Železniční stanice Suchá Hora je už dobře půlstoletí pojmem z železničního dějepisu. Dávno již zmizela z jízdních řádů, služebních pomůcek a map. Přesto dodnes tamní výpravní budova existuje, třebaže ve značně zanedbaném stavu a patrně bez budoucnosti.

Vážení a milí čtenáři, přátelé, spolupracovníci - současní, bývalí. 18. března 2022 je tomu deset let, co předčasně zhasla svíce života našeho kamaráda Pavla Kukučíka (1967 – 2012). Věnujme při takovém výročí této osobnosti železniční fotografie, dokumentaristiky a publicistiky následující řádky.

Tisíc kilometrů dlouhé rameno Berlín - Budapešť procházelo třemi a nyní čtyřmi státy: Německem, Českou republikou, Slovenskem (které předtím tvořily Československo) a Maďarskem. Jeden pravidelný rychlík na něm jezdí už přes šedesát let, několik dalších jezdilo sice po kratší dobu, ale všechny měly značný význam. Nepochybně je to velmi zajímavý kus železniční historie a tímto článkem se ho pokoušíme popsat.

Jsou akce, které se vryjí hluboko do paměti a pod kůži. Nečekané zážitky, příjemná setkání se zajímavými lidmi a neméně zajímavými věcmi. Tak by se dala charakterizovat okružní cesta, kterou jsem podnikl poslední lednový den roku 1992.

Tento především obrázkový materiál budiž vzpomínkou na jednu krásnou a již minulou kapitolu v pestré historii našich železnic. Je věnována svého času výrazně modrým lokomotivám řady 750, sloužící v depu Nové Zámky

Vlak "Hungaria" jezdí na 995 kilometrů dlouhém rameni Berlin - Budapest už přes šedesát let, několik dalších vlaků zde jezdilo sice kratší dobu, ale všechny měly značný význam. Nepochybně je to velmi zajímavý kus železniční historie a tímto článkem ho popisujeme.

Tisíc kilometrů dlouhé rameno Berlín - Budapešť procházelo třemi a nyní čtyřmi státy: Německem, Českou republikou, Slovenskem (které předtím tvořily Československo) a Maďarskem. Jeden pravidelný rychlík na něm jezdí už přes šedesát let, několik dalších jezdilo sice po kratší dobu, ale všechny měly značný význam. Nepochybně je to velmi zajímavý kus železniční historie a tímto článkem se ho pokoušíme popsat.

Na podzim 1996 jsme obdrželi hlášku, že v Lučenci a okolí proběhnou oslavy tamních tratí. A dokonce s účastí hostující motorové legendy, “nohabky” M 61.004 z Maďarska. Po silně deštivém září bylo na čase zkusit lepší počasí a navštívit střední Slovensko.

Parní lokomotivy nejsou zrovna tématem, které by často naplňovalo vydání našich stránek. A určitě je to škoda, protože jsou velmi vděčným tématem a určitým podáním si mohou získat i ty, pro něž je parní trakce už jen pojmem z železničního dějepisu, příležitostně oživovaný na nejrůznějších akcích.

Úvodem tohoto souhrnu raději vysvětlím oba slangové výrazy z titulu. Bastardem je na české železnici už třicet zaužívaná přezdívka pro dvousystémové elektrické lokomotivy původní řady ES 499.2 resp. 372, které v sobě netypicky snoubí mechanickou část elektrických lokomotiv Škoda 2. generace, vybavených pulsní regulací výkonu a elektrickou část s odporovou regulací. Jde o důsledek striktního požadavku východoněmecké železniční správy DR, aby vyvíjené elektrické lokomotivy pro mezinárodní vozbu z Prahy do Drážďan a Berlína měly nejvyšší nápravový tlak 21 tun. A to s tehdejší technologií dalo zvládnout jen s odporovou regulací. Dodejme, že ta při rychlíkové vozbě není nijak extrémně ztrátová a navíc jde o modernější pojetí s trvale zatížitelnými fechralovými odporníky.

Je to už rok, co zastávka Milochov přestala sloužit svému účelu a o dalšího čtvrt roku zmizela z nově vydaných jízdních řádů. Modernizace hlavní trati Bratislavy - Žilina přinesla výstavbu několika přeložek a nejvýznamnější z nich se dotkla právě úseku Púchov - Považská Bystrica, kde se zastávka Milochov ve svojí známé podobě po šest desetiletí nacházela.

Cestování ze železničními zajímavostmi a oblíbenými vozidly či lokalitami jsme dřív konali celoročně, většinou jednodenními výpravami. Ale dlouhé letní dny přímo vybízely k několikadenním akcím. Jednu z nich jsme uspořádali také v horkém červenci roku 2006.

 

(CC 72000 a CC 72100 SNCF, 1900 a 1930 CP, DF 100 ONCF)
V roce 1964 opustil brány lokomotivky Alsthom první stroj se zcela novou podobou, nazvanou ''Nez Cassé'', tedy ''Zlomený nos''. Jejím autorem byl designér Paul Arzens (1903 - 1990). Název vychází z tvaru jejich siluety, jejímž charakteristickým prvkem jsou dopředu skloněná čelní skla. Tento nezaměnitelný tvar se opakoval u lokomotiv Alsthom až do roku 1988. V této části, která je také poslední z našeho seriálu o těchto lokomotivách, se po dokončení kapitoly o CC 72000 budeme věnovat motorovým strojům portugalských CP a krátce i strojům marockým.