Moje toulky časem : Modrý zázrak jménem Transalpin (1. část)

railtrains.sk

Dátum:  29.06.2015 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  16.09.2019 14:42

 Mezi hvězdy rakouského železničního nebe patří elektrické jednotky řady 4010. Významným způsobem ovlivnily především dálkovou osobní dopravu na mezistátních i domácích spojích ÖBB. Velmi si považuji, že jsem je mohl od začátku devadesátých let až do konce jejich pravidelného provozu fotografovat a výběr z pořízených snímků s přiměřeným slovním doprovodem si vám nyní dovolím nabídnout. Vím, že pro mnohé není zahraniční železnice to pravé ořechové, ale i tak doufám, že se budou líbit.










Rakouské spolkové dráhy ÖBB hledaly začátkem šedesátých let vhodnou soupravu pro svůj nejvýznamnější vlakový spoj, expres TS 11/12 "Transalpin". Ten poprvé vyjel 1.6.1958 a spojoval Vídeň se švýcarským Curychem, o rok později byl prodloužen do Basileje. Jezdil v trase Wien Westbf. – Linz Hbf. – Salzburg Hbf. – Innsbruck Hbf. – Feldkirch – Buchs SG (úvrať) – Sargans – Zürich HB - Basel SBB, která byla koncem padesátých let již v celé délce elektrifikovaná. Byl veden elektrickými jednotkami ÖBB řady 4130, odvozenými od starších příměstských jednotek 4030, které ale pro dálkový vlak vyšší kvality plně nevyhovovaly.

Tvary nové jednotky pracovně nazvané "Transalpin II" vznikaly začátkem šedesátých let v dílně návrháře Johanna Bendy, který byl zodpovědný za celkový vnější i vnitřní design. Zkoušky nových vozidel úspěšně proběhly v roce 1964 a první 3 jednotky označené jako řada 4010 obdržely ÖBB od výrobce Simmering-Graz-Pauker (SGP) na jaře 1965. Byly ihned od letního GVD 1965 nasazeny na spoj TS 11/12 "Transalpin" (ve Švýcarsku byl veden pod čísly 170/171). Znamenaly malou revoluci mezi dálkovými vlaky osobní přepravy, neboť především kvalitou a uspořádáním interiéru, pro který byly charakteristické modré potahy sedadel, znamenaly oproti jiným vlakům ÖBB výraznou změnu. Například jen šest sedadel v oddílech 2. vozové třídy bylo tehdy velkou novinkou. Přinesly i několik technických inovací, když se poprvé u ÖBB použil polopantograf a tyristorově řízená elektrodynamická brzda. Vložené vozy byly v Rakousku prvními osobními vagóny o délce 26400 mm a staly se vzorem pro jednotný typ UIC-Z. Pro svůj elegantní doutníkový tvar v efektním zbarvení safírově modrou a barvou slonové kosti s karmínově červeným lemováním reflektorů se staly jednotky 4010 nepřehlédnutelnými. Jejich nasazení do pravidelného provozu bylo velmi úspěšné. Na své trase dokázaly bez problémů využít traťovou rychlost 140 km/h a stoupání 31,4 ‰ přes Arlberg zvládaly rychlostí 70 km/h bez nutnosti postrku. Jednotky byly šestivozové v řazení hnací vůz řady 4010 s oddílem vlakvedoucího + velkoprostorový vůz 2. třídy řady 7010.1 se 60 sedadly + oddílový vůz 2. třídy řady 7110.1 se 66 místy + jídelní vůz řady 7310.0 s 34 místy a oddílem 2. třídy s 9 sedadly + oddílový vůz řady 7110.2 s oddíly 1. a. 2. třídy (24 a 36 míst) + řídící vůz řady 6010 s velkoprostorovým oddílem 1. třídy se 42 sedadly a zavazadlovým oddílem. Brzy po svém nasazení si jednotky 4010 vysloužily označení, které jsem si vypůjčil do titulku: "ein blaues Wunder namens Transalpin".



Jednotka 4010.001-8 jako vlak IC 519 "Karl Schönherr" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) u nástupiště stanice Jenbach 7.7.1991. Tento "Transalpin" byl dodán ÖBB 10.3.1965 jako úplně první jednotka řady 4010. Soupravy o hmotnosti 284 t byly určeny pro napěťovou soustavu 15 kV 16 2/3 Hz a při výkonu 2500 kW dosahovaly maximální rychlosti 150 km/h.




