Rádi bychom vás seznámili s provozem okolo jihopolského Sulikowa. Je čtvrtek 14. 3. 2019 a ve 3:20 mi začíná zvonit budík. Po krátké přípravě za půlhodiny vyrážím autem směr Walbrzych, kde jsem po půlhodině jízdy. Zde auto nechávám a ve 4:31 odjíždím prvním vlakem přes Jeleni Goru do Luban Slaski. Zde jsem v 6:35 a čekám na příjezd kolegy Pavla, se kterým zde mám domluvený sraz.

Lokomotivy španělských státních drah RENFE řady 252, které se staly základem úspěšné a rozšířené typové řady Siemens ES64 dodávané pod obchodním názvem Eurosprinter, slouží od začátku devadesátých let na klasických tratích o rozchodu 1668 mm i na rychlodráhách s rozchodem 1435 mm a jejich význam pro španělskou železniční dopravu byl obrovský. Nabízíme zde malé nahlédnutí k jejich vzniku a provozu.

Pro vozbu těžkých nákladních vlaků a pro provoz na náročných horských tratích zakoupily Španělské státní dráhy RENFE začátkem osmdesátých let dvoje šestinápravové lokomotivy. Jedny z nich byly zavedeny jako řada 251 a na ně se v dnešním článku zaměříme.

Přespání v InterCityHotelu v Ulmu bylo dobré a hlavně bylo i delší, než první noc v Chebu. Ráno jsme vycházíme v 6:30 a přímo ve staniční budově využíváme velké množství obchodů a nakupujeme si jídlo a pití na celý den.

Cesta do Německa začala ve čtvrtek 14.2., kdy jsem po denní odjel už o hodinu dřív spěšným vlakem do Starkoče, přestoupil jsem na rychlík do Hradce Králové a odtud osobním vlakem do Pardubic. Vlak do Prahy mi jel přibližně za 50 minut a tak jsem volný čas využil na večeři v restauraci, která se nachází přímo ve nádražní budově pardubické stanice. Svíčková s knedlíky přišla vhod, jídlo dobré a obsluha rychlá a tak bez problémů stíhám zpožděný expres ze Žiliny, kterým pokračuji do Prahy.

V době rychlé elektrifikace španělských železničních tratí koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století získaly Španělské státní dráhy RENFE zajímavé lokomotivní řady japonské konstrukce. Jejich licenční výroba probíhala ve Španělsku a řady 279, 289 a především 269 byly významnými činiteli v rozvoji tamní železniční dopravy.

Sníh je poslední dobou vzácnost, tak je potřeba udělat dokumentaci.

V závěrečné části výletu na italské koleje přinášíme nahlédnutí k lokomotivám řady E402A, E402B a E464.

V první části našeho článku jsme si blíže představili starší lokomotivy řady E636 a E424, druhou část jsme plně věnovali strojům řady E645 a E646 a třetí byla zaměřena na řadu E444. Tématem této části miniseriálu o italských lokomotivách jsou stroje řady E656 a E655.

V první části našeho článku jsme si blíže představili italské elektrické lokomotivy řady E636 a E424, druhou část jsme plně věnovali strojům řady E645 a E646. Tématem dnešní třetí části jsou lokomotivy E444.

V první části našeho článku jsme si blíže představili italské elektrické lokomotivy řady E636 a E424. V obou případech se jednalo o konstrukce vzniklé koncem třicátých let a vyráběné v letech čtyřicátých a padesátých. Dnešním pokračováním na ně navážeme řadami E645 a E646, tedy stroji, které se na italských kolejích objevily poprvé v roce 1958. Připomínáme, že v 8/2018 zde vyšel náš první článek s touto tématikou, pojednávající o lokomotivách E632, E633 a E652.

Významným a doslova přelomovým typem v konstrukci lokomotiv v celoevropském měřítku byla rakouská řada BBÖ 1170, později u ÖBB přeznačená na 1045. Jednalo se o první stroje s pružným uložením trakčních motorů na podvozcích a tato koncepce pak byla použita téměř u všech dalších i soudobých lokomotivních konstrukcí. Věnovali jsme jí 1. část našeho článku, ve které jsme přes řadu 1145 přešli k lokomotivám řady 1245. Těmi se zabývá tato 2. část.

Významným a doslova přelomovým typem v konstrukci lokomotiv v celoevropském měřítku byla rakouská řada BBÖ 1170, později u ÖBB přeznačená na 1045. Jednalo se o první stroje s pružným uložením trakčních motorů na podvozcích a tato koncepce pak byla použita téměř u všech dalších i soudobých lokomotivních konstrukcí. U Rakouských spolkových drah spolehlivě sloužily spolu s vylepšenými řadami 1145 a 1245 téměř sedmdesát roků a my měli to štěstí, že jsme tyto lokomotivy začátkem devadesátých let ještě fotografovali v pravidelném provozu.

Letos se uskutečnil dvanáctý ročník veletrhu Innotrans v Berlíně. Jak se již stalo tradicí, k vidění bylo mnoho novinek z oblasti železniční dopravy od vystavovatelů z téměř celého světa. Podívejme se tedy alespoň na některé z nich.

Podobne ako v minulej reportáži, budem sa teraz venovať pozornosť iba jednému Sergeju, a to 628.265. I keď farebne zodpovedá ostatným maďarským Sergejom, predsa len svojou pochrómovanou podokennou lištou je výnimočný. Náter už síce vykazuje známky prevádzkovej patiny, ale vždy som bol veľmi rád, keď mi vošiel do objektívu. So synom sme mu dali internú pracovnú prezývku „Balaton“, pretože sme ho fotili na rýchlikoch v okolí Balatonu v roku 2015. Toto leto v roku 2018 som tento stroj dokumentoval na odklonových nákladných vlakoch na trati Székesfehérvár – Pusztaszabolcs. Samozrejme, že si ho môžete vyfotiť aj na iných priľahlých tratiach.