Domovská stránka Obrazom a slovom Aktuálne - stručne Fotogaléria
 
Pokročilé vyhľadávanie
 
RSS
Prihlásenie
Prihlasovacie meno: Heslo:
Obrazom aj slovom
Obrazom aj slovom > História a spomienky > Moje setkání s „pomeranči“ pět minut před dvanáctou (2. díl)

Moje setkání s „pomeranči“ pět minut před dvanáctou (2. díl)

 
Každý z přátel železnice má svoji hranici, kdy se začal tímto oborem zabývat a co bylo před tím. A tudíž co už nestihl, nemohl vidět, pojmout, zdokumentovat, prostě zažít. Jedním z mých mezníků byly i motorové legendy, řečené „pomeranče“ – lokomotivy řad T 678.0 (775) a T 679.0 (776). A protože od výjezdu jejich prototypů právě uplynulo kulatých, avšak neskutečných 50 let, chtěl u této příležitosti na mé letmé setkávání s posledními exempláři, které shodou různých okolností vydržely déle v provozu, krátce zavzpomínat. Obecnou historií těchto řad se zde nebudeme zabývat, na internetu je toho už dost.

 











V srpnu 1993 jsem se setkal s první oficiálně muzejním „pomerančem“ T 679.019 na oslavách v Prešově a poprvé také navštívil popradské depo. Zdejší mašiny však jezdily velmi sporadicky a zejména v pracovní dny s pracovními vlaky v okolí Štrbské rampy a tak vznikl aspoň statický snímek s oranžovou T 678.0016. Tehdy už má setkání s motorovými legendami změnila charakter a začalo jít spíše o jízdy muzejních vozidel, které překrývaly dohasínající provoz těch nejposlednějších strojů, až i ten poslední provozní 775.012 v květnu 1997 odešel do výslužby a půl roku na to jsem se společně těšil z jeho renovace do původního vzhledu – ale to je už jiná kapitola.




Premiéra muzejního „pomeranče“ T 679.019 proběhla 28. 8. 1993 na oslavách v Prešově. Toho dne odsud odvezl do Lipan dva páry osobních vlaků – v tomto případě Os 8764. Kvůli chladnému počasí se odzkoušelo i parní topení.



Návrat T 679.019 s Os 8767 z Lipan v ulicích Prešova, poblíž zastávky Prešov-mesto.



V rámci posunu se čerstvě zrestaurovaná lokomotiva „vyhnala“ trochu dál za výhybky a tak neplánovaně vznikl tento záběr, který se chtěl podobat těm propagačním z továrních materiálů ČKD...



Podvečernímu vlaku Os 8773 jsem vyjel vstříc do „šarišské“ zastávky Orkucany. Záběr se moc nepovedl a foto znovu udělal až po letech skenováním z negativu. Jeho mírné poškození a celková vizáž včetně obsahu snímku tomu ale nechtěně dodala dobou patinu, kterou narušuje snad jen nedokonalá elipsa ve střední části čela.



První setkání s malou enklávou popradských „cé-nulek“ 29. 8. 1993 - vedle dodnes existující T 678.0016 postávají motorové vozy řady 820, vepředu nejstarší zdejší 820.004.


Pro návštěvu koncem září jsem si vybral špatný čas – všechny mašiny v opravě nebo prohlídce. K dovršení smůly jsem v Lučenci nezastihl ani mého kamárada a netušil jsem, že se chystají oslavy v Plešivci za účasti T 679.0015 na nákladním vlaku.





Lokomotivu T 679.0015 jsem opět zachytil v protisvěle a v obklopení „konkurenčních“ sergejů. Za pár dnů ale zazářila s nákladními vlaky okolo Plešivce jako součást zdejších oslav.



Smutný pohled na zchátralou T 678.0013, čekající 22. 9. 1993 na sešrotování.


Za měsíc bylo úspěšné repete – to už na postrcích sloužila přesunutá T 678.0005 (tak byla po demontáži čelních litých tabulek navenek označena) a 775.010. Ovšem za asistence ranních podzimních mlh, které během dopoledne vystřídala čistá obloha a barevné listí. Lépe než slova jistě hovoří snímky.



Hustá ranní mlha se začíná rozpouštět a do míst někdejšího tunelu u Podkriváně vjíždí 27. 10. 1993 nákladní vlak s postrkovou 775.010.




Mlha mizí, slunce ještě za kopcem, ale dráha pracuje neustále. Nad tehdy již opuštěnou výhybnou a později hradem Bzová projíždí „cé-nula“ T 678.0005.



Dobře naložený vlak mezi bývaými výhybnami Píla a Bzová – vlakové lokomotivě 781.175 musela pomoci přípřežní 775.010 a ještě postrková 775.005.



Postrková „pětka“ pracuje na plný výkon a údolím se nese zvonivý a současně burácivý zvuk jejího motoru.



Návrat obou mašin z postrku, poblíž Píly, poledne 27. 10. 1993.