Vlak IC 590 "Paracelsus" (Salzburg Hbf. - Wien Südbf.) projel před okamžikem zastávku Tauerntunnel a směřuje dolů do údolí Mölltal ke stanici Mallnitz-Obervellach na jižní rampě dráhy Tauernbahn. Je veden jednotkou 4010.02, která je ve stavu ÖBB od 6.5.1965. Na snímku z 2.7.1992, na kterém vidíme zadní čelo s řídícím vozem 6010.002-1, je již stejně jako ostatní mnou focené "Transalpiny" v nátěru aplikovaném při opravách v polovině sedmdesátých let, kdy byla původní safírově modrá (RAL 5003 saphirblau) nahrazena RAL 5002 ultramarinblau. V této podobě jezdily "Transalpiny" až do začátku devadesátých let, než byly v období 1990-1996 přetírány do nového jednotného barevného schématu vozů dálkových vlaků ÖBB.




"Transalpin" 4010.03 na čele s řídícím vozem 6010.003-9 přijíždí 21.8.1991 jako vlak IC 513 "Dachstein" (Landeck - Graz Hbf.) ke stanici Liezen. 4010.03 je třetí a poslední soupravou z první tříkusové série, která byla vyrobena a dodána speciálně pro vlak TS 11/12 "Transalpin", podle kterého dostaly tyto jednotky svoje neoficiální pojmenování. Hnací vozy měly u této série délku přes nárazníky 16710 mm a hmotnost 72 t. Uspořádání pojezdu hnacích vozů všech jednotek 4010 bylo Bo'Bo'.



V období od 6.7.1966 do 1.11.1967 obdržely ÖBB 2. sérii řady 4010 čítající 12 jednotek s čísly 4010.04 až 4010.15, které byly určeny pro vnitrostátní vlaky. Na rozdíl od první dodávky byly pětivozové, neboť se vzhledem k jejich nasazení na spoje na jih Rakouska očekávala menší frekvence. Nebyl řazen vůz 7110.1 a ve voze 7110.2 byla místo 1. třídy třída druhá. V čele byl modifikovaný hnací vůz a jídelní vůz řady 7110.3 měl kromě 17 míst v restaurační části ještě 6 kupé 2. třídy (36 sedadel). Z kapacitních důvodů byly ale od roku 1968 tyto jednotky doplňovány na šestivozové.

Na přelomu let 1968 a 1969 byla dodána 3. série, tentokrát představovaná jen 2 jednotkami označenými 4010.16 a 4010.17. Byly šestivozové a ve stejném řazení jako první tříkusová série určená speciálně pro vlak TS 11/12 "Transalpin". K ÖBB přišly v souvislosti se zavedením nových vlaků vyšší kategorie "Johann Strauß" (Wien - Frankfurt/M), "Rosenkavalier" (Wien - München) či těch jedoucích přes Arlberg "Bodensee" (Wien - St. Gallen), "Pfänder" a "Montfort" (oba Wien - Bregenz) a na jejich vozbu byly spolu s upravenými jednotkami z 2. série nasazovány.
V letech 1976-1978 byla dodána poslední série těchto jednotek. Jednalo se o 12 šestivozových souprav složených 4010 + 7010.1 + 7110.1 + 7310.1 + 7110.2 + 6010. Novinkou zde byl klimatizovaný restaurační vůz 7310.1 se 42 místy.
V roce 1977 byl vlak TS 462/463 "Transalpin" převeden do klasické soupravy. Všech 29 jednotek řady 4010 tak bylo nasazováno na vozbu rakouských vnitrostátních dálkových vlaků. Takto sloužily ještě dalších 30 let.
V první polovině devadesátých let byly po čtvrt století provozu "Transalpinů" na náročných horských tratích zahájeny jejich modernizace. Během nich obdržely předsuvné dveře, nová sedadla a další úpravy v interiéru. Jednotky 4010.22 až 4010.25 byly dokonce vybaveny klimatizací, což byla jedna ze základních podmínek použití pro vlaky EuroCity. Zároveň došlo ke změně barevného schématu, když jednotky postupně dostávaly nátěr blízký standardnímu zbarvení rakouských souprav vlaků EuroCity a InterCity. Ten spočíval v nátěru skříně barvou červenou (RAL 3020 verkehrsrot) se šedým pruhem přes okna (RAL 7022 umbragrau) a obvodovým pruhem v barvě šedobílé (RAL 9002 grauweiß). Značení a logo byly opět bílé. Výjimkou byla jednotka 4010.014, která dojezdila v původním modrém zbarvení.

