Expedice Velenice ´96

railtrains.sk

Dátum:  07.07.2016 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  19.09.2019 10:33

 V polovině 90. let ovládly osobní dopravu v cípku jižních Čech pořádně zamračené lokomotivy - modernizovaná řada 749. Převzala otěže od dosud kralujících obrýlených strojů řad 750 a 754. Chystané změny v jízdních řádech pak byly velkou motivací k návštěvě.













Šlo o provoz na dvou tratích, které se spojují v uzlu a pohraniční stanici České Velenice, známé velkými železničními dílnami, jejichž činnost se nedávno bohužel uzavřela. Na podzim 1994 se do provozu v depu České Budějovice objevila řada 749 (postupně 749.100, 134, 187 a na jaře 1995 ještě 749.234), která vytlačila zdejší skupinku řady 750. A pak se v únoru 1996 vyměnila poslední čtveřice táborských "čtyřek" za jiný kvartet 749.213, 247, 251 a 253 z Veselí nad Moravou. Zajímalo mne, jak si naše "bývalky" ve světě vedou - i když právě v těch dnech tam vrcholil provoz zbylých lokomotiv. Cestu do Třeboňské pánve jsem ve dnech 29. a 30. května 1996 zvolil netradičně, a to s jízdním kolem, protože při předchozích cestám neuniklo mojí pozornosti, že zdejší rovinatý terén a souběh silnice s železnicí je pro tuto dopravu ideální. V písčité krajině, zdobené borovicemi, jsem se navíc cítil jako doma.



Ranní předkrm před Třeboní - žádný kapr, ale soupravový vlak se zmodernizovanými vozy řady Aee, jedoucích z velenických dílen do domovských dep.




První "zamračená" lokomotiva - 749.253 právě míjí mechanický vjezd do Třeboně v čele Sp 1972 Gmünd NÖ - Veselí nad Lužnicí (- Praha).





Cesta na jih Čech proběhla osvědčeným a tradičním R 666, tehdy nazvaným "Odra". V Přerově jsem do něj nechal naložit svoji Libertu s tříkolečkem na přehazovačce a nad ránem mne kdosi kdesi před Jindřichovým Hradcem vyklopil z vlaku kvůli nepřetržité výluce. Zavazadla převážela Avia, známá jako nejrychlejší nákladní auto našich cest - vždy jede totiž v čele kolony.... Pohlídal jsem si překládku a to včetně přestupního uzlu Veselí nad Lužnicí. Pak už následovalo 21 km do Třeboně, kde mne přivítalo slunečné ráno. Po obstarání snídaně jsem vyhledal vhodné místo pro první ranní focení. I když ve stavu DKV Tábor byly čtyři lokomotivy, oběh byl postaven pouze pro dvě a ty vozily po dvou párech rychlíků v relaci Praha - Wien a dvou párech spěšných vlaků v relaci Praha - Gmünd. Kromě toho časně ráno osobní vlak z Velenic do Budějovic a odtud průběžný nákladní vlak zpět. Byl jsem tedy zvědav, které dvě z nich mne budou během dvoudenní cesty provázet. Po tréninku, kdy se zvedl mechanický vjezd do Třeboně a nečekaně tam vjel soupravový vlak se zmodernizovanými vozy řad Aee ze ŽOS České Velenice s lokomotivou 742.265, jsem se dočkal Sp 1972 s lokomotivou 749.253. Za ni jsem byl velmi vděčný. Bylo tedy jasné, co poveze obratový rychlík č. 271 "Smetana" zpět z Veselí do Gmündu. Tento těžký osmivozový kousek začal jezdit v květnu 1989, tedy ještě za starého režimu, jako protiběh slavného rychlíku "Vindobona", který jako expres začal roku 1992 jezdit přes Břeclav. A v květnu 1996 tam přecházel i tento vlak. Po jeho majestátném průjezdu okolo Třeboně, kde pasou se koně, jak nás učili kdysi v hudební výchově, následoval přesun přes Chlum (dnes Majdalena) a Suchdol, kde jsem průběžně dokumentoval motoráčky řady 810, motal se tam s cisternami a prázdnými sypáky "čmelák" 770.009, v Chlumu čekal další 771.101 na ucelenku s pískem a vedle mu dělal společnost další lužnickoveselský "čmelák" 771.134 s Mn vlakem. Takto jsem dorazil do ještě nedávno ostře střeženého městečka České Velenice, které bylo ze tří stran obehnáno železnou oponou a běžný člověk se tam bez propustky nedostal. Od Suchdolu už vše bedlivě hlídala pohraniční stráž.



Před rychlíkem ještě šikovní výpravčí prohnali ucelený cisternový vlak, v jehož čele si chrochtal "čmelák" 770.009, kterého vidíme u předvěsti žst. Třeboň.