Odpolední stíny se prodlužují, ale zlatavé sluníčko dopadá na postrkovou „desítku“ cisternovému vlaku na Pílou.



T 678.0005 opět na stracinském uhlí – ovšem zde již jen postrk v úseku Lovinobaňa – Kriváň. V čele byla snad T 478.3378, dnes už nevím, obrýlené stroje mne tehdy nijak moc nezajímaly...



Návrat „pětky“ jedním z posledních nasvícených míst, kousek od opuštěného tunelu u Píly.


Těsně před Vánoci 1993 jsem se cestou z Tisovce zastavil v Lučenci a Kriváni, ale toho dne moc nákladních vlaků nejezdilo, ačkoliv by jejich fotografování jasné, třebaže bezsněžné počasí přálo.Čas odjezdu „ústupového“ Detvanu se rychle přiblížil. Netušil jsem, že se tehdy s živou „pětkou“ vidím naposledy – sloužila ještě do léta 1996, ale mé další cesty vedly na mnoho jiných míst.




Tento záběr má pro mne v sobě hodně symboliky a nejen proto, že jsem tehdy v mrazivém větru dost nachadl. Přemostění zářezu v Podkriváni, dvoukolejné partie a oranžová mašina „dole kopcom“ mi byly toho času velmi blízké. T 678.0005 se 22. 12. 1993 vrací zpět na lovinobaňskou postrkovou základnu.




A ještě jeden „provozní“ snímek – za plotem RD Poprad vidíme 20. 9. 1995 nejen prototyp T 678.0002 s další sesterskou mašinou, snad T 678.0014. V pozadí je dnes provozní 477.013, nebo třeba elektrický vůz EMU 49.0005. Osobní vlak vedla mimořádně spišská „bobina“ 140.083, takže dojem podtatranské klasiky byl počasí navzdory deštivému počasí dokonalý.



Za všechna ta setkání jsem samozřejmě velmi rád a těší mne vzpomínky nad těmi pár obrázky, ať už v podobě pobledlých diapozitivů nebo nedokonalých černobílých fotografií. Na závěr mi nezbývá nic jiného, než znovu poděkovat dvěma kamarádům za přiblížení k pomerančovým lokomotivám – Paľovi za aktuální informace a lokalizaci provozu a Janovi za poskytování přístřeší a pohostinost během mých návštěv na jihu Slovenska :-) .




A ještě pár obrázků z občasných shledání novějšího data – cestou na oslavy do Děčína v květnu 2001 se konvoj zastavil v depu Veselí nad Moravou a tam se již muzejní „cé-nulka“ T 678.0012 musela zastavit vedle domácí motorové legendy, dnes již také muzejního prototypu T 478.1002 (751.002).



Splněný sen ? Jen na chvíli. Oranžová krasavice postává na paprsku mého domovského depa. Veselí nad Moravou, 21. 5. 2001.



Tak toto se nepodařilo ani Paľovi – nechat si zaparkovat „cé-nulku“ přímo před vlastním domem :-) Konvoj s T 678.0012 + 486.007 nocuje ve veselském uzlu před další cestou přes Kúty do Bratislavy, Vrútek a Zvolena.



Konečně ! Po letech plánů a odkladů bylo při jízdách na Horňácké slavnosti v létě 2003 takové sucho, že konečně vyjel i postrkový stroj T 679.019 od požárního vlaku. V parné odpoledne 19. 7. 2003 byl zachycen v akci mezi Lipovem a Loukou u zdejšího mohutného viaduktu. Velké motorové lokomotivy přece k velkoryse vybudované „čachtické“ trati náleží !



S oranžovou krasavicí T 679.019, mizící v dáli, končím i toto vzpomínání.



Autor textu a foto : lajos

Verzia pre tlač Pošli priateľovi
Komentáre
Zobrazenie:
Názory sa nemusia sa zhodovať s názorom redakcie. Redakcia za ne nepreberá zodpovednosť
Maros21
Zaslaný: 07.02.2012 18:47  
Založený: 29.08.2009
Miesto:
Príspevkov: 1321
 Re: Moje setkání s „pomeranči“ pět minut před dvanáctou ...
Lajoš, toto je nádherná reportáž. Stroje prekrásne, na ktoré môžme už len s nostalgiou spomínať. Železnica vtedy asi bola na vrchole svojej krásy a nákladná doprava odvtedy, žiaľ, už len upadala. Verím, že raz sa ešte vrátia jej pekné časy. Vďaka za krásne fotky i popis, teším sa na podobnú reportáž z tohto súdka. :kvetinka:
cas


Lukáš;
prispejteFotkaStručneČlánok
spolupracujeme
KHT Zvolen

LTE Slovakia

Železniční magazín

SPDŽ Žilina

TRAINFOTO.eu

IHO.hu

klubmodryhorizont.sk
 
Spomienka na Pala
uzivateliaPoužívateľov online: 37 Používateľov v sekcii
Obrazom aj slovom: 3

Registrovaných: 0
Anonymných: 37

Viac ...