Svou excelentní pozici začaly jednotky 4010 opouštět po zahájení dodávek nových klimatizovaných rychlíkových vozů. Soupravy těchto vagónů s lokomotivami řady 1044 lépe vyhovovaly novým a stále rostoucím nárokům na dálkovou osobní dopravu. Od 1.6.1996 jezdily všechny soupravy bez jídelních vozů a vagóny s kombinací 1. a 2. třídy se měnily na vozy pouze s 2. třídou. Začaly se objevovat i na relativně kratších a méně významných tratích. "Transalpiny" byly nasazovány na InterCity mezi Grazem a Salzburkem, Grazem a Innsbruckem, na spoje Graz - Linz a Graz - Wien, vozily i spěšné vlaky z Vídně do Gmündu či z Grazu do Villachu. Po roce 2000 již nebyly prováděny větší opravy a postupně byly soupravy 4010 vyřazovány tak, jak jim propadaly revize. Jednotky byly kombinovány z provozuschopných částí a na začátku roku 2008 bylo k dispozici již jen 8 jednotek. Úplný konec "Transalpinů" přišel s dodávkou prvních souprav Railjetů pro ÖBB. Poslední nasazení se uskutečnilo o Vánocích 2008, kdy odvozily posilové vlaky mezi Vídní a Villachem. Několik jednotek bylo prodány do Německa soukromému dopravci, jednotku 4010.009 zakoupil ÖGEG jako muzejní. Ostatní byly sešrotovány.



Do stanice Stainach-Irdning přijíždí 29.5.1993 vlak InterCity IC 517 "Planai" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) vedený jednotkou 4010.004-2. Je to první kus ze druhé série a ÖBB byl dodán 6.7.1966. Od této série byly dodávány hnací vozy o délce 16820 mm. Vlak jede v trase Innsbruck Hbf. - Wörgl - Kitzbühel - Saalfelden - Bischofshofen - Schladming - Stainach-Irdning - Selzthal - Leoben Hbf. - Bruck a. d. Mur - Graz Hbf. dlouhé 458 km a jízdní doba je přesně 6 hodin. Své jméno dostal IC 516/517 podle hory nad Schladmingem s proslulým lyžařským areálem.




"Transalpin" 4010.005-9, který jede 4.7.1992 jako spoj IC 512 "Dachstein" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.), na zhlaví stanice Wörgl. Wörgl je důležitým uzlem na trati Innsbruck - Salzburg. Tady se od původní dráhy do Salzburgu přes Kitzbühel, průsmyk Grießen, Saalfelden, Zell am See, Schwarzach/St. Veit a Bischofshofen odděluje dvojkolejná spojka na tah Salzburg - München a vytváří výrazně kratší a rychlejší koridor do Salzburgu přes německé území. Vlak byl pojmenován podle pohoří Dachstein s nejvyšším vrcholem Hoher Dachstein (2995 m n. m.), pod kterým část jeho trasy vedla.




Vlak IC 558 "Fischer von Erlach" (Spielfeld-Straß - Wien Südbf.) vedený jednotkou 4010.006-7 v plné jízdě poblíž stanice Mixnitz-Bärenschützklamm 11.10.1994. Spielfeld-Straß leží na jihu Rakouska a je to přechodová stanice do Slovinska na trati, která pokračuje přes Šentilj v Slovenskich goricach do Mariboru. Vlak jezdil v trase Spielfeld-Straß - Graz Hbf. - Bruck a. d. Mur - Mürzzuschlag - Wiener Neustadt - Wien Südbf. Jméno má po Johannu Bernhardu Fischerovi von Erlach, rakouském barokním architektu a staviteli, který působil také v Čechách a na Moravě.




"Transalpin" s pořadovým číslem 7, tedy 4010.007-5, projel 14.5.1994 tunelem u stanice Breitenstein am Semmering. Od devadesátých let byly jednotky 4010 postupně nasazovány i na kratší vzdálenosti na meziměstské spoje, jako tento IC 550 "Ferdinand Raimund" (Graz Hbf. - Wien Südbf.) s trasou dlouhou 214 kilometrů a jízdní dobou 2 hodiny a 35 minut. Jednotka je pětivozová, již bez jídelního vozu. Ferdinand Raimund byl rakouský dramatik a herec.




Je 29.5.1993 krátce po 16 hodině a údolím Ennstal, malebným údolím řeky Enns, projíždí poblíž stanice Öblarn spoj IC 519 "Karl Schönherr" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) vedený jednotkou 4010.008-3. Spoj nese jméno rakouského spisovatele Karla Schönherra.




Slunečné prosincové poledne 15.12.1995 na dráze přes zasněžený Semmering, kde právě u stanice Payerbach-Reichenau projíždí InterCity IC 532 "Egger Lienz" (Lienz - Wien Südbf.) v podobě jednotky 4010.009-1. Dvanáctitisícové historické město Lienz leží v jižním Rakousku poblíž hranice s Itálií na trati Spittal-Millstättersee - San Candido a bylo vystavěno na soutoku řek Isel a Drava pod hradem Bruck ze 13. století. Vlak jede v trase Lienz - Spittal-Millstättersee - Villach Hbf. - Klagenfurt Hbf. - Zeltweg - Leoben Hbf. - Bruck a. d. Mur - Mürzzuschlag - Wiener Neustadt - Wien Südbf. o délce 476 kilometrů za 6 hodin a 9 minut. Je pojmenován podle rakouského malíře Albina Egger-Lienze.




