Je neděle 5.května, 14 hodin a 45 minut, a já se vydávám na cestu do Ostravy. Zde mám plánované přespání u kamaráda Honzy. Cesta přes Týniště nad Orlicí, Choceň a Českou Třebovou proběhla dobře, akorát vlaky byly docela plné.

Na moji další cestu jsem si musel chvíli počkat, protože když jsem měl volno, tak zase nebylo dobré počasí. A když bylo konečně pěkně, tak volna nebylo tolik, abych mohl projet celou naplánovanou trasu.

Rádi bychom vás seznámili s provozem okolo jihopolského Sulikowa. Je čtvrtek 14. 3. 2019 a ve 3:20 mi začíná zvonit budík. Po krátké přípravě za půlhodiny vyrážím autem směr Walbrzych, kde jsem po půlhodině jízdy. Zde auto nechávám a ve 4:31 odjíždím prvním vlakem přes Jeleni Goru do Luban Slaski. Zde jsem v 6:35 a čekám na příjezd kolegy Pavla, se kterým zde mám domluvený sraz.

Lokomotivy španělských státních drah RENFE řady 252, které se staly základem úspěšné a rozšířené typové řady Siemens ES64 dodávané pod obchodním názvem Eurosprinter, slouží od začátku devadesátých let na klasických tratích o rozchodu 1668 mm i na rychlodráhách s rozchodem 1435 mm a jejich význam pro španělskou železniční dopravu byl obrovský. Nabízíme zde malé nahlédnutí k jejich vzniku a provozu.

Pro vozbu těžkých nákladních vlaků a pro provoz na náročných horských tratích zakoupily Španělské státní dráhy RENFE začátkem osmdesátých let dvoje šestinápravové lokomotivy. Jedny z nich byly zavedeny jako řada 251 a na ně se v dnešním článku zaměříme.

Přespání v InterCityHotelu v Ulmu bylo dobré a hlavně bylo i delší, než první noc v Chebu. Ráno jsme vycházíme v 6:30 a přímo ve staniční budově využíváme velké množství obchodů a nakupujeme si jídlo a pití na celý den.

Cesta do Německa začala ve čtvrtek 14.2., kdy jsem po denní odjel už o hodinu dřív spěšným vlakem do Starkoče, přestoupil jsem na rychlík do Hradce Králové a odtud osobním vlakem do Pardubic. Vlak do Prahy mi jel přibližně za 50 minut a tak jsem volný čas využil na večeři v restauraci, která se nachází přímo ve nádražní budově pardubické stanice. Svíčková s knedlíky přišla vhod, jídlo dobré a obsluha rychlá a tak bez problémů stíhám zpožděný expres ze Žiliny, kterým pokračuji do Prahy.

V době rychlé elektrifikace španělských železničních tratí koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let minulého století získaly Španělské státní dráhy RENFE zajímavé lokomotivní řady japonské konstrukce. Jejich licenční výroba probíhala ve Španělsku a řady 279, 289 a především 269 byly významnými činiteli v rozvoji tamní železniční dopravy.

Sníh je poslední dobou vzácnost, tak je potřeba udělat dokumentaci.

V závěrečné části výletu na italské koleje přinášíme nahlédnutí k lokomotivám řady E402A, E402B a E464.

V první části našeho článku jsme si blíže představili starší lokomotivy řady E636 a E424, druhou část jsme plně věnovali strojům řady E645 a E646 a třetí byla zaměřena na řadu E444. Tématem této části miniseriálu o italských lokomotivách jsou stroje řady E656 a E655.

V první části našeho článku jsme si blíže představili italské elektrické lokomotivy řady E636 a E424, druhou část jsme plně věnovali strojům řady E645 a E646. Tématem dnešní třetí části jsou lokomotivy E444.

V první části našeho článku jsme si blíže představili italské elektrické lokomotivy řady E636 a E424. V obou případech se jednalo o konstrukce vzniklé koncem třicátých let a vyráběné v letech čtyřicátých a padesátých. Dnešním pokračováním na ně navážeme řadami E645 a E646, tedy stroji, které se na italských kolejích objevily poprvé v roce 1958. Připomínáme, že v 8/2018 zde vyšel náš první článek s touto tématikou, pojednávající o lokomotivách E632, E633 a E652.

Významným a doslova přelomovým typem v konstrukci lokomotiv v celoevropském měřítku byla rakouská řada BBÖ 1170, později u ÖBB přeznačená na 1045. Jednalo se o první stroje s pružným uložením trakčních motorů na podvozcích a tato koncepce pak byla použita téměř u všech dalších i soudobých lokomotivních konstrukcí. Věnovali jsme jí 1. část našeho článku, ve které jsme přes řadu 1145 přešli k lokomotivám řady 1245. Těmi se zabývá tato 2. část.