Letos se uskutečnil dvanáctý ročník veletrhu Innotrans v Berlíně. Jak se již stalo tradicí, k vidění bylo mnoho novinek z oblasti železniční dopravy od vystavovatelů z téměř celého světa. Podívejme se tedy alespoň na některé z nich.

Podobne ako v minulej reportáži, budem sa teraz venovať pozornosť iba jednému Sergeju, a to 628.265. I keď farebne zodpovedá ostatným maďarským Sergejom, predsa len svojou pochrómovanou podokennou lištou je výnimočný. Náter už síce vykazuje známky prevádzkovej patiny, ale vždy som bol veľmi rád, keď mi vošiel do objektívu. So synom sme mu dali internú pracovnú prezývku „Balaton“, pretože sme ho fotili na rýchlikoch v okolí Balatonu v roku 2015. Toto leto v roku 2018 som tento stroj dokumentoval na odklonových nákladných vlakoch na trati Székesfehérvár – Pusztaszabolcs. Samozrejme, že si ho môžete vyfotiť aj na iných priľahlých tratiach.

Keď ma priatelia viackrát pozývali fotiť do Maďarska na elektrifikovanú trať, neuspeli. Dízlová pozvánka do krajiny Pištu Hufnágela prišla len raz. Skočil som po nej ako pes po údenom a riadne som si to vychutnával. Z dôvodu výlukových prác na predmestí Budapešti, jazdia nákladné vlaky v roku 2018 odklonom aj po trati Stoličný Belehrad – Pusztaszabolcs. Väčšinou sa tu dajú vidieť šesťnápravové dízlové lokomotívy typu Sergej, Nohabka, Čmeliak, Floyd. Ale videl som tu výnimočne aj štvornápravové typu 740/742 a 753.

Ve druhém díle našeho putování po Švýcarsku budeme pokračovat dále z Churu. Tam jsme dojeli z Zermattu, když jsme se byli podívat na Matterhorn.

V následujících pojednáních bych vás rád seznámil s průběhem naší cesty pod alpské velikány a do ráje evropských železnic - do Švýcarska. Výprava proběhla v červnu roku 2018.

Pro osmdesátá a devadesátá léta minulého století na italských kolejích jsou charakteristické tři na pohled téměř identické lokomotivní řady nosící jméno ''Tygr'', a sice E 632, E 633 a E 652. Mezi italskými lokomotivami, které jsou určitě neprávem poněkud mimo náš zorný úhel, se jedná o velmi významné konstrukce. První část článku jsme věnovali řadám E 632 a E 633 a po úvodu k řadě E 652 se na ni nyní zaměříme.

Pro osmdesátá a devadesátá léta minulého století na italských kolejích jsou charakteristické tři na pohled téměř identické lokomotivní řady nosící jméno "Tygr", a sice E 632, E 633 a E 652. Na jejich vývoji je vidět posun od specializovaných strojů, když E 632 byla určena pro osobní a E 633 pro nákladní dopravu, k univerzální E 652. Mezi italskými lokomotivami, které jsou určitě neprávem poněkud mimo náš zorný úhel, se jedná o velmi významné konstrukce. Proto jim věnujeme náš dnešní článek.

Brennerská dráha je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). V článku se zabýváme její severní rampou, tedy úsekem na rakouském území. V 1. díle jsme se seznámili s historií dráhy a s vlastní tratí, 2. díl jsme věnovali pohledu na Brennerbahn v devadesátých letech a 3. díl byl zaměřen na fotograficky atraktivní úsek tratě u obce St. Jodok am Brenner. Dnes se podíváme na vozidla, která zde začala jezdit v tomto století.

Brennerská dráha je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). V článku se zabýváme její severní rampou, tedy úsekem na rakouském území mezi Innsbruckem a stanicí Brennero/Brenner. V 1. díle jsme se seznámili s historií dráhy a s vlastní tratí, 2. díl jsme věnovali pohledu na Brennerbahn v devadesátých letech. Dnešní 3. díl je zaměřen na fotograficky atraktivní úsek tratě u obce St. Jodok am Brenner.

Je začátek března, já sedím nad mapou a přemýšlím, kam zapíchnu pomyslné kružítko. Nakonec se ale rozhoduji pro cestu na jihovýchod, přesněji pro Bulharsko. V březnu jsem tam byl i minulý rok a po zimních dnech se chci i trochu ohřát. Začnu tedy plánovat cestu do Sofie a následné „kolečko“ po tratích BDŽ. Za chvíli už mám o cestě jasno. Vlakem pojedu do Budapešti a odtud autobusem do Sofie. Jako startovací datum volím 15.3., kdy z Prahy vyrážím vlakem EC 275 směrem na maďarské hlavní město.

Je to už pěkná řádka let, co jsme se k kamarádem Jirkou nechali zlákat sítí úzkorozchodných tratí jižně od saského města Zittau, orientované ve tvaru vidličky jižně k československým hranicím. Příhraniční město jsme však znali i s počeštělým názvem Žitava, který má spojitost i s dlouholetou přítomností slovanského etnika, takto Lužických Srbů.

Dalšími lokomotivami z produkce plzeňské Škody zakoupenými Bulharskými státními drahami BDŽ byly dobře známé ''žehličky'' označené v Bulharsku řadou 61. K obchodu došlo počátkem devadesátých let a dodané lokomotivy se skvěle zařadily po bok úspěšných ''plecháčů'' a ''laminátek''. Na výběru snímků se za nimi podívejme na tratě a do dep BDŽ.

První část článku byla věnována tratím o rozchodu 1000 mm na poloostrově Peloponés. Stručně jsme se seznámili s jejich historií a vysvětlili si, proč má peloponéská železnice právě metrový rozchod. Ve druhé části, ke které vás tímto zvu, se zaměříme na tratě se standardním rozchodem 1435 mm a na jednu zajímavou ozubnicovou dráhu.

Řecko. Pod tímto pojmem se mi vybaví úžasné antické období a kolébka demokracie, ale také člen Evropské unie v obrovských ekonomických problémech a potýkající se s invazí muslimských migrantů. Řecko má i atraktivní železniční síť se zajímavým provozem. Řecké železnice (Organismos Siderodromon Ellados - OSE) provozují 1884 km tratí o normálním rozchodu, dále 632 km s rozchodem 1000 mm a další tratě v délce 52 km mají rozchod 750 a 600 mm. V této první části článku se budeme věnovat právě tratím o metrovém rozchodu.

Ázerbájdžán rozhodně nepatří mezi nejvyhledávanější destinace českých turistů. Kdo by chtěl trávit dovolenou v zemi ohně, větru a ropných vrtů? V zemi, kde vládne autoritářský režim, nedodržují se lidská práva a navíc stále trvá neformální válka s Arménií o území Náhorního Karabachu? Podle této zažité prezentace asi nikdo. Opačná situace platí v navazování obchodních vztahů, kde jsou české firmy stále aktivnější. A tak následující řádky nebudou jenom o tom, kolik stop zanechala v ulicích Baku naše výprava, ale také o nejzajímavějších aktivitách českých společností v této zemi.