Pavol Kukučík (1967 – 2012 ) ďakujeme a ahoj.....

railtrains.sk

Dátum:  21.03.2012 15:10   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  08.05.2021 21:17

 Vážení a milí čtenáři,v okamžiku, kdy vychází tento mimořádný příspěvek, tedy 21. 3. 2012, v 15 hodin a 15 minut, začíná poslední cesta našeho kamaráda, spolupracovníka a neformálního šéfa našeho tvůrčího týmu, pana Pavla Kukučíka. Jeho předčasný skon ve věku nedožitých 45 let nás zastihl v neděli 18. 3. 2012.











Protože Paľo, jak jsme mu všichni říkali, byl povahy více než velmi veselé a žádnou legraci nezkazil, by o žádné přehnané truchlení nestál, chceme jeho bohatě prožitý život shrnout tak, aby vzpomínky a fotografie nezbudily slzy, ale pohlazení po duši a snad i pousmání.































Paľo se narodil 21. 8. 1967 v Bratislavě do železničářské rodiny. Od malička tak poznával kouzlo železniční dopravy, půvab lokomotiv a zákonitosti železnice jako takové. O jeho dalším profesním životě nebylo pochyb – vyučil se elektromechanikem na SOUŽ v Bratislavě-Rači, kde v roce 1985 odmaturoval. Ve studiu pak ještě pokračoval na vojenské katedře při VŠDS v Žilině. Další kroky pak vedly do armádních řad, kde na jihozápadě Slovenska působil do konce 80. let, kdy nastoupil k ČSD, do depa Bratislava. Tam na ekonomickém oddělení pracoval jako plánovač do roku 1992. Dalších 10 let byl profesionálním vojákem Armády Slovenské republiky, kterou po 15 letech úvazku opustil a pracoval v civilním sektoru. Na železnici se oklikou vrátil v roce 2006, kdy začal pracovat u stavební společnosti ŽSD a ve funkci stavbyvedoucího se pak podílel na výstavbě slovenského koridoru.






































Paľovo jméno je již přes čtvrtstoletí neodmyslitelně spjato s fotografickou, dokumentační a publicistikou činností. Ještě jako železniční dorostenec své velmi zdařilé snímky s kratinkými články posílal do tehdejších periodik, jako byl Železničný Semafór nebo Železničář. Po zavedení specializovaných periodik na prahu 90. let působil právě tam, kde našel patřičný prostor pro své příspěvky. Zaměřoval se především na dění v Československu, ale kromě ČSD ho zajímala třeba městská hromadná doprava, zvláště ta v rodné Bratislavě. Mezi nejoblíbenější témata patřily „bobiny“, „cé-nulky“, „laminátky“, „gorily“ – ale i další řady vozidel. Své poutavé články měl vyplněny nespočtem zajímavých údajů, které získával systematickým vypisováním z dokumentace a pomocí širokých kontaktů. Ty neměl problém získávat, protože jeho srdečná a charismatická povaha, stejně jako umění komunikace, byly klíčem do mnoha míst. Patřil k jedněm z prvních na Slovensku, kdo se výrazně zabývali takovou formou dokumentace železnice. Tyto poznatky si pak nenechával pro sebe, ale naopak předával je dál. Svoji publikační činnost v posledních letech soustředil především na internetu a takto zaměřených webových stránkách. Tam samozřejmě platil za uznávanou autoritu a neformálního šéfa, i když se sám takových funkcí stranil.







Pavlův nesmazatelný otisk můžeme stále najít nejen v archivních Železnicích, Železničním magazínu anebo především Dráze, pro niž napsal nejvíce obsáhlých článků, ale i v několika knihách, na nichž se jako fotograf mohl podílet. Jako fotograf si prošel svým vývojem – ať už šlo o fotografické materiály, způsoby pojetí anebo použití optiky. Pověstným širokoúhlým objektivem byl proslulý v první polovině 90. let, později našel kouzlo transfokátorů a rád se po letech vrátil k teleobjektivům. Bez potíží si osvojil i digitální fotografii. Byl to fotograf samouk, který se více než teorií zabýval praxí a při jeho přirozeném talentu a citu vznikaly krásné obrázky. Kromě dokumentárních aktivit byl znám i jako motor při návratu prvních „barevných“ lokomotiv do bratislavského. Byl to on, kdo patřičně nabudil vedoucí pracovníky, instruktory a strojvedoucí k přelakování lokomotiv 350.001 a 350.002, na nichž se sám osobně podílel a inicioval i 350.004 a 710.001, a připravoval ještě další, než z depa nedobrovolně odešel. Zajišťoval k tomu podklady, podílel se na vyřizování výjimek z jednotných nátěrů a pomáhal při lakování.