Jednotka 4010.010 na čele s řídícím vozem 6010.010-4 se vlní na zhlaví stanice Selzthal, kam přijíždí 30.5.1993 jako vlak IC 713 "Karl Böhm". Spoj má jméno jednoho z nejlepších dirigentů 20. století Karla Augusta Leopolda Böhma a jede ze Salzburgu do Grazu. Selzthal ve středním Rakousku je významným železničním uzlem, když se tady sbíhají 4 důležité tratě (směr Linz, Bischofshofen, Hieflau a Leoben). Jistou zajímavostí je, že 8.8.1900 zde ve vlaku zemřel český průmyslník Emil Škoda, zakladatel největší strojírenské továrny Škoda v Plzni.




Dalším z vlaků spojujících Innsbruck a Graz byl IC 511 "Ennstal". Na snímku z 11.10.1994 je před stanicí Mixnitz-Bärenschützklamm veden "Transalpinem" 4010.11 s řídícím vozem 6010.011-2. Obec Mixnitz je v údolí řeky Mur asi 15 kilometrů jižně od stanice Bruck a. d. Mur a Bärenschützklamm je krásná a divoká soutěska kolem potoku Mixnitzbach, která nabízí atraktivní cestu procházející mezi skalami po dřevěných vysutých lávkách, schodech a žebřících.




Plochým a širokým údolím Paltental se blíží 30.8.1996 ke stanici Trieben jednotka 4010.012-5, která jede jako spoj IC 503 "Konrad Lorenz" (Linz Hbf. - Graz Hbf.). IC 502/503 nese jméno rakouského zoologa, zakladatele etologie a nositele Nobelovy ceny Konrada Lorenze.




"Transalpin" 4010.013-3 jedoucí jako vlak IC 504 "Kremstal" (Graz Hbf. - Linz Hbf.) zajíždí 31.5.1993 do jižního portálu 4766 m dlouhého Bosrucktunnelu. Ten je vybudován pod průsmykem Pyhrnpass na hranici spolkových zemí Oberösterreich a Steiermark mezi stanicemi Spital am Pyhrn a Ardning na dráze Pyhrnbahn vedoucí z Lince na jih do Selzthalu, asi 25 kilometrů severně od Selzthalu. Od severu vede trať údolím řeky Krems nazvaném Kremstal a odtud získal spoj IC 504/505 pojmenování.




Blíží se osmnáctá hodina 19.2.1994 a ve stanici Schwarzach-St. Veit čeká na svůj odjezd vlak IC 611 "Bergisel" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) v podobě jednotky 4010.014-1. Jméno vlaku je odvozeno od kopce u Innsbrucku proslulého sportovním areálem a především známými skokanskými můstky.




Vpravo projíždí spoj IC 515 "Schöckl" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) a je veden "Transalpinem" v čele s řídícím vozem 6010.019-5. Uprostřed je osobní vlak tvořený elektrickou jednotkou 4030.306 (vidíme zadní čelo s řídícím vozem 6030.306-2), který zde čekal na vykřižování se spojem IC 515. Jednotky 4030 byly z let 1956-1962 a u ÖBB dojezdily v roce 2004. Právě jejich úpravou vznikla v roce 1958 řada 4130 jako předchůdce "Transalpinů" řady 4010. Vlevo pak čeká na předjetí lokomotiva 1045.012-0 z roku 1926 a tyhle mašiny byly vyřazeny k 31.12.1994. Toto setkání se odehrálo 21.8.1991 ve stanici Haus. Městečko Haus je v údolí Ennstal nedaleko Schladmingu a milovníkům alpského lyžování je známé pro svůj velký zimní areál a jako pořadatel závodů Světového poháru.




Na kolejích depa Wien Südbahnhof jsem 15.7.1995 vyfotografoval čekající jednotky 4010.007-5 a 4010.009-1.




Jednotka 4010.002-6 jako vlak IC 590 "Paracelsus" (Salzburg Hbf. - Wien Südbf.) projíždí 2.7.1992 zastávku Tauerntunnel u jižního portálu 8370 m dlouhého Tauerntunnelu ve výšce 1220 metrů nad mořem, v nejvyšším místě dráhy Tauernbahn. A název vlaku? Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, byl alchymista, astrolog a významný středověký lékař.




Vlak IC 507 "Adalbert Stifter" (Linz Hbf. - Graz Hbf.) tvořený jednotkou 4010.008-3 na trati v rovině kolem řeky Mur u stanice Niklasdorf 12.10.1994. Po necelých 10 minutách dojede do stanice Bruck an der Mur, odkud se úvratí vydá na posledních 54 kilometrů svojí 458 kilometrů dlouhé cesty Rakouskem. Spoj nese jméno spisovatele, učitele a c. k. školního rady Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané nad Vltavou.




