Napříč Slovenskem, léto 2006

railtrains.sk

Dátum:  02.08.2021 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  24.10.2021 5:38

 Cestování ze železničními zajímavostmi a oblíbenými vozidly či lokalitami jsme dřív konali celoročně, většinou jednodenními výpravami. Ale dlouhé letní dny přímo vybízely k několikadenním akcím. Jednu z nich jsme uspořádali také v horkém červenci roku 2006.










Pro připomenutí té doby připomenu jen několik faktů. Slovenskou železnici už několik léta razantně měnila transformace v podobě postupného oddělování řízení provozu a pak osobní a nákladní dopravy státního dopravce. Která vláda byla tehdy u moci si už asi nevybavíme, ale naše země byly již třetím rokem novými členskými státy EU a před sebou měly vkročení do tzv. Schengenského prostoru. Což je údaj podstatný pro účastníky naší výpravy, neboť vycestovat šlo sice už jen s “občankami”, ale stále ještě přes oficiální pohraniční přechody a s nezbytnou procedurou. Není nutno dodávat, že nás, narozené ještě dlouho před rozdělením Československa, celní a pasové kontroly právě na této hranici dost ponižovaly. Ale zpět k železnici - podoba motorové trakce se v polovině roku 2006 změnila hromadným odstavením všech starších čtyřnápravových motorových vozů řad 820, 830, 850 a 851. Do popředí se dostávaly přestavěné vozy řady 812, na spadnutí byl prototyp motorové jednotky řady 813. U motorových lokomotiv se velký třesk teprve čekal - dojížděli úplně poslední zástupci řady 753, naopak jejich upravená verze 750 ještě bez ohrožení sloužila a řada 754 nadále požívala status nejmodernější lokomotivy. V nákladní dopravě se teprve začaly rozšiřovat stavy modernizované řady 736, ještě stále dunělo slušné množství “čmeláků” a motoricky shodné řady 751 a 752 hojně sloužily v mnoha oblastech Slovenska, ale stále ještě běžně najížděly do dílen. A když je řeč o dílnách - pak nutno vzpomenout, že právě v předjaří roku 2006 vyjela první vozidla ZSSK, opatřená novým firemním, aneb též korporátním, vnějším barevným řešením.






První ranní fotografování na konečné lokálky ze Žiliny, v Rajci.
V popředí zapřahá svoji zátěž stroj 771.094 ZSSKC, opodál u výpravní budovy postává “mandarinka” 811.009 ZSSK





Druhý ranní “manipulák” si se strojem 770.058 ZSSKC v čele pochrochtává v úseku Žilina-Záriečie - Bytčica.
Automobilní park vpravo odpovídá tehdejší době





Manipulace ve fotogenické stanici Lietavská Lúčka - okolo nákladního vlaku se rozjíždí dopolední osobní vlak ze Žiliny do Rajce, vedený prototypovou přestavbou 811.002 ZSSK


Naše výprava byla čtyřčlenná, což při rozměrech našich tělesných schránek a úložného prostoru vozu Škoda Felicia znamenalo určité přetížení, ovšem únosné. Účastníky zájezdu a mými váženými spolucestujícími byli ostřílení kozáci, kteří už něco zažili, najezdili, nafotili a bylo se od nich co učit. Vybaveni jízdními řády, pokoutně obstaranými oběhy hnacích vozidel, služebními jízdními řády a hlavně informacemi o provozu jsme se časně ráno 20. 7. 2006 vydali na cestu. Doslova napříč Slovenskem.






Dvojice lokomotiv v horkém poledni zápolí se zátěží prázdných “rajek” od Skleného pri Handlovej k Horné Štubni.
Lokomotivy 770.604 + 740.894 (T 448.0894) to sice utáhly, ale také se pořádně zapotily. Názorná ukázka nevhodného použití takových vozidel do těžké traťové služby a to nejen mizerným výhledem ze stanoviště





Lokomotiva 751.203 ZSSKC dovezla Mn vlak z Vrútek do Hornej Štubne.
Ještě si tehdy zaposunovala okolo historického vodního jeřábu a mizejích světelných návěstidel typu ESP




