Po veľmi dlhej dobe som sa rozhodol znovu napísať pár písmeniek a uložiť ich do nejakých viet. Síce to bude len stručné popisovanie zhluku pixelov, ale hádam poteší oči čitateľa. Čas na fotenie nejak extra nebol, avšak som si nejaký spravil či už vo voľnom čase doma, alebo v práci. Aj keď človek fotí v robote, nech je počasie akékoľvek, účel to spĺňať bude - vždy to bude pamätné foto na danú situáciu a vynoria sa mu spomienky na daný deň.

Druhou částí našeho článku pokračujeme ve výletu do Posázaví na tratě Praha - Vrané nad Vltavou - Čerčany (v jízdních řádech č. 210) a Čerčany - Zruč nad Sázavou - Světlá nad Sázavou (č. 212) za zdejším sobotním a nedělním provozem.

V letech 1881-1903 byla vybudována trať údolím řeky Sázavy. Zpočátku měla čistě hospodářský význam, ale již od dvacátých let vyjížděla víkend co víkend do Posázaví spousta lidí, hlavně trampů, kteří zde měli své osady. Přeplněné vlaky, jejichž až dvanáctivozové soupravy jezdily ve špičce doslova jedna za druhou, nestačily občas množství cestujících ani pobrat. Tehdy také trať dostala svoje legendární pojmenování "Posázavský Pacifik". A víkendový provoz je tady silný i v dnešní době.

Od Tater, tedy Vysokých Tater do oblasti Slovenského krasu není příliš daleko, ale cestu spíše prodlužují četné horské serpentiny, kterými je nutné překonat údolí Hnilce a pak klesat jižním směrem do vzhledově úplně jiné krajiny. A při takových cestách lze spatřit železnici, tedy všechny tři slovenské dálkové tratě, souběžně vedené od západu k východu a to ve značně rozdílných podobách. Na konci léta "rouškového" roku 2020 na takto pojatou cestu došlo.

Ve druhé části reportáže „Vůně dieslu“ představuji další sérii fotografií z archívu, na kterých jsou opět zachyceny zajímavé i běžné dieslové stroje, které mě nikdy nepřestanou bavit. Ač nemám nic proti modernizaci a elektrizaci, přeji těmto strojům ať brázdí koleje co nejdéle.

Pomalu, ale jistě nám z map mizí tratě, které již byly, nebo jsou v současné době elektrizovány. I proto se s dieslovými stroji budeme potkávat méně a méně, což na jednu stranu chápu, ale na druhou stranu budou chybět. V následující 1. části fotoreportáže přináším stroje nasáté „vůní“ nafty, které jsem ve svém archívu našel. Jen chci na samém začátku upozornit, že některé nátěry nebo společnosti již nebudou v dnešní době aktuální.

Po nějaké době jsem si udělal dvoudenní „fotovýlet“ do Bratislavy, kde jsem mimo okolí hlavní stanice zavítal i do maďarské Rajky a při zpáteční cestě jsem se zastavil v Kútoch. Několik foto postřehů z výletu přináším v následující reportáži.

Je sobotní ráno, kalendář ukazuje 26.10.2019 a já odjíždím v 7:41 osobním vlakem z Police nad Metují na další z železničních výletů. Stejně jako minule, tak i tento víkend se budu pohybovat po českých tratích.

V neděli 15.9.2019 se v Trutnově konal regionální den železnice. U této příležitosti byl do Trutnova vypraven zvláštní spěšný vlak z Hradce Králové přes Týniště nad Orlicí, Náchod, Teplice nad Metují a Adršpach. Po stejné trase byl veden i zpáteční vlak z Trutnova do Hradce Králové. Aby byl zajištěn bezproblémový průjezd zvláštních vlaků po trati Teplice nad Metují – Trutnov, byly pravidelné osobní vlaky 15770, 15751 a 15750 nahrazeny autobusem, který zajistila společnost ČD Cargo. Během pobytu v Trutnově se parní lokomotiva 423.009 podívala v čele zvláštních vlaků i do Vrchlabí.

Ospalá myjavská štreka je tento rok ešte ospalejšia ako inokedy. Po nákladnom vlaku ani vidu ani slychu, ak nepočítame občasný manipulák na krátkom úseku do Čachtíc. Ešte minulý rok sme boli svedkami pravidelnej jarnej obsluhy stanice Vrbovce, tieto časy sa však evidentne tak skoro nevrátia. Domácich fotičov preto preberie z letargie hocičo, čo má koleso a nevolá sa bageta.

9.4.2020 proběhla poprvé jízda Bizonů ČD Cargo s uhlím do Trutnova. Vlak pod číslem Pn 59509 odjel z Hradce Králové v 8:41 a ve 12:29 přijel do stanice Trutnov střed. V čele vlaku byly lokomotivy 753 615-4 + 753 616-2, kterým na postrku pomáhaly „brejlovci“ 750 235-4 + 750 222-2. Souprava měla 26 vozů, měřila 418 metrů a vážila 2288 tun

Ahojte priatelia. Už dlhšiu dobu som mal v hlave myšlienku vytvoriť článok o svojej rodnej trati z Trstenej do Kraľovian. Iniciatíva od kamaráta Jakuba (Kubo57) a viac voľného času počas pandémie mi napomohli tento článok zrealizovať. Pre množstvo a rozmanitosť fotografii som najskôr plánoval vytvoriť 2 články, no nakoniec som sa priklonil k verzii jednoho. Na úvod vám napoviem niečo o histórii trate a následne sa spolu presunieme k fotografiám.

Milí čitatelia, touto cestou som si pre Vás pripravil fotoreportáž z môjho výletu na Strednom Slovensku. V tejto reportáži sa zameriame na okolie Zvolena. Spolu s KORA2 sme sa dohodli na fotení. Keďže oboch nás už nebavilo fotiť na západe dookola to isté, tak sme sa rozhodli pre "exotiku". Dňa 28.5 sme sa vybrali za "štvorkami" na Stredné Slovensko. Dosť bolo rečí na úvod, poďme si zrhnúť aký bol náš deň.

Pekné, teplé a slnečné dni už dali najavo príchod jari. V tomto období by len málokto vydržal zavretý doma v karanténe, hoc výlety do prírody sú odporúčané. Ja som si jeden taký urobil posledný marcový piatok, kedy som sa rozhodol ísť na neďaleký Turiec zdokumentovať, mne blízku, dízlovú trakciu. Deň začal budíčkom o 6tej hodine rannej, kedy som mal len pár minút na to, aby som sa pobalil, sadol do auta a vydal sa na cestu. Pôvodne som ani nečakal, že pred mojim objektívom prejde až toľko vlakov, preto som s výletom nadmieru spokojný, však posúďte sami.

Tak Vás vítam pri čítaní a pozeraní ďalšej časti môjho hrbatého fotoroka. Komu sa páčila prvá časť, určite ho nesklame ani druhá. Určite neprinášam nič ohurujúce, ale som veľmi rád, že som sa vôbec prinútil urobiť nejaký výcuc, v ktorom budú likvidáciou ohrozené laminátky archivované.