Brennerská dráha je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). V článku se zabýváme její severní rampou, tedy úsekem na rakouském území. V 1. díle jsme se seznámili s historií dráhy a s vlastní tratí, 2. díl jsme věnovali pohledu na Brennerbahn v devadesátých letech a 3. díl byl zaměřen na fotograficky atraktivní úsek tratě u obce St. Jodok am Brenner. Dnes se podíváme na vozidla, která zde začala jezdit v tomto století.

Brennerská dráha je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). V článku se zabýváme její severní rampou, tedy úsekem na rakouském území mezi Innsbruckem a stanicí Brennero/Brenner. V 1. díle jsme se seznámili s historií dráhy a s vlastní tratí, 2. díl jsme věnovali pohledu na Brennerbahn v devadesátých letech. Dnešní 3. díl je zaměřen na fotograficky atraktivní úsek tratě u obce St. Jodok am Brenner.

Je začátek března, já sedím nad mapou a přemýšlím, kam zapíchnu pomyslné kružítko. Nakonec se ale rozhoduji pro cestu na jihovýchod, přesněji pro Bulharsko. V březnu jsem tam byl i minulý rok a po zimních dnech se chci i trochu ohřát. Začnu tedy plánovat cestu do Sofie a následné „kolečko“ po tratích BDŽ. Za chvíli už mám o cestě jasno. Vlakem pojedu do Budapešti a odtud autobusem do Sofie. Jako startovací datum volím 15.3., kdy z Prahy vyrážím vlakem EC 275 směrem na maďarské hlavní město.

Je to už pěkná řádka let, co jsme se k kamarádem Jirkou nechali zlákat sítí úzkorozchodných tratí jižně od saského města Zittau, orientované ve tvaru vidličky jižně k československým hranicím. Příhraniční město jsme však znali i s počeštělým názvem Žitava, který má spojitost i s dlouholetou přítomností slovanského etnika, takto Lužických Srbů.

Dalšími lokomotivami z produkce plzeňské Škody zakoupenými Bulharskými státními drahami BDŽ byly dobře známé ''žehličky'' označené v Bulharsku řadou 61. K obchodu došlo počátkem devadesátých let a dodané lokomotivy se skvěle zařadily po bok úspěšných ''plecháčů'' a ''laminátek''. Na výběru snímků se za nimi podívejme na tratě a do dep BDŽ.

První část článku byla věnována tratím o rozchodu 1000 mm na poloostrově Peloponés. Stručně jsme se seznámili s jejich historií a vysvětlili si, proč má peloponéská železnice právě metrový rozchod. Ve druhé části, ke které vás tímto zvu, se zaměříme na tratě se standardním rozchodem 1435 mm a na jednu zajímavou ozubnicovou dráhu.

Řecko. Pod tímto pojmem se mi vybaví úžasné antické období a kolébka demokracie, ale také člen Evropské unie v obrovských ekonomických problémech a potýkající se s invazí muslimských migrantů. Řecko má i atraktivní železniční síť se zajímavým provozem. Řecké železnice (Organismos Siderodromon Ellados - OSE) provozují 1884 km tratí o normálním rozchodu, dále 632 km s rozchodem 1000 mm a další tratě v délce 52 km mají rozchod 750 a 600 mm. V této první části článku se budeme věnovat právě tratím o metrovém rozchodu.

Ázerbájdžán rozhodně nepatří mezi nejvyhledávanější destinace českých turistů. Kdo by chtěl trávit dovolenou v zemi ohně, větru a ropných vrtů? V zemi, kde vládne autoritářský režim, nedodržují se lidská práva a navíc stále trvá neformální válka s Arménií o území Náhorního Karabachu? Podle této zažité prezentace asi nikdo. Opačná situace platí v navazování obchodních vztahů, kde jsou české firmy stále aktivnější. A tak následující řádky nebudou jenom o tom, kolik stop zanechala v ulicích Baku naše výprava, ale také o nejzajímavějších aktivitách českých společností v této zemi.

 

(Dokončení)
Švýcarská Lötschbergská dráha je po Gotthardské dráze druhým hlavním železničním severo-jižní tahem mezi Itálií a západní Evropou. V 1. části článku jsme se po ní vypravili od jezera Thunersee a došli do míst, kde severní rampa začala mohutně stoupat směrem k masivu Lötschberg. Ve 2. části jsme dojeli až do vrcholového patnáctikilometrového Lötschbergtunnelu. Nyní se v závěrečné části vydáme po jižní rampě dolů do údolí Rhôny.

(Pokračování)
Švýcarská Lötschbergská dráha spojující Bern na severu s Brigem na jihu země a Alpy překonávající přes horský masiv Lötschberg je po Gotthardské dráze druhým hlavním železničním severo-jižní tahem mezi Itálií a západní Evropou. Po 95 letech provozu se dočkala výrazné modernizace v podobě 35 kilometrů dlouhého úpatního tunelu, který ale odvedl většinu dálkové dopravy z jedinečné horské tratě.

Švýcarská Lötschbergská dráha spojuje Bern na severu s Brigem na jihu země a Alpy překonává přes horský masiv Lötschberg. Jedná se po Gotthardské dráze o druhý hlavní železniční severo-jižní tah zajišťující spojení západního Německa, severní Francie a Beneluxu s Itálií. V rámci velkého programu Alp Transit (po staru NEAT, Neue Eisenbahn-Alpentransversale) byl vybudován a v červnu 2007 otevřen 35 kilometrů dlouhý úpatní tunel (Lötschberg-Basistunnel), který odvedl dálkovou dopravu z velice atraktivní původní horské dráhy Lötschberg-Bergstrecke.

Dne 1. 5. 2017 uplynulo 170 let od příjezdu prvního vlaku po Severní dráze císaře Ferdinanda z Lipníku nad Bečvou do Bohumína. V rámci tohoto výročí vypravily v uvedený den České dráhy na tzv. „Ferdinandce“ v trase Přerov – Bohumín a zpět slavnostní vlak nejen pro pozvané hosty, ale také pro širokou veřejnost v čele s brněnskou parní lokomotivou 475.101 „šlechtična“. Vypravený parní vlak z železniční stanice Přerov v 08:12 hod. s příjezdem do Bohumína v 11:49 hod., měl po trase několik plánovaných zastávek.

Nedávno jsme zde publikovali článek o jindřichohradeckých úzkorozchodných lokomotivách T47/705.9 vyráběných a dodávaných v padesátých letech. Nepatrně mladší jsou rakouské lokomotivy rovněž o rozchodu 760 mm, označené řadou 2095. Dnešní článek může posloužit jako určité porovnání našich a rakouských úzkorozchodných mašin a tratí, na kterých jsou či byly doma.

Zdravím všetkých milovníkov veľkých dieslových rušňov. V dnešnom sumáre sa pozrieme na cestu maďarských turistov s ''nohabkou'' M 61.019 do Hronskej Dúbravy a zvolenského ''pielsticka'' T 466.0253 s cargáckym ''somárom'' 736.013 do čarokrásnej Banskej Štiavnice.

Již několik let jsem se chystal do Kosova. Zdejší železnice byly pro mě velkým lákadlem a rozhodnutí o cestě padlo na začátku letošního roku. Po chvíli hledání na internetu jsem zvolil cestu letadlem do srbského Niše, který se tak stal výchozím místem mé cesty za malou železniční společností, která se skrývá pod jménem trainkos.