Velmi významné výročí vzniku samostatného Československa se nyní připomíná téměř všude. Těžko takové jubileum přejít bez povšimnutí ve světě stříbrných rovnoběžek, které se tehdy ocitly pod značkou nového provozovatele - Československých státních drah, aneb ČSD. Tento příspěvek budiž skromným příspěvkem a ohlédnutím ke stoletému jubileu, jehož cílem není ani podobné zpracování vývoje, ani přínos nových informací - třebaže řada věcí z bohaté historie ČSD ještě není dosud zpracována a známa.

Třicet let nás dělí od velké nehody, která se odehrála v neděli 9. října 1988 v malé, avšak nepříznivými osudy provázené stanici Hradčovice. Tato nijak významná dopravna na trati Brno - Trenčianska Teplá se dvěma dopravními kolejemi a krátkou, třetí a kusou manipulační, byla v rozmezí 14 let dějištěm tří velkých železničních nehod, při kterých byl ničen majetek dráhy, vznikala těžká zranění a bohužel, platilo se i daní nejvyšší, lidskými životy.

V rámci české železniční nostalgie je tak trochu stranou zajímavá nabídka jízdy motorovým vozem pod Krušnými horami a pak po vlečce do Kyselky. Možná je to dáno relativně vzdálenou a mnohým obtížně dostupnou lokalitou, možná menší propagací, než by si zasloužila. Určitě však stojí za to.

Hezkého výročí 30 let v provozu tiše oslaví malá, ale provozně vlivná skupina elektrických střídavých lokomotiv řady 263. Tedy deset vozidel z ověřovací a také poslední vyrobené série tohoto jinak velmi zdařilého typu. Do provozu byly zařazeny v létě roku 1988 v Bratislavě a my bychom chtěli tímto ohlédnutím tiše připomenout jejich jubileum.

Brennerská dráha je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). V článku se zabýváme její severní rampou, tedy úsekem na rakouském území mezi Innsbruckem a stanicí Brennero/Brenner. V 1. díle jsme se seznámili s historií a pomocí fotografií i s tratí. Nyní se podíváme na zdejší dráhu a provoz na snímcích pořízených v devadesátých letech.

Brennerská železnice je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). Také Brennerbahn brzy potká veliká změna, neboť na rok 2026 je plánováno dokončení 64 kilometrů dlouhého úpatního tunelu, který odtud odvede veškerou dálkovou dopravu. Na fotografiích pořízených v posledních pětadvaceti letech se pojďme na rakouskou Brennerbahn podívat.

K dnes již pomalu zaniklé a z části dokonce zrušené a snesené lokálce Čejč - Ždánice se čas od času rádi vracíme. Určitě je vždy k čemu, aniž bychom se moc opakovali. Trať za skoro 100 let pravidelného provozu toho po sobě hodně zanechala, i když opakovaně sváděla boj o další existenci, ostatně ani její zrod nebyl snadný. Zavzpomínejme na události před rovnými 20 lety, kdy zmizela z jízdních řádů, určeným široké veřejnosti.

Velmi zajímavý a historicky cenný soubor kolejových vozidel lze spatřit v malebném zákoutí pod hřebeny Západních Tater a to v místě, kudy dráha vlastně nikdy nevedla. Jde o expozici někdejší Povážské lesní železnice, od roku 2004 zpřístupněnou v areálu Skanzenu liptovskej dediny v Pribyline. Více se zde dočteme o skanzenu a na tomto místě o samotné železničce.

Dlouhá léta byla trať z Plzně do Domažlic a do Furth im Wald na česko-německé státní hranici působištěm plzeňských "brejlovců" řady 753, 754 a 750. V našem dvoudílném článku nabízíme soubor snímků z jejich zdejšího provozu, jak jsem ho zachytil v letech 1991 až 2002.

Dlouhá léta byla trať z Plzně do Domažlic a do Furth im Wald na česko-německé státní hranici působištěm plzeňských "brejlovců" řady 753, 754 a 750. V našem dvoudílném článku chceme nabídnout soubor snímků z jejich zdejšího provozu, jak jsem ho zachytil v letech 1995 až 2002.

V roce 1952 vyjel na koleje prototyp švýcarské lokomotivy řady Ae 6/6. Jednalo se o první moderní vysoce výkonnou elektrickou lokomotivu Švýcarských spolkových drah, která pak koncem padesátých a v šedesátých letech ovládla zcela nákladní i osobní dopravu. Byly nasazovány hlavně na trati přes Gotthard, pro kterou byly především určeny.

Ae 6/6 je první moderní vysoce výkonná elektrická lokomotiva Švýcarských spolkových drah. Její prototyp vyjel poprvé roku 1952 a do roku 1966 bylo vyrobeno a dodáno celkem 120 strojů této řady, vzhledem k obvyklému místu nasazení nazývaných "Gotthardské lokomotivy". V době svého vzniku byly velkým krokem vpřed a udaly trend v konstrukci, designu a výrobě švýcarských lokomotiv, který mimo jiné ovlivnil i škodovácké lokomotivy. V pravidelném provozu u SBB byly přes padesát let a za tu dobu musel být vyřazen jen jediný stroj. To vše je důvod k bližšímu seznámení se s nimi.

Prvního březnového dne se nejen mezi lidem železničářským začala bleskově šířit nedobrá zpráva, že jeho řady opustil velmi známý strojvedoucí Albert Andrešič z Kyjova. Počáteční neověřené zprávy se bohužel záhy potvrdily. Ve úterý 6. 3. 2018 jsme se s Albertem naposled rozloučili.

Dráha vedoucí z Českých Budějovic na jih do Rakouska je nejstarší železniční tratí na našem území. Roku 1827 zde byl zahájen provoz jako koněspřežka a roku 1873 navázal provoz lokomotivní. O vzniku dráhy a o jejím vývoji jsme si řekli v první části článku. Také tato druhá část bude věnována snímkům pořízeným zde během posledních pětadvaceti let.

Dráha vedoucí z Českých Budějovic na jih do Rakouska je naší nejstarší železniční tratí. Bylo to před 190 lety, roku 1827, kdy zde byl zahájen provoz jako koněspřežka a roku 1873 navázal provoz lokomotivní. V závislosti na politickém vývoji trať nabývala nebo naopak ztrácela na významu. Ale i dnes jako součást IV. tranzitního koridoru svým profilem stále připomíná dráhu z doby Monarchie. Prostřednictvím souboru snímků pořízených během posledních pětadvaceti let vás chci na trať České Budějovice - Horní Dvořiště - Summerau pozvat.