Na začátku devadesátých let byly zahájeny modernizace jednotek řady 4010. Ty se z nich vracely v novém barevném schématu v kombinaci červená - šedá - šedobílá. Mně se více líbilo původní zbarvení, které určitě lépe vystihovalo tvar soupravy, nové schéma například zcela opticky potlačilo zaoblený tvar čela. Nový nátěr byl ale nepochybně barevně výraznější. To je vidět na jednotce 4010.021-6, která 7.10.1993 vyjíždí před kulisou hor Steinernes Meer, součástí Berchtesgadener Alpen jako vlak IC 519 "Karl Schönherr" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) na násep u stanice Maishofen-Saalbach pod lyžařským rájem Saalbach - Hinterglemm - Leogang.




Porovnání obou barevných variant nabízí tento snímek ze stanice Selzthal z 30.5.1993. Kolem odstaveného "Transalpinu" 4010.17, který prvně vyjel v novém kabátě 28.8.1992, odjíždí jako vlak IC 611 "Bergisel" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) jednotka 4010.29 (vidíme řídící vozy 6010.017-9 a 6010.029-4). "Dvacetdevítka" je poslední vyrobený "Transalpin", který přišel k ÖBB 15.11.1978.




Spoj IC 515 "Schöckl" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) vedený jednotkou 4010.08 s řídícím vozem 6010.008-8 se 30.5.1993 blíží ke stanici Selzthal. Vlak měl jméno podle hory v Grazer Berglandu u Grazu na jižním okraji Alp. Ta vypadá jako stolová hora, s náhorní plošinou na vrcholu a je dominantou zdejší krajiny.




Vlak IC 512 "Dachstein" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.), který jsem dne 8.1.1994 zachytil ve stanici St. Johann in Tirol, tvořily spojené jednotky 4010.018-2 a 4010.009-1. Takto jezdívaly "Transalpiny" buď z kapacitních důvodů, nebo z určité stanice pokračovaly po odvěšení každá po jiné trati jako samostatný vlak. V lednu 1994 bylo v novém barevném provedení již 16, tedy více než polovina jednotek řady 4010.




4010.14 patřící depu Graz fotografovaná 22.1.1994 v hale depa Innsbruck.




Údolím řeky Salzach kousek za stanicí Lend projíždí 30.7.1993 "Transalpin" 4010.015-8, který jede jako vlak IC 514 "Schöckl" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.). Trať vede ze Salzburgu až do Zell am See podle řeky Salzach, která pramení v Kitzbühelských Alpách a po 225 kilometrech toku se za Salzburgem na rakousko-německé hranici vlévá do Innu.




Před skalní stěnou hory Grimming odjíždí 30.12.1992 ze stanice Stainach-Irdning vlak IC 514 "Schöckl" (Spielfeld-Straß - Innsbruck Hbf.) v podobě jednotky 4010.17. Grimming vysoký 2351 metrů je mohutná osamocená hora na okraji údolí Ennstal, které převyšuje o sedmnáct set metrů a je zdejší výraznou a z daleka viditelnou dominantou.




Třináctý "Transalpin", tedy 4010.13 s řídícím vozem 6010.013-8 jako vlak IC 518 "Karl Böhm" (Graz Hbf. - Salzburg Hbf.) na trati u Niklasdorfu. Ve stavu ÖBB byl od 14.7.1967 a do červeného se převlékl jako jeden z posledních.




"Transalpin" 4010.012-5 přijíždí 30.8.1996 jako vlak IC 601 "Joanneum" (Linz Hbf. - Selzthal (- Graz Hbf.)) k Selzthalu. Joanneum je jedna z nejstarších a největších škol v Rakousku.




15.12.1995 se blíží po dráze přes Semmering ke stanici Payerbach-Reichenau vlak IC 557 "Grazer Kurier", který jede z Wien Südbf. do Grazu Hbf. a je veden "Transalpinem" na čele s řídícím vozem 6010.003-9. Jednotka 4010.03 dostala nové zbarvení právě před rokem, když se po rekonstrukci vrátila do depa Graz 28.11.1994.




Jednotka 4010.020-8 jede v krásný podzimní den 12.10.1994 jako IC 513 "Dachstein" (Landeck - Graz Hbf.) údolím řeky Mur ke stanici Niklasdorf mezi Leobenem a Bruckem an der Mur. Landeck je město ve spolkové zemi Tyrolsko v údolí řeky Inn, na dráze Arlbergbahn. Zdejší stanici najdeme od roku 2006 pod názvem Landeck-Zams.




