Na Hugovi do Prahy a zpět...

railtrains.sk

Dátum:  16.03.2012 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  08.05.2021 21:22

 Jedním z příjemných okamžiků studia dopravní školy byly provozní praxe, zejména jízdní zácvik. Ten se prováděl na předem určených vlacích a lokomotivách. V „naší“ době jsme byli poněkud ochuzeni neochotou vedení školy dohodnout se s jinými drážními složkami, než bylo Oblastní ředitelství ČSD v Olomouci. A tak vlaky, vedené lokomotivami a obsazené četami odjinud nám měly být zamítnuty. Za čas jsme to stejně obešli – po dvaceti letech je to už stejně promlčené.












Na samotném konci února 1992 mi připadl okruh z „domovské“ Břeclavi do Havlíčkova Brodu přes Brno a pak přes Jihlavu zpět. A jak do Brodu ? Nejlépe po ránu Ex 172 „Slovenská strela“ ! Co na tom, že tam byl „cizí“stroj – ale o něj právě šlo. Tehdejší Ex 172 vyjížděl ze slovenské metropole, z Bratislavy hl. st. v 5:50 s trojicí krátkých zastávek v Břeclavi (6:48), v Brně hl. n. (7:30) a v Havlíčkově Brodě (8:54) končil v 10:46 pod klebnou pražského „wilsoňáku“. V pátek 28. 2. 1992 (nebyl to poslední den v měsíci, protože to byl přestupný a současně i olympijský rok) „Strelu“ vezla lokomotiva 350.004 se svojí turnusovou četou K.H. + J.Š. Na přelomu 80. a 90. let „čtyřka“ patřila mezi nejlépe udržované lokomotivy svojí řady a právě tehdy si vysloužila svoji přezdívku – na svátek sv. Huga se po jedněch dílnách opětovně zařadila do provozu.



Ranní rozbřesk na brněnké „role“ - zatímco u 1. nástupiště postává expres „Slovenská strela“ s lokomotivou 350.004, vedle právě zastavil prototypový „pantograf“ 560.002 na EMOs 4603 z Havlíčkova Brodu.




Někdy i na střídavině děláme rozjezdy na oba sběrače. 350.004 na esovitých peronech brněnského hlavního nádraží.


Po zastavení jsem se i s doklady ohledně praxe ohlásil u lokomotivní čety a tato mne srdečně zvala nahoru. Pány jsem znal už od vidění. Po potřepání rukama zahučely ventilátory, prochladlé nástupiště ovanul horký vzduch rozjezdových odporníků, zkušená ruka přidávala jeden stupeň za druhým a už jedeme „osmdesátkou“ přednádražím. U napáječky sjedeme z výkonu, stáhneme sběrač , mineme úsekové dělení a najedeme do přímého oblouku k Ladné. Znovu do výkonu, na šuntovací stupně, následně zkrokovat na hospodárný 27. stupeň, směrovou páku z polohy „Sh“ do polohy „Jízda vpřed“, jízdní pákou zase přidat jeden stupeň a první přechod na sérioparalel máme za sebou. Na suchých kolejích, na rovině a s poměrně lehkým vlakem je to hračka. Zařadit první odporový stupeň, směrovou páku zpět do polohy „Sh“ a pak další a další stupně nahoru. Lokomotiva najednou začne ukazovat, co umí. Najednou úřadují dvě ručičky ampérmetrů trakčních motorů – zvlášť pro přední a zvlášť pro zadní motorovou skupinu. Na předním stanovišti jde cítit, jak se předek mašiny zvedá a rafika zadníhoampérmetru se znatelně víc blíží červenému políčku. Lokomotiva pořádně ožila a „stovku“ nechala za sebou. Z dlouhých nástupišť jsou šedé vteřinové okamžiky a ze sloupoví trakčních podpěr je bočním pohledem skoro jednolitá čára. Ručička elektromechanického rychloměru Hasler ustáleně sedí na čísle 140, což je v tehdejší síti ČSD maximum. Tady, mezi Břeclaví a Brnem a pak ještě mezi Olomoucí a Zábřehem. Po necelé ¾ hodince vplouváme k prvnímu nástupišti brněnského hlavního nádraží. Nad ním se nese letitá znělka podle swingové písničky „Hvězdy jsou jak kopretiny na Brnem“, Bratislaváci mne zkoušejí, zda vím, proč se v Brně bije poledne už v 11 hodin (to byl trik z doby švédského obléhání za Třicetileté války) a už mažeme Židenicemi a „Majlontem“. Samozřejmě tehdy ještě pěkně „doleva, nahoru“ - na tzv. Brněnský Semmering. Postupně provrtat tunely Obřanský, Cacovický, Husovický a Královopolský, minout rozestavěný Globus (první hypermarket v Československu) a tím i Brno a za Tišnovem „to pravé“ začíná. Jedinečná, stavebně odvážná, do krajiny citlivě zasazená a docela od velkých osídlení vzdálená trať přes Vysočinu. Stovkovou rychlostí docilujeme Havlíčkova Brodu. Nálada je vynikající, chlapi mne zvou, ať s nimi jedu dál do Prahy. Těžko odolat. A tak za chvilku prorážíme nesčetné oblouky v údolí Sázavy a o nějaké rychlosti se raději bavit nebudeme. Tady to nejde moc rychle. Od Čáslavi je to už přímější a hezky z kopce. Míjíme stanici, která se na léta stala elektrickému provozu překážkou a brzdou – Kutná Hora hl. n. Jenže – nám stačí stažení sběračů, rozepnutí hlavního vypínače, projetí setrvačnou silou pod neutrálním polem, pak otočení přepínačem systému, nahození sběrače, indikace stejnosměrného proudu, zapnutí hlavního vypínače a znovu najíždíme na výkon. Po chvíli jsme v Kolíně a připadáme si jako na dálnici před Prahou – provoz houstne. Ovšem číslo našeho vlaku nám dává zelenou uličku a tak se budoucím prvním koridorovým úsekem rychle blížíme k hlavnímu městu.