Prvního dne byla skoro až povinná zastávka na lokálce Žilina - Rajec, kterou si někteří vynutili skrz tamní provoz “čmeláků”. První náklad od Žiliny nám u Konskej projel mezi prsty, tak aspoň manipulace na konečné. S druhým vlakem jsme si už pohráli více. Pak už se jim slunce stavělo do zad a tak nadešel přejezd přes Fačkovské sedlo na Turiec a k oblíbenému dopolednímu sjezdu nákladních vlaků v uzlu Horná Štubňa. Toho dne však žádná sláva, vlak od Zvolena nebylo vidět, od Prievidze dojeli s náskokem a to ještě s nijak atraktivním strojem 742.245 a tento nakonec ještě musel pomoci prievidzské 751.203 na postrku přetíženého vlaku od Vrútek. Zpestřením byla jízda uceleného vlaku nádržkových “rajek” od Zemianských Kostoľan do Lietavské Lúčky, vedených přípřeží strojů 770.604 + 740.894 a po úvrati na Štubni v obráceném postavení. Doprava směr Čremošné byla oslabena skrze výluky v rámci probíhající elektrizace tratě Zvolen - Banská Bystrica, osobní vlaky se rozjezdily až odpoledne a zpožděného “Detvana” jsme se ani nedočkali. Nákladní vlak byl zastižen jediný a to ještě odklon přes Kremnicu. Po zastávce u Trnavé Hory už následovala cesta do Zvolena a večeře a nocleh poblíž nákladní stanice.






Odpolední osobní vlak Vrútky - Prievidza. Tehdy méně obvyklá relace, dnes naopak velmi rozšířená. Ovšem v roce 2006 se jí mohly zhostit jen vozy řady 810 + 011/Btax. Sestava 810.649 + 011 + 810.624 ZSSK právě míjí mohutnou budovu odbočky Dolná Štubňa





Dvojice zvolenských “okaní” 754.053 + 750.221 ZSSK jede v čele odpoledního vlaku č. 7305 Vrútky - Zvolen, ale viditelně tažnou sílu vykonává jen ta první z nich. Právě rozduněly plnostěnné nosníky viaduktu “Na vode” za zastávkou Horná Štubňa obec





Dvojice zánovních “somáriků” 736.005 + 736.004 ZSSKC dorazila v podvečer s odklonovým nákladním vlakem do odbočné stanice Horná Štubňa, vedle je další souprava v opačném směru





Příjemné podvečerní zastavení u zastávky Trnavá Hora na staré trati přes Kremnicu. Moc vlaků tudy nejezdí a těch s velkými stroji ještě méně. Lokomotiva 750.182 ZSSK tudy vedla osobní vlak 7510 Zvolen – Vrútky


Páteční ráno znamenalo časné vstávání a odjezd, což někteří přátelé nesli nelibě, ale slunce bylo silnější a příslib jízdního řádu také. Po souběžné cestě s osobním vlakem od Zvolena nastalo očekávání na nákladní vlak z Fiľakova do maďarské pohraniční stanice Somosköújfalu. Čekali jsme u obce Radzovce a chvilkové náběhy netlumeného motoru řady 310 dávaly naději, že se něco bude dít. Po chvíli byl už zvuk trvalý a zkušené ucho poznalo, že burácí zatížen alespoň nějakou zátěží na háku. Sice veden jen jedinou lokomotivou řady 752 a ta měla do 27 promile pod Šiatorskou Bukovinkou co dělat. Pak odbavení na celnici proběhla návštěva pohraniční stanice, kde odpočívala “nulka” 750.110 od “Urpína”. Modrá “cecaňa” zapřáhla jednu dlouhou cisternu a vrátila se zpět. My pokračovali Rimavou na Gemer, do uzlu Plešivec. Tam pořízeno pár snímků a cesta pokračovala na proslavená místa k Hrhovu. Když jsme tam pořídili pár záběrů, následoval přejezd přes Sorošku k Lipovníku a západnímu portálu Jablonovského tunelu. I tam se dařilo a tak jsme navečer, s krátkým mezipřistáním v depu Haniska, dorazili do Prešova. Jelikož ubytování bylo právě v tamním depu, šli jsme se před západem slunce ještě pokochat jednou z mála dieselových velmocí. Netuše, že za dva roky bude tak velké a tak moderně vybavené depo z úsporných důvodů opuštěno.






