidaci. Ještě dříve se tento neúprosný proces dotkl sesterských jednotek řady 560 Železničnej spoločnosti Slovensko, a. s., jejichž historie se uzavřela fakticky už roku 2015. A právě jim by chtěl následující příspěvek věnovat nejen vzpomínku, ale i poděkování za vykonané služby.

Už během roku 2009 došlo k přesunu celé řady 560 ZSSK z Trnavy do Bratislavy, kam se tak vrátily po téměř čtvrtstoletí trvajícím období. Na “novém depu” však nestrávily dlouhý čas a k zahájení nového GVD 2009/2010 přešly do Nových Zámků. Tím se pro stárnoucí “pantografy” otevřela nová působiště - anebo staronová, kam se po letech vracely. Tehdy byly vytvořeny oběhy pro 1 + 2 jednotky, které zajišťovaly vozbu osobních vlaků z domovských Nových Zámků do Komárna, do Levíc, s jednou zajížďkou až po Kozárovce, dále do Galanty, Seredi a Trnavy. Na uvedených vozebních ramenech řada 560 setrvala něco přes pět let. Údržba už byla stále náročnější a průběžně docházelo k odstavování, rušení i likvidaci. Některé šrotace probíhaly přímo v depu Nové Zámky. Pro GVD 2014/2015 byl ještě vypracován oběh pro dvě jednotky, ale v první polovině dubna 2015 došlo k ukončení jejich provozu. Dne 10. 4. byly naposledy v provozu jednotky 560.011 + 560.033 a 560.012 + 560.013. A v úterý 14. 4. 2015 vyjela naposled jednotka 560.030 + 560.034. Příjezdem osobního vlaku č. 4818 z Komárna do Nových Zámků s plánovaným příjezdem v 16:08 ukončila 44 let trvající éru střídavých “pantografů” na Slovensku. Zubem času i vandaly pošramocené jednotky dosloužily, nahrazeny přesunutými moderními jednotky řady 671. Následoval už jen rušicí proces, odprodej a likvidace. Jako poslední byly v evidenčním stavu elektrické vozy 560.012, 560.014, 560.032, 560.033 a 560.034, které byly ke dni 19. 4. 2016 vyřazeny i s dalšími sedmi vloženými vozy. V noci z 31. 10. na 1. 11. 2017 byl zaregistrován jejich převoz do Zvolena resp. Banské Bystrice, odkud se podle dosavadních zjištění přesunuly ke šrotaci v Šalkovej.








Konec řady 560 ZSSK by se dal vyjádřit i touto tabulkou:



Zrušené vozy 560.015 a 560.019 byly 19.11.2008 i se čtyřmi vozy řady 063 převezeny do DKV-PJ Brno-Maloměřice s původním záměrem opravy a uvedení do provozního stavu. Z toho záměru však sešlo a vozy byly postupně přistaveny ke šrotaci. Vyřazení z evidence tedy platí pro ZSSK a formální zrušení až pro ČD, ačkoliv u ZSSK byly v roce 2008 zrušeny rovněž.

Tabulka není vytvořena z oficiálních (nedostupných) údajů, jen za pomoci přátel železnice a tak ji nelze považovat za zcela přesnou, ale aspoň přibližnou.







Samostatnou a určitě velmi zajímavou kapitolou z historie jednotek původní řad SM 488.0 a posléze 560 je jejich barevné řešení. Na Slovensku se od poloviny 90. let vyvíjelo odlišně, než na Moravě. Z výroby jednotky nesly klasickou “polomáčenou” kombinaci krémové a tmavé rumělky červené, která byla obsažena i na křídlech vstupních dveří a na střechách. Spodní lem v úrovni hlavního rámu a boční kryty byly černé, čelníky a nárazníky, sběrače oranžové. První generace jednotných nátěrů z poloviny 70. let se tak řady SM 488.0 dotkla jen na střeše, která byla středně šedá, stejně jako podvozky a ochranné pluhy získaly šikmé červeno-bílé šrafování a dveře se lakovaly shodně se skříní, tedy “polomáčeně”. Po roce 1982 se čela elektrických vozů doplňovala 300 mm širokými oranžovými výstražnými pruhy, protaženými k madlu vstupu na stanoviště. Popisy byly žluté. Zásadní změnou přinesl výnos FMD o jednotném barevném řešení hnacích vozidel ČSD, uvedený v platnost k 1. 1. 1988, kdy byla celá skříň světle rumělkově červená a obepínal ji široký žlutý obvodový pruh. Protože by v jedné rovině kolidoval s čelními anebo bočními okny, byl v úrovni vstupů na stanoviště zalomen. Pro střechu a pojezd byla zamýšlena tehdy hodně prosazovaná hnědošedá, ale pro její nedostatek se nadále uplatňovala středně šedá. Sběrače už byly žluté, vnější popisy červené anebo žluté - podle podkladové barvy. První jednotkou na Slovensku v tomto vzhledu byla 560.012/560.030 a do roku 1990 byly všechny v kolínských dílnách přelakovány. Ještě za éry ČSD byl na bočnici velký oválný emblém ČSD a na bočnicích elektrických vozů se objevily odlévané tabulky s novým řadovým označením. Od roku 1993 se vnější vzhled pozměnil nejprve lepením okřídleného kola ŽSR na čela, zatímco na bočnici byl stínovaný černo-stříbrný logotyp ŽSR.








