Když jsme před časem přinesli pojednání o uplynuvším padesátém výročí motorových lokomotiv řady T 478.1, nelze opomenout ani stejně významné výročí jejich mladších sester, tedy ''brejlovců'' řady T 478.3. A nejen proto, že šlo o nejpočetnější motorové lokomotivy pro osobní dopravu ČSD.

Už dvě desetiletí patří mezi obnovené skvosty na kolejích bývalých ČSD motorový vůz M 274.004, známý pod oficiální přezdívkou "Modrý šíp". Elegantní vozidla patřila mezi špičku meziválečné motorizace a dnes je jedním z nejoriginálnějších exponátů Železničného múzea SR, donedávna Múzejno-dokumentačného centra ŽSR.

Velmi významné výročí vzniku samostatného Československa se nyní připomíná téměř všude. Těžko takové jubileum přejít bez povšimnutí ve světě stříbrných rovnoběžek, které se tehdy ocitly pod značkou nového provozovatele - Československých státních drah, aneb ČSD. Tento příspěvek budiž skromným příspěvkem a ohlédnutím ke stoletému jubileu, jehož cílem není ani podobné zpracování vývoje, ani přínos nových informací - třebaže řada věcí z bohaté historie ČSD ještě není dosud zpracována a známa.

Třicet let nás dělí od velké nehody, která se odehrála v neděli 9. října 1988 v malé, avšak nepříznivými osudy provázené stanici Hradčovice. Tato nijak významná dopravna na trati Brno - Trenčianska Teplá se dvěma dopravními kolejemi a krátkou, třetí a kusou manipulační, byla v rozmezí 14 let dějištěm tří velkých železničních nehod, při kterých byl ničen majetek dráhy, vznikala těžká zranění a bohužel, platilo se i daní nejvyšší, lidskými životy.

V rámci české železniční nostalgie je tak trochu stranou zajímavá nabídka jízdy motorovým vozem pod Krušnými horami a pak po vlečce do Kyselky. Možná je to dáno relativně vzdálenou a mnohým obtížně dostupnou lokalitou, možná menší propagací, než by si zasloužila. Určitě však stojí za to.

Hezkého výročí 30 let v provozu tiše oslaví malá, ale provozně vlivná skupina elektrických střídavých lokomotiv řady 263. Tedy deset vozidel z ověřovací a také poslední vyrobené série tohoto jinak velmi zdařilého typu. Do provozu byly zařazeny v létě roku 1988 v Bratislavě a my bychom chtěli tímto ohlédnutím tiše připomenout jejich jubileum.

Brennerská dráha je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). V článku se zabýváme její severní rampou, tedy úsekem na rakouském území mezi Innsbruckem a stanicí Brennero/Brenner. V 1. díle jsme se seznámili s historií a pomocí fotografií i s tratí. Nyní se podíváme na zdejší dráhu a provoz na snímcích pořízených v devadesátých letech.

Brennerská železnice je součástí jednoho z nejdůležitějších železničních spojení mezi Německem a Itálií, když tvoří část tranzitní osy Berlín - Palermo patřící do evropské tranzitní sítě TEN (Trans-European Networks). Také Brennerbahn brzy potká veliká změna, neboť na rok 2026 je plánováno dokončení 64 kilometrů dlouhého úpatního tunelu, který odtud odvede veškerou dálkovou dopravu. Na fotografiích pořízených v posledních pětadvaceti letech se pojďme na rakouskou Brennerbahn podívat.

K dnes již pomalu zaniklé a z části dokonce zrušené a snesené lokálce Čejč - Ždánice se čas od času rádi vracíme. Určitě je vždy k čemu, aniž bychom se moc opakovali. Trať za skoro 100 let pravidelného provozu toho po sobě hodně zanechala, i když opakovaně sváděla boj o další existenci, ostatně ani její zrod nebyl snadný. Zavzpomínejme na události před rovnými 20 lety, kdy zmizela z jízdních řádů, určeným široké veřejnosti.

Velmi zajímavý a historicky cenný soubor kolejových vozidel lze spatřit v malebném zákoutí pod hřebeny Západních Tater a to v místě, kudy dráha vlastně nikdy nevedla. Jde o expozici někdejší Povážské lesní železnice, od roku 2004 zpřístupněnou v areálu Skanzenu liptovskej dediny v Pribyline. Více se zde dočteme o skanzenu a na tomto místě o samotné železničce.

Dlouhá léta byla trať z Plzně do Domažlic a do Furth im Wald na česko-německé státní hranici působištěm plzeňských "brejlovců" řady 753, 754 a 750. V našem dvoudílném článku nabízíme soubor snímků z jejich zdejšího provozu, jak jsem ho zachytil v letech 1991 až 2002.

Dlouhá léta byla trať z Plzně do Domažlic a do Furth im Wald na česko-německé státní hranici působištěm plzeňských "brejlovců" řady 753, 754 a 750. V našem dvoudílném článku chceme nabídnout soubor snímků z jejich zdejšího provozu, jak jsem ho zachytil v letech 1995 až 2002.

V roce 1952 vyjel na koleje prototyp švýcarské lokomotivy řady Ae 6/6. Jednalo se o první moderní vysoce výkonnou elektrickou lokomotivu Švýcarských spolkových drah, která pak koncem padesátých a v šedesátých letech ovládla zcela nákladní i osobní dopravu. Byly nasazovány hlavně na trati přes Gotthard, pro kterou byly především určeny.

Ae 6/6 je první moderní vysoce výkonná elektrická lokomotiva Švýcarských spolkových drah. Její prototyp vyjel poprvé roku 1952 a do roku 1966 bylo vyrobeno a dodáno celkem 120 strojů této řady, vzhledem k obvyklému místu nasazení nazývaných "Gotthardské lokomotivy". V době svého vzniku byly velkým krokem vpřed a udaly trend v konstrukci, designu a výrobě švýcarských lokomotiv, který mimo jiné ovlivnil i škodovácké lokomotivy. V pravidelném provozu u SBB byly přes padesát let a za tu dobu musel být vyřazen jen jediný stroj. To vše je důvod k bližšímu seznámení se s nimi.

Prvního březnového dne se nejen mezi lidem železničářským začala bleskově šířit nedobrá zpráva, že jeho řady opustil velmi známý strojvedoucí Albert Andrešič z Kyjova. Počáteční neověřené zprávy se bohužel záhy potvrdily. Ve úterý 6. 3. 2018 jsme se s Albertem naposled rozloučili.