Časné páteční ráno ve Fiľakovu - ale už hodně světla a hodně tepla. Lokomotiva 750.238 se rozjíždí od zastávky a zbývá jí jen pár stovek metrů do blízké stanice, kde její cesta na chvíli skončí. Atmosféru jižního Slovenska hezky dovozuje dvojjazyčný nápis na novinovém stánku i vzhled místních obyvatel





Atmosféra v maďarské pohraniční přechodové stanici Somosköújfalu. Vpravo lokomotiva 752.047 ZSSKC zapřahá skromnou zátěž nazpět, vedle je souprava, kterou sem před chvilkou s náležitým zvukem dovezla. Vlevo svítí čelo lokomotivy 750.110 ZSSK, která tam ještě před úsvitem dopravila zrychlený vlak “Urpín” a předala jej maďarské kolegyni





Seskupení ve stanici Plešivec. Karmínově červené motoráky představují aktuální generaci osobních vlaků na košickém rameni. Vůz 812.026 už má sivé dveře, vzdálenější 812.022 ještě červené. Na přípřež se operativně postavila prešovská “nulka” 750.184 (vše dopravce ZSSK) a výpravčí už netrpělivě čekal na dokončení přípravy - nová brzděnka, zkouška a jedeme. Opodál postává stroj 721.097 ZSSKC v roli staniční zálohy





Dvojice lokomotiv 736.015 + 736.011 ZSSKC vytrvale pracuje v čele dlouhé a těžké soupravy od Hrhova k Jablonovu. Postrk je mimo záběr, ale patrná je návěst “Výstraha” na vjezdu do Hrhova. To už se blížil nákladní vlak v protisměru





Dvojče lokomotiv 751.073 + 751.198 ZSSKC pomáhalo “somárikům” zdolat namáhavé stoupání od Turně nad Bodvou k Jablonovskému tunelu





Zkusili jsme i opačnou stranu rampy od Rožňavy - k tunelu rozvážně stoupá dvojice “somáriků” se 736.008 v čele a druhým nezapsaným.
Vpravo od mašin je ještě kompletní hrad Krásna Hôrka





A na chvíli foukal vítr i opačným směrem. Nejprve z tunelu vykoukla lehká souprava s motorovým vozem 812.019 ZSSK na osobním vlaku do Plešivce





Byla to jen předhláška před rychlíkem, který vedl stroj 754.033 ZSSK - vůbec první, nesoucí nový korporátní vzhled ZSSK, vozy již také zčervenaly





Už jsme se balili, nakládali fotografické nádobí do auta, když domnělé hřmění nedaleké bouřky přešlo v jiný, silnější, trvalejší a kultivovanější zvuk.
To “dvojče” 751.073 + 751.198 ZSSKC vyjelo s nákladním vlakem do Košic a díky nízké oblačnosti bylo slyšitelným už hodně zdáli





Teď už jinde jsme, je to jiná vesnice - řečeno s klasikem. Jde o krajské město Prešov a jeho rozsáhlé a ještě stále funkční depo, kde na své další výkony čekaly lokomotivy 751.074 a opodál 752.018 a 752.026 ZSSKC


Sobota byla věnována severovýchodnímu Slovensku. Opět časné ranní vstávání, tentokrát už bez větších protestů (ne všem je brzké vstávání po chuti, ale nejsme zde na rekreaci) a cesta vede podél malebné a stavebně nápadité trati od Prešova k Humennému. Pak počkat na pořádně napakované noční rychlíky “Zemplín” a “Laborec” (zde ovšem jezdí optimálně za světla) a konečně přesun na Medzilaborce. Tam nás sice uvítalo ztichlé nádraží, ale i nějaká odstavená tranzitní zátěž a také souprava “manipuláku” směr Humenné. Tak jsme vyčkali návratu dvojice “cecaní” bez zátěže z Lupkówa, vyprovodili Mn vlak a vydali se do divočiny nad Vydraň. Cesta dál nebyla ani původně v plánu, ale po famózním průjezdu a rezonanci dvojice motorů z kopcovitého úseku v lesním průseku byli všichni pro – a tak jsme otestovali zánovní přechod u Paloty a poněkud klikatou cestu přes Nowy Lupków na nádraží. Poslední úsek nebyl ani pořádně zpevněný, ale i nízko nad zemí sednutá “felda” to dala a její majitel a řidič Staňa s naprostým přehledem taky. V Lupkówě sloužila pohodová směna, které nevadilo ani focení, ani pohyb okolo nádraží - k tunelu jsme však neodvažovali, osobní zkušenosti a pověst polské pohraniční policie SG nás od toho odrazovaly. Odpolední počasí se zhoršilo, focení jsme dali na chvíli pokoj a aparáty ještě vytáhli u velkého viaduktu nad Hanušovci. Pak už následoval poměrně dlouhý, ale rychlý a hladký přesun přes Poprad do Ružomberka, kde jsme za stmívání jen tušili trasování snesené “Korytničky”. Oproti autorovi těchto řádků, který se narodil v okamžiku jejího uzavření, si to jeho kolegové ještě pamatovali, třebaže osobně také nezažili. Pak v úplné tmě následoval přejezd přes Donovaly do Zvolena a znovu nocleh na stejném místě.