Nedlouho po vzniku ŽSR se roku 1995 přijalo nové barevné řešení vozidel, které valnou měrou vycházelo z původních nátěrů a není náhodou, že tyto verze a toto období patří k nejvíce oblíbeným a jistě oprávněně. I u řady 560 došlo k obnově původního “polomáčeného” schématu, kde se však mírně odlišovaly použité barevné odstíny. V horní polovině skříně byla slonová kost, v dolní pak oproti původnímu zbarvení světlá rumělka červená resp. krvavě oranžová, pokud byly odstíny definovány ve stupnici RAL, což se vztahovalo na použití PUR nátěrových hmot. Rovněž střecha a spodek byly odlišně v olivově šedé, která se ovšem po nedlouhém čase samovolně změnila v neutrální šedou. Tažné ústrojí bylo tradičně černé a sběrače žluté. V roce 1995 takto vyjela první jednotka 560.011/560.012, brzy ji následovala i 560.019/560.020 a díky častěji prováděným dílnám se poměrně brzy barevně proměnila celá řada 560 na Slovensku. Od roku 2002 se na čela dostalo logo ZSSK a bylo i na bočnici, doplněné názvem společnosti. Ovšem po další organizační změně přišlo počátkem roku 2006 nové opatření, na jehož základě byl pro všechna vozidla “žopky” přijat firemní, anebo chcete-li, korporátní nátěr. Ten už nerozlišuje vozidla podle trakce a vůbec nezohledňuje původní nátěr a často ani tvarové provedení, což má pochopitelně dopad na míru jeho obliby. Ač byla u řady 560 (shodně i 460 a vlastně všech tažených vozidel) přijata “polomáčená” verze, vypadala úplně jinak. V horní polovině, okolo oken – a to se ukázalo jako dobový trend – je karmínově červená, v dolní polovině čistě bílá, střecha je stříbrně šedá, dolní část skříně okenní světle šedá a pojezd je čedičově šedý. Sběrače a přilehlé obvody z bezpečnostních důvodů žluté, tažné a narážecí ústroji klasicky černé. Jak už bylo výše uvedeno, ještě v roce 2006 takto vyjela opravená jednotka 560.017/560.018 a do roku 2010 se barevně proměnilo zbylých pět provozních jednotek.








Pojetím o barevném řešení řady SM 488.0 / 560 ukončeme jejich doslova barvitý příběh, který se psal přes čtyři desetiletí. Býval provázen řadou technických problémů, které se podařilo vyřešit a řadu uzlů zdokonalit, ale jinak lze říci, že šlo o vozidla na dobu vzniku a stupeň vývoje elektrotechniky velmi vyspělá. Svůj účel splňovala dobře, urychlila dopravu okolo velkých měst a určitě přispěla ke zvýšení kultury cestování. Na závěr osobní pohled autora – dnes je řada 451/452 až nekriticky vyzdvihována pro svoji nízkopodlažnost a centrálně zavírané i otvírané dveře, zatímco do výrobně a konstrukčně mladší jednotky pozdějších řad 460/560 se nastupovalo takříkajíc postaru, relativně vysoko. Mají však nahoru v jiných ohledech. Oplývaly příjemnějším a tišším interiérem, pohodlnějšími sedadly, měly daleko měkčí vypružení a tedy podstatně lepší chodové vlastnosti. Klasicky pojaté vozové skříně pak ani po letech netrpěly výraznější korozí, která by se podepisovala na jejich stavu a v případě nehody či prudšího najetí i tuhosti a tedy bezpečnosti. A střídavá verze navíc oplývala větší tichostí a spojitým, jemnějším rozjezdem. Na střídavé “pantografy” budeme vzpomínat jako na nenápadné a tiché dělníky osobní dopravy, jejichž služby bývají ve stínu více reprezentativních výkonů málo doceňovány - a to je jistě škoda.








Text: Lajos s pomocí podkladů Davida Maštalíře, jemuž náleží poděkování za nezištnou pomoc.
Foto: Ing. Ivo Raab, Ing. Martin Bartoš, Mgr. Peter Melicher, Matej Melicher, Lukáš Tinák a Leoš Tomančák