Vážení čtenáři, naši pravidelní, i občasní a náhodní. Čas neúprosně měří nám všem, ale jak už to v životě chodívá, někomu odměřuje ještě rychleji. A stejně tak čas rychle běží od chvil, kdy někomu z nás zhasla ta pomyslná svíčka. V sobotu 18. 3. 2017 je tomu již pět let, co předčasně skončila životní pouť našeho kamaráda, kolegy a přirozené autority, Pavla Kukučíka.

Trať Havlíčkův Brod - Brno vedená přes Vysočinu byla až do vybudování 1. tranzitního koridoru hlavním železničním tahem spojujícím Prahu s jižní Moravou a dál se Slovenskem a Rakouskem. Pro železniční fandy nabízela řadu kouzelných míst s nenapodobitelnou atmosférou a atraktivním provozem. S druhou částí mojí fotoreportáže se opět zatouláme na tuto trať do jejího "zlatého věku".

Trať Havlíčkův Brod - Brno vedená přes Vysočinu byla až do vybudování 1. tranzitního koridoru hlavním železničním tahem spojujícím Prahu s jižní Moravou a dál se Slovenskem a Rakouskem. Pro železniční fandy nabízela řadu kouzelných míst s nenapodobitelnou atmosférou a atraktivním provozem. Dnes se provoz změnil, krásné "fotofleky" ale zůstaly. Já jsem již jako začínající fotograf rád jezdil ke strýčkovi do Ostrova nad Oslavou, fotil všechno co se na kolejích pohybovalo a záliba ve zdejší kraj a dráhu mi už zůstala. Dovolte mi nabídnout malý výběr fotografií z mého archívu.

Před více než 25 lety se na stránkách podnikového tisku Olomoucké oblasti ČSD "Moravskoslezský železničář" objevila zajímavá zpráva o transplantaci. Nešlo o lékařský zákrok, avšak chirurgická přesnost byla nezbytná. Po předchozích nehodách uváděli pracovníci tehdejšího LD Veselí nad Moravou do provozního stavu dával jeden motorový vůz ze dvou. Tím šťastnějším byl dieselhydraulický motorák 851.035.

Tímto nadpisem je řečeno vše podstatné. Na jihomoravské lokálce Čejč - Ždánice, s níž si osud citelně pohrával vlastně po celou dobu její existence, utichla osobní doprava v květnu 1998 (Ždánické rozloučení (22. květen 1998), krátce na to vyvrcholila éra dopravy surové ropy od zdejších vrtů (Ropné vlaky na kolejích „Moravského Texasu) a kvůli ukončení výroby ve Šroubárně Ždánice přestal být koncový úsek z Uhřic do Ždánic pravidelně pojížděn. Navíc začal povážlivě chátrat a začalo se řešit jeho zrušení.

Sérii článků, které se snaží připomenout letos uplynulé padesátiny význačných událostí na kolejích tehdejších ČSD, uzavíráme skromným ohlédnutím za traťovým úsekem Podolínec - Plaveč - Orlov, který byl na podzim roku 1966 předán do provozu. Ve svém rozsahu byl vlastně poslední novostavbou svého druhu v tehdejším Československu, pokud pomineme málo významné prodloužení peážní tratě z Malých Stracin do Veľkého Krtíše, nebo četné přeložky v severozápadních Čechách, kde byly celé traťové úseky převedeny do nové stopy. Ale tady se stavělo doslova na zelené louce.Foto v 1024 px.

Mezi zajímavá letošní kulatá výročí spadá i jubileum (zatím pouhých) třiceti let elektrického provozu od rakouských hranic do Břeclavi. Protože se o tom nikde obšírněji nepsalo, pokusíme se tento malý dluh trochu urovnat. Svým pojetím šlo ve svojí době o zcela nevídanou událost.