Zatlumený třistadesítkový motor duní okolo třeboňských lázní a lokomotiva 749.253 hrdě veze R 271 "Smetana", spojující na původní Dráze císaře Františka Josefa metropole Prahu a Vídeň.




Příjemné zastavení v Chlumu u Třeboně - i ten měl něco společného s císařskou rodinou. Dnes se tato stanice jmenuje Majdalena. "Čmelák" v popředí je 771.134 a veze manipulační vlak do Velenic, v pozadí je 771.101, který zapřáhne "sypáky" a odveze je opačným směrem.





Na rozlehlém, avšak poklidném velenickém nádraží postávala dvojice "barčí" - jak Jihočeši těmto lokomotivám mile přezdívají. Zatímco 749.100 čekala na odjezd s Os 18010 do "Budějc", samostatně stojící 749.213 čekala na odjezd jako Lv vlak do vedlejšího rakouského Gmündu, na přepřah R 270 "Smetana" do Prahy. Na ten jsem si počíhal u již dávno neobsluhované mechanické předvěsti velenického vjezdu směrem k Nové Vsi nad Lužnicí. Když jsem se pak vracel zpět do Velenic, od depa se ozvalo zařehtání netlumeného šestiválce. Po břízkami dosud tiše odpočívala sice notně otřískaná, ale mě dosud neznámá "barča" 751.236. Za chvíli přejela do stanice a bylo jasné, co poveze. Nákladní vlak do Budějovic se nekonal a tak se šikovně postavila do čela odpoledního Os 18014 tímž směrem. Jeho lokomotiva 749.187 zůstala po dojezdu s předešlým Os 18011 na konci soupravy. Tak se tehdy optimálně spojoval park osobní a nákladní dopravy.



V tichu velenické stanice odpočívají budějovická 749.100 a táborská 749.213.




Čas poskočil a lokomotiva 749.213 si do Gmündu odjela pro R 270 "Smetana", s nímž míjí už dávno neobsluhovanou mechanickou předvěst uzlové stanice České Velenice.




Nečekané, ale o to milejší setkání - lokomotiva 751.236 se chystá k odjezdu z obvodu velenického depa do stanice.




Ještě milejší překvapení - "barča" 751.236 byla zapřažena do čela osobního vlaku a vrací se s ním do Českých Budějovic. V závěsu se veze 749.187, jíž tento výkon náležel.




Na záhlaví velenického nádraží vidíme stroj 749.187 v závěsu osobního vlaku, jak prozrazují červené koncovky.





Podvečer jsem věnoval vyhledání noclehu v ubytovně dílen, zkontroloval odjezd Sp 1975 se sluncem v zádech do Gmündu a pak před pohraničním mostem přes Lužnici, kde bylo krásně slyšet houkání úzké lokálky do Gross Gerungs, jsem vyčkal návratu soupravy jako Os 18028 zpět. Před pár lety zhola nemyslitelná věc. I když jsem si (nejen tento záběr) zprznil kvůli špatnému objektivu, který ač zánovní, tak velmi špatně ostřil a tím také ovlivňoval zrnitost obrázku, připojuji jej. Ten objektiv značky Soligor se nepodařilo opravit ani v záruční, ani pozáruční době a jediným řešením byla jeho náhrada. Nic nepomáhaly pokusy o zlepšení zvyšováním hloubky ostrosti přicloňováním, ani exponování citlivějších filmů ISO 200 či ISO 400, které to umožňovaly. Ta "čočka" si chvílemi dělala, co chtěla. K dovršení smůly se do druhé zrcadlovky, kde jsem měl stabilně teleobjektiv Jupiter s ohniskem 135 mm, prodíralo vydrolenou izolací u pantu dvířek slunce a samovolně tak místy osvěcovalo kinofilm. Večerním focením jsem ten den uzavřel.



I když technicky zmršený, přesto jej sem dávám - ne vždy se zadaří a ne všechno lze znovu přefotit znovu a lépe. V zapadajícím slunci středy 29. 5. 1996 vidíme stroj 749.253 na mostě přes Lužnici a tedy i přilehlé státní hranici Rakouska a České republiky. Vjezdové návěstidlo je však za mostem a výjimečně vlevo od kolejí.




Je časné ráno, čtvrtek 30. 5. 1996 a velenický uzel opouští stroj 749.251 s Sp 1972 do Veselí nad Lužnicí.




Ke stanici Nové Hrady, dosti vzdálená od tohoto města, ale velmi blízké stáčírně vynikající minerálky, se od Budějovic blíží dopolední osobní vlak s tamní 749.134.




Polními a lesními cestami jsem dosáhl půvabného nádraží jménem Jílovice. Po chvíli jím projel Pn vlak z Českých Budějovic do Českých Velenic, vedený táborskou 749.247.




Na vjezdu od Velenic salutuje mechanika lokomotivě 749.134, která se vrací zpět do jihočeské metropole.