Sníh zasypává stanici Bischofshofen, kam právě přijíždí jednotka 4010.006-7, která jede jako IC 514 "Schöckl" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.). (27.12.1991)




Je krátce po ránu 3.7.1992 a vlak IC 590 "Paracelsus" (Salzburg Hbf. - Wien Südbf.) přejíždí 396 metrů dlouhý a 72 metrů vysoký most Falkenstein-Brücke na jižní rampě dráhy Tauernbahn, postavený roku 1974 v rámci jedné z etap zdvojkolejňování a modernizace zdejší tratě. IC 590 jezdil trasu Salzburg - Schwarzach-St. Veit - Villach - Klagenfurt - Bruck a. d. Mur - Wien za 7 hodin a 23 minut.




Momentka ze stanice Stainach-Irdning z 30.12.1992. Vpravo chlapi od mašiny 1245.533-3 přerušili posun, aby nenarušili příjezd vlaku IC 514 "Schöckl", jenž zde právě zastavuje na své cestě z Grazu do Innsbrucku a na který již čeká několik cestujících. Vlak je veden "Transalpinem 4010.017-4, který je ve stavu depa Graz. A lokomotivy řady 1245 vyráběla v letech 1934-1936 firma Lokomotivfabrik Floridsdorf, přičemž elektrickou část dodalo konsorcium ABES (AEG, Brown Boveri, ELIN, Siemens-Schuckert). Rakouské ÖBB dostaly 38 a německé DR 41 strojů.




Ze stanice Mixnitz-Bärenschützklamm odjela 11.10.1994 jednotka 4010.08, která veze vlak IC 518 "Karl Schönherr" z Grazu do Innsbrucku.




Od poloviny devadesátých let byly "Transalpiny" nasazovány i na vozbu některých spěšných vlaků. Na trati kousek před stanicí Niklasdorf projíždí 5.8.1996 spěšný vlak E 1695 (Bruck a. d. Mur - Villach Hbf.) vedený "Transalpinem" 4010.15 s řídícím voze 6010.015-3.




Před nádhernou kulisou masivu Wilder Kaiser přejíždí 7.10.1993 u zastávky Grieswirt jednotka 4010.04, která byla ten den nasazena na vozbu vlaku IC 510 "Ennstal" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.). Wilder Kaiser je vápencový masiv na ploše cca 15 x 20 kilometrů s nejvyšším vrcholem Ellmauer Halt (2344 m n. m.) a je součástí chráněné krajinné oblasti pohoří Kaisergebirge. Rád v jeho okolí fotografuji, protože na snímcích vždy tvoří velmi efektní pozadí.




Za stanicí Bischofshofen jsem 30.7.1992 takto zachytil vlak IC 519 "Karl Schönherr" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) vedený jednotkou 4010.029-9. Trať se tady stáčí prudce na východ od řeky Salzach a pokračuje proti proudu říčky Fritzbach asi 30 kilometrů k Radstadtu a pak dál do údolí Ennstal.




"Transalpin" 4010.022-4 jedoucí 16.12.1995 jako vlak IC 557 "Grazer Kurier" (Wien Südbf. - Graz Hbf.) přijíždí na své cestě přes Semmering ke stanici Payerbach-Reichenau. Čtyři jednotky 4010 byly na začátku devadesátých let v rámci modernizace vybaveny klimatizací a 4010. 022-4 je jednou z nich.




Nahoru do průsmyku Grießenpass ke stanici Hochfilzen k nejvyššímu místu dráhy nazvané Giselabahn stoupá 8.1.1994 vlak IC 510 "Ennstal" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.) tvořený jednotkou 4010.025-7. Průsmyk odděluje pohoří Kitzbüheler Alpen na západě a hory Leoganger Steinberge s nejvyšším vrcholem Birnhornem vysokým 2634 m, které se zdvihají za vlakem na protější straně údolí. Na západním okraji hor je vojenský výcvikový prostor Hochfilzen rakouských ozbrojených sil Österreichisches Bundesheer, kde se každoročně pořádají závody Světového poháru v biatlonu.




Vlak IC 555 "Fischer von Erlach" (Wien Südbf. - Spielfeld-Straß) vedený "Transalpinem" 4010.06 se pár minut po poledni 11.10.1994 blíží údolím řeky Mur ke stanici Mixnitz-Bärenschützklamm. Odpoledne se po zhruba hodinovém pobytu v cílové stanici na hranici Rakouska a Slovinska bude vracet do Vídně jako IC 558.




Rovněž u Mixnitz a rovněž 11.10.1994 se mi takto představila jednotka 4010.10 s řídícím vozem 6010.010-4, která jela jako vlak IC 501 "Schloßberg" (Linz Hbf. - Graz Hbf.). Vlak je pojmenován podle mohutné skály na břehu řeky Mur v centru Grazu. Na ní byl ve 12. století vystavěn hrad, který dal městu jméno (malý hrad, slovinsky Gradec a poněmčením Graz, odtud český název Štýrský Hradec). Hrad byl roku 1544 přestavěn na pevnost, která je zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejsilnější pevnost všech dob.