V nasledujúcej reportáži sa budeme venovať neobľúbeným, nepohodlným a trochu aj škaredým motorovým vozňom radu 810. Preto radšej tento report ďalej nepozerajte. Ak sa Vám ale tieto jednoduché ''krabičky'' páčia, môžeme sa spolu pozrieť na malú vzorku z nich. Presunieme sa v čase 10 rokov späť, na atraktívnu trať Nové Mesto nad Váhom – Vrbovce. Pripomenieme si pár fešákov v tzv. polomáčanom kabáte, ktoré sa z našich tratí pomerne rýchlo vytratili.

 

2. díl - ověřovací série
Letopočet 1966 byl ve vztahu k dění u tehdejších ČSD nebývale zajímavý a štědrý. Půl století vzpomenula řada T 679.1 - neboli "sergeje", s nimi spojená širokorozchodná trať od hranic SSSR do Hanisky, do provozu se předala spojnice Podolínec - Plaveč - Orlov, jako fakticky poslední větší novostavba ČSD a pod zatím ještě skromně roztaženou a dýmem parních lokomotiv očuzovanou trolejí střídavé elektrizační soustavy 25 kV/Hz konečně začal běžný elektrický provoz. A to díky dodávkám prvních lokomotiv řady S 489.0 - "laminátek".

 

1. díl - S 489.0001
Letopočet 1966 byl ve vztahu k dění u tehdejších ČSD nebývale zajímavý a štědrý. Půl století vzpomenula řada T 679.1 - neboli "sergeje", s nimi spojená širokorozchodná trať od hranic SSSR do Hanisky, do provozu se předala spojnice Podolínec - Plaveč - Orlov, jako fakticky poslední větší novostavba ČSD a pod zatím ještě skromně roztaženou a dýmem parních lokomotiv očuzovanou trolejí střídavé elektrizační soustavy 25 kV/50 Hz konečně začal běžný elektrický provoz. A to díky dodávkám prvních lokomotiv řady S 489.0 - "laminátek".

Jedním z nejosobitějších železničních přechodů našich zemí je bezesporu úsek, trasovaný Lupkowským průsmykem. Za více než 140 let jeho existence prodělal několik vzestupů a pádů. A právě před 20 lety došlo k jeho zatím poslednímu slavnostnímu otevření.

Jedním z nejosobitějších železničních přechodů našich zemí je bezesporu úsek, trasovaný Lupkowským průsmykem. Za více než 140 let jeho existence prodělal několik vzestupů a pádů. A právě před 20 lety došlo k jeho zatím poslednímu slavnostnímu otevření.

Jedním z nejosobitějších železničních přechodů našich zemí je bezesporu úsek, trasovaný Lupkowským průsmykem. Za více než 140 let jeho existence prodělal několik vzestupů a pádů. A právě před 20 lety došlo k jeho zatím poslednímu slavnostnímu otevření.

Na samém začátku devadesátých let vznikly v Rakousku tři moderní a zajímavé lokomotivní řady. O strojích 1014 s vazbou ke Slovensku a Česku, určených pro napájecí systémy 15 kV 16,7 Hz a 25 kV 50 Hz, pojednává samostatný článek. Řada 1822 byla vyvinuta speciálně pro dráhu přes Brennerský průsmyk a proto uzpůsobena pro soustavy 15 kV 16,7 Hz a 3 kV =. A konečně lokomotivy 1012 s napájením 15 kV 16,7 Hz vznikly jako uvažovaná náhrada starších řad.

 

Dokončení - muzejní "sergeje"
Přesně před půlstoletím začala nová a velmi výrazná kapitola v historii Československých státních drah. Na jaře roku 1966 začaly dodávky dosud nejvýkonnějších motorových lokomotiv řady T 679.1, všeobecně známých jako "sergeje". Jejich přijetí bylo různé a vlastně dodnes jsou nejednoznačně přijímány. Šest stovek těchto tahounů značně ovlivnilo podobu lokomotivního parku ČSD.