V tomto pojednání se vrátíme k někdejší podobě elektrických lokomotiv řady 350, které pro ně bylo typické v první polovině 90. let. I když šlo o různě přijímané pojetí vnějšího tohoto barevného řešení, má své pevné místo v historii a je určitě dobré si jej zde shrnout.

Tento barevný příběh je věnován motorové lokomotivě, jíž přes 30 let dominovala červená barva, povětšinou doplněná žlutými pruhy nebo proužky. "Čtyřkový brejlovec" T 478.4062, dnes 754.062, patří už od roku 1980 ke stálicím brněnského depa a před krátkým časem mu byl razantně změněn jeho vzhled.

Nedávno uplynulo již 40 let od uvedení sériových lokomotiv tehdejší řady ES 499.0 do služby. V etapách se zařadily doběhů pro 5 + 1 lokomotivu a pak naplno pro 12 + 1 lokomotivu na trati tehdejšího II. hlavního tahu ČSD od Prahy po Štúrovo resp. Komárom a z Prahy vyjížděly do Brna a Jihlavy. Shrnutí provozu jsme přinesli v seriálu "Príbeh zvaný GORILA"- a proto se touto, jinak jistě ale zajímavou historií nebudeme znovu zaobírat, a na jubilující rychlíkové krasavice se podíváme skrze jejich vizuální proměny. Vedle podoby vozebních ramen či tažených souprav to totiž byla další velmi zajímavá a pozorně sledovaná oblast.

Nedávno uplynulo již 40 let od uvedení sériových lokomotiv tehdejší řady ES 499.0 do služby. V etapách se zařadily doběhů pro 5 + 1 lokomotivu a pak naplno pro 12 + 1 lokomotivu na trati tehdejšího II. hlavního tahu ČSD od Prahy po Štúrovo resp. Komárom a z Prahy vyjížděly do Brna a Jihlavy. Shrnutí provozu jsme přinesli v seriálu "Príbeh zvaný GORILA"- a proto se touto, jinak jistě ale zajímavou historií nebudeme znovu zaobírat, a na jubilující rychlíkové krasavice se podíváme skrze jejich vizuální proměny. Vedle podoby vozebních ramen či tažených souprav to totiž byla další velmi zajímavá a pozorně sledovaná oblast.

Návazující pojednání je opět věnováno jedné konkrétní lokomotivě, která se také - po určité období – zdaleka vymykala ustálené podobě svých kolegyň. Jde o motorovou lokomotivu 754.037. Díky jejímu osvojení někdejší osádkou lokomotivy T 478.1103, což se na ní také patřičně projevovalo, si vysloužila pojmenování Krasomila II., - jako v nějaké dynastii. A prozradíme, jak vznikla dnešní „Alenka“.

Toto pojednání bude opět věnováno jedné konkrétní lokomotivě, která se zdaleka vymykala ustálené podobě svých řadových sestřiček. Jde o již neexistující motorovou lokomotivu T 478.1103, která se především v 80. letech proslavila pod přiléhavou přezdívkou „Krasomila“. Ano, podle pohádky Pyšná princezna v hlavní roli s Alenou Vránovou. A u „Alenky“ nakonec skončíme – ale to až v příštím, navazujícím díle.

Mezi lokomotivami řad 770 a 771 našich státních drah nebylo mnoho, které by se barevně vymykaly zavedenému zvyku. Nátěry byly jednotně dodržovány jak v dobách do počátku 90. let, tak i po té, kdy začal návrat k původnímu zeleno-krémovému barevnému provedení a to na obou stranách našich novodobých hranic. Jednou z čestných výjimek byl šumperský „čmelák“ 771.182.

Touto sérií bychom chtěli splatit malý dluh historii motorových lokomotiv řady 750 na Slovensku, jmenovitě pak jejímu barevnému řešení. Šlo doslova o barvitý příběh, který se svým pestrým vývojem podstatně lišil od sesterských řad 753 a 754.

Touto sérií bychom chtěli splatit malý dluh historii motorových lokomotiv řady 750 na Slovensku, jmenovitě pak jejímu barevnému řešení. Šlo doslova o barvitý příběh, který se svým pestrým vývojem podstatně lišil od sesterských řad 753 a 754.

Touto sérií bychom chtěli splatit malý dluh historii motorových lokomotiv řady 750 na Slovensku, jmenovitě pak jejímu barevnému řešení. Šlo doslova o barvitý příběh, který se svým pestrým vývojem podstatně lišil od sesterských řad 753 a 754.

Mezi poslední „barevné“ lokomotivy ČSD, které opustily brány výrobních podniků v jiném, než striktně dodržovaném jednotném nátěru, patřily nejstarší stroje řady T 466.0 (pozdější řada 735). Jediný prototyp T 466.001 z roku 1971, pak další pětikusová ověřovací série, dodaná na podzim 1973 a další pětice lokomotiv z další dvacetikusovky nesly neotřelý modrý nátěr kabiny a kapot. I když jich bylo jen 11, zaujaly natolik, že po uvolnění poměrů se dostalo k dosazení této jednoduché a přitom vkusné barevné kombinace na jiné stroje této řady a to i v místech, kde modře nalakovaní „pielstici“ nikdy nesloužili.

Tento barevný příběh lokomotiv je věnován snaze o návrat původního barevného provedení elektrických střídavých lokomotiv řad S 489.0, S 499.0 a S 499.1. V letech 1966 – 1970 převzaly ČSD celkem 255 vzhledově shodných a nesmírně elegantních vozidel dnešních řad 230 a 240. Za jejich vzhled vděčí práci Ing. arch. Otakara Diblíka, který byl počátkem 60. let plzeňskou Škodovkou pověřen zpracováním vnějšího designu nových lokomotiv, kde pro odlehčení použily k obložení kovového skeletu skříně sklolaminátové panely.

Také lokomotivy pozdějšího data výroby, zrozené v čase striktně dodržovaných barevných předloh, již zaznamenaly své barevné proměny. Ve svojí době byly velmi obdivované a dodnes vítané prototypy původní řady S 499.2 (nyní 263). Původní barevné provedení z roku 1984, kdy byly lokomotivy postupně v plzeňské Škodovce dokončeny, odpovídalo dlouhodobě připravovanému novému unifikovanému nátěru hnacích vozidel ČSD. Ten se vyznačoval jednotícím širokým žlutým obvodovým pruhem šíře 600 mm. Pro lokomotivy a elektrické vozy pro střídavou soustavu byl určen odstín červeň rumělková tmavá.