Motorová Slovenská strela slaví 80 let

railtrains.sk

Dátum:  14.07.2016 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  15.09.2019 20:17

 Jedno z nestarších a nejslavnějších rychlíkových spojení v historii ČSD - Slovenská strela - slaví 80 let od svého vzniku. Jméno rychlého motorového spojení Bratislavy a Prahy se přeneslo i na motorové soupravy i klasické rychlíky, tažené parními a elektrickými lokomotivami, a po krátkou dobu též tvořené elektrickou jednotkou řady 680 - Pendolinem.











Hluboký zápis do historie však ponejvíce zapsala dvojice aerodynamicky tvarovaných motoráků, které se na vozbě střídaly. Jejich služba zde vlastně ani netrvala dlouho, ale přesto se zapsala zlatým písmem do historie našich železnic. Po vzoru vyspělých zahraničních správ se i ČSD přikláněly k lehké motorové vozbě a roce 1934 objednalo tehdejší Ministerstvo železnic u kopřivnické Tatrovky dva rychlé motorové vozy pro vozbu lehkého rychlíku mezi Bratislavou a Prahou. Výrobce k nim přistoupil zcela netradičním způsobem - ať už vzhledem, adaptací řady automobilových konstrukčních prvků, anebo přenosem výkonu od motoru na nápravu. Na tom spolupracovala elektrotechnická firma Ing. Josefa Sousedíka z nedalekého Vsetína a podle patentovaného vynálezu majitele firmy spočíval princip v elektrickém přenosu pomocí stejnosměrného generátoru od rozjezdu do cca 85 km/h, kdy sepnula elektromagnetická spojka a vytvořila tak přímé mechanické spojení spalovacího motoru s hnacím dvojkolím. Zařízení se projevovalo vysokou účinností. S ohledem na skutečnost, že teprve v roce 1925 ČSD opatrně zahajovaly s prvním motorovým vozem provoz, že tehdy začínal praktický vývoj motoráků v tuzemských firmách (Tatra Kopřivnice, Tatra Studénka, Severočeská vozovka Česká Lípa, ČKD Praha, Královopolská strojírna v Brně...), byl to na svoji dobu velmi odvážný a také zdařilý počin.




Tovární snímek představuje dokončovaný vůz M 290.002, ještě bez popisů i odlévaných znaků. Repro sbírka Lajos




Známý snímek vozu M 290.001, zhotovený patrně při továrních zkouškách. Repro sbírka Lajos




Pohled na spoře vybavené stanoviště strojvedoucího, anebo dobovou terminologií - stanovištěm řidiče.
Repro sbírka Lajos





Interiér - část oddílu pro cestující v nekuřácké části. Repro sbírka Lajos




Dobový snímek motorového vozu řady M 290.0. Repro sbírka Lajos




Samotné trakční agregáty spočívaly na podvozcích, motory byly benzínové o jmenovitém výkonu 165 k. Zajímavostí byla též vylehčená celistvá kola. Prostor pro cestující byl rozdělen na dvě poloviny - kuřáckou a nekuřáckou, uprostřed byl miniaturní služební oddíl a přípravna pokrmů. Stanoviště řidiče byla oddělena jen mřížkou. Všech 72 míst bylo zařazeno ve 2. vozové třídě. Dvojice motorových vozů M 290.001 a M 290.002 byla v Kopřivnici dokončena v polovině roku 1936 a vlastní provoz nového rychlíku tak mohl začat až dnem 13. 7. 1936. Ale ještě před tím, 3. 7. 1936, dosáhl vůz č. 02 během zkoušek na trati Přerov - Česká Třebová, poblíž Zábřehu, rychlostního maxima 148 km/h. Jinak byla nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 130 km/h.




S legendárním vozem řady M 290.0 seznamoval i legendární časopis ABC mladých techniků a přírodovědců. Texty zpracovával průkopník našeho muzejnictví i železniční publicistiky Ing. Jindřich Bek, velmi zdařilé kresby tvořil jeho letitý souputník pan Josef Janata. Repro sbírka Lajos




Tabule se základními technickými údaji - v pozadí samotný vůz - podle dveří jde o jeho střed a přepažení mezi dvěma oddíly. Foto Lajos




Traťový snímek vozu M 290.002 byl podle kilometráže pořízen patrně poblíž stanice Praha-Libeň hor. n.
Repro sbírka Lajos