Chvilka po příjezdu Ex 172 do Prahy hl. n.



Čekání ve výhybně Praha-Vyšehrad. V oblouku jsou patrné vozy, tehdy tvořící podobu prestižních vlaků ČSD – kromě „Slovenské strely“ to byl Ex 100/101 „Tatran“, Ex 102/103 „Kriváň“, Ex 104/105 „Ostravan“ nebo Ex 120/121 „Košičan“.




Nevšední atmosféra vyšehradského nádraží s lokomotivou 350.004.



Krátká chvilka odpočinku po strojní jízdě ze Smíchova do Holešovic.


Po příjezdu na hlavní nádraží naše cesta ani zdaleka nekončí. Musíme po sobě „uklidit“. Protože souprava zánovních východoněmeckých vozů Amee, Bmee a BDmeer jede zpět jako Ex 173 „Slovenská strela“, výchozí ze stanice Praha-Smíchov, je třeba ji tam dopravit. A tak po chvilce odjíždíme vstříc Vinohradskému tunelu se soupravovým vlakem Sv 27172. Po volném průjezdu nuselským údolím nás zdraví výstaha na vjezdu výhybny Praha-Vyšehrad a v této (tehdy) již tři desetiletí neveřejné stanici chvíli čekáme na uvolnění traťové koleje. Přejezd Smíchovským viaduktem je fascinující, ať se díváte na kterou stranu chcete. Na smíchovském nádraží odstavujeme vozy a strojně jedeme stejnou cestou zpět. Z hlavního nádraží pak do Žižkovského tunelu, okolo výhybny Praha-Vítkov a po spojkách přes Odb. Rokytka k dalšímu (Libeňskému) tunelu pod Bulovkou, přes Vltavu poblíž funkčního přístavu do stanice Praha-Holešovice. Tam nastává chvíle odpočinku.
Četa předává svým bratislavským kolegům lokomotivu a s nimi pak vyčkávám příjezdu obratového vlaku. Tím byl (tehdejší) rychlík č. 375 „Hungaria“. Z Berlína přijel včas a dovezl jej zánovní drážďanský „bastard“ 180.002 DR. Ten vzápětí odstupuje na zhlaví, kde už čeká „Hugo“ a po uvolnění výměn důstojně najíždí na soupravu „Hungarie“.



Běžný provoz v Holešovicích – 141.012 projíždí s nákladním vlakem směrem Kralupy, Ústí nad Labem. Kdo by v ní tehdy hledal budoucí známou „Fousatou Máňu“ s retro označením E 499.112.



A další vlak – ještě novotou vonící ústecký, či spíše děčínský „bastard“ 372.007 vjíždí do Holešovic s Ex 478 „Primátor“ Praha – Berlín.



Hodinu na to přijíždí sesterský stroj 180.002 DR v čele R 375 „Hungaria“ a v Holešovicích končí svoji jízdu. Dál by vzhledem napěťovým soustavám stejně jet nemohl.



Odstup německé lokomotivy se škodováckými znaky. Na jaře 1991 byla tehdejším DR dodána ještě jako 230.002, ale v důsledku sjednocení Německa se k 1. 1. 1992 přečíslovala na 180.002. Od roku 1994 jezdila se značkou DB, později DB Cargo, pak Railion...



Nástup „Huga“ do čela „Hungarie“ v Holešovicích. Čeká jej 535 km do pohraničního Štúrova, kde se bude takový vlak ještě do května 1993 přepřahat, než řada 350 začne zajíždět až do Budapešti.


Ve 13:54 odjíždíme z toho „mezinárodního“ nádraží zpět, aby za 5 hodin a 5 minut bylo docíleno Bratislavy. Trvá to o devět minut déle, než „Strele“. Cesta je pohodová, pomalu se rozpouští mlha a sluníčko nabírá poslední síly před západem. V Brně za šera předjíždíme páteční rychlík č. 1175 Praha – Zvolen s „laminátkou“ S 499.0128 a moji cílovou Břeclav již zastihujeme za tmy.
Mám za sebou asi 650 km jedinečné jízdy po zajímavých tratích II. hlavního tahu ČSD, na krásné a spolehlivé lokomotivě s vynikajícím chodem (a i třetí, sklopnou, sedačkou) a velmi příjemnými lidmi. Ani po dvaceti letech na to nejde zapomenout. Díky !



Smrákání v Brně – pod štíhlunkou siluetou katedrály Sv. Petra a Pavla se obrázkem loučíme s hrdinkou popisované jízdy.


Autor textu a foto : Lajos



Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=776