Milí priatelia! Je to už nejaký piatok, čo som sa Vám týmto spôsobom prihovoril. Súkromný a pracovný život mi nedovolili bližšie sa venovať mojím koníčkom, no pri tejto príležitosti, keď zvoní umieračik krásnemu úseku trate, som sa rozhodol, že ten čas si už nájsť musím! Z môjho pohľadu najkrajší úsek trate č. 120 som navštívil hneď niekoľkokrát.

Každá doba na železnici má svá ikonická vozidla, která ji reprezentují. Pro meziválečné ČSD to byly bezpochyby parní lokomotivy řady 387.0, řečené "mikádo". Přestože jejich provoz už celé půlstoletí patří minulosti, pořád jde o živoucí pojem a to i přes to, že ani v muzeálním provozu není žádné z nich.

Pokud někomu vadí supění z jícnu parní lokomotivy a mazlivý hvizd píšťaly, pokud někomu nevoní teplý válcový olej a štiplavý dým a vůbec se pohoršuje nad kouřovými emisemi, ať dál nečte. Materiál je určen pro ty ostatní a věřím, že mezi čtenáři našich stránek jich bude dostatek.

Před osmdesáti lety vznikl na rýsovacích prknech konstrukčního oddělení americké společnosti Union Pacific Railroad projekt mohutné parní lokomotivy s tažnou silou přes 600 kN. Byla určena speciálně pro vozbu těžkých nákladních vlaků o hmotnosti přesahující 4000 tun přes pohoří Wasatch mezi státy Utah a Wyoming na americké Transkontinentální železnici. Přinášíme 2. část našeho článku o těchto impozantních lokomotivách.

Před osmdesáti lety vznikl na rýsovacích prknech konstrukčního oddělení americké společnosti Union Pacific Railroad projekt mohutné parní lokomotivy s tažnou silou přes 600 kN. Byla určena speciálně pro vozbu těžkých nákladních vlaků o hmotnosti přesahující 4000 tun přes pohoří Wasatch mezi státy Utah a Wyoming na americké transkontinentální železnici.

Život už je takový. Nepřináší jen radostné okamžiky, ale i ty smutné. Nejsmutnější pak, když se navždy loučíme s někým, kdo odchází tam, odkud se ještě nikdo nevrátil. A dnes, v pátek 12. června 2020, jsme za zvuků varhan a zvonů veselského kostela sv. Andělů strážných na takovou cestu vyprovodili našeho kolegu a především kamaráda, pana Milana Vítka.

Po dvě dlouhá desetiletí byly spjaty s depem ve významném uzlu na střední Moravě. Elektrické dvousystémové lokomotivy původní řady ES 499.1, později 363, v letech 1984 až 2004 přidělené do Lokomotivního depa Přerov. Říkalo se jim různě, ale pro písmena v jejich původním označením nejvíce "eso". Vzpomeňme na ně v horizontu času, tentokrát v jejich druhé a poslední dekádě, přesněji v letech 1995 až 2004.

Po dvě dlouhá desetiletí byly spjaty s depem ve významném uzlu na střední Moravě. Elektrické dvousystémové lokomotivy původní řady ES 499.1, později 363, v letech 1984 až 2004 přidělené do Lokomotivního depa Přerov. Říkalo se jim různě, ale pro písmena v jejich původním označením nejvíce "eso". Vzpomeňme na ně v horizontu času - nyní v porevolučních letech 1990 až 1994.

Po dvě dlouhá desetiletí byly spjaty s depem ve významném uzlu na střední Moravě. Elektrické dvousystémové lokomotivy původní řady ES 499.1, později 363, v letech 1984 až 2004 přidělené do Lokomotivního depa Přerov. Říkalo se jim různě, ale pro písmena v jejich původním označením nejvíce ''eso''. Vzpomeňme na ně v horizontu času, v tomto díle rozmezí let 1984 až 1989.

Lokomotivy řady 750 sehrály u ČSD a následně ČD spolu s řadou 749 zásadní roli při zavedení elektrického vytápění souprav namísto vytápění parního. Po našem loňském "Ohlédnutí za řadou 749" (Ohlédnutí za řadou 749 (1. část) a Ohlédnutí za řadou 749 (2. část)) přinášíme článek zaměřený na stroje řady 750. Zavádí nás hlavně do devadesátých let a prvních roků tohoto století, do pestrého a barevného světa "brejlovců".

Lokomotivy řady 750 sehrály u ČSD a následně ČD spolu s řadou 749 zásadní roli při zavedení elektrického vytápění souprav namísto vytápění parního. Po našem loňském "Ohlédnutí za řadou 749" (Ohlédnutí za řadou 749 (1. část) a Ohlédnutí za řadou 749 (2. část)) přinášíme článek zaměřený na stroje řady 750. Zavádí nás hlavně do devadesátých let a prvních roků tohoto století, do pestrého a barevného světa "brejlovců".

Lokomotivy řady 750 sehrály u ČSD a následně ČD spolu s řadou 749 zásadní roli při zavedení elektrického vytápění souprav namísto vytápění parního. Po našem loňském "Ohlédnutí za řadou 749" (Ohlédnutí za řadou 749 (1. část) a Ohlédnutí za řadou 749 (2. část)) přinášíme článek zaměřený na stroje řady 750. Zavádí nás hlavně do devadesátých let a prvních roků tohoto století, do pestrého a barevného světa "brejlovců".

Lokomotivy řady 750 sehrály u ČSD a následně ČD spolu s řadou 749 zásadní roli při zavedení elektrického vytápění souprav namísto vytápění parního. Po našem loňském "Ohlédnutí za řadou 749" (Ohlédnutí za řadou 749 (1. část) a Ohlédnutí za řadou 749 (2. část) ) jsme se dnešním článkem zaměřili na stroje řady 750. Zatouláme se hlavně do devadesátých let a prvních roků našeho století, do pestrého a barevného světa "brejlovců".

Připomínáme si půlstoletí od ukončení výroby vizuálně jedinečných a nezaměnitelných lokomotiv, všeobecně známých pod přezdívkou ''laminátka''. V roce 1970 totiž ČSD převzaly posledních 25 lokomotiv řady S 499.1. Jim bude - a vlastně ani nebude - věnováno toto závěrečné pojednání našeho seriálu, který jsme začali vypouštět v roce 2016.

V sobotu 14. prosince 2019 se uzavřela jedna významná a dlouhá stránka v bohaté historii trati, kterou dnes známe pod číslem 341 v úředním vydání jízdního řádu. Jde o úsek Staré Město u Uherského Hradiště - Bylnice. Po sto a deseti letech provozu osobní dopravy v režii státu ji přebírá nestátní dopravce. Tento důležitý moment si připomeňme obrazovým shrnutím uvedené trati.