Konec značky ČSD (1)....Do Silvestra 1992

railtrains.sk

Dátum:  02.01.2013 0:00   |   Rubrika:  História a spomienky   |   Vytlačené:  18.10.2019 3:38

 Už dvě desetiletí uběhla od zániku Československa a současně i Československých státních drah – ČSD. A této historické chvíli bychom chtěli věnovat tento skromný příspěvek.











K rozdělení společného státu jsme v podstatě docela rychle spěli už od euforických dnů sametové revoluce na podzim 1989. Obnovená svoboda slova a projevu, uvolnění dlouhodobě potlačovaných snah, léta neřešené problémy. Do toho hlasy zahraničních Slováků, tzv. pomlčková válka (tedy parlamentní bitva o nový název republiky), záhy kompetenční zákony i tvrdé ekonomické dopady na obyvatelstvo (připomeňme hlavně konverzi zbrojního průmyslu na Slovensku) – to vše vedlo k neustálým jednáním o dalších podobách státoprávního uspořádání Československa. Ta jednání národních rad, národních a federálních vlád v Papierničkách, Smolenicích či Trenčianských Teplicích nevedla k ničemu. To byl obraz neklidné čs. federace na prahu 90. let.


Odlévaný štítek ČSD v malé podobě se používal přibližně do poloviny 80. let.




Ve starší verzi byl někdy rozepsán celý název národní železniční správy.



Příklad uvedení domovské správy ČSD v malované verzi na vozidle.



Kromě vlastnické železnice se po určité období musela uvádět i příslušná správa dráhy.



Maloměřická „laminátka“ 230.053 v Přerově v září 1991 vystavuje na odiv nejen své jedinečné polopantografy a malé talíře nárazníků, ale i obdélníkový štítek ČSD ve větším formátu, typickém pro lokomotivy ŠKODA. Na čele je jedna z mnoha verzí okřídlených kol, která po roce 1989 rychle zaplnila čela vozidel, vyprázdněných rychlým odstraněním pěticípých hvězd.



Výkres nové značky ČSD, typické svým oválným tvarem.



Lokomotivy řady 263 byly jedny z prvních, které nové znaky ČSD při výrobě obdržely.



Znojemský motorový vůz 830.108 byl opatřen velkým oválným znakem ČSD hned na čele a ještě k tomu byl podbarven barvami trikolóry.



V podstatě až výsledky druhých svobodných parlamentních voleb počátkem června 1992, z nichž vzešla úplně nová reprezentace, daly průchod nečekaně rychlému a věcnému jednání, když se už na konci léta roku 1992 vědělo, že k 31. 12. 1992 společný čs. stát zaniká a naopak k 1. 1. 1993 vzniknou dva nové státy – Česká republika a Slovenská republika. Další konání bylo už jen v podobě legislativní přípravy, vzájemných dohod o rozdělení majetku, schvalování zákonů a jejich uvádění v platnost. Dějinným paradoxem je, že hlavním tvůrcem novodobé slovenské státnosti, po níž se tolik volalo, není žádný slovenský politik, ale tehdejší český premiér a dnes dosluhující český prezident Václav Klaus. Byl to on, kdo pochopil, že další tahanice o další nefunkční podobu federace už nemají smysl a přišel s reálným návrhem na její rozdělení – což bylo nakonec oboustranně přijato. Obešlo se to i bez referenda, na které by se těžko hledala otázka a které by tehdy s vysokou pravděpodobností skončilo pro zachování federace v obou jejích částech. Zájem byl rozdělit to rychle a bez průtahů. A nad tím vším visel příznak občanské války v tehdy již bývalé Jugoslávii, která vypukla záhy po osamostatnění dosavadních částí federace v letch 1991 a 1992.


Obyčejný dokument svojí doby – jízdenka z lokálky Čejč – Ždánice. Ta už zmizela nejen z jízdních řádů, ale v koncové třetině i z povrchu zemského. Měna je samozřejmě Československá koruna (Kčs) a cena odpovídá době před změnou tarifu 1. 9. 1990.

Místenka z rezervačního systému ARES, vydaná na páteční rychlík č. 1124 „Gerlach“.
Tehdy jej vedla pražská „jedničková bobina“ 141.059.

Otisky staničních razítek se zančkou ČSD, posbírané v jeden letní den roku 1991 na slovenském Záhoriu.



Otisk razítka LD Veselí nad Moravou. Pod vlastnickou železnicí je mezera, vzniklá vyřezáním čestného názvu „Nositel Řádu práce“.



Slovenský ekvivalent názvu ČSD, otisk pochází z konce 80. let, než se Východní dráha roku 1988 proměnila
v Bratislavskou oblast ČSD.




Cenná vzpomínka na působení jednoho vzácného člověka v RD Bratislava na samotném počátku 90. let.