Nejen železnice byla Paľovi celoživotním údělem a koníčkem současně. Zajímal se o auta, o sport, o moderní dějiny, rád četl a snad ještě raději sledoval filmy a starší televizní seriály, mnohdy ležící zapadlé prachem v archivu, nebo dočasně zamčené v trezorech.




Polovinu života strávil Paľo v rodinném domě v Jablonovém, malebné záhorácké vesnici pod svahy Malých Karpat. Bydlel tam s manželkou Blankou a synem Martinem, který na rodinnou tradici, započatou už dědečkem Rudolfem, navázal v podobě vztahu k městské hromadné dopravě. Ve svém domku, který neustále zveleboval, se každá návštěva cítila jako doma a těžko se od něj odcházelo.
























Nyní osud zařídil, že odchází samotný Paľo a my tady mu už jen můžeme poděkovat za všechny ty krásné chvíle s ním prožité, za věci, které nás naučil, za vtipy a hlášky, kterými nás častoval, za poutavá vyprávění, která uměl tak jedinečně podat a za všechnu tu snahu, přiblížit nám méně známá místa v historii naší železnice.
Paľo, děkujeme Ti !


P.S.: Paľa by šlo charakterizovat mnoha slovy, ale za všechno asi vypovídají příhody s ním prožité. Hodně velkou vypovídací hodnotu mají řádky Lukáše Hučka, který se Paľom znal přes 15 let…
Bylo to snad v roce 1997, kdy jednoho dne přišel můj otec s tím, že pracuje u vojáků s kamarádem, co fotí vláčky. Dokonce mi po něm Palo poslal obraz bobiny na nadjezdu, pamatuju si to jako teď, něco tak krásného v době kdy digitalizace byla v plínkách a pro mě jako fotografa začátečníka to bylo pohlazení na duši. Slovo dalo slovo a k mým 18-tým narozeninám otec připravil lahůdku. Jeli jsme v srpnu do Jabloňového k Palovi a on nám při čajíku přichystal třídenní „fárplan“ po středním Slovensku. Byl to takový plán s čmáranicemi stylu: “tu počkáš na laminátku, tu si vyfoť tie rampy s 820-kou, tu vyfotíš princeznu s kostolom, tu to a keď sa zadarí tak do zvolenského depa na rozpalovanie posledného pomaranča“. Výlet se excelentně vydařil od té doby jsem se více zajímal o Palovu tvorbu ve všech periodikách. Pár let uteklo a snad kolem roku 2004 jsme si začali opět více psát. Od roku 2007 jsme se vídali mnohem častěji a od roku 2009 spolu pracovali v jedné firmě. Je toho teď strašně moc co se dá o Palovi napsat, jeho život byl mašinkami doslova protkán, obdivoval jsem ho, když se mi do ruky, nebo na monitor dostala jedna z jeho kvanta originálních fotek. Zhruba od roku 2008 jsme spolu více spolupracovali na internetu, což vlastně završil můj příchod koncem roku 2009 do firmy kde Palo pracoval. Zpočátku jsme spolu byli tři měsíce celý týden v Trenčíně, takže ke každodennímu odpolednímu koloritu patřilo dokumentování okolí, prohlídka starých alb, příprava článků apod. Pracovní cesty se nám zčásti rozdělily začátkem roku 2010, kdy jsem skončil v Bratislavě a Palo zůstal v Trenčíně. Ale do Trenčína jsem pracovně jezdil v průměru 2x do týdne. Bylo to zajímavé, buď jsme se sešli na chvilku u kolejí, anebo když jsme měli práci v kanceláři tak Palo otevřel notebook, ukázal co nového pochytal v okolí a pak vítězně zastrčil CD s napáleným kinofilmem z let dávno minulých a já nepotřeboval ani komentáře. Prostě to byla radost koukat na staré záběry, ale hlavně, hlavně ty historky od trati, to by se dalo vydat knižně. Často jsme namísto oběda vyběhli na hodinku ke kolejím, anebo jen na TREŽku. Mimo práci jsme absolvovali jen pár společných fotovýprav. Nebylo jich až tak moc a to právě z toho důvodu, že jsme spolu byli velmi často a tudíž pro nás oba nebylo tak vzácné spolu někam vyrazit. V první půlce roku 2011 byl Palo ještě stále pracující fotograf – bojovník. Sice si občas stěžoval na zdravotní potíže, ale v práci poctivě zařezával až do 22.09.2011, kdy po krátké dovolené nastoupil na PN-ku a už se nevrátil… Osobně jsme se viděli naposledy někdy v říjnu, kdy jsme ho byli navštívit v nemocnici s kolegy z firmy. Potom už zůstalo jen o psaní a pár telefonátech.




toto je z najväčšou pravdepodobnosťou posledná fotka zo spoločnej akcie kde bol Palino prítomný


A takto si na Pala zaspomínal jeho kamarát a spolužiak Dušan : >>odkaz (http)<< / zeleznicny.net /



Railtrains.sk


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=801