Slunce se konečně postavilo do správné polohy a umožnilo konečně uspokojivě zvěčnit další budějovickou "barču" 749.187 na osobním vlaku do Velenic.





I druhý den bylo nad výběžkem okolo Českých Velenic a vůbec celým Vitorazskem krásné počasí. Začal jsem u zbytků mimoúrovňového křížení chebské a pražské větve na severní straně velenického nádraží. Nejprve strojně dorazil "čmelák" 770.009 od Veselí a po přestavění místně stavěných výhybek od šera výpravní budovy vyjel vlak Sp 1972 opačným směrem. Červeno-žlutý nátěr napovídal, že mi strojmistři přes noc vyměnili jednu z lokomotiv, takže příjemná změna s lokomotivou 749.251 - třebaže vzhledově nic moc. Tímto jsem se s velenickým uzlem rozloučil a vydal se podél druhé trati, tehdy označené č. 190 (Č. Velenice - Č. Budějovice - Plzeň). Šlo o historicky druhou a vlastně i důležitější větev Dráhy císaře Františka Josefa, vedené z Vídně do Prahy a Chebu a právě ve Velenicích, tehdy Cmuntu, se dělila. Souběh zde už není tak dokonalý a cesta vás zavede přes namáhavý kopec, na němž leží město Nové Hrady, až na 5 km vzdálené stejnojmenné nádraží. Další cesta vedla také bokem od kolejí, k nimž jsem se přimknul v Jílovicích, krásné stanici, ukryté v hloubi lesů na úpatí Novohradských hor. Chvíli jsem se tam zdržel, stromy poskytly příjemný stín, neboť teplota rychle stoupala. Podařilo se zachytit Pn vlak z Budějovic, který vedla 749.247. Takže přes noc se vyměnily obě turnusové lokomotivy a mě se nad rámec původního plánu poštěstilo zachytit v provozu všechny čtyři ze stavu. Poslední část klikaté cesty vedla do dalšího městečka na kopci a nádraží pod ním - do Borovan. Tam moje anabáze s kolem měla skončit.



Odpolední křižování v Borovanech - přes kabinu 749.134 pohlížíme na shodně vybarvenou 749.187, která veze osobní vlak směr České Budějovice.




Zamračeným lokomotivám ještě není pro tento den odzvoněno - v Nové Vsi u Č. B. míjíme lokomotivní vlak - dvojče 751.098 + 751.232, které si jede patrně pro ucelený vlak s pískem z Třeboňské pánve.





U borovanského nádraží jsem se příjemně osvěžil v hospůdce, zakoupil jízdenku a zavazadlový lístek. Zvěčnil jsem setkání "barčí" křižujících se osobních vlaků, pomohl s kolem do vlaku a mířil k Budějicím. V Nové Vsi jsme potkali dvojče 751.098 + 751.232, které si patrně jelo pro vlak s pískem do Velenic. V Budějicích jsem ještě dobral proviant na dlouhou cestu a šel si do bohumínského rychlíku zkontrolovat kolo. Nebylo tam ! Po dotazu v tranzitu, zda tam není kolo s průvodkou do Kyjova, zazněl strašný výkřik jednoho pakra - došlo mu, že můj cílový Kyjov si přečetl jako Kájov a moje Liberta už v tu chvíli mířila někam na Šumavu... Kolo zachytili hned v Boršově (nad Vltavou), ale moje přání, aby se kolo i se mnou vyložilo v Kyjově, kde je Boršov také a hned za nádražím, nebylo splnitelné. Jeli jsme každý zvlášť a mne čekal delší půlnoční pochod domů.



Tečka za výletem za prsatými a zamračenými stroji do jižních Čech - vzhledově nezaměnitelná lokomotiva 749.234 čeká na jižním zhlaví uzlu Veselí nad Lužnicí na zapřažení do čela spěšného vlaku do pohraničního Gmündu.





Náladu mi pozvedlo nečekané setkání ve Veselí nad Lužnicí. Nevím dodnes, co se tenkrát stalo a proč se jinak tolik spolehlivé lokomotivy musely obměňovat. Bylo půl šesté večer, náš R 661 se míjel s lineckým R 1273. Skupinku přímých vozů do Gmündu v podobě Sp 1975 zapřahala některá z lokomotiv řady 749 depa Tábor. Teda měla - ale na zhlaví čekala operativně zapůjčená 749.234 z Č. Budějovic. Plán zvěčnit tyto stroje tak vyšel na 125 % a bez jakékoliv informace, spojení, domlouvání, prostě jen povšechné znalosti, na čem že ty stroje jezdí, mi během těch dvou dnů vjelo před objektivy, ať už všelijaké, vše osm "elektrických" barčí, které tam tehdy sloužily. Nepříjemnost se zatoulaným bicyklem to podstatně změkčilo.



autor: Lajos


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1586