Tehdejší ČSD byly tvořeny čtyřmi oblastmi, přičemž jediná z nich – Bratislavská oblast ČSD – měla působnost na území Slovenska, jak tomu bylo na základě Zákona o čs. federaci, platném od roku 1969. Do té doby pod ni spadala i část železnice na Moravě, tak jako pod Střední dráhu do konce roku 1968 spadaly slovenské koleje přes Žilinu a Kraľovany až po Suchou Horu (!). Ve společném užívání byl vozidlový park, přidělený pod domovská depa. Předmětem dělení majetku ČSD tak nebyla infrastruktura, ale jen část mobilních prostředků, zaměstnanci, ale i pohledávky a uzavřené smlouvy. Vozový park se rozdělil v dohodnutém poměru 2:1, který vycházel z poměru obyvatelstva českých zemí a Slovenska. Skutečnost, že tolik vozů nastávající slovenské železnice nepotřebovaly a na druhé straně chyběly, v tom nehrála roli. Během prosince 1992 začalo označování nákladních vozů volného oběhu podle zadaného klíče a tyto se označovaly samolepkou v podobě bílého čtverce, na němž byla písmena C nebo S – tedy budoucí země vlastnické dráhy. Osobní vozy tehdy spadaly pod vozová depa, u jednotlivých řad se určily konkrétní vozy, které se na jaře 1993 v Bohumíně a Hodoníně zástupcům slovenských železnic předávaly.
Hnacích vozidel se tato rošáda v zásadě netýkala, protože přidělené výkony se neměnily a tomu odpovídala i turnusová potřeba. Příslovečnou výjimku činilo předání 25 motorových vozů řady 810 z českých dep v květnu 1993. S koncem platnosti GVD 1992/1993 se mírně pozměnila vozba na příhraničních tratích, na niž byla část těchto vozů použita.



Titulní stránka posledního jízdního řádu ČSD.



Pohled pod obálku jízdního řádu ČSD 1992/1993.
Pozorného čtenáře může zaujmout otisk razítka, obsahující nelegitimní pomlčku v názvu státu.



Provozní zaměstnanci byli zpraveni příslušnými telegramy, anebo vydanými vyhláškami. Ty začaly vycházet nejvíce v posledních dnech roku 1992 a pak samozřejmě od ledna 1993. Nadále platil grafikon vlakové dopravy 1992/1993, platný od 31. 5. 1992 do 22. 5. 1993, byť se v jeho průběhu zapracovalo několik dílčích změn a ty z ledna 1993 už odrážely nastalé změny – ty se ovšem naplno ukázaly až v samostatně vydaných, ale podobně graficky řešených úředních vydáních jízdních řádů ČD a ŽSR, platných od 23. 5. 1993. Podle místa výkonu práce se v zásadě řešila i příslušnost k nastávajícím železničním společnostem, třebaže nastaly nečekané komplikace, jako u Kontroly mezinárodních železničních přeprav se sídlem v Košicích, která pod sebou vedla pracovníky ČSD třeba na odúčtovně v Olomouci a ti se pak po letech soudili ve věci výplaty důchodů. Jinak platilo, že pokud občan nově vzniklé Slovenské republiky sloužil jako posunovač v Hodoníně, nebo strojvedoucí v Břeclavi – byl zaměstnancem Českých drah a opačně.



Na několika málo lokomotivách v Bratislavě a Zvolenu se objevil tento zajímavě řešený emblém – nesla jej např. lokomotiva 263.008.



Také lokomotivu 363.177 zdobil okřídlený znak ČSD, který nám zde představuje jedna známá a usměvavá tvář.



Řada změn, které na dožívajících ČSD tehdy proběhly, byly přijímány často s opatrností a nedůvěrou v nadcházející věci příští. To, že realita byla později mnohem horší – a nejen z titulu rozdělení státu a dráhy – mnozí raději ani nechtěli tušit.




Představíme si některé podoby budoucí česko-slovenské hranice. Když motoráček 810.361 přejížděl 10. 11. 1990
řeku Moravu u Hodonína, byl rozpad státu ještě považován za téměř nemožný.




Veselská „ponorka“ 851.033 míjí v říjnu 1992 u Sudoměřic ještě nikoliv hraniční kameny, ale památník, odhalený v roce 1928 k 10. výročí vzniku ČSR a nad ním se klene mohutná lípa, považovaná za český národní strom.



Expres č. 171 „Vyšehrad“ přejíždí v listopadu 1992 ocelový most přes Moravu mezi Lanžhotem a Brodským. Nechutné podzimní počasí dostatečně vystihuje tehdejší náladu ve společnosti.



Ačkoliv je tento text psán spíše optikou ztraceného a zmizelého, než nadšeným přijetím něčeho nového (ale jiného, menšího, neúplného, omezeného...), nebylo to jen odevzdané přijetí tehdejšího chodu dějin, který šlo ostatně těžko zvrátit. I tehdy lidé podobných chmurám čelili s humorem. Dobovým dokladem toho je třeba povedená reklama, která ještě před vlastním rozdělením ukazovala možný režim na budoucí hranici - >>odkaz (http)<< . Velmi známou se také stala píseň dua M. Paleček a M. Janík „Sbohem Slovensko“ - >>odkaz (http)<< . Ta už dokazovala, že hlavně Češi si dělají legraci ze všeho a za všech okolností. A dobře tak, protože kdybychom to všechno okolo brali se vší vážností, asi by se nám hůř ten svět okolo snášel.



Na zaniklou značku ČSD můžeme mimo opečovávané relikvie narazit i v této podobě – mohutném keramickém květináči v příhraniční staničce Velká Kraš, dříve Hukovice.

Text a foto: Lajos


Tento článok nájdete na stránke railtrains.sk https://www.railtrains.sk

URL tohoto článku je: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=973