Už před lety se počet klasických souprav na trati Prešov - Humenné razantně snížil a v sobotu šlo o jeden pár, samozřejmě vedeným se sluncem v zádech. Ranní vlak č. 9104 přejíždí jeden z mohutných viaduktů mezi Hanušovci a Pavlovci. V čele pracuje stroj 754.032 ZSSK





Maličké motorové soupravy se na monumentálních stavbách opticky ještě více zmenšovaly.
Neidentifikovaný vůz řady 810 míří od Prešova k Hanušovcům a Strážskemu





Důležitým záchytným bodem ranního programu byl rychlík “Zemplín”, toho dne vedený strojem 750.128 ZSSK. Před chvílí se rozjel ze svojí poslední nácestné stanice Strážske a za pár minut jeho dlouhá souprava zaskřípe špalíkovou brzdou v cílové stanici Humenné





V důležité stanici Strážske toho dne na staniční záloze sloužila “ťapka” 721.098 ZSSKC. I tyto spíše nenápadné, ale také nenáročné a přitom velmi spolehlivé stroje byly našimi zájmovými body. Umocnilo to ještě jejich obnovené původní barevné řešení





Dvě hodiny po “Zemplínu” dorazil do cílové stanice Humenné i mezistátní rychlík “Laborec”. Výchozí Prahu prozrazuje přední část soupravy v barvách Českých drah. Okolo stavědla na vjezdovém zhlaví se zavlnila dlouhá souprava, vedená strojem 754.070 ZSSK





Manipulační nákladní vlaky v okolí Humenného měly po dlouhá léta na starosti lokomotivy řady 721. Jedno z nejvyšších čísel v řadě - 721.230 ZSSKC – stahuje dvojici ložených vozů z výchozí stanice Medzilaborce a projíždí zastávkou Krásny Brod. Původně širokorozchodný stroj řady T 458.5 dnes slouží u spolku Hrbatá Máňa v Brně





V poledne z Polska dorazila dvojice lokomotiv 752.024 + 752.029 ZSSKC a míjela mechanický vjezd žst. Medzilaborce.
Horko zapůsobilo i na dráty návěstní mechaniky, která se ani pořádně nepostavila do polohy, řečené “na dvakrát”





Stranou pozornosti neušlo ani místní depo, před nímž se vyhříval motoráček 810.405 ZSSK





Hodinu po poledni se vydal odpolední náklad na svoji cestu Lupkowským průsmykem. Nad obcí a někdejší zastávkou i výhybnou Vydraň burácí stroj 752.029, jemuž na postrku vydatně pomáhá 752.024, oba nedlouho před tím vzniknuvší firmy ZSSKC. Ovšem na čele je ještě “tunelové” logo předchozí ZSSK a pod ním je otisk po okřídleném kole unitárních ŽSR. Takový malý historický přehled transformace slovenské železnice na jednom malém místě





Po dojezdu nákladního vlaku ze slovenské strany do Lupkówa tam dorazil i protijedoucí nákladní vlak z polského vnitrozemí. Následně si lokomotivy navzájem předaly soupravy. Na jižním zhlaví v Lupkówě vidíme “sulzera” ST 43-116 PKP Cargo, opodál “cecaňu” 752.024 ZSSK Cargo. Výměny zde obsluhoval samotný výpravčí