Líbivé původní zbarvení podle návrhu "otce Transalpinu" Johanna Bendy dávalo vyniknout elegantním tvarům jednotek 4010/6010, jak je patrno i zde v případě 6010.012-0 na spěšném vlaku E 1692 (Villach Hbf. - Bruck a. d. Mur) na snímku z 5.8.1996 od Niklasdorfu.




Jednotka 4010.025-7 přejíždí 14.5.1994 jako vlak IC 552 "Johann Nestroy" (Graz Hbf. - Wien Südbf.) přes viadukt Kalte-Rinne před stanicí Breitenstein am Semmering, s výškou 46 m nejvyšší most na dráze Semmeringbahn. Vlak nese jméno rakouského divadelníka, herce, operního zpěváka a dramatika žijícího v 19. století Johanna Nepomuka Eduarda Ambrosiuse Nestroye.




Poklidné podzimní odpoledne 7.10.1993 u stanice Hochfilzen v průsmyku Grießenpass, kde právě projíždí vlak IC 517 "Planai" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.) vedený "Transalpinem" na čele s řídícím vozem 6010.004-7. Snad na žádném mém snímku různých lokomotiv a vlaků pořízeném během let na tomto místě nechybí stádo krav.




U stanice Niklasdorf jsem 5.8.1996 zachytil řídící vůz 6010.020-3 na konci vlaku IC 515 "Alexander Girardi" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.), který kolem mě před okamžikem projel. Girardi byl rakouský herec a zpěvák, rodák z Grazu, žijící na přelomu 19. a 20. století.




Vlak IC 556 "Grazer Kurier" (Graz Hbf. - Wien Südbf.) odjíždí 15.12.1995 ze stanice Payerbach-Reichenau. Souprava vlaku je tvořena "Transalpinem" 4010.20 v novějším červeném nátěru, který je veden hnacím vozem 4010.014-1 v původním modro-slonovinovém schématu. V době, kdy vedle sebe existovaly jednotky v obou barevných variantách docházelo v případě potřeby k takovýmto kombinacím.




Jednotka 4010.011-7, která jede 30.7.1992 jako vlak IC 518 "Karl Schönherr" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.), projela stanicí Stein a. d. Enns v úseku Liezen - Schladming. Ze Steinu vede směrem na jih 40 km dlouhá horská silnička nazvaná Erzherzog-Johann-Straße, která přechází přes hřeben Niedere Tauern sedlem Sölkpass. Je to hezké místo na výlet a pro značnou strmost v nejvyšší části doporučuji tuto silničku hlavně cyklistům.




Údolím řeky Salzach se 7.10.1993 blíží ke stanici Bruck-Fusch vlak IC 516 "Planai" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf). Stanice Bruck-Fusch je poslední před Zell am See a z města Bruck an der Großglocknerstraße vede silnice nahoru k nejvyšší hoře Rakouska (Großglockner 3798 m n. m.) do výšky 2504 m na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe.




Stanicí Payerbach-Reichenau na Semmeringbahn projíždí 15.12.1995 vlak IC 559 "Ritter von Ghega" (Wien Südbf. - Graz Hbf.) sestavený z jednotek 4010.26 a 4010.12 s řídícím vozem 6010.026-0 na čele. Spoj je pojmenován podle slavného projektanta a stavitele dráhy Semmeringbahn. Benátčan Carlo di Ghega předložil roku 1844 projekt tratě přes průsmyk Semmering, ten zrealizoval a dráha byla otevřena 16.5.1854. Byla to první horská dráha na světě, tehdy nejvýše položená trať, s 16 velkými viadukty, 129 mosty a 14 tunely. Di Ghega byl už v průběhu stavby povýšen do šlechtického stavu jako Karl Ritter von Ghega. Jeho portrét jsme mohli vídat na rakouských dvacetišilinkových bankovkách.




"Transalpin" 4010.012-5 jede 15.12.1995 jako zadní polovina soupravy vlaku IC 559 "Ritter von Ghega" (Wien Südbf. - Graz Hbf.) přes stanici Payerbach-Reichenau. Přední část vlaku tvoří jednotka 4010.26, která je na předchozím snímku.




Vlak IC 514 "Schöckl" (Spielfeld-Straß - Innsbruck Hbf.) vedený jednotkou 4010.015-8 projíždí 30.7.1992 pod skalami v údolí řeky Salzach u stanice Lend. "Patnáctka" spolu se 4010.22 byly prvními modernizovanými "Transalpiny", když vyjela z dílen 30.11.1990.