Propagační snímek obou motorových vozů řady M 290.0, pořízený patrně v Břeclavi. Repro sbírka Lajos




Teprve 13. července 1936 začal jezdit MR 175/176 "Slovenská strela" z Bratislavy hl. n. do Prahy-Wilsonova nádraží, dnes hlavní nádraží. Ráno tam a večer zpět. Cesta zpočátku trvala 4:51, o dva roky později to bylo už jen 4:21. Jediná zastávka byla v Brně a trasa vedla přes Českou Třebovou a Pardubice, protože trať přes Křižanov tehdy ještě neexistovala a spojení přes Vysočinu bylo tehdy jen spojením několika lokálek a dálkových tratí s úvratí v Německém, dnes Havlíčkově Brodě. Ovšem jak rychlý byl start nového fenoménu, tak rychlý byl i jeho první konec. Totiž do vozby vstoupil na podzim 1938 zábor čs. pohraničí, který 7 x přetnul úsek Brno - Břeclav a samotná Břeclav se ocitla za říšskou hranicí. Během několika týdnů se provoz podařilo mezi DR a ČSD ujednat. Hlavní ranou pak byl vznik tzv. Slovenského štátu a záhy Protektorátu Čechy a Morava v polovině března 1939 - pak už potřeba rychlého spojení mezi Bratislavou a Prahou nebyla zapotřebí. Motorové vozy byly sice domovem v bratislavské výtopně, ale výměnou za dvojici luxusně vybavených vozů skončily v karlínské výtopně v Praze. A během válečných let se prakticky nepoužívaly z důvodu chybějícího paliva.




Počátkem 90. let obdržel vůz M 290.002 nový nátěr, ale bez obnovy popisů. Kopřivnice, 7. 7. 1993. Foto Lajos




V létě 1994 je vidět, jak se na skříň vozu znovu usedá prach a ztrácí lesk zánovního nátěru. Foto Lajos




Už dvě desetiletí je motorový vůz takto k vidění v centru Kopřivnice, kde byl zvěčněn 10. 4. 1999. Foto Lajos




Po druhé světové válce a obnově poškozených tratí se tento spoj sice obnovil, ale samostatné vozy už nemohly vyhovovat rostoucím požadavkům. Potřeba kapacitního spojení rostla. A tak se podoba Slovenské strely začala měnit, souprava se prodlužovala a rychlost adekvátně klesala. Na dlouhá léta se tak stala jen lepším rychlíkem resp. expresem s povinnou rezervací a jeho název připomínal opravdu slavné začátky. Samotné motorové vozy byly využívány i jako kurýrní vozy během známého Norimberského procesu s válečnými zločinci. Dosloužily v letech 1952 - 1953. První z nich byl patrně ve Studénce zničen požárem, druhý léta postával v dílnách Šumperk. Od počátku 60. let byl však k vidění jako exponát podnikového muzea kopřivnické Tatry. Poblíž nádraží a před starým muzeem byl pod plechovým přístřeškem do poloviny 90. let. Tehdy se otevíralo nové muzeum v centru města a tak se šedesátiletý veterán přestěhoval na nové místo. Je ho lépe vidět - i díky lexanovému přístřešku. Bohužel už dávno se neprovádějící prohlídky jeho interiéru. Za tímto účelem byla jedna polovina oddílu vystěhována a namísto čalouněných křesel zde byly vitríny s modely vozu a jeho částí, včetně obrazové dokumentace.





Motorový vůz neztrácí ani po 80 letech šmrnc a i mladším generacím svým designem hned napoví, že nešlo o obyčejné vozidlo. Označení M 290.001 je tatrováckým již léta striktně používáno, ač jde o vůz č. 02. Důležité však, že se toto vozidlo dochovalo.




Podhledový snímek umocňuje ladné tvary vozu řady M 290.0. A vybízí k pokloně před jeho tvůrci i záchranci. Kopřivnice, 1999. Foto Lajos




Reprodukce z regionálních novin představuje spolutvůrce Slovenské strely - Ing. Josefa Sousedíka, který byl s vozem M 290.002 zvěčněn pod prosklenou klenbou pražského Wilsonova nádraží.



Tento příspěvek si neklade za cíl podrobné zpracování historie řady M 290.0, ani rychlíkového spojení "Slovenská strela" - obojí jsou velmi bohatá témata, ale připomenout kulaté výročí tohoto významného okamžiku.



Text: Lajos, foto: Lajos a sbírka


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1621