Po viaduktu v Hanušovcích nad Topľou zaduněl navečer osobní vlak č. 9113 z Prešova do Humenného, opět s lokomotivou 754.032 ZSSKC





Protože se v hanušovské stanici křižovalo, bylo zde možné spatřit i motorový vůz řady 810


Neděle už byla pojata v redukovaném rozsahu, kvůli potřebnému dřívějšímu Laďově odjezdu domů - aby se do zapadlé vísky kdesi uprostřed Vysočiny vůbec do půlnoci dostal. A tak se přirozeně navolila zájmová lokalita na cestě směrem na západ. Nebylo to těžké, oblast horní Nitry si o to doslova koledovala. Samozřejmě jsme v neděli nečekali žádné zázraky, ale přítomnost starých dobrých “hektorů” na staničních zálohách potěšila a vlaky osobní dopravy s modro-sivými stroji řady 750 byly tehdy neotřesitelnou jistotou. Někteří dokonce přiznali, že na jih od Prievidze ještě nikdy nefotili a že se jim tam moc líbí. Aby ne – mnohde ještě návěstní mechanika, závory, půvabná kulisa okolní krajiny a ty vlaky, vedené údolím řeky Nitry. Poledne se však přiblížilo, náš čas také a tak jsme se rozloučili a s příjemným osvěžením na motorestu Radar za chvíli zdravili Velkou Javořinu, na niž se někteří díváme denně, ale z opačné strany.






Další mohutný viadukt s příhradovou konstrukcí a dolní mostovkou, ale teď už zase jinde jsme. Nedělní ráno v Handlové a od Prievidze na Hornou Štubňu vyrazil motorový vůz 810.626 ZSSK – v té době naprosto jediný představitel zdejší osobní dopravy





Kratičké zastavení v důležité stanici Zemianske Kostoľany. Na záloze měl toho dne službu stroj 721.116 ZSSKC. Vpravo od něj zaujme světelné odjezdové návěstidlo sovětského typu, ještě s typickými velkými “kamny”





O půl hodiny později vítáme v sousední staničce Bystričany osobní vlak č. 5001 Nové Zámky - Prievidza. Primárně šlo o foto u mechanického vjezdu, při ponětí o dvou mašinách v čele by vybrané místo bylo jiné. Na přípřeži se vyjímá dlouhodobě dobře udržovaná 750.183 a za ní “dvouočko” 750.058 ZSSK





Když jsme po svršku ťapkali od přejezdu k vjezdu v Bystričanech, bručel doyen naší výpravy Jarda, kam že to zase jdeme a tak podobně. Ovšem když jsme dosáhli toho místa s jeho milovanou mechanikou a starým krštenanským lomem v pozadí, tak zjihl a nadšeně čekal na průjezd rychlíku “Bojnice”, toho dne vedený strojem 750.201 ZSSK




Na rozlučku s oblastí horní Nitry ještě snímek staniční zálohy ve stanici Nováky, kde sloužil 721.126 ZSSKC s velkým sněhovým pluhem


Bylo to náročné, moc jsme nepospali, v autě bez klimatizace byl pořádný pekáč a poměrně těsno, ale vytyčené cíle se podařilo dosáhnout a někdy ještě více. Technickou úroveň použitých snímků těžko komentovat – ty čistě digitální odpovídají možnostem tenkrát nového ultrazoomu, u nějž se nikoliv neoprávněně říkalo Lumix - “šumix”. A diafilm ? Škoda slov, tehdy už jejich množství rapidně klesalo, zato cena za inverzní film a jeho vyvolání rostla, ovšem kvalita klesala. Zelený či modrý nádech, větší zrnitost a jiné nectnosti byly rozdílem, oproti ještě nedávno exponovaným filmům stejné značky, stejnou optikou a zpracovávané ve stejné labolatoři. Inu, už tenkrát výběhová a okrajová záležitost. Podstatné je, že se ty záběry podařilo alespoň v nějaké podobě uchovat, protože hodně z toho je dnes už minulostí. Pokud jste došli až na toto místo, děkuji vám za pozornost.


Text a foto: Lajos


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=2262