Stanicí Hopfgarten projíždí 5.7.1992 jednotka 4010.014-1 jako spoj IC 516 "Planai" (Graz Hbf. - Innsbruck Hbf.). "Transalpin" s číslem 14 byl nejdéle jezdící v původním zbarvení, když modrý zůstal po celou dobu svojí existence. Pětitisícové město Hopfgarten im Brixental je na původní trati Wörgl - Salzburg na začátku lyžařských areálů Hopfgarten - Kirchberg in Tirol - Kitzbühel - St. Johann in Tirol.




Je pozdní odpoledne 7.10.1993, šikmé podzimní slunko svítí pod tmavé bouřkové mraky, které se sbíhají nad Alpami v okolí Zell am See, když u stanice Maishofen-Saalbach projíždí "Transalpin" jako vlak IC 219 "Karl Schönherr" (Innsbruck Hbf. - Graz Hbf.).




Na Semmeringu u stanice Breitenstein am Semmering jsem 14.5.1994 zachytil vlak IC 532 "Eger Lienz" (Lienz - Wien Südbf.) sestavený z červené jednotky 4010.02 a modré 4010.29.




Jako model ve velikosti HO vypadá vlak IC 514 "Schöckl" (Spielfeld-Straß - Innsbruck Hbf.) vedený jednotkou 4010.002-6, který 30.5.1993 odjel ze stanice Selzthal a po trati mezi lesy pokračuje k Liezenu. Mimochodem, výrobcem "Transalpinu" v tomto modelovém měřítku bylo hned několik firem (Lima, Roco, Märklin) a délka modelu je 1711 mm.




Jednotka 4010.010-9 se jako had elegantně proplétá oblouky a tunely na trati přes Semmering u stanice Breitenstein am Semmering 14.5.1994. Jede jako vlak SuperCity SC 932 "Landskron" (Villach Hbf. - Wien Südbf.), který své jméno dostal podle velkého hradu ze 14. století na okraji Villachu.




Rovinou podle řeky Palten u stanice Trieben jede 30.8.1996 dvojitý "Transalpin" na čele s hnacím vozem 4010.006-7, který vede vlak IC 513 "Ferdinand Raimund" (Salzburg Hbf. - Graz Hbf.). Zdejší trať je součástí tzv. Rudolfsbahn, což je 448 kilometrů dlouhá dráha odbočující od Westbahn v Amstettenu a vedoucí přes Selzthal, Leoben a Villach do italského Tarvisia.




Osobní vlak R 4640 z Villachu do Lienzu vpředu s řídícím vozem 6010.028-6 fotografovaný 19.6.1993 u zastávky Irschen v údolí řeky Drávy. Z Lienzu se bude večer vracet jako spoj IC 690 "Drau-Kurier" přes Villach dál do Vídně. Tento vlak má jméno po řece Drávě (německy Drau).




Spoj IC 556 "Grazer Kurier" (Graz Hbf. - Wien Südbf.) na dráze přes Semmering u stanice Payerbach-Reichenau 15.12.1995. Neschopný hnací vůz 4010.020-8 byl na dvacáté jednotce nahrazen vozem 4010.014-1.




"Transalpin" 4010.09 odjíždí 29.5.1993 ze stanice Stainach-Irdning, kde před chvilkou zastavil jako vlak IC 516 "Planai" na své cestě z Grazu do Innsbrucku. Zdejší stanice v údolí Ennstal je železničním uzlem. Prochází tudy naše známá hlavní trať Ennstalbahn vedoucí podle řeky Enns a spojující Bischofshofen a Selzthal, vystavěná v letech 1872-1875 společností k.k. privilegierte Kaiserin Elisabeth-Bahn (KEB) a pod k.k. Staatsbahnen (kkStB) převedená roku 1884. Dále zde odbočuje dráha Salzkammergutbahn, která se klikatí směrem na sever a propojuje Stainach-Irdning přes Bad Aussee, Hallstadt, Bad Ischl a Gmunden se stanicí Attnang-Puchheim na trati Westbahn do Vídně.




První vyrobený "Transalpin" 4010.001-8 již v červeném barevném schématu, ve kterém jezdil od 25.11.1993, u Breitensteinu am Semmering 14.5.1994. Jede jako vlak IC 551 "Ferdinand Raimund" (Wien Südbf. - Spielfeld-Straß).


"Transalpin" řady 4010 patří k mým oblíbeným vozidlům, rád jsem je fotil, rád jsem se jimi svezl a rád si jejich snímky nyní prohlížím. Pro dnešek sice prohlídku ukončíme, ale už se těším na vybírání druhé sady fotografií. Nejprve se s nimi vrátíme na začátek devadesátých let a postupně se přesuneme přes rok 2000 do posledních let "Transalpinů".



autor: Mik Trainfoto a Denda60


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1453